ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.744.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 744/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. srpna 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného JUDr. J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2009, sp. zn. 4 To 241/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 133/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 4 T 133/2007, byl obviněný JUDr. J. K. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím (stručně uvedeno), že jako advokát zastupující Bytový podnik města N. J., poté co Okresní soud v Novém Jičíně, ve věci žalobce M. P. o zaplacení částky 2.568.000,- Kč, dne 3. 4. 2006 pod sp. zn. 13 C 343/2005 vyhlásil rozsudek pro uznání, s cílem zvrátit rozhodnutí soudu, předložil dne 26. 10. 2006 při jednání odvolacímu Krajskému soudu v Ostravě listinu adresovanou Okresnímu soudu v Novém Jičíně, označenou jako žádost o prodloužení lhůty pro podání vyjádření k usnesení, s otiskem padělaného podacího razítka Okresního soudu v Novém Jičíně, deklarujícím datum podání 27. 3. 2006, čímž v rozporu se skutečností deklaroval, že v soudem stanovené lhůtě reagoval na výzvu soudu a takto dosáhl toho, že Krajský soud v Ostravě po projednání odvolání žalovaného zrušil rozsudek soudu I. stupně a takto oddálil uspokojení pohledávky žalobce M. P.
Za to byl odsouzen podle §176 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu advokacie na 2 roky.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 1. 2009, sp. zn. 4 To 241/2008, zrušil rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. toliko ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám uložil obviněnému stejný trest, jak byl uložen již soudem I. stupně, když pouze výrok o trestu zákazu činnosti doplnil o uvedení §50 odst. 1 tr. zák.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tj., že ve věci rozhodl vyloučený orgán, spatřuje obviněný v tom, že byl stíhán za užití padělané veřejné listiny jako pravé, kdy se jednalo o napodobeninu listiny vydané Okresním soudem v Novém Jičíně. Protože tomuto soudu příslušeho postavení poškozeného v tomto řízení, když i oznamovatelem trestné činnosti byl předseda tohoto okresního soudu, lze mít o samosoudkyni zařazené u tohoto soudu pochybnosti, že pro poměr k osobám, jichž se úkony týkají, může tato nestranně rozhodovat.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že se v daném případě nemůže jednat o veřejnou listinu, protože se musí jednat o úplné vyhotovení nepravé listiny a předepsaným způsobem. Souhlasí s právním názorem (např. Nejvyšší soud České republiky sp. zn. 2 Cdo 1081/96), že podací razítko na listině je co do průkazu doručení možno považovat za veřejnou listinu, ale pouze tehdy, má-li všechny předepsané náležitosti, jak to analogicky plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 228/2006, které se týká doručenky. V této jeho věci ale sporný otisk podacího razítka není úplný ani vyhotovený předepsaným způsobem. To shledal i odvolací soud, když konstatoval, že neobsahuje doložku „podáno u soudu“ ani parafu příslušného pracovníka podatelny a jen proto, že takovýmto neprůkazným a nepředepsaným způsobem byla označována i jiná podání učiněná u Okresního soudu v Novém Jičíně, dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že i sporná listina byla u tohoto soudu podána. Ani krajský soud tak alespoň v občanskoprávním řízení tuto listinu jako veřejnou neposoudil. Podací razítko na sporné listině v žádném případě nemá všechny předepsané náležitosti podle kancelářského řádu, nejedná se tak o úplný padělek napodobující listinu vydanou předepsaným způsobem a tedy ani o padělek veřejné listiny. neúplný a parafou neautorizovaný otisk podacího razítka tak podle obviněného nemůže být veřejnou listinou co do průkazu doručení, neboť takovou nenapodobuje.
Obviněný namítá i nesprávnost závěru soudu I. stupně o vzniku tzv. jiného zvlášť závažného následku, když eventuálním důsledkem předložení nepravé listiny mohlo být pouze to, že by soud v civilním řízení věcně projednal žalobu a zjišťoval oprávněnost žalobcova nároku, což však nelze za jiný zvlášť závažný následek považovat.
Protože skutek jímž byl uznán vinným není podle obviněného trestným činem, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2009, sp. zn. 4 To 241/2008, ve výrocích pod body II. a III. a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby jej podle §265m odst. 1 tr. ř. sám zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného, ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., plně odkázal na odůvodnění předchozích rozhodnutí soudů v souvislosti s návrhem na delegaci k jinému okresnímu soudu resp. vyloučením samosoudkyně, a dovolání podané z tohoto důvodu považuje za zjevně neopodstatněné. K námitkám obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce konstatoval, že se v naprosté většině jedná o doslovné opakování odvolání obviněného a soud odvolací se jimi podrobně zabýval. K argumentaci odvolacího soudu pouze státní zástupce doplnil, že obviněným vyhotovené podání přetvořilo ve veřejnou listinu právě doplnění prezentačního razítka, jímž bylo osvědčeno, že tento právní úkon byl učiněn, byl oznámen soudu a kdy k tomu došlo. Státní zástupce pak odmítl argumentaci obviněného o absenci předepsaných náležitostí otisku razítka, když falzum má smysl pouze tehdy, odpovídá-li podobě razítek používaných v té době soudem, jinak by vzbudilo podezření a nevyhovělo by účelu padělání. Za nedůvodnou považuje státní zástupce i námitku ohledně způsobení zvlášť závažného následku, když se jednalo o maření řádné činnosti justičních orgánů, zapříčinění nikoli nepodstatných průtahů v řízení a uvedení žalobce do nejistoty o výsledku řízení, jehož předmětem byla částka pětkrát překračující hranici značné škody, jako alternativního znaku trestného činu podle §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Protože námitky obviněného odpovídají uplatněným důvodům dovolání, Nejvyšší soud z hlediska těchto námitek přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, resp. předcházejícího řízení a zjistil, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Z podstaty dovolacích námitek obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. vyplývá, že za vyloučenou z rozhodování v jeho trestní věci považuje nejen samosoudkyni Okresního soudu v Novém Jičíně, která ve věci rozhodla v prvním stupni, ale v podstatě všechny soudce tohoto soudu. To ostatně potvrzuje i návrh obviněného na delegaci podle §25 tr. ř., který avizoval již v přípravném řízení a po podání obžaloby byl podán i samosoudkyní. Krajský soud v Ostravě těmto návrhům na odnětí věci a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně nevyhověl. Konstatoval přitom, že ze strany obviněného, jde pouze o jeho subjektivní přesvědčení, které není podloženo konkrétními a objektivně prokázanými skutečnostmi.
Námitku podjatosti samosoudkyně pak obviněný uplatnil na počátku hlavního líčení dne 30. 1. 2008 s tím, že okresní soud má postavení poškozeného. Samosoudkyně podle §30 odst. 1 tr. ř. rozhodla, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci, přičemž obviněný proti tomuto usnesení okamžitě podal stížnost. Písemně pak tuto stížnost odůvodnil stejnými argumenty, které uplatnil i následně v dovolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 To 61/2008, stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění pak poukázal mj. na judikaturu (R 40/1991-I.), podle které samotné pracovní postavení některých osob účastných na trestním řízení, bez uvedení konkrétních skutečností, nemůže být důvodem vyloučení soudce. Přitom se ztotožnil s argumentací samosoudkyně v napadeném usnesení, kde uvedla mj. že nemá žádný osobní vztah k osobám jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům k jinému orgánu činnému v trestním řízení ani k projednávané věci a necítí se být podjatá.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce …, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, … nemůže nestranně rozhodovat.
V daném případě přichází v úvahu jako důvod vyloučení soudce pouze poměr k projednávané věci, který obviněný dovozuje z postavení Okresního soudu v Novém Jičíně jako poškozeného v trestním řízení. K tomu již krajský soud v usnesení ze dne 25. 2. 2008, č. j. 4 To 61/2008-386, správně uvedl, že v postavení poškozeného by mohla vystupovat (obecně vzato) Česká republika, nikoli tedy konkrétní soud. Takovéto postavení jí však v tomto řízení nepřísluší, protože jí trestným činem nebyla způsobena škoda (majetková, morální či jiná). V této souvislosti postačí odkázat např. na obviněným v jiné souvislosti zmíněné usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 11 Tdo 229/2004, z něhož vyplývá, že soud je povinen věc náležitě objasnit a zkoumat předložené listiny z hlediska jejich formálních náležitostí. Ač v této jiné věci se jednalo o předložení padělané směnky, a v případě obviněného JUDr. J. K. o použití otisku padělaného podacího razítka soudu, lze z uvedeného usnesení vedle nemožnosti uvést soud v omyl ve smyslu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., učinil i závěr, že soudu nemůže předložením padělku vzniknout ani škoda.
Poměr k projednávané věci podle §30 odst. 1 tr. ř. jako důvod vyloučení soudce pak musí spočívat v tom, že tento soudce sám nebo osoba mu blízká byli poškozeni danou trestnou činností. To se ale v této věci nestalo a jako důvod vyloučení soudce nemůže být pouze skutečnost, že se obviněný jednání dopustil na stejném soudu, nebo že pracovníci tohoto soudu vystupovali ve věci jako svědci, protože zde zcela absentuje přímý vztah ke konkrétnímu soudci a existence konkrétních důvodů vyvolávajících u něj pochybnost, že nemůže nestranně rozhodovat. Také z rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2007 (sešit č. 6, část trestní) vyplývá, že ani v případě, že ve věci vystupuje jako jeden z poškozených také Česká republika – příslušný okresní soud, tedy v širším smyslu zaměstnavatel soudců, sama o sobě nezakládá takový poměr soudců tohoto soudu k věci, který by jim bránil nestranně rozhodovat. Proto Nejvyšší soud považuje námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. za zjevně neopodstatněné.
Nesprávné právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný spatřuje v tom, že otisk padělku podacího razítka soudu bez všech předepsaných náležitostí, nelze považovat za veřejnou listinu co do průkazu doručení, protože nenapodoboval veřejnou listinu. Obviněný tak nezpochybňuje závěr soudů, že otisk podacího razítka soudu je co do průkazu doručení veřejnou listinou, ale jenom potud, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené v §135 odst. 1 „vnitřního organizačního řádu č. 505/2001 Org.“. Bez těchto náležitostí (v daném případě chyběla doložka „podáno u soudu“ a parafa pracovníka podatelny) se nejedná o podací razítko ale pouze o razítko, které bez autorizace (parafou) nemůže samo o sobě osvědčovat skutečnosti v něm uvedené. Přitom poukázal na stejné závěry, které Nejvyšší soud České republiky vyslovil v souvislosti s doručenkou jako veřejnou listinou (např. usnesení sp. zn. 26 Cdo 1532/97). Obviněný tak rozsah dovolacího přezkumu vymezil tak, že otisk podacího razítka soudu ztrácí co do průkazu doručení povahu veřejné listiny, neobsahuje-li všechny předepsané náležitosti.
Je-li nesporné, že otisk podacího razítka soudu je veřejnou listinou osvědčující dobu doručení písemnosti soudu, tj. není-li dokázán opak je veřejnou listinou osvědčující, že listina byla skutečně v dané době doručena soudu, má nedostatek některých jeho předepsaných náležitostí pouze ten význam, že skutečnost doručení nebude podle něj osvědčena a bude nutné ji prokazovat jinak. Z hlediska trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny, je ale bez významu, že falzifikát formálně nevyhovuje všem požadavkům veřejné listiny, ale stačí jeho způsobilost vyvolat v konkrétním případě dojem, že jde o veřejnou listinu. To je také podstata padělání veřejné listiny a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v tomto směru správně poukázal na to, že otisk padělaného podacího razítka, pokud by neodpovídal jejich podobě užívané soudem, by vzbudil podezření a nevyhověl tak účelu padělání. Že v daném případě byla padělaná veřejná listina, užitá obviněným jako pravá, způsobilá vyvolat dojem své pravosti, svědčí i skutečnost, že na jejím základě došlo k zrušení původního rozsudku soudu I. stupně pro uznání v občanskoprávním řízení.
S tím pak souvisí i další námitka obviněného o neexistenci jiného zvlášť závažného následku ve smyslu §176 odst. 2 písm. b) tr. zák., kterou Nejvyšší soud rovněž shledal zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti obviněný pouze poukazuje na eventuální důsledky předložení takovéto listiny, byla-li by posouzena jako „nepravá“ (myšleno zřejmě „pravá“), což by vedlo pouze k věcnému projednání žaloby a zjišťování oprávněnosti žalobcova nároku. Tím by podle obviněného došlo pouze k oddálení rozhodnutí, což by žalobci kompenzovaly úroky z prodlení, takže věcné projednání žaloby nelze považovat za značnou škodu, či jiný zvlášť závažný následek, byl-li by žalobcův nárok shledán oprávněným.
Zjevná neopodstatněnost této námitky vyplývá již z její podmíněnosti, kdy obviněný absenci následku, jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, zakládá na nejisté události, která by mohla nastat, ale vzhledem k způsobu rozhodnutí soudu rozsudkem pro uznání nenastala. Z hlediska existence zvlášť závažného následku se pak Nejvyšší soud plně ztotožnil s argumenty, které v tomto směru uvedl již soud I. stupně na str. 10 rozsudku, a odvolací soud na str. 7 rozsudku, na které proto postačí odkázat.
Protože ve věci nerozhodl vyloučený orgán a ani z hlediska dovolacích námitek nespočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když dovolací námitky byly opakováním obhajoby obviněného v průběhu celého trestního stíhání, a soudy se s touto obhajobou správně vypořádaly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš