ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.830.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 830/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. srpna 2009 o dovolání obviněného P. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 4 To 40/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 108/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 5 T 108/2008, byl obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §248 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti V. S., s. r. o., se sídlem S., D., částku 21.595 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. zák. byla poškozená společnost H., s. r. o., odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 5 T 108/2008, podal obviněný P. Š. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 4 To 40/2009, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. Š. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej podle §248 odst. 1 tr. zák., §58 odst. 1, 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50.000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti V. S., s. r. o., se sídlem S., D., částku 21.055 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. zák. byla poškozená společnost V. S., s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného spočívá nesprávné právní posouzení skutku v extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními vyplývající z provedeného dokazování a právními závěry soudů obou stupňů. Namítl, že odvolací soud opřel své skutkové závěry o důkazy, které neměl nebo je neprovedl, a skutková zjištění tak nemají oporu v provedeném dokazování. Poukázal na to, že mu údajně bylo odepřeno nahlédnutí do spisu. Upozornil na řadu nesrovnalostí, pokud jde o ztráty na pohonných hmotách, a namítl, že poškozená společnost V. S., s. r. o., nebyla schopná doložit tyto ztráty a teprve s odstupem času je konstruovala na základě vypracované a podle obviněného pochybné analýzy. Namítl, že poškozená společnost původně vinila z trestné činnosti zcela jiné osoby. Obviněný rovněž zpochybnil výpověď svědkyně A. P., neboť byla osobně majetkově angažovaná na výsledku řízení.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 4 To 40/2009, a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření uvedla, že v daném případě nejde o situaci, která by připouštěla výjimečný zásah do skutkových zjištění z důvodů extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry tak, jak to vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu České republiky. Podle nejvyšší státní zástupkyně je nutné poukázat na podrobný a přesvědčivý způsob hodnocení provedeného dokazování ze strany obou soudů, zvláště pak soudu odvolacího, který poukázal na podstatu věcí a tím i na zaměření důkazního řízení a který se zabýval veškerými směry obhajovací taktiky obviněného, přičemž z obsahu odůvodnění jeho rozhodnutí - zejm. na č.l . 8 – 16 rozsudku - je nade vši pochybnost zřejmé, že se s ní také naprosto transparentním způsobem a beze zbytku vypořádal. Jestliže na uvedeném podkladě dospěl k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., a to včetně předepsané formy zavinění, pak má nejvyšší státní zástupkyně za to, že s těmito závěry lze beze zbytku souhlasit.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného P. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a zároveň souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však namítal nesprávnost právního posouzení skutku tím, že soudům vytkl způsob hodnocení důkazů, nedostatečné objasnění skutkového stavu a údajná nesprávná skutková zjištění, která nemají podklad v provedeném dokazování nebo mu neodpovídají. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zároveň neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, která neodporují zásadám formální logiky, přičemž i právní posouzení plně odpovídá skutkovému zjištění, tak jak je popsáno v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku odvolacího soudu. Nutno dodat, že soud prvního stupně a zejména soud odvolací své závěry dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily ve svých rozhodnutích. Za těchto okolností není dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn ani s odkazem na ústavněprávně garantované právo na spravedlivý proces, na jehož základě je možný výjimečný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek