ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1183.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1183/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedaní dne 21. 10. 2009 o dovolání obviněného Ing. P. Ch. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 3 To 46/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 4/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 1 T 4/2008, byli obvinění Ing. P. Ch. a E. Ch. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzeni podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestům odnětí svobody obviněný Ing. P. Ch. na šest roků a obviněná E. Ch. na pět roků s tím, že každý z nich byl podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestům zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání s předmětem podnikání nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej obviněný Ing. P. Ch. na pět roků a obviněná E. Ch. čtyři roky.
Jako trestný čin posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná E. Ch. jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona a obviněný Ing. P. Ch., který ji na základě plné moci zastupoval, v rámci podnikatelské činnosti – provozování lékárny „U n.” ve Z., T., přestože si byli vědomi vlastní dlouhodobé kritické finanční situace a byli srozuměni s tím, že nemusí svým závazkům z obchodních vztahů řádně a včas dostát, prostřednictvím pověřeného pracovníka objednali a v době od 16. 8. 2004 do 12. 1. 2005 odebrali od obchodní společnosti P., a. s., O. – R., T., léky a zdravotnický materiál v celkové hodnotě 8 935 513,40 Kč oproti 33 fakturám specifikovaným ve výroku o vině, přičemž s výjimkou částek 315 000 Kč a 450 000 Kč jako částečnou úhradu prvních dvou faktur a s výjimkou částečně vráceného zboží v hodnotě 3 092 Kč vystavené faktury ve lhůtě splatnosti ani později neuhradili a tím způsobili obchodní společnosti P., a. s., škodu ve výši 8 167 421,40 Kč.
O odvoláních, která podali oba obvinění proti výroku o vině a trestech, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 3 To 46/2009. Z podnětu odvolání obviněné E. Ch. byl rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně této obviněné změněn ve výroku o trestu. Odvolání obviněného Ing. P. Ch. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný Ing. P. Ch. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin a že ve skutečnosti jde o odpovědnost jen v občanskoprávní, resp. obchodněprávní rovině. Námitku, že skutek není trestným činem, opíral o nedostatek úmyslného zavinění. Vyvozoval to z tvrzení, že zastavení plateb bylo způsobeno jednak exekucí vedenou proti majetku obviněných a že nezískal slíbený úvěr. Vyjádřil také názor, že závěr soudů o jeho úmyslu je nelogický vzhledem k tomu, že ještě dne 15. 10. 2004 uhradil z větší části dvě faktury. Obviněný Ing. P. Ch. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. P. Ch. je zjevně neopodstatněné.
Námitky obviněného ohledně subjektivní stránky posuzovaného činu jsou v podstatě jen opakováním obhajoby, kterou obviněný uplatňoval již v původním řízení a se kterou se soudy obou stupňů náležitě vypořádaly. Otázkou zavinění se oba soudy zevrubně zabývaly, a aby mohly dojít k plně podloženým závěrům, opatřily si odpovídající podklad ve skutkových zjištěních ohledně všech namítaných okolností, které podle obhajoby obviněného měly vliv na jeho schopnost uhradit odebírané zboží. Tato zjištění jednoznačně vyzněla tak, že schopnost dostát závazkům vyplývajícím z dodávek zboží od obchodní společnosti P., a. s., byla za dané situace výrazně podlomena především rozsáhlými dluhy v řádu milionů korun, které obvinění měli z dřívější doby vůči jiným dodavatelům léků a zdravotnického materiálu a dále i vysokými závazky samotného obviněného vůči jiným osobám. Potřeba alespoň částečné úhrady dřívějších dluhů stavěla obviněného do pozice, v níž bylo i z jeho hlediska snadno předvídatelné nesplnění závazků vůči obchodní společnosti P., a. s. O tom, že obviněný byl s tímto následkem srozuměn, jasně svědčí také zjištění, že ke splnění závazků vůči této obchodní společnosti obviněný v podstatě nepoužil ani výtěžek získaný prodejem zboží odebraného od této společnosti. Významná část výnosů z prodeje tohoto zboží se naopak stala předmětem výběrů, které byly v účetnictví lékárny vykazovány jako „osobní spotřeba”. Se závěrem soudů o úmyslném zavinění obviněného je velmi dobře slučitelná i okolnost, že obviněný z podstatné části uhradil první dvě faktury obchodní společnosti P., a. s. Obviněný začal zboží od této obchodní společnosti odebírat poté, co předchozí dodavatelé již nebyli ochotni tolerovat jeho narůstající dluhy a odmítli další dodávky. Obviněný tedy byl v situaci, kdy potřeboval získat důvěru obchodní společnosti P., a. s., a její ochotu k dlouhodobějším dodávkám. Toho ovšem nemohl dosáhnout, pokud by od samého počátku své závazky neplnil. Proto jedinou cestou k uvedenému cíli bylo to, že nejdříve z převážné části uhradil první faktury, načež z jeho strany následovalo razantní zvýšení rozsahu objednávaného zboží, které již nehradil. Namítaná exekuce jistě byla závažným zásahem do situace obviněného, avšak lze ji akceptovat v krajním případě jen jako jednu z dílčích příčin neschopnosti obviněného dostát závazkům vůči obchodní společnosti P., a. s., navíc jako příčinu, která byla ze subjektivního hlediska obviněného dobře předvídatelná. Obviněný totiž objednával zboží od obchodní společnosti P., a. s., v době, kdy exekuce již byla pravomocně nařízena (2. 7. 2004), a proto nemohlo být nic neočekávaného na tom, že byla provedena v průběhu dodávek objednaného zboží. Okolnost, že obviněný objednával zboží v době, kdy proti němu byla vedena exekuce, naopak svědčí spíše v jeho neprospěch, neboť podporuje úsudek, že obviněný byl srozuměn s tím, že za odebírané zboží nezaplatí. Ani rozsah exekuce nemohl být ze subjektivního hlediska obviněného nijak překvapivý. Pokud obviněný za svůj nesplněný závazek ručil směnkou vystavenou případně na vyšší částku, než jakou představoval takto zajištěný závazek, vyplývá již ze samotné povahy směnky reálná možnost exekuce v rozsahu odpovídajícím směnce. Ani z namítaného slíbeného úvěru nevyplývá reálnost předpokladu, že by obviněný uhradil odebírané léky a zdravotnický materiál. Reálnost takového očekávání byla vyloučena především zjištěním, že sám obviněný jednal o úvěru za zcela jiným účelem, jímž měl být nákup akcií pivovaru. Pokud nakonec k uzavření smlouvy o takto účelově vymezeném úvěru nedošlo, sotva to mohlo mít něco společného se schopností obviněného hradit dodávky zboží od obchodní společnosti P., a. s.
Tím, že soudy posoudily skutek jako trestný čin, se nedopustily žádné umělé kriminalizace soukromoprávního vztahu. Obviněný objednával a odebíral zboží za okolností, při kterých bylo evidentní, že ho neuhradí, a výrazně tak překročil meze obchodního vztahu. Ze strany obviněného nešlo o pouhé nesplnění závazku ze soukromoprávního vztahu, ale o škodu způsobenou jasně kriminálním činem.
Výroku o vině lze vytknout jen dikci, podle které obvinění byli srozuměni s tím, že „nemusí svým závazkům z obchodních vztahů řádně a včas dostát”, a to z hlediska podřaditelnosti této dikce pod znaky tzv. nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Nejedná se však o výraz nesprávného posouzení subjektivní stránky činu, ale o určitou neobratnost či nedokonalost popisu skutkových okolností vztahujících se k subjektivní stránce činu. Tento nedostatek neměl vliv na meritorní správnost výroku o vině a sám Krajský soud v Brně ho na str. 12 odůvodnění svého rozsudku korigoval v části, v níž uvedl, že obvinění jednali „při vědomí, že neexistují žádné oprávněně myslitelné finanční zdroje pro úhradu ... závazku”.
Je tedy evidentní, že z hlediska námitek obviněného rozsudek Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec