ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.578.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 578/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. června 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 85/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 5/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 45 T 5/2005, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 103 T 64/2004, a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 57 T 19/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 9 To 8/2008, byl obviněný odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, v oboru zprostředkovatelské a obstaravatelské činnosti, v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, a to včetně zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností podnikajících v těchto oborech, a to na dobu pěti let. Současně byly zrušeny výroky o trestech jednak z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 103 T 64/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 5 To 832/2004, a jednak z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 57 T 19/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, sp. zn 9 To 8/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. byl posouzen skutek, který obviněný spáchal tím, že v době od 24. 2. 1999 do 30. 8. 2000 v H. i jinde, jako jednatel a společník obchodní společnosti O., s. r. o., v té době sídlem v H.-P. na ul. O., v úmyslu zkrátit český stát na spotřební dani, v 702 případech zajistil odběry ložiskového oleje řady HC – MOGUL B1, který není předmětem spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv, ze společnosti K., a. s., v té době sídlem v K. V. na ul. O., s vědomím, že jako odběratelé ložiskového oleje byli ve společnosti K., a. s., bez vědomí jednatelů uvedených obchodních společností a bez vědomí jmenovaného podnikatele evidovány obchodní společností A. t., s. r. o., sídlem v P. – Ú. n. L. na ul. L., P.-I., s. r. o., sídlem v P. a podnikatel M. K., místem podnikání v M. na ul. J. V., a to ve výroku napadeného rozsudku popsaných v bodech 1. - 702., přičemž takto odebraný ložiskový olej o celkové hmotnosti 19.830.940 kg v nezměněném stavu přímo prodal jednotlivým odběratelům s tím, že jej při prodeji deklaroval jako motorovou naftu nebo jej nechal prostřednictvím smluvních dopravců nebo pronajatými vozidly navézt do skladiště ropných produktů – provozovny S. – umístěného v areálu obchodní společnosti D., a. s., v P.-S. na ul. K., které sloužilo pro stáčení, skladování a vyskladňování motorové nafty a jež společnost O., s. r. o., užívala na základě smlouvy o přebírání, stáčení a skladování ropných produktů ze dne 26. 2. 1999 uzavřené se společností CH. O., spol. s r. o., sídlem v P. na ul. U t., navezený ložiskový olej nechal stočit z cisteren do podzemních nádrží, kde došlo k jeho smísení s motorovou naftou, která zde rovněž byla navážena a skladována, poté nechal cisterny opětovně naložit vyrobenou směsí ložiskového oleje MOGUL B1 a motorové nafty a tuto směs dále prodával jako motorovou naftu, kdy touto činností provedl daňový subjekt O., s. r. o., výrobu ve smyslu §2 písm. e) a §4 zákona č. 587/1992 Sb. o spotřebních daních, podle §3 odst. 1 uvedeného zákona se stal plátcem spotřební daně a podle §5 odst. 1 písm. a) tohoto zákona mu okamžikem vyskladnění vznikla daňová povinnost na spotřební dani, přičemž obviněný, znalý těchto skutečností, zajistil, aby v účetnictví O., s. r. o., nebylo účtováno o nákupech ložiskového oleje a výrobě a nebyla podána daňová přiznání k spotřební dani a zaplacena spotřební daň, čímž byl český stát zastoupený správcem daně – Finančním úřadem v Havířově – zkrácen na spotřební dani a tím mu byla způsobena škoda ve výši 178.874.801,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 85/2008, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 85/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil všechny provedené důkazy, a proto dospěl k nesprávným právním závěrům. Poukázal na znalecký posudek znalce Ing. J. L., CSc., v oboru ropa se specializací jakost pohonných hmot, maziv a speciálních kapalin a v oboru technické obory různé se specializací zkušebnictví pohonných hmot a tribotechnická diagnostika, z něhož podle něj jednoznačně vyplývá, že množství přidaného oleje do motorové nafty může činit maximálně 5 %. To znamená, že množství jím vyprodukované motorové nafty smíchané s ložiskovým olejem by představovalo 30 % celkové spotřeby motorové nafty v rozhodném období v České republice. Při skladování této směsi musí docházet k jejímu trvalému promíchávání, k čemuž stáčiště v P. nemělo požadované technické vybavení ani kapacitu. Obviněný je přesvědčen, že z provedeného dokazování nevyplývá jednoznačné postavení jeho osoby jako hlavního pachatele trestné činnosti. Nebylo podle něj prokázáno, jakým způsobem probíhalo objednávání odebraného ložiskového oleje, zejména kdo tento ložiskový olej objednával, odebíral a především i platil. Obviněný uvedl, že při důkladnějším hodnocení provedených důkazů by soud dospěl k odlišnému závěru ohledně podílu jeho účasti na trestném činu. Obviněný namítl, že nebylo dostatečně prokázáno následné nakládání se směsí motorové nafty s ložiskovým olejem, tedy další převoz a prodej ze stáčiště v P. Další způsob použití směsi jako paliva je podstatnou okolností pro posouzení povinnosti uhradit spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv. Z provedeného dokazování podle názoru obviněného jasně nevyplývá, že se dopouštěl trestné činnosti.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný v zásadě opakuje námitky uplatněné v odvolání, s nimiž se Vrchní soud v Olomouci dostatečně vypořádal. Obviněný namítl neúplnost dokazování a dovozuje, že se předmětného jednání nedopustil. Těmito námitkami však nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Pokud obviněný tvrdí, že skutek se nemohl stát s ohledem na poměr smísení ložiskového oleje a motorové nafty a na výsledné množství směsi, jde o námitku, kterou obviněný napadá skutkové závěry soudů obou stupňů. Provedeným dokazováním bylo zjištěno postavení obviněného jako hlavního pachatele trestné činnosti. Soudy obou stupňů se též vypořádaly i s dříve uplatněnou námitkou, že ani Česká obchodní inspekce nezjistila pochybení při své kontrolní činnosti. Podle nejvyšší státní zástupkyně lze připustit, že soudy nižších stupňů se již méně zabývaly dalším nakládání se směsí, zejména pokud jde o její další distribuci, ovšem nelze přehlédnout, že podle §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřební dani, ve znění pozdějších předpisů, účinném v době spáchání skutku, vznikla společnosti O., s. r. o., zastoupené obviněným daňová povinnost při tuzemské výrobě. Další nakládání se směsí po spáchání trestného činu proto mohlo mít význam jen v širších okolnostech.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítl však nesprávnost právního posouzení skutku, nýbrž učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Tím, že vytkl soudům nesprávné vyhodnocení znaleckého posudku a nedostatečné dokazování, pokud jde o jeho postavení jako hlavního pachatele trestné činnosti, uplatnil námitky, jimiž napadl skutková zjištění učiněná soudy. Za námitku skutkové povahy napadající rozsah provedeného dokazování je nutno považovat též námitku, že nebyla soudy nižších stupňů dostatečně zjišťována další distribuce směsi ze stáčiště v P. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., opřel je však o námitky skutkového charakteru, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Nejvyšší soud připomíná, že s námitkami uplatněnými v dovolání se zabývaly a přesvědčivě vypořádaly soudy již v předchozích stadiích trestního stíhání obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného Ing. J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. června 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek