ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.272.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 272/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. května 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 2 To 51/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 1/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 T 1/2007, byl obviněný R. B. uznán vinným pod bodem 1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., pod bodem 2) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., pod bodem 3) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem 4) trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému R. B. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti K. p., a. s., se sídlem T., P., škodu ve výši 3.535.088,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost K. a. s., se sídlem T. P. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Praze spáchal obviněný R. B. tyto trestné činy tím, že
společně se samostatně stíhanými obviněnými J. Ž., M. P., J. K., D. B., T. P., M. Š., R. T. a J. Z. po předchozí domluvě a rozdělení úkolů, při přepadení řidiče nákladního automobilu společnosti S. C., s. r. o., P., dne 5. 10. 2000 kolem 19.15 hod. na místní komunikaci v k. o. Ch., okr. M., samostatně stíhaní obvinění J. Ž. a J. Z. předstíranou policejní kontrolou s použitím služebních stejnokrojů Policie České republiky zastavili řidiče nákladního automobilu zn. Mercedes Benz, s nákladem elektronických výrobků zn. SONY, poškozeného J. B., sledovaného do místa zastavení samostatně stíhanými obviněnými D. B. a T. P. Obviněný J. Ž. ho vyzval, aby vystoupil z nákladního automobilu a následoval pod záminkou provedení dechové zkoušky na alkohol k připravenému vozidlu zn. VW Transporter, do něhož ho obviněný J. Z. vtlačil, obvinění R. T., M. P. a obviněný R. B. ho zde spoutali a poté převáželi po území okresu M. do doby, než byl nákladní automobil zn. M. B., z místa převezen obviněným J. Ž. do objektu v obci Ú., kde byl vyložen náklad v hodnotě nejméně 3.535.088,- Kč ke škodě firmy (správně „společnosti“) S. C., s. r. o., P.; po propuštění řidiče a následném prodeji zboží si pachatelé získanou finanční hotovost mezi sebou rozdělili,
obviněný R. B. společně se samostatně stihanými obviněnými J. Ž., M. P., J. K., D. B., T. P., R. T. a J. Z. po předchozí domluvě a naplánování, dne 23. 11. 2000 okolo 21.00 hod. na silnici v k. o. H. J., okr. P.-z., obvinění J. Ž. a J. Z. pod záminkou předstírané policejní silniční kontroly s použitím služebních stejnokrojů Policie České republiky zastavili řidiče osobního automobilu zn. Opel Omega, poškozeného Ing. D. I., kterého následně obviněný J. Ž. vyzval k vystoupení a následování k fingovanému služebnímu automobilu Policie České republiky zn. VW Transporter, do něhož ho obviněný J. Z. vtlačil, zde ho obvinění M. P. a R. B. spoutali a společně s obviněným J. Z. odvezli na rekreační chatu v k. o. H.-R., okr. P.-z., užívanou obviněným R. T., kde je očekávali obvinění D. B. a R. T., ve sklepě chaty ho přítomní pachatelé při vymáhání finanční hotovosti a informací o možnostech vstupu do objektu jeho firmy (správně „společnosti“) opakovaně brutálně fyzicky napadali, současně obvinění J. K. a J. Ž. společně s obviněným T. P. odjeli do sídla společnosti OKZ H. v P., V., které odemkli klíči a kódy získanými od poškozeného a z trezorů odcizili jednak finanční hotovost ve výši nejméně 785.000,- Kč ke škodě společnosti D. T., s. r. o., kterou si rozdělili, jednak jeden z trezorů v hodnotě nejméně 14.000,- Kč a účetní doklady; v důsledku fyzického napadení utrpěl poškozený Ing. D. I. mnohočetná poranění hlavy, krku, trupu, končetin, otřes mozku, tříštivou zlomeninu vnitřní stěny levé očnice, představující ve svém souhrnu vážnou déle než šest týdnů trvající poruchu zdraví, podstatně omezující poškozeného v běžných životních činnostech,
obviněný R. B. od přesně nezjištěné doby až do 16. 1. 2005, kdy byl zatčen, bez povolení si opatřil a následně uvnitř svého bytu v P., P., přechovával hromadně účinnou zbraň samopal vzor 58 a 2 kusy zásobníků,
obviněný R. B. od přesně nezjištěné doby až do 16. 1. 2005, kdy byl zatčen, si opatřil a následně ve svém bytě v P., P. ul., přechovával 128 kusů padělaných bankovek nominální hodnoty 20 USD shodného sériového čísla.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný R. B. proti výrokům o vině a trestu a státní zástupce krajského státního zastupitelství podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 2 To 51/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil k odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. B. odsoudil při nezměněném výroku o vině trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., které byly spáchány ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák., podle §234 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, přičemž pro výkon trestu obviněného zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to samopalu vzor 58 se dvěma kusy zásobníků a 128 kusů padělaných bankovek nominální hodnoty 20 USD shodného sériového čísla. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného R. B.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný R. B. v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Obviněný namítl, že Vrchní soud v Praze ani Krajský soud v Praze se při dokazování a následně při volném hodnocení důkazů nevypořádaly s otázkou, zda jeho jednání a následek tohoto jednání naplňují nejen objektivní, ale i subjektivní znaky skutkové podstaty (není uvedeno jakého trestného činu). Podle názoru obviněného je nepochybné, že skutků posouzených jako trestné činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. se dopustil ve skutkovém omylu negativním, protože byl přesvědčen o tom, že jeho jednání bylo součástí širší „akce“ realizované obviněným D. B., který byl jeho velkým vzorem, na němž byl závislý při svém rozhodování a kterého respektoval jako autoritu. Obviněný R. B. byl údajně přesvědčen o tom, že jednal ve prospěch policie, když si ani na chvíli nepřipouštěl, že by se mohlo jednat o trestnou činnost, přičemž vycházel ze svých životních zkušeností. Opakovaně namítl, že při loupežích dne 5. 10. 2000 a dne 23. 11. 2000 byl přesvědčen o tom, že se jedná o společnou akci Policie České republiky s bezpečnostní službou obviněného D. B., k níž byl přizván svým přítelem obviněným D. B., při níž plnil roli pasivního účastníka, a která měla být finančně honorována. Poukázal přitom na výpovědi obviněných T. H., D. B. a J. Z.
Obviněný v další části dovolání rekapituloval obsah provedených znaleckých posudků a namítl, že přes veškerou snahu o objektivní posouzení jeho zdravotního stavu znalci nedospěli k jednoznačnému závěru. Popřel, že by jeho jednání v přípravném řízení a před soudem neslo znaky a rysy zveličování a teatrálních výstupů, k čemuž dospěl soud. Obviněný teprve v průběhu trestního řízení zjistil, že se stal součástí dobře organizované skupiny řízené příslušníky Policie České republiky, která se dopouštěla trestné činnosti. Námitky obviněný uzavřel tím, že v případě skutků pod body 1) a 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně nepáchal trestnou činnost, ale že naopak pomáhal policii v boji proti zločincům.
Proti skutku posouzenému jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 tr. zák. obviněný nevznesl konkrétní dovolací námitky.
Ke skutku pod bodem 4) výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu obviněný uvedl, že sice přechovával 128 kusů xeroxových kopií jedné bankovky nominální hodnoty 20 USD shodného sériového čísla, že je však získal jako vyhazovač v některém z nočních podniků, kde byly rozdávány jako tzv. bonusy pro hosty k úhradě konzumace nebo kvůli jiným výhodám. Od samého počátku považoval tyto napodobeniny za neplatné a nepravé. Vzhledem ke svému nízkému IQ tvrdil, že vypovídal pravdivě a že neexistuje jediný důkaz, který by vyvracel jeho tvrzení.
Obviněný R. B. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 2 To 51/2007, i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 T 1/2007, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám rozsudekm tak, že 1) se obviněný R. B. podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek uvedený v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 9. 2005 pod sp. zn. KZV 115/2004 pod bodem obžaloby XVI. spočívající v tom, že obvinění D. B., T. P., M. Š., R. T., J. Ž., J. Z., M. P., R. B., J. K. a T. H., po předchozí domluvě, naplánování s obviněným L. Ž. st., který také zajistil 2 ks služebních stejnokrojů a průkazy Policie České republuky, a rozdělení úkolů při přepadení řidiče nákladního automobilu firmy S. C., s. r. o., P., za současného poskytnutí rad a přislíbení ochrany před trestním stíháním od obviněných J. O. a P. K., tehdejších příslušníků Policie České republiky, dne 5. 10. 2000 kolem 19.15 hod. na místní komunikaci v k. o. Ch., okr. M., obvinění J. Ž. a J. Z. předstíranou policejní silniční kontrolou s použitím služebních stejnokrojů Policie České republiky zastavili řidiče nákladního automobilu zn. Mercedes Benz, s nákladem elektronických výrobků zn. SONY, poškozeného J. B., sledovaného do místa zastavení obviněnými D. B. a T. P., obviněný J. Ž. vyzval poškozeného, aby vystoupil z nákladního automobilu a následoval ho pod záminkou provedení dechové zkoušky na alkohol k připravenému vozidlu zn. VW Transporter, do něhož ho obviněný J. Z. vtlačil, obviněný R. T., obviněný M. P. a obviněný R. B. ho zde spoutali a poté převáželi po území okresu M. do doby, než byl nákladní automobil zn. Mercedes Benz z místa převezen obviněným J. Ž. do objektu v obci Ú., poskytnutým na žádost obviněného M. Š. obviněným T. H., kteří se také aktivně podíleli na vyložení nákladu v hodnotě 4.235.674,- Kč ke škodě firmy S. C., s. r. o., P., a odstavení vyloženého vozidla, uloupený náklad elektroniky prostřednictvím obviněného M. Š. prodali a získanou finanční hotovost si mezi sebou rozdělili, přičemž obviněný J. O. a obviněný P. K., ačkoliv o loupežném přepadení byli informováni a znali pachatele, neprovedli žádná opatření k jejich dopadení a umožnili tak páchání další trestné činnosti,
a pod bodem XVII. obvinění D. B., T. P., R. T., J. Ž., J. Z., M. P., R. B. a J. K. po předchozí domluvě a naplánování s obviněným L. Ž. st., a obviněným J. O., rozdělení úkolů a za současného poskytnutí rad a příslibu ochrany před trestním stíháním obviněnými J. O. a P. K., tehdejšími příslušníky Policie České republiky, dne 23. 11. 2000 okolo 21.00 hod. na silnici v k. o. H. J., okr. P-z., obvinění J. Ž. a J. Z. předstíranou policejní silniční kontrolou s použitím služebních stejnokrojů Policie České republiky, zastavil řidiče osobního automobilu zn. Opel Omega, poškozeného Ing. D. I., kterého následně obviněný J. Ž. vyzval k vystoupení a následování k fingovanému služebnímu automobilu Policie České republiky zn. VW Transporter, do něhož ho obviněný J. Z. vtlačil, zde ho obviněný M. P. a obviněný R. B. spoutali a společně s obviněným J. Z. odvezli na rekreační chatu v k. o. H.-R., okr. P.-z., užívanou obviněným R. T., kde je očekávali obvinění D. B. a R. T.; ve sklepě chaty ho zejména obviněný M. P. při vymáhání finanční hotovosti a informací o možnostech vstupu do objektu jeho firmy opakovaně brutálně fyzicky napadl, současně obvinění T. P., J. K. a J. Ž. odjeli do sídla firmy poškozeného O. H. v P., V., které odemkli klíči a kódy získanými od poškozeného, a z trezorů odcizili jednak finanční hotovost ve výši nejméně 785.000,- Kč, kterou si rozdělili, jednak jeden z trezorů v hodnotě 48.000,- Kč a účetní doklady, které obviněný D. B. předal obviněnému L. Ž. st. V důsledku fyzického napadení utrpěl poškozený Ing. D. I. mnohočetná poranění hlavy, krku, trupu, končetin, otřes mozku, tříštivou zlomeninu vnitřní stěny levé očnice, představující ve svém souhrnu vážnou, déle než šest týdnů trvající poruchu zdraví, podstatně omezující poškozeného v běžných životních činnostech, přičemž obvinění J. O. a P. K., přestože znali okolnosti trestné činnosti a pachatele, neučinili opatření k jejich dopadení a umožnili jim tak pokračování v trestném jednání,
a pod bodem XXXII. obviněný R. B. od přesně nezjištěné doby až do 16. 1. 2005, kdy byl zadržen, si opatřil a následně ve svém bytě v P., P. ul., přechovával 128 ks padělaných bankovek amerických dolarů nominální hodnoty 20 USD shodného sériového čísla, neboť v žalobním návrhu označený skutek se nestal.
Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že obviněný R. B. je vinen, že od přesně nezjištěné doby až do dne 16. 1. 2005, kdy byl zadržen, bez povolení si opatřil a následně uvnitř svého bytu v P., P., přechovával hromadně účinnou zbraň samopal vzor 58 a 2 kusy zásobníků. Podle §229 odst. 3 tr. ř. se poškozená společnost K. p., a. s., se sídlem T., P., odkazuje se svým nárokem na náhradu škody ve výši 4.235.674,- Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pokud by Nejvyšší soud České republiky nevyhověl tomuto návrhu, aby rozhodl sám rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř., aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze a aby podle §265l odst. 3 tr. ř. přikázal, aby věc u Vrchního soudu v Praze projednal a rozhodl senát v jiném složení.
Obviněný R. B. také navrhl předsedovi senátu Krajského soudu v Praze Mgr. P. F., aby na základě jeho dovolání z důvodů uvedených v §265h odst. 3 tr. ř. předložil spis bez zbytečného odkladu Nejvyššímu soudu České republiky, aby rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Uplatněnému dovolacímu důvodu ani jinému důvodu dovolání podle §265b tr. ř. neodpovídají výhrady obviněného proti jednotlivým znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie či psychologie, ani námitky proti jejich hodnocení soudem. Poukázala na to, že námitky obviněného jsou shodné s jeho obhajobou, kterou uplatňoval v předcházejících stadiích trestního stíhání, s nimiž se soudy obou stupňů přiměřeným způsobem vypořádaly. Pokud jde o skutky sub 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, učinily soudy skutková zjištění, že obviněný R. B. věděl, že páchá trestnou činnost a že neměl žádný důvod se domnívat, že fyzické násilí, jehož se dopouštěl vůči poškozeným, činí ve prospěch orgánů Policie České republiky. Ke skutku ad 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu uvedla, že je podstatná skutečnost, že padělky byly sice nižší kvality, ale byly způsobilé vyvolat zdání své pravosti.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. B. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních a nikoliv hmotně právních.
Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou způsobilé založit tento dovolací důvod námitky obviněného proti závěrům znaleckých posudků ani námitky, že obviněný nespáchal trestný čin.
Nejvyšší soud shledal, že jsou nedůvodné námitky obviněného, že nespáchal trestné činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., protože nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka těchto trestných činů, neboť obviněný údajně jednal v tzv. skutkovém omylu negativním. Zjistil, že těmito námitkami se již zabývaly soudy obou stupňů a v souladu se zákonem se s nimi vypořádaly. Vrchní soud v Praze konkrétně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud jde o námitky obviněného ke skutkům uvedeným pod body 1) a 2) výroku napadeného rozsudku jde prakticky o obhajobu obviněného, kterou uplatnil v hlavním líčení, s níž se soud prvního stupně řádně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku. Ani odvolací soud neuvěřil obhajobě obviněného R. B., že se v případě uvedených skutků jednalo o policejní akci a že tedy obviněný R. B. pomáhal Policii České republiky. Dále uvedl, že i když úloha obviněného R. B. byla podřízená, jemu samotnému muselo být zřejmé, že se svým jednáním spolupodílí na trestné činnosti více osob, jejichž úkoly byly rozděleny. Odvolací soud dospěl k závěru, že vina obviněného R. B. byla na podkladě řádně provedených a zhodnocených důkazů jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností prokázána. Judikatura vychází z názoru, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě totožné námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 408, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, C. H. BECK, svazek 17/2002). Nejvyšší soud se ztotožnil se správným právním posouzením zmíněných skutků.
Obviněný uplatnil v dovolání z převážné části námitky skutkové, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jimiž se dovolací soud nemohl zabývat. Právní námitku, že jednal ve skutkovém omylu negativním v případech spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k trestným činům loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. shledal nedůvodnou.
Protože rozhodnutí napadené dovoláním obviněného R. B., netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., k němuž zákon nevyžaduje souhlas obviněného nebo nejvyššího státního zástupce.
Obviněný R. B. spojil dovolání s podnětem, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu, aby obviněnému R. B. na základě dovolání přerušil výkon trestu odnětí svobody. Předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh podle §265h odst. 3 tr. ř., aby byl přerušen výkon rozhodnutí. Podle §265h odst. 3 tr. ř. rozhoduje Nejvyšší soud jako soud dovolací o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoli bez takového návrhu (ani k podnětu dovolatele). Protože předseda senátu nepodal návrh na přerušení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., neměl dovolací soud o čem rozhodovat. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek