ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1653.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1653/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. ledna 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněných P. P. a Š. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 6 To 30/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 21/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. 1 T 21/2007, byli obvinění P. P. a Š. P. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. P. P. byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná Š. P. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pět roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.
Obvinění trestný čin spáchali (zkráceně) tím, že společným jednáním v úmyslu obohatit se uvedli v omyl poškozeného Ing. R. K. tím, že dne 19. 10. 2000 ve V., okr. P.-z., uzavřeli s Ing. R. K. smlouvu o půjčce finanční částky 15.000.000,- Kč se splatností půjčky nejpozději do 30. 6. 2001, téhož dne částku v uvedené výši převzali, podepsali výdajový doklad o převzetí částky 15.000.000,- Kč, pod záminkou notářského ověření svých podpisů na smlouvě o půjčce a na vystavené směnce tyto listiny odnesli, směnku opatřili napodobeninami svých podpisů a smlouvu o půjčce opatřili napodobeninami svých podpisů a padělaným notářským ověřením, tyto listiny vrátili Ing. R. K., přičemž částku 15.000.000,- Kč ve stanoveném termínu nevrátili, a vzhledem k tomu, že Ing. R. K- požadoval zajištění půjčky zástavou nemovitostí, obviněný P. P. dne 26. 6. 2001 v P. v restauraci A., předal poškozenému Ing. R. K. fiktivní prohlášení zástavního věřitele N. S. o zániku jeho zástavního práva a návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Praha-východ, zapsaného ve prospěch N. S.,, následně obviněný P. P. dne 4. 7. 2001 v P. v restauraci J.,, předal poškozenému Ing. R. K. smlouvu o zřízení zástavního práva a věcného práva předkupního na dům čp. 372 a pozemek st. 391 a pozemek parc. č. 296/3, zapsaný na LV č. 622 u Katastrálního úřadu Praha-východ pro k. ú. S. ve prospěch Ing. R. K., opatřenou napodobeninou podpisu obviněné Š. P. a padělaným notářským ověřením a návrh na vklad této smlouvy do katastru nemovitostí, opatřený napodobeninou podpisu obviněné Š. P., obviněná Š. P. poté při řízení na katastrálním úřadu namítla nepravost svých podpisů na listinách a pokusila se převést shora uvedenou nemovitost na společnost L. O., spol. s r. o., zastoupenou J. K., na základě kupní smlouvy ze dne 26. 6. 2001, zapůjčenou částku Ing. R. K. dosud nevrátili a způsobili mu svým jednáním škodu ve výši 15.000.000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podali oba obvinění odvolání proti všem výrokům, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 6 To 30/2008, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podali obvinění prostřednictvím obhájce řádně a včas společně dovolání proti všem výrokům napadeného rozhodnutí opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Mají za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejich odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože ve vztahu k tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně pak obvinění namítali, že skutek tak, jak je popsán v odsuzujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně, nenaplňuje s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a to zejména po subjektivní a objektivní stránce. Skutek tedy podle nich nemůže být trestným činem.
Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Na závěr dodali, že podrobné odůvodnění mimořádného opravného prostředku bude obhájcem provedeno ve lhůtě do 14 dnů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněných uvedl, že skutková zjištění učiněná soudy a popsaná zejména ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Praze, s nimiž se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, poskytují dostatečný podklad pro závěr, že obvinění společným jednáním předložili při sjednávání a realizaci půjčky peněz a při sjednávání související zástavy poškozenému jako věřiteli listiny s napodobeninami podpisů a padělkem notářského osvědčení, s cílem uvést ho v omyl a v konečném důsledku se na jeho úkor obohatit a půjčku nevrátit. Popsaný záměr přitom obvinění zjevně plně uskutečnili. Podle státního zástupce tedy jednali zcela ve smyslu objektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Rovněž vzhledem k plánovitosti a cílenosti jednání obviněných je podle něj zřejmé, že jednali v úmyslu přímém ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., jinými slovy byla zákonu odpovídajícím způsobem naplněna i subjektivní stránka citované skutkové podstaty.
Státní zástupce má tedy za to, že jednání obviněných bylo soudy právně posouzeno řádně a bez vad a jejich dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění v dovolání uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnili v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejich odvolání, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu, který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pak obvinění pouze stručně a v obecné rovině odůvodnili tím, že skutek tak, jak je popsán v odsuzujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně, nenaplňuje s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a to zejména po subjektivní a objektivní stránce. Pokud obvinění v závěru svého mimořádného opravného prostředku uvedli, že podrobné odůvodnění dovolání bude provedeno ve lhůtě 14 dnů, Nejvyšší soud konstatuje, že k doplnění v tomto smyslu nedošlo a v trestním spise se jiné odůvodnění dovolání nenachází.
Nejvyšší soud na podkladě výše uvedené obecné námitky, kterou je možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, se kterým se ztotožnil i odvolací soud. Nejvyšší soud shledal námitku obviněných zjevně neopodstatněnou.
Z právní věty výroku o vině rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá, že obvinění společným jednáním ke škodě cizího majetku sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
Ve stručnosti lze připomenout, že omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci.
Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožování majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda /viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004, 1471 s./.
Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk, tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Obsahem škody může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má určitou majetkovou hodnotu /viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 2004, 1470 s./.
Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu vyžaduje úmysl, přičemž úmyslné zavinění pachatele musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem §4 písm. a) tr. zák., nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn /§4 písm. b) tr. zák./.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že při posouzení jednání obviněných se zabývaly jak otázkou naplnění formálních znaků trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. (včetně jeho kvalifikované skutkové podstaty), tak i otázkou nebezpečnosti činu pro společnost, tj. materiální podmínkou jeho trestnosti a v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily závěr, že jednání obviněných naplňuje všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu.
Z výše citované skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně zejména vyplývá, že obvinění společným jednáním v úmyslu obohatit se uvedli poškozeného v omyl tím, že s ním dne 19. 10. 2000 uzavřeli smlouvu o půjčce finanční částky 15.000.000,- Kč se splatností dne 30. 6. 2001, částku převzali, podepsali výdajový doklad o převzetí této částky (provedeným dokazováním bylo zjištěno, že na tomto dokladu jsou pravé podpisy obviněných). Avšak pod příslibem zajištění notářského ověření svých podpisů na smlouvě o půjčce a vystavené směnce tyto doklady odvezli a opatřili napodobeninami svých podpisů a padělaným notářským ověřením a takto je vrátili poškozenému. Částku ve výši 15.000.000,- Kč ve stanoveném termínu nevrátili. Poté jednali s poškozeným ohledně zajištění půjčky zástavou nemovitostí, přičemž obviněný P. P., mj. předložil poškozenému smlouvu o zřízení zástavního práva a věcného předkupního práva na nemovitosti popsané ve výroku o vině, tato smlouva však byla opatřena napodobeninou podpisu obviněné Š. P. a padělaným notářským ověřením, jakož i návrh na vklad do katastru nemovitostí byl opatřen napodobeninou podpisu obviněné Š. P., která následně při řízení na katastrálním úřadu namítla nepravost svých podpisů. Jednáním obviněných byla poškozenému způsobena škoda ve výši 15.000.000,- Kč.
Z provedených důkazů je zcela evidentní, že obvinění již v době uzavírání smlouvy o půjčce s poškozeným dne 19. 10. 2000 zejména s ohledem na svou nepříznivou majetkovou situaci (kterou poškozenému zamlčeli) a v souvislosti s jejich bezprostředním jednáním po uzavření smlouvy o půjčce (padělání podpisů a ověření na jednotlivých listinách) uváděli poškozeného v omyl tím, že předstírali okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Od počátku neměli v úmyslu půjčenou finanční částku vrátit a celým svým jednáním lstivě poškozeného utvrzovali v tom, že mají zájem jeho pohledávku splnit, později zajistit. Všemi učiněnými kroky však směřovali k tomu, aby v budoucnu zpochybnili uzavření smlouvy o půjčce a zabránili tak její úhradě.
Společným jednáním obviněných byla tedy naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. O naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. uvedeného trestného činu svědčí zejména promyšlenost jejich jednání, ze kterého je nepochybné, že od počátku neměli v úmyslu půjčenou peněžní částku poškozenému vrátit.
Skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině rozhodnutí soudu druhého stupně, vykazuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., včetně namítané objektivní a subjektivní stránky. Námitky obviněných v tomto směru jsou tedy zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněných uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné, a protože v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně nebyl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných P. P. a Š. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil tato rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš