ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1479.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1479/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 12. 2009 o dovolání obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 To 293/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 34 T 278/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 To 293/2009, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 34 T 278/2007. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného směřovaly v celém rozsahu proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání nelze opírat o jakékoli námitky proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, ale jen o některý z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutku zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění učinily na podkladě důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
V dané věci byl obviněný odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Liberci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v období od roku 1999 do roku 2001 v místě svého bydliště v H. n. N., ul. R., okr. L., opakovaně několikrát týdně osahával na genitáliích a prsou svou nezletilou dceru R., a zasouval jí prsty do pochvy.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na námitkách proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, že za podklad svých zjištění vzaly svědeckou výpověď poškozené, kterou označil za nevěrohodnou. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou souvislost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené. Soudy si byly dobře vědomy toho, že obviněný popíral spáchání skutku, že od skutku uplynula velmi dlouhá doba (trestní stíhání obviněného bylo zahájeno až dne 3. 4. 2007) a že vztah mezi obviněným a poškozenou jako vztah otce a dcery byl poznamenán rozvratem a nakonec i rozvodem manželství rodičů poškozené. Soudy zaznamenaly, že poškozená se v minulosti při různých příležitostech různým způsobem vyjadřovala k zásahům směřujícím do její intimní sféry, a rovněž to, jak se vyjadřovala k osobám svých rodičů, včetně toho, že by byla raději, kdyby se otec, tj. obviněný, odstěhoval. Za této situace soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené velmi obezřetně a pro její náležité zhodnocení si vytvořily potřebný podklad v dalších důkazech, zejména ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací na klinickou psychologii, a také ve svědeckých výpovědích osob, s nimiž poškozená běžně přicházela do styku (sestra, matka, babička, ředitel školy). Soudy na podkladě uvedených důkazů dospěly k závěru, že poškozená je vybavena takovými schopnostmi a vlastnostmi, které zaručují pravdivost jejích tvrzení. Zdůraznily také to, že pokud byla tvrzení poškozené ověřitelná i jinými důkazy či objektivně zjištěnými okolnostmi, ukázala se jako pravdivá. Pokud soudy považovaly svědeckou výpověď poškozené za věrohodnou a vybudovaly na jejím základě svá skutková zjištění, nelze než konstatovat, že tím nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že se tím zejména nedopustily žádné deformace důkazů. To, že obviněný nesouhlasí s naznačeným způsobem hodnocení důkazů oběma soudy a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
Obviněný zvláště zdůrazňoval to, že při gynekologické prohlídce poškozené v roce 2002 byl u ní konstatován neporušený hymen. Toto zjištění obviněný prezentoval jako důkaz toho, že se nemohl skutku dopustit. Je však třeba připomenout, že obviněný nebyl uznán vinným tím, že by měl s poškozenou pohlavní styk formou soulože. Jednání obviněného spočívalo podle zjištění soudů především v ohmatávání poškozené na genitáliích a z hlediska této své povahy je plně slučitelné se zjištěním o neporušeném hymenu. Pokud jednání obviněného spočívalo také v zasouvání prstů do pochvy poškozené, nemuselo ani to nutně vést k porušení hymenu. Žádný extrémní rozpor ve smyslu podmínek zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně proto nelze vyvozovat z okolnosti, že v roce 2002 byl u poškozené konstatován neporušený hymen.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec