ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.27.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 27/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 1. 2009 o dovolání obviněného L. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 3 To 194/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 229/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 10 T 229/2007, byl obviněný L. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také o vině a trestu ohledně obviněného P. H.
O odvoláních, která podali oba obvinění proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného P. H. proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 3 To 194/2008, tak, že všechna odvolání byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný L. Ž. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy posoudily zjištěný skutek nesprávně jako trestný čin, a vyjádřil názor, že svými rozhodnutími jen kriminalizovaly jeho obchodně právní odpovědnost. Zpochybnil také důvodnost závěru o rozsahu činu a svého obohacení s tím, že nenaplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu. Obviněný L. Ž. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Českém Krumlově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v podstatě v tom, že obvinění L. Ž. a P. H. po vzájemné domluvě a s počátečním úmyslem za zboží nezaplatit odebrali v období od 10. 11. 2005 do 29. 11. 2005 na jméno obviněného L. Ž. coby podnikatele od obchodní společnosti T., a. s., z jejího střediska v Č. K. postupně vodoinstalační a topenářský materiál v celkové hodnotě 937 447,50 Kč, který obratem prodali, avšak faktury vystavené obchodní společností T., a. s., přes opakované urgence ani zčásti neuhradili (bod 1 rozsudku), a dále, že po vzájemné domluvě a s počátečním úmyslem za zboží nezaplatit odebrali ve dnech 21. 2. 2006 a 27. 2. 2006 na jméno obviněného L. Ž. coby podnikatele od obchodní společnosti E., spol. s r. o., vodoinstalační materiál v celkové hodnotě 548 350 Kč, který obratem prodali, při odběru zboží uhradili formou zálohy jen částku 100 000 Kč a z následně vystavené faktury znějící na částku 448 350 Kč přes opakované urgence nezaplatili nic (bod 2 rozsudku).
Uvedený skutkový stav evidentně naplňuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
V žádném případě se nejedná o kriminalizaci obchodněprávních vztahů. Rámec těchto vztahů obviněný výrazně překročil tím, že od samého počátku postupoval v intencích záměru nezaplatit cenu odebraného zboží. Obviněný ve skutečnosti vůbec neměl vůli zaplatit cenu zboží a dostát tak naoko přijatým závazkům z kupních smluv. Obviněný tuto vůli pouze předstíral, tím vyvolal u osob jednajících za prodávající obchodní společnosti omyl o tom, že jim bude za zboží zaplaceno, a dosáhl tak toho, že mu bylo umožněno zboží odebrat. Celou věc lze charakterizovat tak, že obviněný vylákal zboží pod falešným slibem jeho zaplacení. V tomto ohledu již jde o typické rysy kriminálního činu. Hodnota zboží tím pádem není jen nezaplacenou kupní cenou a tedy pouhým nesplněním závazku z kupních smluv, nýbrž škodou způsobenou trestným činem.
Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivým a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnily závěr o tom, že obviněný měl od počátku úmysl nezaplatit odebrané zboží. Výstižně přitom poukázaly na to, že obviněný několika předcházejícími drobnými nákupy, při kterých ihned platil v hotovosti, získal důvěru prodávajících obchodních společností a dosáhl toho, že přistoupily na tzv. prodej na fakturu. Po odebrání zboží, zejména pak po uplynutí lhůty k zaplacení, se obviněný vyhýbal kontaktu s prodávajícími obchodními společnostmi, nereagoval na jejich telefonáty a výzvy a v podstatě se před nimi skrýval. Teprve když ho tyto společnosti samy vypátraly, nepravdivě jim tvrdil, že mu nezaplatili jeho odběratelé, formálně se zavázal k zaplacení dluhu, ale ve skutečnosti nic nezaplatil. Získané zboží prakticky ihned rozprodal, a pokud se podařilo část rozprodaného zboží identifikovat, ukázalo se, že ho prodal za stejnou nebo dokonce nižší cenu, než kterou mu fakturovaly prodávající obchodní společnosti. Ačkoli obviněný měl již z prvního jednání neuhrazený dluh více než 900 000 Kč a bylo nereálné, aby ho uhradil, přistoupil k dalšímu jednání, jímž si stejným způsobem opatřil další zboží za více než 400 000 Kč. Soudy za tohoto stavu naprosto důvodně odmítly obhajobu obviněného, že šlo jen o nezdařený plán získat dalším prodejem odebraného zboží prostředky na zaplacení kupní ceny.
Soudy se náležitě vypořádaly také s obhajobou obviněného, který se snažil dosáhnout snížení rozsahu odebraného zboží, a to námitkou, že ve skutečnosti neodebral veškeré fakturované zboží. Obviněný se v tomto ohledu podle závěru soudů jen účelově snažil využít toho, že nepodepsal všechny dodací listy. Soudy poukázaly na to, že v průběhu jednání mezi prodávajícími obchodními společnostmi a obviněným ve stádiu, kdy ho samy vypátraly a urgovaly u něho zaplacení odebraného zboží, obviněný fakturované částky uznával, nikdy je nezpochybňoval a nenamítal, že by nějakou část fakturovaného zboží ve skutečnosti neodebral. Není proto důvodu cokoli měnit na zjištěném rozsahu spáchaného činu a na tom, že obviněný činem způsobil škodu v celkové výši 1 385 797,50 Kč, tedy značnou škodu ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. Z toho vyplývá důvodnost závěru, že šlo o kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Nic na tom nemění ani námitka týkající se rozsahu obohacení obviněného. Obohacení obviněného spočívalo v získání zboží bez jeho zaplacení. Jinak je ovšem třeba zdůraznit, že znakem kvalifikované skutkové podstaty podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. není obohacení pachatele, nýbrž škoda způsobená činem. Z tohoto hlediska je nerozhodné, jaký výtěžek obviněný nakonec měl po zpeněžení zboží získaného posuzovaným činem.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného L. Ž. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec