ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.142.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 142/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. března 2009 o dovolání obviněného J. S. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 9 To 263/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 2 T 143/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 2 T 143/2007, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození V. z. p. P. – s., W., P., a L. Š. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný J. S. podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem výrokům a poškozený L. Š. proti výroku o náhradě škody. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 9 To 263/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. výrok o trestu zákazu činnosti z rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 2 T 143/2007. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Krajský soud v Plzni tímto usnesením zamítl podle §256 tr. ř. odvolání poškozeného L. Š.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že jednání popsané ve výrokové části rozsudku Okresního soudu Plzeň sever ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 2 T 143/2007, nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Popis skutku, že obviněný nedal přednost v jízdě poškozenému L. Š., podle něj neodpovídá skutkovým zjištěním, která učinily soudy nižších stupňů. Argumentoval tím, že mezi jeho jednáním a vznikem dopravní nehody nebyla dána příčinná souvislost. Ta byla údajně přetržena jednáním poškozeného, který se v inkriminovanou dobu pohyboval po vozovce nedovolenou rychlostí. Poukázal na závěry znaleckých posudků, podle nichž by k nehodě nedošlo, pokud by poškozený dodržoval rychlostní limity. Dodal, že za těchto okolností nemohl předpokládat, že kromě vozidel na křižovatce přijíždí ještě na motocyklu poškozený. Obviněný je proto přesvědčen, že nemůže nést všechny následky svého jednání, byť šlo o jednání protiprávní.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 9 To 263/2008, a aby podle §265 odst. 1 tr. ř. (správně má být podle §265l odst. 1 tr. ř.) přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že jednání poškozeného L. Š. nepřerušuje příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem na jeho zdraví. Jednání obviněného spočívající v odbočování v místě, kde to bylo dopravním značením zakázáno, navíc v době, kdy neměl dostatečný výhled a řídil nákladní auto, bylo prvotní, základní a nejdůležitější příčinou celé dopravní nehody, a tím i relevantních trestně právních následků na zdraví. Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu. Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může takto rozvinout. Vzhledem k prokázané povaze jednání obviněného je třeba dovodit, že si musel být vědom toho, že může uvedeným způsobem porušit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněný byl nepochybně schopen vynaložit potřebnou míru opatrnosti, aby k nehodě nedošlo. Pokud učinil odbočovací manévr v místech, kde nemohl být řidiči protijedoucích vozidel očekáván, byl si vědom i možného vzniku vážné dopravní nehody s následky na zdraví lidí. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že u obviněného je dáno vědomé nedbalostní zavinění, a to jak ve vztahu k jeho jednání, tak i k způsobeným následkům na zdraví poškozeného, i k příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a způsobenými následky. Proto skutek, tak jak byl popsán ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, bez pochyby naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. S. Současně navrhla, aby takto rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. S. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti, že popis skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu a že právní posouzení skutku neodpovídá skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. Tuto skutečnost opřel o argument, že mezi jeho jednáním a následkem nebyla dána příčinná souvislost. Nejvyšší soud shledal, že jde o právní námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud k námitce obviněného uvádí, že požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na společenské vztahy chráněné trestním zákonem a toho, zda toto jednání nese znaky zavinění ve smyslu §4 a §5 tr. zák. Zavinění totiž musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu (srov. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného, že příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem byla přerušena jednáním poškozeného, který se pohyboval po vozovce nedovolenou rychlostí. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnosti, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Příčinou je totiž každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, jakým nastal. Trestní odpovědnost pachatele za tento následek závisí na tom, zda následek i příčinný průběh k němu vedoucí jsou kryty pachatelovým zaviněním či nikoliv (srov. č. 21/1981 Sb. rozh. tr.). V případě nedbalostního zavinění je dán požadavek, aby si pachatel byl schopen představit, že se příčinný vztah může takto rozvinout. V posuzovaném případě je nutné dospět k závěru, že prvotní a hlavní příčinou bylo protiprávní jednání obviněného, který jako řidič nákladního automobilu odbočoval v místě, kde je to dopravním značením zakázáno, přičemž z hlediska zavinění si musel být vědom toho, že svým odbočováním způsobí nepředvídatelnou překážku na vozovce. Za této situace si obviněný musel být vědom možného vzniku dopravní nehody i s možnými následky na zdraví dalších účastníků silničního provozu. Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného je z těchto důvodů neopodstatněná.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného J. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek