ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.516.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 516/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. května 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného E. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 12 To 14/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 64/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 1 T 64/2007, byl podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině pod bodem I., celý výrok o trestu pod bodem I. a všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a které se týkají obviněného E. S., z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 1 T 67/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 12 To 447/2005. Ostatní výroky o vině a výrok o trestu bod bodem II. z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 1 T 67/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 12 To 447/2005, stran obviněného E. S., zůstaly beze změny. Obviněný E. S. byl uznán vinným dalšími útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen za tento trestný čin a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 1 T 128/2003, s právní mocí dne 11. 10. 2004, podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti let a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 1 T 128/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1, 2 písm. a), §54 odst. 3 tr. zák. uložen také peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Obviněnému byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování služeb v oblasti řešení platební neschopnosti třetích osob, ve výměře pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného, a to proti výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 12 To 14/2008, z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově sám rozhodl tak, že obviněnému E. S. za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a dále za dva trestné činy poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným pod body II. a V. rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 1 T 67/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 12 To 447/2005, podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložil společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování služeb v oblasti řešení platební neschopnosti třetích osob ve výměře tří let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu pod bodem II. z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005 sp. zn. 1 T 67/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006 sp. zn. 12 To 447/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §259 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek doplnil tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl ohledně poškozené R. K. o povinnosti k náhradě škody. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutků, pro které bylo vedeno trestní řízení a dále na nesprávném hmotně právním posouzení účelu trestu, který mu byl uložen. Obviněný uvedl, že již ve svém odvolání a v celém předchozím řízení namítal, že skutková zjištění učiněná orgány činnými v trestním řízení vychází z neúplného dokazování a neobjektivního hodnocení provedených důkazů. Opakovaně namítal, že v jeho jednání nebyl dán podvodný úmysl, že poškození sami měli závazky vůči městu Hradec Králové, které on jim pomáhal řešit a řadu dluhů za ně i hradil. Obviněný dodal, že se neztotožňuje zejména se závěrem obou soudů, že zneužil situace sociálně slabších, či jinak hendikepovaných osob, neboť je zřejmé, že osoby, které jsou na jiné společenské úrovni se do obdobných potíží, týkajících se bydlení, většinou nedostávají. Uvedl, že tedy nebylo jeho vinou, že dlužníci po kterých měl vymáhat pohledávky byli z těchto sociálních skupin, on si je nevybíral. Navíc v průběhu celého řízení nikdo nechtěl slyšet jeho pádnou argumentaci, že podmínky privatizace bytového fondu byly takové, že pokud by dlužníci svůj dluh nesplatili, stejně by o své byty přišli. Z toho obviněný dovozuje, že jeho jednání nebylo jednostranně poškozující, ale oboustranně přínosné. Obviněný je přesvědčen, že v jeho případě došlo k chybnému hodnocení důkazů.
Obviněný se dále domnívá, že soudy se dopustily pochybení při aplikaci §23 tr. zák., když při stanovení výše trestu byla podle jeho názoru údajně porušena zásada jednoty individuální a generální prevence. Uložený trest považuje za velmi přísný. Pokud jde o výměru trestu odnětí svobody, výrazně převážila represivní složka nad složkou resocializační. Obviněný se domnívá, že bez svého zavinění byl souzen za další dílčí skutky a trest mu byl navýšen oproti původnímu trestu na 7 let. To vše za situace, kdy polovinu původního trestu již vykonal a byl podmíněně propuštěn, našel si novou práci, chtěl začít nový život, ale bylo mu uloženo znovu nastoupit do výkonu trestu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný opřel existenci dovolacích důvodů výlučně o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto důvodu dovolání však podle ní podřadil námitky o nesprávném hodnocení ve věci provedených důkazů a zmínil rovněž neúplnost provedeného dokazování. Právě na základě této argumentace opřel své námitky o ryze procesní důvody, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení. Pod uplatněný dovolací důvod nelze zahrnout ani námitku týkající se porušení ustanovení §23 tr. zák. Uvedla, že jiné hmotně právní posouzení sice zahrnuje i otázky ukládání trestu, avšak při výkladu uvedeného pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba brát zřetel na jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V uvedeném smyslu je významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jde o speciální dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu, co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný nebo výměra mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Podle státní zástupkyně z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi není dán žádný rozpor. Je tedy podle ní zřejmé, že uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný uplatnil obdobné námitky již ve svém řádném opravném prostředku (na což sám v dovolání poukazuje), byly podstatou celé jeho obhajoby, soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněný tak svými námitkami, že skutková zjištění učiněná orgány činnými v trestním řízení vychází z neúplného dokazování a neobjektivního hodnocení provedených důkazů, že poškození sami měli závazky vůči městu Hradec Králové, které on jim pomáhal řešit a řadu dluhů za ně i hradil, námitkami, že v průběhu celého řízení nikdo nechtěl slyšet jeho argumentaci, že podmínky privatizace bytového fondu byly takové, že pokud by dlužníci svůj dluh nesplatili, stejně by o své byty přišli, a že tedy jeho jednání nebylo jednostranně poškozující, ale oboustranně přínosné, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy, jakož i se skutkovým zjištěním a neuvádí žádné námitky, které by mohly naplnit některý z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Podstatou dovolacích námitek obviněného je tak snaha zvrátit skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se soud odvolací ztotožnil. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Navíc v části, ve které obviněný brojí proti odůvodnění rozhodnutí soudů (nesouhlasí s vyjádřením soudů, že zneužil situace sociálně slabších, či jinak hendikepovaných osob) jde o námitky podle §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Obviněný tak přes řádné zdůvodnění soudů obou stupňů i nadále setrvává na své verzi průběhu skutkového děje a skutková zjištění soudů považuje za neprokázaná, neboť je přesvědčen, že dokazování nebylo provedeno řádným způsobem a hodnocení důkazů je neobjektivní. Takové námitky uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. nenaplňují.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Existenci takového rozporu ostatně ani obviněný nenamítal.
Nejvyšší soud se nezabýval ani obecnou hmotně právní námitkou obviněného, že v jeho jednání nebyl dán podvodný úmysl. V této souvislosti obviněný pouze uvedl, že poškození sami měli závazky vůči městu Hradec Králové, které on jim pomáhal řešit a řadu dluhů za ně i hradil.
Je zřejmé, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Zde je ovšem zřejmé, že uvedenou námitku lze posuzovat jako součást již shora uvedených námitek skutkových, jejichž cílem bylo ve své podstatě docílit změny skutkového stavu věci na základě jiného hodnocení provedených důkazů. Za těchto okolností pak pouhý odkaz na problematiku hmotně právní, nemůže být považován za právně relevantní námitku naplňující důvod dovolání, když nevychází ze skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.
Obviněný dále uplatnil námitky proti výroku o trestu, s tím, že se soudy dopustily pochybení při aplikaci ustanovení §23 tr. zák. a údajně tak došlo k porušení zásady jednoty individuální a generální prevence při stanovení výše trestu. Takové námitky uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. rovněž nenaplňují. Obviněný touto námitkou v podstatě vyjadřuje, že soudy nesprávně hodnotily všechny okolnosti případu a trest považuje za nepřiměřeně přísný. Uvedená námitka nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku.
Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť mu byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Dovolání E. S. bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš