ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1485.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1485/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. prosince 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 3 To 308/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 21/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 30 T 21/2008, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestnými činy ad 1) týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ad 2) týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a ad 3) pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný a jeho otec Z. K., oba proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 3 To 308/2009, podle §256 tr. ř. obě odvolání jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že jeho manželství nebylo v poslední době šťastné, ale rozhodně nedocházelo k jednání, které je mu kladeno za vinu. Citoval z výpovědí své manželky ohledně napadení lahví od piva a útoku na dceru Ž., kdy měl dceru stáhnout za nohy ze schodů dolů. Namítal, že takový úder do hlavy popisovaný jeho manželkou, musel nutně zanechat následky, čímž se však soud I. stupně nezabýval a přiklonil se k výpovědi manželky, že dceři nic nebylo. Pokud jde o výpověď dcery Ž., hovořila o zneužívání a o tom, že měla dojet manželka A., která zazvonila. Obviněný reagoval, že toto je naprostý nesmysl, neboť manželka A. měla klíče a neměla tedy důvod zvonit. Uvedl, že navíc nikdy nebyl s dcerou sám, a i kdyby ji chtěl nějak zneužít, neměl k tomu příležitost. Obviněný je přesvědčen, že dcera byla ovlivněna manželkou, a stejně tak výpovědi poškozených J. a V. K. jsou podle jeho názoru naučené. Ze znaleckého posudku také údajně vyplývá, že jeho manželka byla osobou, která je schopna vyprovokovat a rozhodně se ho nebojí. Tuto skutečnost údajně výslovně uvedla ve své výpovědi i svědkyně M. K. Obviněný podotkl, že pokud by z něj měla manželka strach, jak ona tvrdí, proč by se k němu na veřejnosti chovala takovým způsobem. Stejné je to podle obviněného i s načasováním obvinění v době, kdy podal trestní oznámení na svého tchána a podal návrh na rozvod. Manželka se mu pomstila tím, že podala vykonstruované obvinění. Rozvod se obviněnému jevil jako jediná možnost, jak zabránit dalšímu slovnímu napadání a ponižování ze strany manželky, která dělala neustále ostudu na veřejnosti a iniciovala hádky. Tuto skutečnost potvrdili údajně i svědci. Takto se podle obviněného nechová týraný člověk ke svému tyranovi. Dále obsáhle popisoval rodinné, zejména finanční problémy a hádky s manželkou. Uvedl, že když potřeboval někde vybít nahromaděnou energii, obrátil svou pozornost vůči věcem, jako štípání dříví, prásknutí dveřmi, apod. Uzavřel, že tedy manželku netýral a ani její syny a rozhodně nezneužíval svoji dceru. Manželství bylo v hluboké krizi a hádky a slovní napadání byly na denním pořádku, rozhodně však podle obviněného tento stav netrval tak dlouho, jak se píše v napadených rozhodnutích. Na závěr uvedl, že i kdyby jeho jednání vykazovalo znaky trestného činu, tak se mu uložený trest jeví jako nepřiměřený.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k němu nevyjádřila.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy, úplnosti dokazování a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud navíc shledal, že obviněný v dovolání uplatnil shodné námitky, kterými se zabýval již soud II. stupně v rámci řízení o odvolání (na č. l. 441 tr. spisu), shodné námitky byly součástí rovněž celé jeho obhajoby a soud I. stupně se s nimi rovněž náležitě vypořádal.
Obviněný svými námitkami, že se uvedeného jednání nedopustil, že obvinění vůči němu je vykonstruované a výpovědi dětí byly naučené, nebo námitkami, že stav netrval tak dlouho, jak je uvedeno v rozhodnutích soudů, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný v dovolání rozebírá výpovědi poškozených a svědků, provedené důkazy pak hodnotí a vyvozuje z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Obviněný dále uplatnil námitku proti výroku o trestu s tím, že se mu uložený trest jeví jako nepřiměřený, čímž v podstatě vyjadřuje toliko svou nespokojenost s výší uloženého trestu. Takové námitky však uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž nenaplňují. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že uplatněnými námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale domáhá se změny skutkových zjištění učiněných soudy, opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně, v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného Z. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš