ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1599.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1599/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 1. 2009 o dovolání obviněného J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 10 To 283/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 247/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 T 247/2007, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři léta. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněného J. L.
O odvoláních, která podali oba obvinění, státní zástupce ve prospěch obviněného J. L. proti výroku o náhradě škody a jeden z poškozených, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 10 To 283/2008. Podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Semilech zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo v případě obou obviněných nově rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody. Obviněný J. B. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok a čtyři měsíce s tím, že podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba na tři roky.
Obviněný J. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Tento rozsudek napadl v celém jeho se týkajícím rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že skutková část výroku o vině postrádá jakýkoli konkrétní údaj o jeho jednání a v celém rozsahu popisuje jednání obviněného J. L. Podle obviněného J. B. skutková část výroku o vině nesplňuje požadavek, aby z ní vyplývalo naplnění znaků skutkové podstaty obou trestných činů, kterými byl uznán vinným, včetně okolností, které charakterizují subjektivní stránku činu. Mimo meze dovolacího důvodu obviněný J. B. do dovolání pojal obsáhlou polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich ve vztahu k jeho osobě vyvodily a že neprovedly další důkazy podle jeho návrhů. Obviněný J. B. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. B. je zjevně neopodstatněné.
Jako trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové a předtím až na stanovení doby spáchání i podle zjištění Okresního soudu v Semilech spočíval v podstatě v tom, že dne 30. 5. 2005 obviněný J. L. jednající za obchodní společnost R. C., s. r. o., převzal od L. B. za účelem provedení opravy poškozený invalidní vozík – multifunkční schodolez zn. Explorer v hodnotě nejméně 332.640,- Kč, tento vozík již L. B. nevrátil, na výslovný pokyn, který mu dal v době od 30. 5. 2005 do 6. 6. 2005 obviněný J. B. jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti R. C., s. r. o., a osoba znalá uvedené situace, obviněný J. L. tento vozík v Č. u H., okr. S., dne 6. 6. 2005 předal na základě kupní smlouvy a po uhrazení ceny nového vozíku ve výši 462.000,- Kč K. H., přičemž vozík vydával za nový, ačkoli věděl, že není nový, ale že se jedná o vozík používaný a patřící L. B. Podle uvedených zjištění vznikla škoda poškozenému K. H. ve výši nejméně 55.440,- Kč a poškozenému L. B. ve výši nejméně 332.640,- Kč.
Uvedený skutkový stav, pokud jde o jednání obviněného J. B., evidentně odpovídá zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a to i z hlediska subjektivní stránky obou trestných činů.
Ze skutkové části výroku o vině je zřejmé, že trestné činy byly spáchány prodejem invalidního vozíku, který byl majetkem poškozeného L. B. a který měla obchodní společnost R. C., s. r. o., v dispozici jen za účelem opravy. I když se prodej vozíku uskutečnil tak, že ho novému nabyvateli fyzicky předal obviněný J. L., je ze skutkové části výroku o vině zřejmé také to, že k tomu dal výslovný pokyn obviněný J. B., který tehdy byl jediným jednatelem a společníkem obchodní společnosti R. C., s. r. o., a zároveň byl znalý uvedené situace, tj. toho, že poškozenému K. H. je jako nový vozík prodáván již používaný vozík patřící poškozenému L. B. Rozhodně tedy nelze přisvědčit obviněnému J. B. v tom, že by skutková část výroku o vině postrádala uvedení okolností, které ve vztahu k němu charakterizují subjektivní stránku trestných činů, tj. úmyslné zavinění.
Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného J. B., pokud bylo založeno na námitkách odpovídajících deklarovanému dovolacímu důvodu, žádný podklad k tomu, aby cokoli měnil na výroku o jeho vině, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že v souladu s tím, jak je v zákoně koncipován dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud v Semilech a z kterého v napadeném rozsudku po upřesnění doby spáchání vycházel i Krajský soud v Hradci Králové. Jestliže dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak to logicky znamená, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Dovolacím důvodem jsou jen p r á v n í námitky proti kvalifikaci skutkového stavu, který zjistily soudy. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. V dovolání nelze uplatňovat námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Nejvyšší soud může zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí, které je napadeno dovoláním, jen výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Semilech, která s upřesněním doby spáchání skutku převzal také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Obviněný J. B. se snažil tato zjištění zpochybnit námitkami založenými na tvrzení, že v celém rozsahu šlo o samostatnou akci obviněného J. L., se kterou sám neměl nic společného, a že k prodeji vozíku nedal žádný pokyn. Zjištění, která v tomto ohledu učinily oba soudy, mají jasnou obsahovou vazbu na výpověď obviněného J. L., kterou soudy hodnotily jako věrohodnou. Pro takové hodnocení měly soudy odpovídající podklad v ostatních důkazech a objektivně zjištěných okolnostech. Významná je zejména shoda výpovědi obviněného J. L., pokud uvedl, že pokyn k prodeji vozíku mu obviněný J. B. vysvětlil tím, že poškozený L. B. „bude odstupovat od smlouvy” (míněno od kupní smlouvy, na podkladě které se stal majitelem vozíku), se skutečností, že poškozený L. B. vedl s obviněným korespondenci, v níž se cestou reklamace dožadoval opravy vozíku a avizoval, že pokud se opravy nedomůže, odstoupí od kupní smlouvy (k tomu nakonec došlo, avšak až dne 1. 7. 2005). Sám obviněný J. B. ostatně na korespondenci poškozeného L. B. reagoval odpovědí v tom smyslu, jak bude ve věci jeho reklamace postupováno. Je tedy logické, že obviněný J. B. v kritickou dobu věděl o tom, že obchodní společnost R. C., s. r. o., má v dispozici vozík poškozeného L. B. jen za účelem opravy. Další významnou okolností je také to, že v kritickou dobu se dodání nového vozíku domáhal poškozený K. H., který měl s obchodní společností R. C., s. r. o., již dříve uzavřenou kupní smlouvu a zaplacenou kupní cenu. I když kupní smlouvu za obchodní společnost R. C., s. r. o., jako prodávající stranu podepsal obviněný J. L., je vyloučeno, aby o tom obviněný J. B. nevěděl. Platba za vozík pro poškozeného K. H. řádně došla na bankovní účet obchodní společnosti R. C., s. r. o., byla vykázána v pravidelném výpisu z účtu, který byl společnosti zaslán, a údaj o přijetí této platby na účet společnosti byl na výpisu doplněn ručně psanou poznámkou „H.”. Z postavení obviněného J. B. jako tehdejšího jediného jednatele a společníka je jasné, že se s výpisem z bankovního účtu seznámil a že tedy věděl o platbě za vozík pro poškozeného K. H.. K tomu přistupuje okolnost, že v rozhodnou dobu obchodní společnost R. C., s. r. o., neměla od výrobce žádný nový vozík, kterým by mohla splnit svůj závazek vůči poškozenému K. H., takže není nic nelogického na zjištění, že obviněný J. B. se rozhodl vyřešit situaci pokynem, aby poškozenému K. H. byl předán vozík poškozeného L. B. Pokud by prodej vozíku poškozenému K. H. měl být samostatnou akcí obviněného J. L., se kterou obviněný J. B. neměl nic společného a o které nic nevěděl, dalo by se očekávat, že obviněný J. L. bude mít z takové riskantní a evidentně nelegální věci prospěch a že bude přinejmenším nějak participovat na výtěžku z posuzované transakce. Tak tomu ovšem nebylo, jak o tom svědčí zjištění, že bezprostředně poté, co byla částka odpovídající ceně vozíku připsána na účet společnosti, s ní naložil obviněný J. B. tak, že z ní převedl 200.000,- Kč na svůj účet, 98.000,- Kč vybral a 90.000,- Kč převedl na účet dřívější jednatelky společnosti. Pokud soudy za tohoto stavu došly na podkladě výpovědi obviněného J. L. k závěru, že obviněný J. B. se znalostí věci dal pokyn k tomu, aby poškozenému K. H. byl předán vozík poškozeného L. B., není toto zjištění v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Lze jen dodat, že soudy svůj postup odpovídajícím způsobem vysvětlily a že nijak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Nesouhlas obviněného J. B. s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, není dovolacím důvodem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec