ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1466.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1466/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2009 o dovolání obviněného L. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 12 To 133/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 22/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 T 22/2009, byl obviněný L. V. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. l písm. e) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2008, trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. l tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině s výjimkou výroku o vině trestným činem krádeže a proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 12 To 133/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. V mezích těchto dovolacích důvodů namítl, že se nemohl dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. l písm. e) tr. zák., protože v době činu mu nebylo doručeno rozhodnutí, o maření jehož výkonu šlo, a dále zpochybnil správnost právního posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák. s tím, že připustil maximálně naplnění znaků trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. l tr. zák. Mimo meze deklarovaných dovolacích důvodů uplatnil námitky týkající se správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že pokud se dovolání opírá o námitky, které lze podřadit pod deklarované dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Především však pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a že nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. l písm. e) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2008 byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, spočíval v podstatě v tom, že obviněný, ač věděl, že má usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2008, sp.zn. 0 Nc 5079/2008, uloženu do 7. 5. 2009 povinnost zdržet se setkávání s J. D., jakož i navazování kontaktů s ní, zákaz vstupovat do jejího bytu ve třetím poschodí domu v ul. S. v obci S., okr. H. K., a do jeho bezprostředního okolí ve vzdálenosti 50 metrů, a zákaz nežádoucího sledování a obtěžování J. D. jakýmkoli způsobem, přesto dne 18. 11. 2008 ve 3,00 hod. zvonil na J. D. s tím, že jí dovezl nějaké věci, potřebuje si u ní v bytě nabít mobilní telefon a hned odejde, s čímž J. D. po delší době souhlasila, obviněný ale v jejím bytě setrval až do ranních hodin, poté, co se jí dotazoval, proč si píše s bývalým přítelem, J. D. vyzvala obviněného, aby její byt opustil, což odmítal učinit až do doby, kdy J. D. zavolala policii, avšak znovu se vrátil, opět odmítal odejít a byt opustil v 8,00 hodin, kdy k tomu byl vyzván hlídkou policie, avšak kolem 15,00 hodin za použití vypůjčeného žebříku vlezl na balkon bytu J. D., dožadoval se otevření dveří, které mu nakonec otevřela dcera V., vešel do bytu s tím, že jde uklidit sklo na chodbě, a odešel (bod I/1 rozsudku) a dne 20. 11. 2008 kolem 18,00 hodin zvonil na J. D. s tím, že jí veze peníze na zasklení dveří, avšak poté, co J. D. sešla dolů, zeptal se jí, zda si u ní může schovat pistoli, kterou jí ukázal, což J. D. odmítla, a obviněný odešel (bod I/2 rozsudku).
Rozhodnutím, jehož výkon obviněný mařil, bylo usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 0 Nc 5079/2008. Okolnost, že toto usnesení se podařilo doručit obviněnému až dne 13. 2. 2009, nemá na právní kvalifikaci skutku jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. l písm. e) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2008 žádný vliv, jak to ostatně oba soudy správně vyložily již ve svých rozhodnutích. Obsahem citovaného usnesení bylo prodloužení doby trvání předběžného opatření podle §76b odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2007. Vykonatelnost tohoto usnesení nebyla podmíněna doručením obviněnému, neboť podle §76d písm. a) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2007 bylo usnesení vykonatelné, jakmile bylo vydáno. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí je významné zjištění, že obviněný v době spáchání činu o vydání uvedeného usnesení věděl, neboť poškozená J. D. mu hned při jeho prvním pokusu o kontakt s ní dala přečíst listinu, kterou jí soudní doručovatelka zanechala v bydlišti, která byla označena jako oznámení soudu o vydání usnesení o prodloužení doby trvání předběžného opatření a v které byly povinnosti obviněného tvořící obsah předběžného opatření znovu konstatovány. Lze jen dodat, že předcházející usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10 .2008, sp. zn. 0 Nc 5079/2008, kterým soud předběžné opatření podle §76b odst. l o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2007 nařídil, bylo obviněnému dne 7. 10. 2008 také doručeno. Obviněný tedy v době činu věděl jak to, co mu bylo formou předběžného opatření uloženo, tak to, že doba trvání předběžného opatření byla prodloužena. Proto se trestnosti činu nijak nedotýká skutečnost, že až po jeho spáchání bylo obviněnému formálně doručeno usnesení o prodloužení doby trvání předběžného opatření.
Soudy kvalifikovaly skutek jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák. na podkladě závěru, že obviněný překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí (do bytu jiného), a tento závěr učinily s ohledem na zjištění, že obviněný se dne 18. 11. 2008 kolem 15,00 hodin dostal do bytu poškozené tím, že za použití žebříku vlezl na balkon jejího bytu a dovnitř vstoupil dveřmi, které mu otevřela čtyřletá dcera. Uvedenému právnímu posouzení nelze nic vytknout. Balkon bytu je prostor, který společně se samotným bytem tvořeným obytnými místnostmi je chráněn ustanovením §238 tr. zák. o trestném činu porušování domovní svobody. Z toho důvodu je trestným činem již vniknutí na balkon bytu. Umístění bytu s balkonem ve třetím poschodí samo o sobě představuje překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí do bytu. Překonání této výšky spojené s vniknutím na balkon, v daném případě s použitím žebříku, je proto třeba považovat za naplnění znaků uvedených v §238 odst. 2 tr.zák. Balkonové dveře do bytu obviněnému otevřela jeho dcera, což ale nemá na právní posouzení skutku vliv. Obviněný v tomto ohledu jen využil přítomnosti čtyřletého dítěte, u kterého je vyloučeno uvažovat o tom, že by jednalo se znalostí rozhodných skutečností a že by bylo osobou oprávněnou dát relevantní souhlas ke vstupu do bytu. Bez významu je také krátká doba, po kterou se obviněný v bytě poškozené zdržel, neboť trestným činem je již samotné neoprávněné vniknutí do bytu jiného.
Jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. l tr. zák. posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 20. 11. 2008 nejméně do 16. 12. 2008 zaslal J. D. prostřednictvím mobilního telefonu větší množství zpráv SMS, v nichž jí vyhrožoval, že zastřelí jejího bývalého přítele, že jí uřízne hlavu a že se nedožije vánoc, což u poškozené s ohledem na její negativní zkušenosti s obviněným a na vědomí, že obviněný má zbraň, vyvolalo strach o zdraví a život svůj i bývalého přítele jako otce její starší dcery (bod II rozsudku).
Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. l tr. zák. Jen takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil své námitky v celém rozsahu na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a s tím, že soudy vzaly za podklad svých skutkových zjištění svědeckou výpověď poškozené, kterou označil za nevěrohodnou. Tímto pojetím dovolání, opřeným o ryze skutkové námitky, se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené. S ohledem na charakter osobních vztahů obviněného a poškozené soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené velmi obezřetně. Své hodnotící úvahy týkající se jak samotného obsahu výpovědi, tak schopností a vlastností poškozené zaručujících pravdivost jejích tvrzení soudy logicky, srozumitelně a přesvědčivě vysvětlily. Při tomto postupu nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zejména se nedopustily žádné deformace důkazů. Pokud se obviněný za tohoto stavu neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené, není to dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v daném případě použitelný ve variantně spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z této vázanosti dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. na jiný dovolací důvod vyplývá, že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Dále z uvedené vázanosti plyne, že pokud určitý okruh námitek není dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak není dovolacím ani podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec