ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.310.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 310/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 3. 2009 o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 11 To 437/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 157/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 4 T 157/2008, byl obviněný J. H. uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 11 To 437/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že trestnost pokusu znásilnění zanikla tím, že dobrovolně upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu. Ve vztahu k trestnému činu krádeže uvedl, že i v tomto případě dobrovolně upustil od dokonání trestného činu. Mimo rámec dovolacího důvodu zpochybnil jednak správnost skutkových zjištění týkajících se subjektivní stránky pokusu znásilnění a výše škody způsobené krádeží, jednak přiměřenost uloženého trestu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby pro pokus trestného činu znásilnění a pro trestný čin krádeže nebo aby po zrušení obou rozhodnutí přikázal Okresnímu soudu v Nymburce věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo násilím donutí jiného k souloži. Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Jako pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Nymburce, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 8. 4. 2008 v době od 6,00 do 6,15 hodin v L. n. L., N. S., okr. N., vstoupil do trafiky, kde s nožem v ruce přeskočil pult a se slovy „Drž hubu, nebo tě zabiju“ těsně přistoupil k prodavačce V. J., přiložil jí k přední části trupu nůž, rukou ji uchopil za vlasy, táhl ji do zadní části prodejny, přičemž když mu nabízela peníze, aby ji nechal být, reagoval slovy „Nechci peníze, chci tebe“, a poté, co začala křičet o pomoc, snažil se jí jednou rukou zakrýt ústa a druhou rukou svléci část oblečení z vrchní části jejího těla, tomu se poškozená aktivně bránila, takže došlo k přetržení levého ramínka její podprsenky, nakonec se jí podařilo uchopit a stříknout obviněnému do obličeje přípravek na umývání oken zn. Iron, na to obviněný reagoval tak, že ji povalil na zem a dalšího jednání zanechal s tím, aby neřvala a že si vezme cigarety. Podle dalších zjištění soudů obviněný způsobil poškozené zhmoždění v oblasti obou paží, v oblasti bederní a hrudní páteře a v oblasti vnitřní strany levého stehna.
Tato zjištění evidentně odpovídají zákonným znakům pokusu trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1 tr. zák. Jednání obviněného proti poškozené mělo jasný charakter násilí, byť je třeba poznamenat, že v tzv. právní větě výroku o vině Okresní soud v Nymburce tento znak trestného činu neuvedl. Z toho, jakým slovním výrokem obviněný provázel své jednání („Nechci peníze, chci tebe“), že poškozenou táhl do zadní části prodejny a že se ji snažil svléci, je zřejmé, že si na poškozené chtěl násilím vynutit soulož, ke které nakonec nedošlo, a proto trestný čin nebyl dokonán a zůstal ve stádiu pokusu. Z uvedených skutkových zjištění je patrno také to, že obviněný nedokonal trestný čin proto, že se mu nepodařilo překonat odpor poškozené, jehož účinnost poškozená zvýraznila tím, že obviněnému stříkla do obličeje dráždivý umývací prostředek na okna. Za tohoto stavu nelze dojít k závěru, že obviněný dobrovolně upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu, a že tím splnil podmínky zániku trestnosti pokusu stanovené v §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Obviněný v dovolání v tomto ohledu ostatně jen opakoval svou obhajobu, kterou uplatnil již v původním řízení a se kterou se oba soudy vypořádaly způsobem, s nímž se Nejvyšší soud ztotožnil.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí uvedeným činem škodu nikoli malou. Takovou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč.
Jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Nymburce, která v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný po nezdařeném pokusu o znásilnění poškozené V. J. v trafice odcizil z otevřeného trezoru příruční pokladnu s hotovostí 19 319 Kč, do přinesené tašky si připravil k odnesení zboží jako losy, nosiče DVD a cigarety různých značek, vše v celkové hodnotě 29 472 Kč a při pokusu o útěk z prodejny byl zadržen A. Z.(provozovatelem prodejny) a P. Ch.
Námitka obviněného, že dobrovolně upustil od dokonání trestného činu krádeže a že trestnost jeho činu proto zanikla, v žádném případě nemůže obstát. Především je třeba konstatovat, že obviněný již trestný čin dokonal, neboť si ve vztahu k penězům a zboží, které byly předmětem útoku, vytvořil možnost volně s nimi nakládat s vyloučením faktické moci prodavačky V. J. (k tomu viz přiměřeně č. 21/1972 Sb. rozh. tr.). Za dokonané zmocnění se věci se považuje i to, že si pachatel odcizené zboží uloží do připraveného zavazadla, třebaže pak v objektu, v němž takto jednal, ještě setrvá (k tomu viz přiměřeně č. 51/1976 Sb. rozh. tr.). Na dokonání trestného činu neměla vliv okolnost, že na místo se mezitím dostavil provozovatel prodejny s další osobou a že obviněný se pod vlivem jejich přítomnosti snažil z místa utéci bez odcizených věcí. Za situace, kdy byl trestný čin dokonán, je již pojmově a z logiky samotné věci vyloučen zánik trestnosti pokusu dobrovolným upuštěním od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy, a že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů. Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů o tom, co bylo jeho záměrem, pokud jde o jednání proti poškozené V. J., a o výši škody způsobené trestným činem krádeže, nejsou dovolacím důvodem. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. To odpovídá i povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen výjimečně, jestliže to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V dané věci se o takový rozpor rozhodně nejedná, protože skutková zjištění soudů mají i v namítaných směrech jasnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, které soudy zhodnotily logickým a přesvědčivě zdůvodněným způsobem, při němž nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlas obviněného s tímto hodnocením a se skutkovými zjištěními, která soudy na jeho podkladě učinily, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou ani námitky obviněného ohledně přiměřenosti uloženého trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát proto, že je vadný výrok o vině, je možné samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze výrok o uložení trestu napadat s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a s námitkou, že uložený trest je nepřiměřený (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec