ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1151.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1151/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. listopadu 2009 o dovolání obviněného T. F. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 2 To 118/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 135/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 1 T 135/2008, byl obviněný T. F. spolu se spoluobviněným P. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný proti všem jeho výrokům a státní zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 2 To 118/2009, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obou obviněných ve výrocích o trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově odsoudil obviněného T. F. podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Krajský soud v Ostravě tímto rozsudkem zamítl odvolání obviněného T. F. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 2 To 118/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný namítl, že soudy nižších stupňů se nedostatečně zabývaly jeho vědomostí o hrozící škodě a naplněním subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Podvodný úmysl údajně nebyl soudy dostatečně prokázán. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud nevyvrátil jeho obhajobu spočívající v tom, že neměl ponětí o výši provize za sjednané pojišťovací smlouvy, neboť u G. p., a. s., pracoval pouze krátkou dobu. Uvedl, že si nechtěl přisvojit provizi v celém rozsahu, nýbrž ji zamýšlel z převážné části vrátit. Poukázal na to, že i z hlediska časové posloupnosti jeho jednání je zřejmé, že nemohl mít představu o výši poskytnuté provize. Jeho úmyslem bylo opatřit si pouze přechodně částku 20.000,- Kč za účelem zajištění příjezdu svatebních hostů ze zahraničí. Obviněný dodal, že soudy se nezabývaly skutečnou výší škody, pouze se spokojily s vyčíslením škody poškozenou pojišťovnou. Popis skutku podle něj neobsahuje popis skutečností rozhodných pro naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3, písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný sice formálně deklaruje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti je jeho argumentace polemikou s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy a prostřednictvím jejich odlišného hodnocení se domáhá změny právního posouzení věci. Dovolatel namítl, že se soudy nevypořádaly s jeho obhajobou, která mu podle jeho mínění nebyla vyvrácena. Tvrdí, že si nechtěl přisvojit provizi v celém rozsahu, ale že ji chtěl v převážné části vrátit poté, jak by osvědčil finanční prostředky pro příjezd svatebních hostů z rodiny jeho nevěsty. Nejvyšší státní zástupkyně k tomu připomněla, že dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen tak, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, rozsahu provedených důkazů apod. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohou naplňovat jen ty námitky obviněného, v nichž tvrdí, že z jeho strany nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu ve smyslu §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Vzhledem k tomu, že obsah dovolání obviněného v podstatě opakuje argumentaci, kterou obviněný uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nejvyšší státní zástupkyně odkázala na obsah odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Za zjevně neopodstatněnou považuje i námitku obviněného, že tzv. skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje popis skutečností rozhodných pro naplnění subjektivní stránky pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat, přezkoumávat ani hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, a nikoliv hmotně právních.
Podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se právním posouzením skutku tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, přičemž z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný jako pojišťovací pracovník společnosti G. P., a. s., po vzájemné dohodě se spoluobviněným P. K. s cílem neoprávněně získat finanční provizi za sjednání pojistných smluv, ačkoliv věděli, že tyto návrhy smluv obsahují smyšlené údaje, které neodpovídají skutečnosti, předložili pojišťovně G. P., a. s., celkem 24 návrhů pojistných smluv, přičemž všechny tyto návrhy smluv vyplnil obviněný T. F., mimo pojistné smlouvy na jméno P. K., a aby vyvolali zdání řádně uzavřených smluv, byly z účtu společnosti C., s. r. o., v níž byl jednatelem spoluobviněný P. K., zaslány částky 100.000,- Kč a 96.000,- Kč společnosti G. P., a. s., jako zálohy na příspěvek zaměstnavatele, a mohla jim tak být vyplacena provize ve výši 1.159.488, Kč ke škodě pojišťovny G. P., a. s., která však provizi nevyplatila.
Obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud nevyvrátil jeho obhajobu spočívající v tom, že neměl ponětí o výši provize za sjednané pojišťovací smlouvy, neboť u G. p., a. s., pracoval pouze krátkou dobu. Poukázal na to, že i z hlediska časové posloupnosti jeho jednání je zřejmé, že nemohl mít představu o výši poskytnuté provize. Uvedl, že si nechtěl přisvojit provizi v celém rozsahu, nýbrž ji zamýšlel z převážné části vrátit. Jeho úmyslem údajně bylo opatřit si pouze přechodně částku 20.000,- Kč za účelem zajištění příjezdu svatebních hostů ze zahraničí. Obviněný též dodal, že se soudy nezabývaly skutečnou výší škody. Obviněný těmito námitkami napadl hodnocení důkazů učiněná soudy nižších stupňů a z nich vyvozená skutková zjištění, a předložil odlišné a pro něj příznivější hodnocení důkazů. Obviněný se tak domáhá změny právního posouzení skutku teprve v návaznosti na odlišná skutková zjištění, která se snaží prosadit svými skutkovými námitkami. Nejvyšší soud uvádí, že dovolací důvod není naplněn námitkami proti způsobu hodnocení důkazů či rozsahu provedeného dokazování. Obviněný tímto uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž se nelze zabývat v řízení o dovolání.
Jako právní námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno považovat námitku obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., protože popis skutku údajně neobsahuje popis skutečností rozhodných pro naplnění subjektivní stránky trestného činu. Nejvyšší soud shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Vycházeje se skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů zcela správně posoudily naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu, neboť obviněný si byl vědom toho, že návrhy pojistných smluv obsahují zcela smyšlené údaje a přitom učinil všechny potřebné úkony, aby vyvolal dojem řádně uzavřených smluv, a takto jednal s úmyslem neoprávněně získat provizi od poškozené pojišťovny G. P., a. s., ve výši 1.159.488,- Kč. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, v němž uvedl, že námitka obviněného, že jeho úmysl směřoval k získání částky pouze 100.000,- Kč, se jeví jako zcela nelogická, neboť tato částka je v evidentním nepoměru k částce 196.000,- Kč, která byla zaslána na účet společnosti G. P., a. s., a to s cílem vyvolat dojem řádně uzavřených smluv.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný z části uplatnil námitky skutkové, jimiž se dovolací soud vzhledem k zákonnému vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl zabývat, a dále uplatnil právní námitku, kterou lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, avšak shledal ji neopodstatněnou. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že oba soudy nižších stupňů se uplatněnou námitkou podrobně zabývaly.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného T. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek