ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.113.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 113/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. března 2009 v neveřejném zasedání o dovolání v trestní věci obviněného L. C. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 5 To 447/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 42/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 18. 7. 2008, sp. zn. 105 T 42/2008, byl obviněný v řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že (stručně uvedeno) od 30. 12. 2006 do 25. 2. 2008 úmyslně ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí N. a M. C., ačkoliv výše výživného mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 5. 2006, č. j. 32 P 89/94-184 a 38 P a Nc 378/2004, jenž nabyl právní moci dne 11. 7. 2006, částkou 3.500,- Kč měsíčně na N. a 3.300,- Kč měsíčně na M., čímž za uvedené období způsobil dluh na výživném ve výši 88.200,- Kč, a od 1. 1. 2008 již zletilé N. dluh ve výši 7.000,- Kč, přičemž po uvedené období nikde nepracoval, o práci neprojevil vážný zájem, kdy ani nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u příslušného úřadu práce. Za to byl odsouzen podle §213 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Odvolání, které bylo podáno jeho obhájcem JUDr. G. W., bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 5 To 447/2008, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno obhájcem řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v tom, že nebyly splněny podmínky pro konání trestního řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., když se obviněný nikterak neskrývá ale zdržuje se v P., kde je zaměstnán a je také v občasném telefonickém kontaktu s dcerou N., její matkou G., jakož i se svou matkou. Útvar zvláštních činností Policie ČR, že je schopen podle IMEI kódu lokalizovat přesnou pozici mobilního telefonu a tím s určitou pravděpodobností lokalizovat i místo pobytu obviněného, ale této možnosti orgány činné v trestním řízení nevyužily. Nebyly tak podle obhájce bezúspěšně vyčerpány všechny možnosti k zjištění pobytu obviněného.
Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak namítáno, že obviněný úmyslně neplní svoji vyživovací povinnost, protože stanovené výživné považuje za nespravedlivé. Pojem vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti, že nelze formalisticky interpretovat tak, že pokud pachatel nemá sjednanou písemnou pracovní smlouvu a není evidován jako uchazeč o zaměstnání, pak se automaticky plnění vyživovací povinnosti vyhýbá. Pracovní poměr může být sjednán také ústně či dokonce konkludentně a je povinností zaměstnavatele přihlásit svého zaměstnance příslušným orgánům a vést jej ve své evidenci. Neplnění této povinnosti zaměstnavatelem nemůže jít k tíži obviněného, a protože bylo prokázáno, že se zdržuje v Praze a zde taky pracuje, může být jeho jednání posouzeno pouze podle ustanovení §213 odst. 1 tr. zák.
V závěru dovolání bylo proto navrženo, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že okolnosti rozhodné pro posouzení správnosti konání řízení proti uprchlému jsou poněkud odlišné, než jak jsou popsány v dovolání. Obviněný totiž není v telefonickém či osobním kontaktu se svojí bývalou manželkou G. N., ale té se pouze jednou podařilo se s ním telefonicky spojit a obviněný jí tehdy sdělil, že výživné platit odmítá. Dceři N. zavolá asi jednou za půl roku, sama se mu nikdy dovolat nemůže, a pouze v dubnu 2008 se s ním potkala osobně. Podle informací těchto svědkyň by se měl obviněný zdržovat v Praze, kde pracuje tzv. na černo a bydlí po ubytovnách. Státní zástupce přitom již v přípravném řízení vydal souhlas se zadržením obviněného, a v předchozí již pravomocně skončené trestní věci byl vydán příkaz k dodání do výkonu trestu, ale žádné z těchto opatření nebylo dosud realizováno, protože se nepodařilo vypátrat místo pobytu obviněného. Podle státního zástupce je tak zřejmé, že se obviněný vyhýbá kontaktu s orgány činnými v trestním řízení tím, že se skrývá, a to i ve věci další, kde mu již hrozí přímo výkon trestu odnětí svobody. Místo jeho pobytu, kde se pravděpodobně pohybuje, je známo pouze obecně (Praha), ale nikoli tak aby musel být nutně vypátrán, což se také orgánům policie doposud nepodařilo. Lokalizaci obviněného prostřednictvím jeho mobilního telefonu lze připustit, ale podle výpovědí svědkyň má mobil v podstatě neustále vypnutý (nedostupný) a navíc je lokalizace možná určením dané oblasti, což v hustě osídlených oblastech a při občasném zapojení telefonu vypátrání přesného pobytu obviněného nijak neřeší. Postup podle §302 a násl. tr. ř. proto považuje státní zástupce v této věci za správný a nelze proto ve věci dovodit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K námitkám obviněného ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že za situace kdy mu soudem na dvě nezaopatřené dcery byla stanovena povinnost platit výživné, ale nic neuhradil a pravděpodobně odjel do P., kde si prostředky k uspokojování svých potřeb opatřuje neoficiálním výkonem práce, přičemž kontaktu s matkou dcer se cíleně vyhýbá a sdělil jí, že žádné výživné platit nebude, jde o aktivní jednání obviněného směřující k tomu, aby výživné k němuž je povinen nehradil, aby nemohlo být proti jeho vůli uhrazeno z jeho mzdy, resp. nebylo zjištěno místo jeho pobytu a nemohl tak být k platbám nucen. Přístup obviněného je tak zřetelným projevem úmyslného vyhýbání se plnění zákonné povinnosti podle §213 odst. 2 tr. zák. a naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ve věci dovodit.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože námitky uvedené v dovolání byly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu v rámci uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., Nejvyšší soud se jimi zabýval ale zjistil, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Řízení proti uprchlému jako zvláštní způsob řízení lze v souladu s §302 tr. ř. konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
V dané věci je zřejmé, že podmínkou konání řízení proti uprchlému je skrývání se obviněného a tím vyhýbání se trestnímu řízení. V odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolací soud konstatoval, že v důsledku dlouhodobého pátrání po obviněném a nerealizovaného příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody (ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 9 T 251/2004), rozhodl soud I. stupně správně o konání řízení proti uprchlému v této trestní věci, neboť se obviněný vyhýbá trestnímu stíhání tím, že se skrývá (usnesení ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 105 T 42/2008).
Z trestního spisu přitom vyplývá, že obviněný byl již za předchozí období od 1. 12. 2005 do 29. 12. 2006 odsouzen za stejné jednání, spočívající v úmyslném vyhýbání se plnění zákonné vyživovací povinnosti, a to pro trestný čin podle §213 odst. 2 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců (trestní příkaz Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. 102 T 28/2007, který nabyl právní moci dne 8. 8. 2007). Tomuto odsouzení přitom předcházelo ještě odsouzení rovněž pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., a to trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. 9 T 251/2004, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, ale vzhledem k výše uvedenému následnému odsouzení bylo rozhodnuto, že se tento trest vykoná a výkon trestu byl nařízen 21. 8. 2007. Již v případě obou těchto předchozích odsouzení pro neplnění vyživovací povinnosti byl obviněný pro soudy nedosažitelný a museli být na něj vydány příkazy k zatčení, když se na jím udaných adresách nezdržoval. Ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 251/2004 byl dne 26. 11. 2007 vydán soudem také příkaz k dodání do výkonu trestu, který doposud nebyl realizován a pouze z tohoto důvodu, když již je po obviněném orgány Policie ČR pátráno, nebyl již v nyní projednávané věci vydán příkaz k zatčení obviněného, na kterého je již od 1. 10. 2007 vyhlášeno také celostátní pátrání. Z opakovaných dotazů na Vězeňskou službu ČR bylo také zjišťováno, že se nenachází ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, zprávami úřadu práce bylo zjištěno, že není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a ze sdělení české správy sociálního zabezpečení vyplývá, že obviněný jako evidovaná osoba samostatně výdělečně činná, je nekontaktní a nepředkládá přehledy o svých příjmech a výdajích.
Již uvedené skutečnosti potvrzují, že obviněný si je plně vědom trestního stíhání vedeného proti jeho osobě v souvislosti s neplněním zákonné vyživovací povinnosti, a odvolací soud důvodně dospěl k závěru, že se vyhýbá trestnímu stíhání tím, že se skrývá. Tento závěr spolehlivě potvrzuje i výpověď bývalé manželky obviněného G. N., že se jí pouze jednou podařilo dovolat na jeho telefonní číslo v prosinci 2007, kdy jí sdělil, že s ní nebude komunikovat a nebude platit alimenty, protože ho nahlásila na policii. Dané telefonní číslo bylo přitom opakovaně prověřováno i orgány Policie ČR, ale bylo buď nedostupné, nebo telefon nikdo nezvedal. Z písemného sdělení matky obviněného soudu I. stupně přitom vyplývá, že se synem není v kontaktu, nezná jeho místo pobytu a ani jí nezvedá telefon. Podle dcery obviněného N. C. se s ním v roce 2008 setkala jednou v předchozím bydlišti jeho matky, jinak se ozve sám tak jednou za půl roku, když něco potřebuje a i pro ní je na telefonu většinou nedostupný. Kde v Praze pracuje ani kde je ubytován ji přesně neřekl.
I z těchto důkazů je tak jednoznačně zřejmé, že obviněný záměrně tají jak místo svého pobytu, tak i zaměstnání, a protože tak činí s plným vědomím, že vůbec dlouhodobě neplní svoji zákonnou vyživovací povinnost a je za to trestně stíhán, vyhýbá se trestnímu řízení tím, že se skrývá. Dovolací námitka, že se obviněný neskrývá, nebo že je v občasném telefonickém či osobním kontaktu s dcerou N. C., její matkou, jakož i se svou matkou, tak do značné míry nemá oporu v provedených důkazech. Zejména když matce G. N. se pouze jednou v prosinci 2007 podařil telefonický kontakt s obviněným a další komunikaci s ní zcela odmítl, přičemž matka obviněného podle jejího sdělení o něm v podstatě nic neví a není s ním ani v kontaktu. Podstatné přitom je, že obviněný zásadně navazuje případný kontakt sám a důsledně utajuje místo svého pobytu i zaměstnání. Za této situace je povinnost zaměstnavatele přihlásit svého zaměstnance příslušným orgánům státní správy bez významu. Ohledně nereálnosti zjištění přesného místa pobytu obviněného prostřednictvím kódu jeho mobilního telefonu, pak Nejvyšší soud plně odkazuje na vyjádření státního zástupce, s kterým se ztotožnil.
Nejvyšší soud tak shledal, že ve věci byly splněny podmínky pro konání řízení proti uprchlému podle §302 tr. ř. a uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tak nebyl námitkami uvedenými v dovolání naplněn, když ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání nebyla porušena.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel ohledně nesprávného právního posouzení skutku namítal, že nesjednání písemné pracovní smlouvy nebo nezaevidování se jako uchazeč o zaměstnání, nelze automaticky považovat za vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti.
Úmyslné vyhýbání se plnění zákonné povinnosti vyživovat jiného ve smyslu §213 odst. 2 tr. zák. je v praxi soudů spatřováno v tom, že obviněný nejen neplní tuto svoji povinnost, ale činí i kroky směřující k tomu, aby se své povinnosti zbavil, oddálil nebo dokonce zcela zmařil její plnění, a to zejména tím, že často mění zaměstnání a pobyt, neoznamuje vyživovací povinnost při změně zaměstnavatele, vyhýbá se práci či úmyslně snižuje svůj pracovní výkon s cílem dosáhnout nižšího výdělku a tím i omezení vyživovací povinnosti. Pod úmyslné vyhýbání se plnění zákonné vyživovací povinnosti pak lze jednoznačně podřadit i jednání obviněného, který výslovně prohlásil, že ji plnit nebude a ani tak nečiní, přičemž záměrně zatajuje místo svého zaměstnání, resp. finanční prostředky si opatřuje pouze neformálně příležitostnou prací, čímž znemožňuje jak zjištění výše svých příjmů, tak i výkon rozhodnutí formou srážek ze mzdy. Nejvyšší soud proto považuje závěr soudu o tom, že se obviněný úmyslně vyhýbá své zákonné vyživovací povinnosti ve smyslu §213 odst. 2 tr. zák. za správný, což konečně i sám dovolatel výslovně v dovolání uznává, i když s tím, že obviněný považuje stanovené výživné za nespravedlivé. Nesouhlas s výší výživného ale nemůže být v žádném případě důvodem jeho neplacení, resp. neplnění, vyživovací povinnosti. Jak povinný tak i oprávněný mají možnost podat u občanskoprávního soudu návrh na změnu soudního rozhodnutí o výživném. Vzhledem k výše uvedenému jsou pak bez významu a zjevně neopodstatněné dovolací námitky ohledně různých forem sjednání pracovního poměru a povinnosti zaměstnavatele přihlásit svého zaměstnance příslušným orgánům státní správy.
Z hlediska těchto dovolacích námitek pak shledal Nejvyšší soud, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není ve věci dán.
Na základě těchto důvodů bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když zpochybňování podmínek řízení proti uprchlému i úmyslného vyhýbání se vyživovací povinnosti bylo součástí obhajoby a námitek v průběhu celého trestního stíhání obviněného, soudy obou stupňů se těmito otázkami zabývaly a přesto byly opětovně uplatněny i v dovolání, když obhájce obviněného neustále setrvává na svém názoru.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš