ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1410.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1410/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2009 o dovolání, které podal obviněný R. L. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 55 To 205/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 156/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 55 To 205/2009, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 6 T 156/2008. Výrok o zamítnutí odvolaní napadl s odkazem na důvody dovolaní uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že soudy rozhodly na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a že chybně hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby, případně aby po zrušení obou rozhodnutí přikázal Okresnímu soudu v Olomouci nebo státnímu zástupci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Právní posouzení skutku jako posouzení hmotně právní záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolaní lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Nepřichází proto v úvahu, aby se dovolání zakládalo na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání, které bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný R. L. byl odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Olomouci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 6. 2007 kolem 17.00 hodin v O., ul. Z., pod záminkou, že potřebuje prostředky na zaplacení převozu těl rodinných příslušníků zemřelých při dopravní nehodě, vylákal na poškozené V. H. částku 6.000,- Kč v hotovosti a následujícího dne v ranních hodinách ještě tři zlaté prsteny, které slíbil i s hotovostí vrátit téhož dne, což však ani dodatečně neučinil, a tím způsobil poškozené škodu v celkové výši 11.100, Kč.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu jen na skutkových námitkách, jimiž se snažil zpochybnit zjištění soudů v tom směru, že je osobou totožnou s pachatelem, a zvláště vytýkal, že soudy opřely svá zjištění o svědeckou výpověď poškozené. Takto pojatými námitkami se obviněný ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů obsahově nijak nenavazují na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Olomouci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele mají jasné zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené, která obviněného opakovaně bezpečně poznala při rekognici provedené podle fotografií, když předtím obviněného v základních rysech popsala způsobem odpovídajícím jeho skutečnému vzhledu. Na tom poškozená setrvala také v hlavním líčení, kdy v rámci své výpovědi s jistotou potvrdila, že obviněného poznala i podle hlasu. Svou způsobilost zapamatovat si osobu pachatele a ztotožnit ji s obviněným poškozená podpořila svými dlouholetými zkušenostmi ze zaměstnání v obchodě. Pokud byla svědecká výpověď poškozené ověřitelná ještě dalšími důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, ukázalo se, že je pravdivá. Bylo tomu tak zejména ohledně jejího tvrzení, že obviněný jí zanechal číslo svého mobilního telefonu, že se mu na toto číslo také dovolala, že s ním prostřednictvím telefonu hovořila a upomínala ho o vrácení peněz a prstenů, že jí obviněný ujistil, že za ní právě jede, aby jí půjčené prostředky vrátil, a že když se nedostavil, obrátila se na policii. Údaje poškozené o telefonickém kontaktu mezi jejím telefonem a telefonem, jehož číslo jí podle její výpovědi zanechal obviněný, byly potvrzeny příslušnými výpisy operátorů. Kromě toho byla svědecká výpověď poškozené podpořena také výpovědí svědka V. K., policisty, jemuž poškozená sdělila telefonní číslo, které jí zanechal obviněný. Uvedený svědek potvrdil, že na tomto čísle se mu podařilo navázat kontakt právě s obviněným, kterého z minulosti již znal, že touto cestou vyzval obviněného, aby se dostavil na policii, a že teprve po tomto kontaktu se uvedené číslo stalo nedostupné. Pokud soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené jako věrohodnou, nijak tím nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a zejména se nedopustily žádné deformace důkazů. Nesouhlas obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily v otázce jeho totožnosti s osobou pachatele, není dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z této vázanosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. na jiný dovolací důvod vyplývá, že pokud námitky obviněného nezakládají dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nezakládají dovolací důvod ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec