ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.784.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 784/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. srpna 2009 o dovolání obviněného Mgr. M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 14. To 51/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 99/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. M. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 99/2006, byl obviněný Mgr. M. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Obviněný byl tímto rozsudkem zproštěn obžaloby podle §226 písm. e) tr. ř. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., účinného do 31. 12. 2007, a podle §226 písm. b) tr. ř. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1 tr. zák.
Obviněný podal odvolání proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 99/2006. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 14 To 51/2009, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný spatřuje hmotně právní pochybení soudů obou stupňů mimo jiné v tom, že řádně neodůvodnily svá rozhodnutí tak, jak je stanoveno v §125 odst. 1 tr. ř. Poukázal na to, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by společnost E. L. , a. s. byla vlastníkem počítačových sestav H. Z učiněných svědeckých výpovědí ani ze znaleckého posudku Ing. J. N. není zřejmé, že by jakékoliv počítače, které byly předmětem leasingové smlouvy, převedl do majetku Kulturního střediska P. Vytkl Okresnímu soudu v Pelhřimově, že se nevypořádal s důkazy, které údajně prokazují jeho nevinu, a to ani poté, co byla věc vrácena tomuto okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný je přesvědčen, že krajský soud jako soud druhého stupně nezastává v této věci jednotný právní názor, když na první a druhý rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově pohlíží jinak, přestože odůvodnění obou rozsudků jsou podle obviněného téměř totožná a ve věci údajně nebyly provedeny žádné další důkazy. Soudy obou stupňů se podle obviněného opomenuly vypořádat se skutečnostmi, které uvedli svědci Ing. L. Š. , V. Č. , R. J. a Ing. K. S. , dále s obsahem leasingové smlouvy a předávacího protokolu, jakož i s řadou dalších skutečností. Obviněný namítl nesprávnost popisu skutku, který podle něj obsahuje údaje, které neodpovídají žádnému důkazu a které nejsou uvedeny v odůvodnění. Uvedl, že povinností Nejvyššího soudu je zabývat se tím, zda skutkové okolnosti odpovídají jednotlivým zákonným znakům trestného činu a namítl, že skutkové okolnosti popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně neodpovídají znakům trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným a že se nedostatečně zabývaly jeho zaviněním. Zejména poukázal na to, že právní věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje znak zmíněného trestného činu, a to že svým činem opatřil sobě nebo jinému značný prospěch. Obviněný považuje důkaz znaleckým posudkem vypracovaným Ing. J. N. za důkaz procesně nepoužitelný proto, že s ohledem na jeho znalecké zaměření není oprávněn posuzovat totožnost počítačových sestav.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 14. To 51/2009, a rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 2 T 99/2006, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Pelhřimově k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný opakuje námitky, které uplatnil již v řízení o odvolání a odvolací soud se s nimi dostatečně vypořádal. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá především skutková zjištění soudů nižších stupňů, a to výhradami vůči rozsahu a průběhu dokazování v řízení před obecnými soudy a především vůči způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy. Tímto se však nedomáhá odlišného právního posouzení skutku, nýbrž odchylné definice skutku jako takového, a teprve na tomto základě formuluje své výhrady proti správnosti napadeného soudního rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že deklarovanému důvodu dovolání odpovídají námitky, že popis skutku nezahrnuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, pro který byl odsouzen, zejména obohacení pachatele či jiné osoby, a že se soudy nedostatečně zabývaly otázkou jeho zavinění. Uvedla, že obviněnému zřejmě ušlo, že nebyl odsouzen pro trestný čin podvodu, jak uvádí na str. 5 dovolání, nýbrž pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Pokud jde o námitku týkající se zavinění, lze obviněnému přisvědčit, že se rozsudek nalézacího soudu ani usnesení odvolacího soudu rozborem zavinění výslovně nezabývají. Forma zavinění nicméně v obecné rovině plyne již z popisu skutku, neboť takového jednání, jaké je v něm uvedeno, se obviněný nemohl dopustit z nedbalosti. Protože předání předmětných počítačů se vždy dělo písemnou formou, lze vycházet z toho, že obviněný vzhledem ke svým osobnostním kvalitám musel být zcela srozuměn s tím, že si počíná v rozporu se zákonem, a tedy jednal v úmyslu přímém [§4 písm. a) tr. zák.]. Námitky, kterými brojí proti obsahu odůvodnění rozhodnutí obou soudů, jsou nepřípustné podle §265a odst. 4 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Mgr. M. M. , neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby takto rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Mgr. M. M. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Pachatel si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu je vyžadován úmysl pachatele trvale si cizí věc ponechat.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný zčásti uplatnil skutkové námitky, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat. Obviněný zejména poukázal na nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí a znaleckého posudku Ing. J. N. Soudy se podle něj nevypořádaly se skutečnostmi, které uvedli svědci Ing. L. Š. , V. Č. , R. J. a Ing. K. S. , dále s obsahem leasingové smlouvy a předávacího protokolu. Těmito námitkami však obviněný napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů a způsob, jakým soudy obou stupňů hodnotily důkazy. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, že důvod dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Je zřejmé, že obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve po změně skutkových zjištění by mělo dojít ke změně právního posouzení skutku. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., neboť obviněný jimi napadá pouze správnost hodnocení důkazů a správnost zjištění skutkového stavu věci. Nejvyšší soud proto nepřihlížel k těm námitkám obviněného, jejichž cílem bylo ve své podstatě docílit změny skutkového stavu věci. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit námitky procesního charakteru, jimiž obviněný napadá procesní postup soudů nižších stupňů. Z těchto důvodů do právního posouzení skutku či jiného nesprávného právního posouzení nespadá otázka procesní použitelnosti důkazu znaleckým posudkem, který vypracoval Ing. J. N.
Uplatněný dovolací důvod nenaplňuje ani námitka, že soudy nižších stupňů se dopustily hmotně právního pochybení tím, že řádně neodůvodnily svá rozhodnutí tak, jak je stanoveno v §125 odst. 1 tr. ř. Podle ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nejsou v řízení o dovolání přípustné námitky proti důvodům rozhodnutí.
Obviněný uvedl, že okolnosti popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně neodpovídají znakům trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným. Poukázal na to, že právní věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje znak trestného činu podvodu, a to že svým činem opatřil sobě nebo jinému značný prospěch. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a nikoliv trestným činem podvodu, jak sám uvedl, přičemž skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, naplňuje všechny znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Namítaná objektivní stránka citovaného trestného činu spočívá v přisvojení si cizí svěřené věci a nikoli v podvodném jednání směřujícím k opatření značného prospěchu sobě nebo jinému.
Další námitku obviněný zaměřil na subjektivní stránku trestného činu s tím, že soudy se podle něj nedostatečně zabývaly otázkou jeho zavinění. K námitce obviněného týkající se subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným, Nejvyšší soud uvádí, že tato námitka směřuje proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Nejvyšší soud na jejím podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze zjištěného skutkového stavu. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný převedl do majetku společnosti Kulturní středisko P. , P. , 5 ks počítačů zn. H. , a to i přesto, že věděl, že není jejich vlastníkem a že podle „Všeobecných smluvních podmínek leasingu movitých věcí“ nebyl oprávněn k pronájmu či prodeji žádného z předmětů leasingu. Z toho vyplývá, že obviněný si byl vědom svých povinností vyplývajících ze smluvních podmínek s leasingovou společností, a tudíž si musel být vědom, že jedná v rozporu s účelem svěření, když předmětné počítače převedl do vlastnictví společnosti Kulturní středisko P. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že subjektivní stránka trestného činu byla v tomto případě naplněna a soudy nižších stupňů zcela správně dospěly k závěru, že byl spáchán trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného Mgr. M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. srpna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek