ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.584.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 584/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. června 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. M. , které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 3 To 143/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 16/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 61 T 16/2008, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a spoluobviněný L. S. trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Těchto trestných činů se dopustili tím, že (stručně uvedeno) v nočních hodinách ze dne 14. na 15. 3. 2008, v rodinném domě v obci Š. , okr. Z. , společným jednáním napadli poškozeného P. Š. , a to K. M. opakovanými masivními údery pěstí do hlavy, opakovanými údery pěstí a zejména kopy do hlavy, břicha, hrudníku, zad a končetin, přitom vyzval K. M. obviněného S. , aby i on do poškozeného kopal, což S. učinil a opakovaně kopnul poškozeného zejména do hlavy a břicha, tloukl jej pěstí do obličeje, v napadání poškozeného stejným způsobem pokračovali a střídali se v něm nejméně jednu hodinu, i když poškozený upadl na zem, ležel na břiše a nebyl schopen se nijak bránit, K. M. napadl poškozeného i kovovou formou používanou k výrobě lízátek o délce asi ¾ metru nezjištěné hmotnosti, kterou poškozeného opakovaně intenzivně udeřil do trupu, přičemž K. M. s ohledem na intenzitu tohoto útoku, navazujícího na předchozí útoky na poškozeného a jeho zranění, věděl, že jeho jednáním může dojít ke smrti poškozeného a byl s tímto následkem srozuměn, a v důsledku útoků obviněných poškozený utrpěl závažná a život ohrožující zranění uvedená ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, následkem kterých na místě činu v průběhu několika hodin zemřel, po zjištění jeho smrti na příkaz K. M. , v ranních hodinách dne 15. 3. 2008, L. S. se svojí přítelkyní L. P. odvezl tělo poškozeného dodávkovým vozidlem D. L. do katastru obce D. , kde tělo zanechal L. S. v lesním porostu asi 21 m od lesní cesty, a v přesně nezjištěné době od 15. do 21. 3. 2003, na příkaz K. M. tělo na stejném místě zakopal, kde bylo také nalezeno.
Za to byl K. M. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 15 let, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. L. S. byl podle §222 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 let, se zařazením pro jeho výkon také podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Rozsudek soudu I. stupně napadli oba obvinění odvoláním, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 3 To 143/2008, zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Usnesení odvolacího soudu napadl K. M. řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům obou stupňů vytýká pochybení v jejich závěru, že svým jednáním spočívajícím v opakovaném napadení poškozeného kovovou formou naplnil znaky trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Soud I. stupně tuto kovovou formu neměl k dispozici, aby mohl nepochybně dojít k závěru, že jí mohl poškozeného napadnout tak intenzivně, aby mu způsobil zranění. Odvolací soud již kovovou formu měl k dispozici, ale zamítl návrh obviněného na provedení, resp. doplnění znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, zda zranění poškozeného mohlo být způsobeno touto formou, a z oboru kinetiky, zda bylo možné, aby poškozeného předmětnou formou 8 – 10x udeřil s takovou intenzitou, aby mu způsobil zranění. Nesprávnost závěru o vině trestným činem vraždy spatřuje obviněný v tom, že dosavadní závěry znaleckého posudku, v porovnání s předmětnou kovovou formou, nemohou obstát co do intenzity úderů a rozsahu zranění poškozeného. Obhajobou odvolacímu soudu předložená kovová forma zcela jistě není tupým kovovým předmětem jak uvádí znalecký posudek, když je z těžké oceli, má ostré hrany a rohy, a jakýkoliv razantní úder takovouto formou by byl nepochybně zjistitelný, když zranění by bylo ohraničené, a nikoliv neohraničené, jak vyplývá z pitevního nálezu. Rovněž by bylo viditelně poškozeno úderem i oblečení poškozeného (protrženo), což rovněž zjištěno nebylo. Pokud by znalec měl možnost porovnat zranění poškozeného s kovovou formou, nepochybně by nemohl dospět k závěru, že zranění bylo způsobeno touto formou. Ani spoluobviněný L. S. , při demonstraci způsobu útoku K. M. kovovou formou, nebyl s touto formou, ani s její polovinou učinit takový pohyb, který by odpovídal razantnímu úderu, a to přesto, že měří přes 180 cm a váží cca 90 kg, a K. M. měří pouhých 160 cm a váží 53 kg. Obviněný K. M. proto považuje za nemožné, aby mohl ležícího poškozeného opakovaně udeřit tak razantně, aby mu způsobil zranění, a nebylo to v rámci znaleckého zkoumání rozpoznatelné na těle a oblečení poškozeného. Z tohoto pohledu proto namítá nesprávné právní posouzení věci, když se domnívá, že s ohledem na skutková zjištění a provedené důkazy neměl být uznán vinným trestným činem vraždy.
Nesprávné hmotně právní posouzení věci spatřuje dále obviněný také v tom, že žádným nepochybným způsobem nebylo prokázáno, že by napadl poškozeného kopáním a masivními údery do obličeje a dalších částí těla, kdy podle výsledků šetření měl obuté těžké boty právě L. S. a v době útoku byl K. M. v pantoflích. Tato skutečnost nebyla nijak zohledněna a soudy se s ní nevypořádaly, takže skutková zjištění a provedené důkazy neodůvodňují nepochybný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ani podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Soudům rovněž vytýká, že k závěru o jeho vině dospěly pouze na základě výpovědi spoluobviněného L. S. a jeho družky L. P. , i když tito své výpovědi měnili, a soud I. stupně vycházel z jejich výpovědí učiněných poté, co měli možnost spolu hovořit a domluvit se na nich. L. P. přitom v té době čekala s L. S. dítě a byla to ona, kdo se podílel na odvozu a zakopání těla poškozeného. Soudy také nepochybným způsobem neprokázaly naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy, když soud I. stupně se pohnutkou K. M. zabýval pouze okrajově a žádným způsobem její naplnění neodůvodnil, přičemž odvolací soud ve vztahu k pohnutce vychází pouze z neprokázaných domněnek. Předešlá jednání K. M. přitom nemůžou nepochybným způsobem odůvodnit závěr o jeho pohnutce.
V závěru dovolání K. M. navrhl, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena příslušnému soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněnému důvodu dovolání odpovídá toliko námitka obviněného ohledně nezjištění pohnutky. Pro možnost použití vyšší trestní sazby podle §219 odst. 2 tr. zák. je zjištění pohnutky významné, ale za nezbytné jej lze považovat jen tehdy, je-li závislá na vnitřním psychickém vztahu pachatele k činu, jak je tomu v případě vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. f), h) tr. zák. Ne však v případě, kdy použití vyšší trestní sazby závisí na okolnostech, které s pohnutkou spáchání činu nesouvisí. Proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak ale vyplývá z obsahu dovolání obviněného K. M. , jeho obsáhlé konkrétní námitky neodpovídají výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Podstata jeho námitek spočívá v argumentaci zaměřené na vyloučení jeho fyzické schopnosti k intenzivnímu útoku předmětnou kovovou formou, tj. vyloučení možnosti, že by se tohoto útoku dopustil, stejně jako i masivních útoků zejména kopáním do poškozeného. Poukazem na větší fyzickou zdatnost spoluobviněného L. S. a jeho obuv v době činu naopak naznačuje, že se tohoto jednání a tím i následku dopustil L. S. Ohledně své osoby považuje K. M. útoky kovovou formou i kopáním a údery do poškozeného za nepochybně neprokázané, z čehož pak dovozuje nesprávné právní posouzení věci.
Je tedy zcela zřejmé, že obviněný primárně napadá správnost skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, která byla potvrzena soudem odvolacím, považuje je za neprokázaná a domáhá se tak jejich změny. To potvrzuje i snaha o znevěrohodnění usvědčujících výpovědí L. S. a L. P. , u kterých poukazuje na jejich vzájemný blízký vztah i rozpory v jejich výpovědích. Právě rozpory ve výpovědích samotného K. M. však již soud I. stupně vedly k závěru o jeho nevěrohodnosti a také otázkou věrohodnosti výpovědí L. S. a L. P. se tento soud podrobně zabýval.
Pokud jde o námitku ohledně kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu, i v tomto směru obviněný předně uvádí, že tato nebyla nepochybným způsobem prokázána, když konkrétně pak namítá, že soud I. stupně neodůvodnil svůj závěr ohledně pohnutky jeho jednání, a odvolací soud v tomto směru vychází pouze z neprokázaných domněnek. Jak správně uvedl již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, je pohnutka nezbytná v případech trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. f) – h) tr. zák. K. M. byl ale uznán vinným tímto trestným činem podle písm. b), tj. že čin spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Naplnění tohoto formálního znaku kvalifikované skutkové podstaty tak s pohnutkou pachatele nijak nesouvisí.
Obviněný tak v podstatě pouze opakoval námitky uvedené již v odvolání, s nimiž se odvolací soud vypořádal a neuvedl žádnou námitku, která by směřovala proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš