ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1177.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1177/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2009 o dovolání obviněného B. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – soudu pro mládež ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 4 Tmo 86/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě - soudu pro mládež, pod sp. zn. 7 Tm 21/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě – soudu pro mládež ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 7 Tm 21/2007, byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně spolu se spoluobviněnými poškozenému J. K. škodu ve výši 3.700 Kč, poškozené H. z. p. škodu ve výši 4.242 Kč, a poškozené V. z. p. Č. r. škodu ve výši 1.251 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. K. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu a státní zástupce pouze ve věci spoluobviněného I. B. Krajský soud v Ostravě – soud pro mládež rozsudkem ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 4 Tmo 186/2008, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině, o trestu i náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Ostravě – soudu pro mládež ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 7 Tm 34/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – soudu pro mládež ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 4 Tmo 318/2006, ohledně spoluobviněných I. B. a M. H. (výrok pod bodem ad II.), jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného B. V vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy jej odsoudil podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a čtyř měsíců. Naproti tomu byl obviněný B. V. tímto rozsudkem podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – soudu pro mládež ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 4 Tmo 86/2008, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný tvrdí, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť důkazní situace podle něj neodpovídá těmto závěrům. V případě skutku pod bodem 1) rozsudku krajského soudu došlo podle obviněného k deformaci důkazů v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Jeho jednání pod bodem 1) rozsudku krajského soudu podle něj není trestným činem, eventuelně by připadala v úvahu právní kvalifikace podle §165 tr. zák. Obviněný popírá, že by se žalovaného skutku dopustil, byť ve spolupachatelství, a tvrdí, že místem incidentu pouze prošel spolu se svědkyní L. V. po lávce přes řeku, aniž by se zastavil a aniž by se jakkoli věnoval chování ostatních osob. Jeho jednání tak nemohlo po objektivní ani subjektivní stránce naplnit znaky trestného činu. Podle obviněného neexistuje žádný důkaz prokazující jeho vinu a tvrdí, že skutečným pachatelem je údajně J.R., případně jiná osoba. Vytkl soudům obou stupňů, že ke svým závěrům dospěly na základě deformace provedených důkazů, nerespektování zásady in dubio pro reo, případně některé důkazy neprovedly či opomněly.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – soudu pro mládež a sám ve věci rozhodl rozsudkem a zprostil jej obžaloby, případně aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný v dovolání nenamítl, že skutková zjištění popsaná ve skutkové větě rozsudku neodpovídají zákonným znakům trestných činů, jimiž byl uznán vinným, naopak založil své námitky jen na polemice s tím, jak byly hodnoceny provedené důkazy, přičemž poukazoval na to, že byly hodnoceny v jeho neprospěch. Navíc námitky obviněného jsou shodné s těmi, které uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku. Podle nejvyšší státní zástupkyně nedošlo v posuzované věci ani k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a dodala, že v předmětné trestní věci nedošlo k pochybení v podobě tzv. opomenutých důkazů. Jako právní námitku není možné posoudit ani tu námitku obviněného, že soudy při hodnocení provedených důkazů neaplikovaly zásadu in dubio pro reo. Tato zásada se však vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv ke hmotně právnímu posouzení. Obviněný se snaží prosadit odlišnou právní kvalifikaci skutku podle §165 tr. zák. Obviněný váže tuto právní kvalifikaci skutku ke zcela odlišným skutkovým zjištěním, než ke kterým dospěly soudy nižších stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně závěrem uvedla, že obviněný svými námitkami napadl nesprávný postup při provádění důkazů, nesprávné hodnocení provedených důkazů, čímž napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů. Takové námitky nelze akceptovat v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného B. V. odmítl, a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování, apod.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat námitku, že skutková zjištění neodpovídají provedenému dokazování, že soud nerespektoval zásadu in dubio pro reo, a že dospěl ke zcela nesprávnému závěru o tom, že na poškozené útočila celá skupina osob v danou dobu procházející po lávce přes řeku. Nelze souhlasit ani s námitkou obviněného, že v případě skutku pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu připadala v úvahu právní kvalifikace podle §165 tr. zák., neboť obviněný se snaží prosadit změnu právní kvalifikace teprve v návaznosti na změnu skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nelze je pod tento dovolací důvod podřadit.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve zcela výjimečných případech. Těmito případy je zjevná existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud hodnotil důkazy v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř., a tím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci se nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že soud věnoval hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost, své úvahy řádně rozvedl v odůvodnění rozhodnutí a na základě provedených důkazů, které hodnotil podle §2 odst. 6 tr. ř. v souladu se zásadami logiky dospěl ke správným skutkovým zjištěním, přičemž přiléhavým způsobem odůvodnil, v čem se rozchází se závěry soudu prvního stupně a z jakého důvodu rozhodl odlišně. Nejvyšší soud proto v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani neshledal porušení ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř., a neshledal ani tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Proto dovolání obviněného B. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek