ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1618.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1618/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. ledna 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 12 To 268/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 156/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 1 T 156/2007, byl obviněný M. V. uznán vinným ad 1) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a ad 2) trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 1 T 127/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 11 To 439/2007, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl zároveň uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 1 T 127/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 11 To 439/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem je změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 12 To 268/2008, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, popřípadě na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil skutkový stav v případě skutku pod bodem ad 2), který právně kvalifikoval jako trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný v této souvislosti citoval jednání popsané pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, namítl však, že skutkový stav byl jiný. Uvedl, že svědkyně L. V., jeho matka, vypověděla, že auto řídila při odvozu do sběrny sama, nikomu ho nepůjčovala. Svědkyně L. V., jeho sestra, uvedla, že v prvním případě řídila auto do H. její matka a ve druhém její přítel J. Svědek T. V. vypověděl, že věci se vozily autem matky dovolatele, která pokaždé řídila. Obviněný dále konstatoval, že v přípravném řízení nejprve doznal, že vozidlo, které převáželo kovový materiál ve čtyřech případech řídil, v řízení před soudem však vypověděl, že se tak nestalo. Z výše uvedeného podle obviněného vyplývá, že vozidlo které převáželo kovový materiál do sběrny v H. řídil někdo jiný než on. Samotné doznání, které bylo později popřeno s odkazem na průběh úkonu na policii nemůže podle obviněného vést k závěru, že se uvedeného jednání dopustil. Obviněný má tedy za to, že jednání nebylo v této části prokázáno. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a uložil tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný námitky uplatněné ve svém dovolání zaměřil toliko proti skutku popsanému pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně. Trestných činů popsaných pod bodem ad 2) se obviněný dopustil tím, že (zkráceně) ve dnech 10. 8. 2007, 13. 8. 2007, 14. 8. 2007 a 24. 8. 2007 za účelem odvozu odcizeného materiálu řídil na trase J. – H. a zpět motorové vozidlo zn. Škoda 120 GLS, aniž by k tomu měl příslušné řidičské oprávnění skupiny B, ve smyslu §3 odst. 3 písm. a) a §81 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a tuto činnost vykonával přesto, že mu bylo trestními příkazy Okresního soudu v Náchodě uvedenými ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
Z obsahu dovolání ale vyplývá, že námitky obviněného nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Tyto námitky obviněný navíc uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku, byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněný svými námitkami, že nebylo prokázáno, že by se uvedených trestných činů popsaných pod bodem ad 2) dopustil, že soudy nesprávně posoudily jeho výpověď i výpovědi dalších svědků, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání opakovaně popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje (že vozidlo řídil někdo jiný než on), rekapituluje výpovědi některých svědků a z jejich výpovědí pak vyvozuje své vlastní skutkové závěry, ke kterým měly podle něj dospět i soudy obou stupňů. Obviněný tak zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a neuvádí žádné hmotně právní námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Pokud jde o námitku obviněného, že v přípravném řízení svou trestnou činnost doznal a v řízení před soudy pak vše popřel s tím, že vypovídal pod nátlakem, Nejvyšší soud konstatuje, že z rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že se touto skutečností zabývaly a na základě rozsáhlého dokazování zjistily skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Obhajobu obviněného v tomto směru shledaly vyvrácenou i za situace, kdy obviněný v přípravném řízení a při hlavním líčení u soudu prvního stupně vypovídal značně rozdílně.
Z konkrétních námitek obviněného je tedy zřejmé, že skutek pod bodem ad 2) zjištěný soudem prvního stupně a potvrzený odvolacím soudem popírá, považuje ho za neprokázaný a neuvádí tak jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala právní posouzení skutku tak, jak je uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně rozhodnutí soudů. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tedy vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.
Proto bylo dovolání obviněného M. V. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš