ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.473.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 473/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. května 2009 o dovolání obviněného M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 7 To 456/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 11/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. 1 T 11/2008, byl obviněný M. V. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu v okrese Plzeň-sever na dobu pěti let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 7 To 456/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. rozsudek Okresního soudu Plzeň sever ze dne 12. 9. 2008, č. j. 1 T 11/2008-319, v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu uznal obviněného M. V. vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle §187 odst. 2 tr. zák. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu pobytu v okrese Plzeň-sever na dobu pěti let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému trest propadnutí věci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 7 To 456/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v něm namítl, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a že se nedopustil žalovaného skutku tak, jak je popsán ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Podle něj nebylo prokázáno, že inicioval kouření marihuanových cigaret v bistru P. k. Odkázal přitom na výpověd svědkyně A. H., z níž vyplývá, že s obviněným nikdy trávu nekouřila a že ji k této činnosti ani nepobízel. Výpověď svědkyně S. D. je podle něj v naprostém rozporu s výpovědí svědkyně A. H. a s tímto rozporem se soudy nevypořádaly. Vzhledem k nevěrohodnosti obou svědkyň nelze mít jeho jednání za prokázané. Obviněný ze stejných důvodů popírá, že nabízel pervitin zmíněným svědkyním a vytkl soudům obou stupňů, že vycházely ze zjištění, která nejsou dostatečná pro stanovení jeho viny, zejména s poukazem na další svědeckou výpověď svědkyně M. B., která nekoresponduje s výpověďmi obou výše zmíněných svědkyň. Podle obviněného nebylo dostatečně prokázáno ani jeho jednání pokud jde o výrobu drog v bytě svědků J. S. a O. C. I v tomto případě je obviněný přesvědčen, že soudy vycházely ze svědectví nevěrohodných svědků. Ze znaleckého posudku na svědka O. C. vyplývá, že je schopen si zapamatovat a následně pak reprodukovat zažité skutečnosti. Vzhledem k tomu, že je pravidelným uživatelem pervitinu, lze u něj předpokládat, že s ohledem na jeho intelektuální schopnosti si drogy opatřil sám vlastní výrobou. Obviněný dále zpochybnil výpověď svědkyně H. C., matky svědka O. C. Nesouhlasil s výpovědí této svědkyně, že batoh nalezený v jejím bytě, který obsahoval předměty určené k výrobě pervitinu, patřil obviněnému. Podle jeho tvrzení batoh s tímto obsahem ukryla jiná osoba a poukázal zejména na to, že 14 dní před incidentem u svědkyně H. C. nahlásil krádež předmětného batohu a dodal, že se v něm nacházely pouze věci osobní potřeby. Podle obviněného jsou neprůkazná i tvrzení ohledně množství drog, které měl vyrobit a údajně předat dalším osobám.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 7 To 456/2008, a zrušil i další na něj obsahově navazující rozhodnutí, a dále, aby přikázal věc Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu jeho trestu odnětí svobody.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, která po přezkoumání dozorového spisu zjistila, že obviněný podal dovolání po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání podle §265e odst. 1 tr. ř. Ze spisu podle ní vyplývá, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 7 To 456/2008, tedy rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, bylo jako poslednímu doručeno obhájci obviněného JUDr. J. G. dne 20. 1. 2009. Od tohoto data pak v souladu s ustanovením §265e odst. 2 tr. ř. běží dvouměsíční lhůta k podání dovolání. Konec této lhůty připadl na pátek dne 20. 3. 2009. Podle otisku podacího razítka Okresního soudu Plzeň-sever však bylo dovolání obviněného podáno u tohoto soudu teprve dne 27. 3. 2009, tedy po uplynutí zákonné dovolací lhůty.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby v případě, že dovolání bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání konaném podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zjistil, že dovolání obviněného M. V. je přípustné v souladu s ustanovením §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. a na místě, kde lze podání učinit. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 7 To 456/2008, byl obviněnému doručen dne 9. 1. 2009 a jeho obhájci dne 28. 1. 2009. V souladu s ustanovením §265e odst. 2 tr. ř. běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později, v tomto případě od 28. 1. 2009. Dovolání obviněného M. V. bylo podáno včas, neboť bylo podáno na poštu dne 26. 3. 2009, přičemž dvouměsíční lhůta pro podání dovolání uplynula teprve 28. 3. 2009.
Nejvyšší soud však shledal, že dovolání je podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., a vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jasně o tom svědčí dikce „… nebo jiném … hmotně právním …“. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení vlastní verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývá správností právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Obviněný tím, že namítl nevěrohodnost řady svědků, napadl způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů a v samém důsledku také skutková zjištění, ke kterým soudy dospěly. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat také námitky obviněného, jimiž se domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Tímto postupem se však snaží prosadit odlišný a pro něj příznivější průběh skutkového děje, který by vycházel z jiného a podle něj správného hodnocení provedených důkazů. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Před rozhodnutím o dovolání nerozhodoval o přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného, neboť předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh na přerušení výkonu trestu podle §265h odst. 3 tr. ř. Předseda senátu Nejvyššího soudu zároveň neshledal důvody pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek