Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2009, sp. zn. 7 Tdo 1172/2009 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1172.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1172.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1172/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 10. 2009 o dovolání obviněného K. B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 10 To 167/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu Nymburce pod sp. zn. 3 T 19/2009 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 3 T 19/2009, byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. l tr. zák., který spáchal jako zvlášt\' nebezpečný recidivista podle §41 odst. l tr. zák., a odsouzen podle §234 odst. l tr. zák., §42 odst. l tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Nymburce skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 10. 9. 2008 kolem 10,12 hodin v obci S., okr. N., maskován černou kuklou, kapucí a slunečními brýlemi, vstoupil do budovy pobočky České pošty, s. p., kde u přepážky namířil krátkou střelnou zbraň na pracovnici pošty A. M. a pod pohrůžkou, že to tam celé rozstřílí, požadoval otevření dveří za přepážku, po jejich otevření donutil pracovnici pošty přejít s ním do vedlejší místnosti a tam odemknout trezor, z něhož odcizil veškerou hotovost, pak přešel k pokladně přepážky, odkud odcizil další hotovost, celkem tak odcizil hotovost ve výši 340 410 Kč a z místa odjel osobním motorovým vozidlem zn. Fiat Tempra. Za zvlášt\' nebezpečného recidivistu považoval Okresní soud v Nymburce obviněného na podkladě zjištění, že obviněný byl ve věci Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 4/2002 odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. l tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest roků a šest měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 2. 9. 2004. O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a poškozený proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 10 To 167/2009. Z podnětu odvolání poškozeného byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce podle §258 odst. l písm. f) tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a za podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Napadl výrok o zamítnutí svého odvolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto dovolacího důvodu spatřoval v tom, že byl považován za zvlášt\' nebezpečného recidivistu. Namítl, že pro takové posouzení nebyla splněna materiální podmínka. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Podle §41 odst. l tr. zák. se za zvlášť nebezpečného recidivistu považuje pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášt\' závažný úmyslný trestný čin potrestán, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Z citovaného ustanovení je patrno, že materiální podmínka zvlášt\' nebezpečné recidivy spočívá v tom, že předchozí potrestání pachatele pro zvlášt\' závažný úmyslný trestný čin podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti nově posuzovaného zvlášt\' závažného úmyslného trestného činu pro společnost. Pokud z citovaného ustanovení vyplývá, že soud má přihlížet zejména „k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení”, je třeba konstatovat, že tuto dobu nelze posuzovat jen podle nominálního časového odstupu nově spáchaného činu od právní moci dřívějšího odsuzujícího rozsudku, ale je nutné vzít v úvahu, jak byla tato doba ovlivněna tím, že v jejím průběhu byla osobní svoboda obviněného omezena pobytem ve výkonu trestu odnětí svobody, popř. ve vazbě. Pro předcházející trestný čin loupeže podle §234 odst. l tr. zák. byl obviněný odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 T 4/2002, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 10 To 70/2002. Ode dne odsouzení (ve smyslu právní moci odsuzujícího rozsudku) byl obviněný po předcházející vazbě ve výkonu trestu odnětí svobody až do 2. 9. 2004, kdy byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn s tím, že mu byla stanovena zkušební doba na tři roky. K tomu přistupuje ještě omezení osobní svobody obviněného v Rakousku ve věci Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni sp.zn. 075 HV 97/05S, a to jednak zajišťovací a vyšetřovací vazbou od 20. 4. 2005 do 15. 6. 2005, jednak následným výkonem trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, do něhož byla vazba započtena (rakouským soudem byl obviněný odsouzen pro vloupání do dvou osobních automobilů a odcizení věcí v celkové hodnotě 1 000 Euro). Je tedy zřejmé, že ode dne podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého ve věci Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 4/2002 do dne spáchání nyní posuzovaného trestného činu byl obviněný na svobodě ve skutečnosti jen 2 roky 6 měsíců a 8 dnů. Jde o poměrně krátkou dobu, která ukazuje na to, že předcházející potrestání ve věci Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 4/2002 nevedlo k trvalejší nápravě obviněného a že v osobě obviněného přetrvává hlouběji zakořeněný sklon k opatřování prostředků i za použití násilí proti osobám. Hledisko „délky doby, která uplynula od posledního odsouzení” tedy evidentně vyznívá tak, že předcházející potrestání obviněného podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti nyní posuzovaného trestného činu pro společnost. Jsou tu však i další hlediska, která podporují závěr, že dřívější potrestání obviněného podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti nyní posuzovaného trestného činu pro společnost. Dřívější potrestání se týkalo rovněž trestného činu loupeže podle §234 odst. l tr. zák., který spočíval v tom, že obviněný v součinnosti s dalšími spolupachateli v nočních hodinách vešli do hotelových recepcí, kde za použití pohrůžky zbraní donutili recepční v jednom hotelu k vydání hotovosti v hodnotě přes 7 000 Kč a dvě recepční v dalším hotelu k vydání tržby z pokladny a trezoru v hodnotě přes 40 000 Kč, přičemž v druhém případě ještě odcizili ke škodě majitelky hotelu zboží v hodnotě 3 600 Kč a ke škodě recepčních peníze a další věci v hodnotě přes 27 000 Kč, při obou útocích nakonec nastříkali recepčním do očí dráždivou látku a obviněný spáchal druhý útok maskován kuklou na hlavě. Porovnají-li se skutkové okolnosti trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v Nymburce, se skutkovými okolnostmi trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným v předcházející věci Krajského soudu v Plzni, je jasná především v podstatě stejná povaha jednání obviněného a dále určitá gradace závažnosti, pokud jde o uloupenou částku. Obviněný se k přepadení pošty odhodlal evidentně proto, že tam očekával možnost získání větší částky peněz. Způsob provedení činu se vyznačoval výraznou razancí a rozhodností, s níž obviněný postupoval, aby dosáhl svého cíle. Ze strany obviněného nešlo o nějaký náhodný či impulzivní akt, který by vyplýval z náhle se naskytnuté příležitosti, ale o promyšlenou, naplánovanou a připravenou akci, jak o tom svědčí zejména použití maskovacích prostředků a zbraně k provedení útoku a použití automobilu k dopravení na místo a poté i z místa činu. Oba porovnávané případy mají shodný rys také v motivu, jímž bylo získání peněz za situace, kdy obviněný neměl žádné zaměstnání a byl bez legálního příjmu. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem obou soudů, že v posuzovaném případě byla splněna i materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. l tr. zák., a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. října 2009 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/21/2009
Spisová značka:7 Tdo 1172/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1172.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 3252/09
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13