ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1351.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1351/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2009 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 6 To 30/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 20/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 63 T 20/2008, byl obviněný J. M. uznán vinným pod body ad I/1-2 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a pod body ad II/1-5 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené společnosti P. P., s. r. o., ve výši 300.356 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 29. listopadu 2007 do 31. prosince 2007, s 10,5 % úrokem z prodlení od 1. února 2008 do 30. června 2008, s 10,75 % úrokem z prodlení od 1. července 2008 do 31. prosince 2008 a s 9,25 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2009 do 18. února 2009 a za dobu od 19. února 2009 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Dále byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozenému T. H., ve výši 18.000 Kč, poškozenému R. L., ve výši 18.000 Kč, a poškozenému J. V., ve výši 18.000 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M. odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 6 To 30/2009, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 6 To 30/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že v trestním řízení nebyla vyvrácena jeho obhajoba. V případě skutku pod body I/1-2 poukázal na řadu důkazů, ze kterých vycházel soud prvního stupně, a na jejichž základě dospěl k závěru o jeho vině. Namítl však, že provedené důkazy jsou nedostatečné, neprůkazné a netvoří uzavřený systém. Nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že jeho výpověď je ryze účelová vedená snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Ke své výpovědi uvedl, že se od počátku snažil vysvětlit původ plných mocí, na jejichž základě jednal s makléři realitních kanceláří, jakož i dalšími zprostředkovateli, a dodal, že řada jeho tvrzení nebyla vyvrácena žádným z provedených důkazů. Obviněný má za to, že byl omezen na svém právu na obhajobu, když nebylo dostatečně vyhověno jeho požadavku o zjištění totožnosti osoby, se kterou komunikoval prostřednictvím emailové adresy. Obviněný je proto přesvědčen, že skutkový stav věci nebyl dostatečně zjištěn. Odvolacímu soudu pak vytkl, že nereagoval na jeho návrhy na doplnění dokazování. Obviněný rovněž namítl nevěrohodnost řady svědků, zejména pak těch osob, které byly bezprostředně zainteresovány do prodeje pozemků. Uvedl, že ze zjištěného skutkového stavu věci nelze dospět k závěru, že se dopustil jednání bezprostředně směřujícímu k dokonání trestného činu. Podle obviněného nelze dovodit existenci subjektivní stránky trestného činu pouze s ohledem na jeho trestní minulost. Z provedeného dokazování podle něj nevyplývá, že by byl veden snahou uvést někoho v omyl a získat tak neoprávněný majetkový prospěch. Pokud jde o skutky pod body II/1-5, obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že nepřihlížely k jeho výpovědi, nýbrž vycházely převážně z výpovědí poškozených. Vzhledem k údajným nedostatečným skutkovým zjištěním měly podle názoru obviněného soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.
Obviněný ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního osudu v Praze ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 6 To 30/2009, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem o zproštění obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření uvedla, že obviněný namítl údajnou nedostatečnost dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů, z čehož dovozuje jiný průběh skutkového děje, než jaký byl zjištěn soudy nižších stupňů. Tato argumentace obviněného se však zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Naopak obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat námitku obviněného, že odvolací soud nereagoval na jeho návrhy na doplnění dokazování, námitku nevěrohodnosti řady svědků, jakož i tvrzení obviněného, že provedené důkazy jsou nedostatečné, neprůkazné a netvoří uzavřený systém. Obviněný se tedy dovoláním domáhá, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Obviněný je přesvědčen, že soudy nižších stupňů porušily zásadu in dubio pro reo, neboť skutková zjištění jsou údajně nedostatečná, a dodal, že na základě provedených důkazů nelze dojít k jednoznačnému závěru o jeho vině. Nejvyšší soud k tomu dodává, že námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesněprávní, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru. Ze zákona vyplývá, že dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek