ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1494.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1494/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. ledna 2009 o dovolání obviněné Ing. M. v. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 7 To 34/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 25/2006 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 7 To 34/2008, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. 4 T 25/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-město přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 7 To 34/2008, byl k odvolání obviněné Ing. M. v. S. podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 10. 2007, č. j. 4 T 25/2006-162. Krajský soud v Plzni podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou Ing. M. S. (správně má být: Ing. M. v. S.) vinnou trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., který spáchala tím, že
dne 2. 8. 2005 zaslala Krajskému soudu v Plzni žádost o propuštění z vazby B. J. v. S., v níž mimo jiné uvedla, že soudce Okresního soudu Plzeň-sever Mgr. L. M. měl zfalšovat příkaz k domovní prohlídce, která byla ve věci Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 0 Nt 499/04 u obžalovaných prováděna, dále ho nařkla ze zfalšování protokolu o hlavním líčení konaném u Okresního soudu Plzeň-sever dne 10. 6. 2005 ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 48/2005, a důkazů, které byly prováděny u tehdy obžalovaných Ing. M. B. a R. B. a B. J. v. S., čímž lživě obvinila Mgr. L. M. v úmyslu přivodit mu trestní stíhání, a tímto nepravdivým údajem ho poškodila zejména v jeho zaměstnání, přičemž dne 8. 8. 2004 (správně má být: dne 8. 8. 2005) rozhodl senát Okresního soudu Plzeň-sever v hlavním líčení v trestní věci výše uvedených obžalovaných podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení soudce Mgr. L. M. z vykonávání úkonů ve věci uvedeného soudu sp. zn. 1 T 48/2005.
Podle §187 odst. 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněnou Ing. M. S. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. obviněné podmíněně odložil výkon trestu na zkušební dobu čtyř roků za současného stanovení dohledu. Současně zrušil ve výroku o trestu, pokud se týkal obviněné Ing. M. S., dříve B., rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 9 To 255/2006, vydaný ve věci Okresního soudu Plzeň-jih – rozsudek ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 2 T 127/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná Ing. M. v. S. (dále jen: „obviněná“) prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jejího názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná namítla, že rozsudek odvolacího soudu v podstatě jen kopíruje rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o výrok o trestu a odvolací soud jím odstraňoval pouze formální pochybení, která obsahoval rozsudek soudu prvního stupně. Obviněná poukázala na to, že soud prvního stupně rozhodoval v tříčlenném senátu a nikoliv samosoudcem, jak bylo nesprávně uvedeno ve vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. Tento soud konal hlavní líčení dne 10. 6. 2005 a nikoliv dne 10. 6. 2006, jak bylo nesprávně uvedeno, a přestože soud prvního stupně jí uložil souhrnný trest odnětí svobody, ve výroku rozsudku neuvedl, jaký výrok o trestu a z kterého rozsudku byl současně zrušen. Upozornila také na vadu napadeného rozsudku, který nesprávně uvedl její příjmení, které po svatbě s nizozemských státním příslušníkem správně zní Ing. M. v. S. Soud prvního stupně sice vydal opravné usnesení, kterým opravil její příjmení, avšak Krajský soud v Plzni jako soud odvolací ve výroku o vině uvedl její jméno nesprávně, a proto odsuzující výrok napadeného rozsudku je nesprávný, protože v podstatě ukládá trest neexistujícímu subjektu.
Obviněná dále namítla, že odvolací soud se nezabýval jejími skutkovými námitkami proti rozsudku soudu prvního stupně a novým rozsudkem se vypořádal jen s formálními vadami rozsudku soudu prvního stupně. Nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje v tom, že její jednání nenaplnilo subjektivní stránku trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. Z dikce zákonného ustanovení je zřejmé, že subjektivní stránka tohoto trestného činu je konstruována jako dolosní, což znamená, že obviněná by musela chtít jiného lživě obvinit z trestného činu nebo by si musela být alespoň vědoma toho, že jiného lživě obviňuje z trestného činu, a byla s tím srozuměna, a současně by musela chtít nebo být alespoň srozuměna s tím, že v důsledku jejího obvinění může být tato osoba trestně stíhána. S odkazem na komentář k trestnímu zákonu poukázala na to, že „lživě obvinit znamená vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je jeho pachatelem.“ Obviněná uvedla, že v jejím případě chybí jakákoliv volní složka i ve smyslu pouhého srozumění s možným negativním dopadem jejího postupu pro soudce Mgr. L. M. Trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. je nutné posuzovat tak, že se vždy jedná o trestný čin úmyslný, přičemž úmysl se musí vztahovat na všechny znaky dané skutkové podstaty, tedy primárně i na lživost křivého obvinění. V této souvislosti obviněná uvedla, že si nebyla vědoma lživosti obvinění vůči soudci Mgr. L. M. a nemůže se proto jednat ani o eventuální úmysl, který je obligatorním znakem předmětného trestného činu. Tento úmysl podle jejího názoru nelze dovozovat ani z její žádosti o propuštění B. J. v. S., neboť jejím jediným úmyslem bylo to, aby byl propuštěn z vazby na svobodu. Obviněná upozornila na to, že podle ustálené judikatury je základním předpokladem trestní odpovědnosti bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na společenské vztahy chráněné trestním zákonem, a to, zda toto jednání nese všechny znaky zavinění ve smyslu §4 nebo §5 tr. zák.
V průběhu řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím také obviněná upozorňovala na obecnou zásadu trestního práva „v pochybnostech ve prospěch obviněného,“ která je promítnuta v ustanoveních §2 odst. 2, 5 a 6 tr. ř. a zdůraznila, že podle jejího názoru byly jednoznačně dány pochybnosti o tom, zda věděla, že soudci Mgr. L. M. může svým přípisem způsobit trestní stíhání a také o tom, že její přípis může být lživý.
V další části dovolání obviněná poukázala na to, že špatně interpretovala některé podněty, což bylo způsobeno především silným rozrušením, neboť proti ní a jejímu nynějšímu manželovi tehdy probíhalo trestní stíhání, v němž byli oba ohroženi relativně vysokým trestem. Možnou nespravedlnost dovodila víceméně emotivně, avšak subjektivně byla přesvědčena o tom, že za „příkoří,“ které utrpěla ona i B. J. v. S. v průběhu tohoto řízení, jemuž jako laik ani dostatečně nerozuměla, může soudce Okresního soudu Plzeň-sever Mgr. L. M. Dodala, že o tom, jakou právní relevanci mají ve skutečnosti informace uvedené v žádosti ze dne 1. 8. 2005 o propuštění B. J. v. S. z vazby si podle jejího názoru nedělal iluze ani soud prvního stupně, který upustil od právní kvalifikace skutku i jako trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., neboť i tomuto soudu bylo jasné, že veškerý postup soudce Mgr. L. M. byl od počátku naprosto regulérní. Dalším faktorem byla jazyková bariéra a obviněná se domnívá, že protokolace před soudem utrpěla právě touto okolností a překladem.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby z podnětu podaného dovolání Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2008 (správně má být:,, ze dne 2. 4. 2008“), sp. zn. 7 To 34/2008, a aby poté postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že dovolání považuje za neopodstatněné, protože námitky v dovolání jsou v podstatě shodné s jejími námitkami, které uplatňovala v předcházejících stadiích trestního stíhání, s nimiž se soudy obou stupňů přiměřeným způsobem vyrovnaly. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že dovolatelka je občankou České republiky, v níž žije od roku 1986. Z písemného i ústního projevu obviněné vyplývá, že ovládá český jazyk a že si byla plně vědoma obsahu předmětného podání ze dne 1. 8. 2005 i formy jeho vyjádření. Dodala, že není pochyb o tom, že prvotním cílem obviněné bylo dosáhnout prostřednictvím uvedené žádosti toho, aby byl obviněný B. J. v. S. propuštěn z vazby. Obviněná si však současně musela být vědoma toho, že údaje uvedené v žádosti jsou snůškou jejích nepodložených a zejména nijak neověřených dohadů, které byly způsobilé přivodit soudci Mgr. L. M. trestní stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 tr. zák. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně obviněná jednala přinejmenším v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Dodala, že další výhrady obviněné týkající se označení jejího příjmení i nesprávného data rozhodnutí o vyloučení soudce Mgr. L. M. z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 48/2005 není na místě napravovat cestou dovolání, nýbrž vydáním opravného usnesení podle §131 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a s projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a přitom shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §174 odst. 1 tr. zák. kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Objektem trestného činu křivého obvinění je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest. Forma obvinění není rozhodná a znaky tohoto trestného činu může naplňovat i lživé obvinění učiněné při uplatňování vlastní obhajoby v trestním řízení. Zákon vyžaduje, aby křivé obvinění jiného z trestného činu směřovalo vůči určité osobě. Lživě obvinit znamená vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je jeho pachatelem. Vždy však musí být dán úmysl přivodit trestní stíhání jiného. Z hlediska subjektivní stránky musí pachatel chtít nebo si být alespoň vědom toho, že jiného lživě obviňuje z trestného činu a být s tím srozuměn a současně chtít nebo být alespoň srozuměn s tím, že v důsledku jeho obvinění bude tato osoba trestně stíhána. Úmysl tedy musí zahrnovat možnost trestního stíhání jiného na základě lživého obvinění, přičemž postačí úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.
Podle §265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud zjistil, že je důvodná především námitka obviněné týkající se subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. Dokazování provedené v trestní věci obviněné považuje dovolací soud za nedostatečné. Judikatura vychází z toho, že závěr o zavinění pachatele musí být prokázaný výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout (srov. č. 19/1971 – II. Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Orgány činné v trestním řízení musí zároveň prokázat, že si pachatel trestného činu křivého obvinění podle §174 tr. zák. byl vědom toho, že obviňuje jinou osobu nepravdivě (srov. č. 63/1991 Sb. rozh. tr.). Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4 a 5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu (č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně vyslechl obviněnou při hlavním líčení dne 20. 4. 2007 (srov. č.l. 112 až 112ch), avšak učinil nejen z tohoto důkazu, ale i ostatních důkazů, které byly provedeny před soudem, předčasný závěr o vině obviněné.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 7 To 34/2008, k odvolání obviněné zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 10. 2007, č. j. 4 T 25/2006-162. Podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Vadami rozsudku se rozumí takové vady, jimiž trpí sám rozsudek. Tyto vady způsobují, že správnost napadeného rozsudku nelze v odvolacím řízení buď vůbec přezkoumat, anebo že by odvolací soud musel sám vytvářet skutková zjištění v rozsahu, který přesahuje rámec jeho kompetencí a tím vlastně nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Předpokladem přezkumné činnosti odvolacího soudu je formální i obsahová shoda vyhotovení rozsudku se stavem, jak byl rozsudek vyhlášen. Pokud odvolací soud zjistí, že některý výrok napadeného rozsudku obsahuje písařské chyby nebo jiné zřejmé nesprávnosti, nemůže rozhodovat o odvolání, ale nařídí nejdříve opravu vyhotovení rozsudku (§131 odst. 1 tr. ř.), a teprve podle výsledku řízení o opravě, včetně případné stížnosti proti usnesení o opravě (§131 odst. 3 tr. ř.), a o dalších účincích (§133 tr. ř.), přezkoumá napadený rozsudek a předcházející řízení a rozhodne o odvolání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 1941 až 1942).
Krajský soud v Plzni odůvodnil výrok podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. tím, že shledal formální pochybení ve výroku o vině i trestu. Spíše měl nejdříve nařídit opravu zřejmých nesprávností a teprve podle výsledku řízení o opravě, rozhodnout o odvolání obviněné. Vadný výrok o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. měl být zrušen podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. Nové rozhodnutí ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud v obecné rovině odůvodnil tím, že odstranil zmíněné formální vady a věcně rozhodl shodně se soudem prvního stupně. Přesto se ani tento soud nevyvaroval zřejmých nesprávnosti ve výroku i jeho odůvodnění rozsudku (nesprávné příjmení obviněné, datum 8. 8. 2004, místo 8. 8. 2005, rozpor mezi sp. zn. 0 Nt 499/04 Okresního soudu Plzeň-sever v popisu skutku, a odůvodněním, v němž je uváděna sp. zn. 9 Nt 499/04 téhož soudu). Tyto zřejmé nesprávnost však lze odstranit postupem podle §131 odst. 1 tr. ř.
Vadou, kterou nelze odstranit, je popis subjektivní stránky trestného činu, která je omezena jen na citaci ustanovení §174 odst. 1 tr. zák. Další vadou je rozpor mezi popisem skutku a skutkovými zjištěními. V žádosti obviněné ze dne 1. 8. 2008, která byla dne 2. 8. 2005 doručena Krajskému soudu v Plzni, přičemž není na podacím razítku uvedeno, zda byla podána osobně, čemuž však nasvědčuje okolnost, že nebyla připojena obálka, se mimo jiné uvádí: „Soudce Mgr. L. M. falšuje důkazy a zneužívá fakta, že B. J. v. S. neumí česky. U hlavního líčení dne 10. 6. 2005 neměl v provozu záznamové zařízení, aby měl svobodu k falšování. Nebyl to jeho první případ falšování důkazu. Dne 15. 11. 2004 policejní orgán potřeboval povolení k domovní prohlídce, protože po vloupání do kravínu v obci L., potřebovali aspoň povolení k domovní prohlídce v P. Nebudu spekulovat o průběhu snah policejního orgánu, ale falešný dokument byl na světě: 0 Nt 499/04 mělo to kulaté razítko soudce Okresního soudu Plzeň-sever s identifikačním číslem 9, které patří soudci Mgr. L. M., ale bez jeho podpisu na jméno JUDr. M. D. Nevím, jestli dokument zfalšovala policie nebo osobně pan soudce, ale nic nemůže změnit na faktu, že důkazy, které policie opatřila metodou podvodu (vloupání) bez povolení k prohlídce, nesmí být použity u soudu. Zneužili pravomoci veřejného činitele jak policejní orgán, tak i soudce, který poskytl své razítko k falšování“.
Naproti tomu z popisu skutku v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 7 To 34/2008, se podává, že obviněná ve své žádosti o propuštění B. v. S. z vazby mimo jiné uvedla, že soudce Okresního soudu Plzeň-sever Mgr. L. M. měl zfalšovat příkaz k domovní prohlídce, která byla provedena ve věci Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 0 Nt 499/04.
Nejvyšší soud zjistil ze spisu, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podal dne 13. 3. 2006 pod sp. zn. 1 Zt 734/2005 na obviněnou Ing. M. B. obžalobu pro skutek kvalifikovaný jako trestné činy křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud se v rozsudku napadeném dovoláním obviněné ztotožnil s právní kvalifikací skutku jako trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a pokud jde o další právní kvalifikaci skutku jako trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. poukázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který neuznal obviněnou vinnou tímto trestným činem, protože vycházel především z toho, že obvinění ze strany obviněné v písemném podání doručeném Krajskému soudu v Plzni dne 2. 8. 2005 byla chápána od počátku jako nepravdivá a neoprávněná a také jen proto nedošlo k trestnímu stíhání Mgr. L. M. Dodal, že se z tohoto hlediska věcí nezabýval, protože ani kdyby s názorem soudu prvního stupně nesouhlasil, nemohl by vzhledem k ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. rozhodnout v neprospěch obviněné.
Nejvyšší soud na základě dosud učiněných skutkových zjištění shledal, že obsah žádosti obviněné ze dne 1. 8. 2005, která byla doručena Krajskému soudu v Plzni dne 2. 8. 2005, nenasvědčuje tomu, že tu jsou zjištěné a odůvodněné skutečnosti pro zahájení trestního stíhání soudce Mgr. L. M. pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 tr. zák. Bylo snadno vyvratitelné, že zmíněný soudce nijak nemanipuloval s razítkem soudu, kterým byl opatřen příkaz k domovní prohlídce, kterou nařídila jiná soudkyně. Stejně tak je naprosto zřejmé, že by nemohlo obstát obvinění z údajného zfalšování protokolu o hlavním líčení konaného dne 10. 6. 2005 u Okresního soudu Plzeň-sever ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 48/2005. O tom, jakou závažnost měla učiněná obvinění svědčí i to, že na základě takového obvinění nebylo vůbec zahájeno trestní stíhání soudce Mgr. L. M.
Nejvyšší soud z těchto důvodů vyhověl dovolání obviněné a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 7 To 34/2008, i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. 4 T 25/2006. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání věci soud prvního stupně doplní dokazování tak, aby objasnil subjektivní stránku trestných činů, pro které byla na obviněnou podána obžaloba a vzhledem ke všem okolnostem případu posoudí nejen formální stránku trestných činů, ale i jejich materiální stránku při respektování ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. Pokud bude rozhodovat rozsudkem, je povinen respektovat ustanovení §120 odst. 2 tr. ř., podle něhož obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. Při popisu skutku musí vycházet z ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., podle něhož výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. V případě ukládání souhrnného trestu je povinností soudu respektovat nejen ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., ale i ustanovení §122 tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že Okresní soud Plzeň-město, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek