ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1399.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1399/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2009 o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 343/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 251/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 343/2008, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 1 T 251/2007. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nesprávné zjištění skutkového stavu a vytkl, že byly zamítnuty jeho návrhy na dokazování. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Prostějově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
V posuzovaném případě byl obviněný odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Prostějově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 9. 7. 2007 kolem 21.30 hodin jako řidič motorového vozidla zn. F. D. , jedoucí po silnici II. tř. od obce H. při odbočování vlevo na hlavní silnici mezi obcemi V. a S. , okr. P. , nedal v důsledku nepozornosti přednost v jízdě osobnímu automobilu zn. F. P. , které řídila J. K. , tím došlo ke střetu vozidel, poškozená při něm utrpěla zhmoždění obličeje vlevo, povrchní trhlinu na horním rtu a zhmoždění bérců a byla pro tato zranění ve stavu pracovní neschopnosti do 22. 7. 2007.
Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou námitek obviněného byl jeho nesouhlas se zjištěním, že poškozená při nehodě utrpěla zhmoždění bérců. Obviněný v tomto ohledu zdůrazňoval zejména to, že poškozená se o tomto zranění zmínila dodatečně až své praktické lékařce a neuvedla ho při vyšetření v nemocnici, kam byla bezprostředně po nehodě převezena. Polemiku obviněného s uvedeným zjištěním soudů nelze zahrnout do rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k zásadám vyplývajícím z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud jen zcela výjimečně zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V dané věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Prostějově, z kterých v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Okolnost, že poškozená se o zranění bérců zmínila dodatečně až své praktické lékařce, a nikoli již při prvním vyšetření ihned po nehodě, byla oběma soudům známa. Soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené s vědomím této okolnosti. Přitom nepovažovaly uvedenou okolnost za důvod, pro který by měla být svědecká výpověď poškozené nevěrohodná. Z odborného vyjádření ošetřující lékařky je zřejmé, že jde o zranění, jehož vznik plně koresponduje s průběhem nehody. Při nehodě bylo vozidlo poškozené sraženo mimo vozovku a převrátilo se na střechu. V souvislosti s tímto zjištěním Krajský soud v Brně v napadeném usnesení výstižně poukázal na to, že následek takové nehody, pokud jde o rozsah zranění poškozené, je naopak spíše malý. Dodatečné oznámení, že utrpěla také zranění bérců, je ze strany poškozené snadno vysvětlitelné i tím, že pociťovaná bolest se vystupňovala s určitým časovým odstupem. Jde o zranění, které se co do své povahy, závažnosti a lokalizace na těle poškozené nijak nevymyká z rámce reálně možných následků odpovídajících charakteru nehody. Pokud soudy považovaly svědeckou výpověď poškozené za věrohodnou a založily na ní zjištění ohledně rozsahu zranění, nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zejména se tím nedopustily žádné deformace důkazů. Soudy přiměřeně zdůvodnily také to, proč považovaly za nadbytečné doplňovat podle návrhů obviněného dokazování ohledně zranění poškozené. Za tohoto stavu nesouhlas obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění učinily na jejich podkladě a že nedoplnily důkazy podle jeho návrhů, není dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v tomto případě použitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z této vázanosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. na jiný dovolací důvod vyplývá, že pokud námitky obviněného nezakládaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nezakládaly dovolací důvod ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec