ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.615.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 615/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. června 2009 o dovolání, které podala obviněná I. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. 7 To 123/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 21/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 48 T 21/2007, byla obviněná I. K. uznána vinnou pod bodem 1) rozsudku trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Podle §222 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byla za tyto trestné činy odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon trestu odnětí svobody zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozenému A. V. K. , škodu ve výši 202.540 Kč, poškozené O. M. K. , částku 240.000 Kč, E. K. , částku 240.000 Kč, a V. z. p. L. , N. V. , L. , částku 12.522,96 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Nemocnice S. A. , spol. s r. o., Nemocnice L. , R. , L. , odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený A. V. K. , odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná I. K. odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. 7 To 123/2008, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným V. z. p. České republiky, L. , a Nemocnici S. A. , s. r. o., L. Vrchní soud v Praze podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. pod bodem 1) rozsudku uznal obviněnou I. K. vinnou pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §221 odst. l tr. zák. a odsoudil ji podle §222 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. obviněnou pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost uhradit poškozené V. z. p. L. , N. V. 502, L. , částku 12.522,96 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Nemocnici S. A. , s. r. o., L. , R. , s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. 7 To 123/2008, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že soud prvního stupně nepostupoval důsledně v souladu s ustanovením §2 odst. 5 věty první tr. ř., aby zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností, jako nezbytný předpoklad pro právní posouzení jejího jednání. K trestnému činu pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně uvedla, že neexistuje jediný přímý důkaz, který by prokazoval její vinu, a dodala, že nepřímé důkazy jsou ve vzájemném rozporu, a to konkrétně svědecké výpovědi svědků K. P. , M. D. a J. U. , jejichž výpovědi soud podle ní hodnotil neobjektivně a v její neprospěch. Obviněná popřela, že spáchala trestný čin a tvrdila, že důkazem nemůže být skutečnost, že po příjezdu policie držela v ruce nůž právě ona. Policie České republiky ji proto nesprávně označila za pachatelku trestného činu a podcenila informace svědků, z jejichž výpovědí mělo vyplývat, že pachatelem mohl být někdo jiný. Obviněná v dovolání podrobně rozebrala jednotlivé výpovědi svědka M. D. , a poukázala na jejich rozpornost. Podle ní měl být tento svědek vyslechnut i v rámci hlavního líčení, což se nestalo. Obdobně obviněná poukázala na rozpory ve výpovědi svědka K. P.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. 7 To 123/2008, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a aby rovněž rozhodl o přerušení či odkladu výkonu trestu odnětí svobody podle §265o tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná zpochybnila správnost zjištění skutečného stavu věci námitkami proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy. Obviněná se ve skutečnosti snaží dosáhnout odchylných skutkových závěrů, které by mohly odůvodnit její tvrzení, že se skutků popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu nedopustila, a proto za ně nemůže být trestně odpovědná. Tento způsob argumentace, který je postaven výlučně na skutkových námitkách, však neodpovídá deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídá ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že rozhodnutí soudu druhého stupně netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravovat cestou mimořádného opravného prostředku. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné I. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná I. K. podala dovolání z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněná formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky ho svým zaměřením a obsahem nenaplnily. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti nim, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Obviněná v rámci dovolání uplatnila pouze skutkové námitky, které směřují proti způsobu hodnocení provedených důkazů a proti rozsahu dokazování. Namítla, že se soudy nevypořádaly s rozpory v jednotlivých svědeckých výpovědích a že neprovedly dokazování v takovém rozsahu, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Tímto se však domáhá, aby byly odlišným způsobem hodnoceny provedené důkazy a v návaznosti na to i jinak posouzen skutek, jímž byla uznána vinnou. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné I. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání neshledal důvody pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek