ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1222.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1222/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 10. 2009 o dovolání obviněného Z. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 1 To 9/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 53 T 9/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. P. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 1 To 9/2009, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 53 T 9/2006, a jímž mu byl z podnětu odvolání státního zástupce zpřísněn trest. Obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl, že Vrchní soud v Olomouci ponechal beze změny výrok o jeho vině pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Projevil nesouhlas s tím, že soudy založily výrok o vině na svědeckých výpovědích poškozených, označil tyto výpovědi za nevěrohodné a namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů směřujících k objasnění věrohodnosti poškozených. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů prvního a druhého stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
S ohledem na principy, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se podle zjištění Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci dopustil jednáním specifikovaným v bodě 1 výroku o vině proti poškozenému J. P., jednáním specifikovaným v bodě 2 výroku o vině proti poškozené K. M. a jednáním specifikovaným v bodě 3 výroku o vině proti poškozené Z. F.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav, který zjistil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci a z kterého v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, nevykazoval znaky pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Polemika obviněného s tím, že soudy považovaly svědecké výpovědi poškozených J. P. a K. M.(body 1, 2 výroku o vině) za věrohodné a že na nich založily svá skutková zjištění, uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá, není pod něj podřaditelná a stojí mimo jeho rámec.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, která v napadeném rozsudku akceptoval i Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, mezi nimiž měly základní význam svědecké výpovědi poškozených. Tohoto významu svědeckých výpovědí poškozených si byly soudy vědomy a hodnotily je velmi obezřetně. Soudy si pro své úvahy a závěry stran věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozených vytvořily odpovídající podklad jednak v porovnání obsahu těchto výpovědí s jinými, zejména listinnými důkazy, jednak v důkazech objasňujících osobu každého z poškozených z hlediska jeho schopností, vlastností a motivů zaručujících pravdivost jejich výpovědí. Soudy zároveň vysvětlily nadbytečnost dalšího dokazování, jehož se dožadoval obviněný. V odůvodnění rozsudků soudy jasně, srozumitelně, přehledně a ověřitelně popsaly svůj hodnotící postup, při kterém se nedopustily žádné deformace důkazů či nějaké zjevné nelogičnosti. Celkově lze konstatovat, že soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlas obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily a že nevyhověly jeho návrhům na doplnění, za tohoto stavu není dovolacím důvodem.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jinak uplatnil námitky, které co do obsahu tímto dovolacím důvodem nejsou. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec