ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.694.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 694/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. července 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1 2009, sp. zn. 10 To 113/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 47 T 7/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům a poškozená společnost K. p., a. s., proti výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 10 To 113/2008, z podnětu odvolání poškozené K. p., a. s., napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě škody ohledně této poškozené a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o uplatněném nároku této poškozené na náhradu škody. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., s tím, že Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný se domnívá, že skutkový stav zjištěný nalézacím soudem vykazuje pochybnosti, což podle něj vede k závěru, že rozhodnutí není správné. Skutkový stav byl podle obviněného zjištěn z jeho výpovědí z přípravného řízení a ze shody nalezených pachových stop s jeho pachovou konzervou. Ostatní provedené důkazy ho údajně ani nepřímo neusvědčovaly a svědčí podle obviněného o tom, že trestného jednání se mohl dopustit kdokoli. Obviněný upozorňuje na své protichůdné výpovědi v přípravném řízení a u hlavního líčení, s tím, že soud hodnotil jeho výpověď před soudem jako nevěrohodnou, vyvrácenou především výpovědí svědka H. a B. Obviněný má však za to, že právě ve výpovědi svědka H. lze nalézt mnoho pochybností a nepřesností. Tvrzení tohoto svědka, že již 15. 10. 2007 věděli, že obviněný P. je podezřelý, je podle obviněného málo pravděpodobné. Obviněný v dovolání popisoval sled událostí týkajících se zajišťování pachových stop, s tím, že není možné, aby orgány činné v trestním řízení již dne 15. 10. 2007 věděly, že je podezřelý. Má tedy pochybnosti o souladu postupu těchto orgánů s ustanovením §158d odst. 4 tr. ř. Dále se domnívá, že svědek H. před soudem prvního stupně nemluvil pravdu, a tak navrhoval výslech svědkyně M. J., která mohla dosvědčit důvod změny jeho výpovědi. Soud prvního stupně však tento návrh pro nadbytečnost odmítl provést. Obviněnému se dále jeví jako nestandardní postup při získávání pachových stop. Vyjadřuje pochybnosti ohledně závěrů plynoucích ze sledování jeho osoby a domnívá se, že podle provedených záznamů nelze určit osobu pachatele. Ztotožnění osoby pachatele s jeho osobou pak podle obviněného nelze učinit ani na základě dalších provedených důkazů, když jeho výpověď ho nemůže usvědčovat ani v případě, že se doznal a důkaz pachové stopy jako ojedinělý důkaz nemůže být usvědčující. Obviněný má tedy za to, že soudy porušily základní zásady trestního řízení a to zejména ustanovení §2 odst. 1, odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že ve skutečnosti dovolání namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále údajné vady procesního charakteru, které důvodem dovolání podle §265b tr. ř. být nemohou. Dodal, že relevantní uplatnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l)tr. ř. podle první alternativy vůbec nepřichází v úvahu. Podle druhé alternativy by mohl být relevantním důvodem dovolání toliko v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Obviněný však naplnění žádného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. nenamítl a jeho námitky podle státního zástupce ve vztahu k předchozímu řízení ani žádnému z dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. neodpovídají.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa (kterou obviněný uplatnil) ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného a k odmítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů uvedených v ustanovení §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. V trestní věci obviněného však je naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Praze odvolání obviněného projednal a rozhodl o něm tak, že ho podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Uplatnění této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy vůbec nepřipadalo v úvahu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl být uplatněn v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný však v dovolání naplnění žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. nenamítl a jeho námitky ani žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale svými konkrétními námitkami nenaplnil tento dovolací důvod. Proto dovolání obviněného J. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o přerušení výkonu rozhodnutí, neboť předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. návrh na přerušení výkonu trestu nepodal. K postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš