ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.901.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 901/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 16. 9. 2009 dovolání obviněného L. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 4/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 39/2007 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 4/2009, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 2 T 39/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že obviněný
L. L. ,
t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody,
je vinen ,
že dne 3. 3. 2006 kolem 13.00 hodin v O. , nám. S. o. , v prostoru polikliniky při útěku z kanceláře správce, kde byl přistižen T. V. při krádeži, tohoto při míjení bodl nožem o celkové délce 14,5 cm s délkou ostří 5,5 cm do levé strany břicha ve výši pupku a pořezal ho na pravé ruce, ve snaze utéci z budovy, a když se ho snažil zadržet J. F. , který ho chytil pravou rukou za levé rameno, tohoto s nápřahem bodl do hrudníku vlevo, poté se mu podařilo z držení poškozeného vymanit a utéci do sklepních prostor polikliniky, kde byl zadržen přivolanou hlídkou městské policie, uvedeným jednáním poškozenému T. V. způsobil bodnou ránu na levé straně břicha ve výši pupku dosahující velikosti 1,5 cm, ze které vycházel bodný kanál pronikající kůží a měkkými tkáněmi stěny břišní do hloubky 2,5 cm, řeznou ránu velikosti 1,5 cm na základním článku prostředníku pravé ruky s poraněním šlachy natahovače prstu a tato zranění si vyžádala dobu léčení nejméně 4 týdny, přičemž v důsledku komplikací spočívajících ve zvazivovatění a zkrácení šlachy natahovače prstu došlo k prodloužení doby léčení na 6 měsíců, a poškozenému J. F. způsobil bodnou ránu na hrudníku pod levým prsem velikosti 2 cm, ze které vycházel bodný kanál zraňující měkké tkáně stěny hrudní v délce 3 cm, a toto zranění si vyžádalo dobu léčení nejméně 2 týdny,
tedy
jinému úmyslně ublížil na zdraví,
č í m ž spáchal
trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.,
a odsuzuje s e
za tento trestný čin a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 2 T 70/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 To 248/2006,
- podle §221 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou,
- podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák k trestu propadnutí věci – celokovového otevíracího plochého nože o délce 14,5 cm s délkou ostří 5,5 cm.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný L. L. povinen zaplatit poškozenému T. V. , bytem H. n. M. , P. , okr. O. , částku 12.990,- Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 2 T 39/2007, byl obviněný L. L. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a odsouzen za pokus uvedeného trestného činu a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 2 T 70/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 To 248/2006, podle §222 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1, 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to kuchyňského nože s plastovou rukojetí zn. T. jednobřitého o celkové délce 16,3 cm s délkou čepele 6,1 cm a šířkou 1,4 cm a celokovového otevíracího nože s délkou čepele 6,3 cm a šířkou až 1,7 cm, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 3 T 208/2007, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému T. V. částku 12.990,- Kč.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 4 To 4/2009. Podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. zák. byl rozsudek Okresního soudu v Opavě zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a odsouzen za pokus tohoto trestného činu a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 2 T 70/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 To 248/2006, podle §222 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci, a to celokovového otevíracího plochého nože o délce 14,5 cm s délkou ostří 5,5 cm a kuchyňského nože s plastovou rukojetí zn. T. o celkové délce 16,3 cm s délkou čepele 6,1 cm. Nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozenému T. V. částku 12.990,- Kč.
Jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na menší odchylky v přesnosti popisu skutku i podle zjištění Okresního soudu v Opavě spočíval v tom, že obviněný L. L. dne 3. 3. 2006 kolem 13.00 hodin v O. , nám. S. o. , v prostoru polikliniky při útěku z kanceláře správce, kde byl přistižen T. V. při krádeži, tohoto při míjení bodl nožem o celkové délce 14,5 cm s délkou ostří 5,5 cm nejméně střední intenzitou síly do levé strany břicha ve výši pupku a pořezal ho na pravé ruce, ve snaze utéci ven z budovy, když se ho snažil zadržet J. F. , který ho chytil pravou rukou za levé rameno, tohoto s nápřahem nejméně střední intenzitou síly bodl do hrudníku vlevo, poté se mu podařilo z držení poškozeného vymanit a utéci do sklepních prostor polikliniky, kde byl zadržen přivolanou hlídkou městské policie, a tímto jednáním poškozenému T. V. způsobil bodnou ránu na levé straně břicha ve výši pupku dosahující velikosti 1,5 cm, ze které vycházel bodný kanál pronikající kůží a měkkými tkáněmi stěny břišní do hloubky 2,5 cm, a řeznou ránu velikosti 1,5 cm na základním článku prostředníku pravé ruky s poraněním šlachy natahovače prstu s dobou léčení nejméně 4 týdny, přičemž v důsledku komplikací spočívajících ve zvazivovatění a zkrácení šlachy natahovače prstu došlo k prodloužení doby léčení na 6 měsíců, a poškozenému J. F. způsobil bodnou ránu na hrudníku vlevo pod levým prsem velikosti 2 cm, ze které vycházel bodný kanál zraňující měkké tkáně stěny hrudní v délce 3 cm s dobou léčení nejméně 2 týdny, přičemž jen shodou šťastných okolností nedošlo k průniku čepele do dutiny břišní u poškozeného T. V. a do dutiny hrudní u poškozeného J. F. , kde jsou uloženy životně důležité orgány, a s ohledem na použitý nůž, intenzitu a způsob útoku a lokalizaci vzniklého poranění hrozil poškozeným vznik nepoměrně závažnějších poranění, jako poranění velkých cév, poranění plic, srdce, jater, střev a podobně s tím, že taková zranění by bezprostředně ohrožovala život poškozených.
Za zvlášť nebezpečného recidivistu podle §41 odst. 1 tr. zák. byl obviněný považován s ohledem na zjištění, že uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 5 T 194/2000, odsouzen za pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. a za další trestné činy k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků a šest měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 2. 9. 2005 se zkušební dobou stanovenou na pět roků.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Výrok o vině a trestu napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Namítl, že soudy při právním posouzení skutku nepostupovaly podle §265s odst. 1 tr. ř., neboť nerespektovaly právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 7 Tdo 195/2007-I, podle něhož skutek vykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Obviněný uvedl, že jeho útok proti poškozeným nebyl veden úmyslem způsobit jim těžkou újmu na zdraví, a vyjádřil názor, že ani doplněné dokazování, ke kterému Okresní soud v Opavě přikročil po zrušení předcházejících odsuzujících rozhodnutí Nejvyšším soudem, nevedlo k takovým zjištěním, která by opravňovala soudy k tomu, aby se odchýlily od závazného právního názoru Nejvyššího soudu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Opavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Soudy posoudily skutek jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák., spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák., znovu poté, co jejich předcházející rozhodnutí (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 To 248/2006, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 2 T 70/2006) byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 7 Tdo 195/2007-I, v němž Nejvyšší soud vyslovil závazný právní názor, že skutek vykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Spornou právní otázkou bylo to, k jakému následku směřoval úmysl obviněného. Nejvyšší soud v citovaném usnesení jasně vyložil, z jakých okolností lze usuzovat na úmysl pachatele způsobit těžkou újmu na zdraví za situace, kdy pachatel takový úmysl popírá. Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že naznačené okolnosti musí být konkrétně zjištěny, a konstatoval, že v posuzovaném případě soudy nezjistily takové skutkové okolnosti, z nichž by přesvědčivě vyplýval úmysl obviněného způsobit poškozeným, resp. některému z nich, těžkou újmu na zdraví. Základním problémem předcházejícího výroku o vině obviněného pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. bylo to, že závěr o úmyslu obviněného způsobit těžkou újmu na zdraví soudy vyvozovaly jen z obecných úvah vedených v tom smyslu, že útok bodnořezným nástrojem proti hrudníku a proti břichu je potenciálně způsobilý k vzniku závažných poranění, která vždy mohou poškozeného ohrozit na životě. Nejvyšší soud neakceptoval tyto úvahy jako podklad výroku o vině jednak z důvodu jejich obecnosti a jednak proto, že z nich nevyplývalo, že by poškozeným, resp. některému z nich, reálně hrozilo zranění odpovídající těžké újmě na zdraví. Dokazování, které Okresní soud v Opavě provedl po zrušení předcházejících rozhodnutí, nevedlo k žádným novým skutkovým zjištěním, kterým by odpovídalo právní posouzení skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. Tomuto právnímu posouzení nadále brání nedostatek úmyslu obviněného způsobit těžkou újmu na zdraví. Zranění, která obviněný poškozeným způsobil a která měla charakter ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák., byla objektivně odpovídajícím a subjektivně předvídatelným následkem konkrétního jednání obviněného. Ani doplněné dokazování nevedlo ke zjištěním, která by mohla přesvědčivě odůvodnit závěr, že úmysl obviněného směřoval ke způsobení podstatně závažnějších zranění poškozených, tj. ke způsobení těžké újmy na zdraví.
Nejvyšší soud nijak nezpochybňuje to, že v oblasti hrudníku a břicha jsou uloženy životně důležité orgány, jejichž poranění zpravidla je těžkou újmou na zdraví. To ovšem neznamená, že každý útok proti hrudníku a břichu nutně musí být veden úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, a to ani tehdy, jestliže útok je proveden takovým předmětem, jakým je nůž. Jde o to, že životně důležité orgány tu jsou uloženy hlouběji pod povrchem těla (na rozdíl např. od krku), takže k jejich poranění může dojít zpravidla jen při proniknutí rány do dutiny hrudní nebo do dutiny břišní. Předpokladem toho, aby rána pronikla do dutiny hrudní nebo do dutiny břišní a zasáhla životně důležité orgány, je nejen způsobilý nástroj, ale současně i jeho odpovídající použití. Nejvyšší soud připouští, že nůž, jehož obviněný použil k útoku, vzhledem ke své povaze a velikosti byl obecně vzato způsobilý k tomu, aby pronikl do dutiny hrudní a do dutiny břišní, avšak v posuzovaném případě z toho ještě nelze usuzovat na úmysl obviněného způsobit těžkou újmu na zdraví. Délka ostří nože byla 5,5 cm a nůž přesto v případě ani jednoho z poškozených nepronikl do dutiny hrudní nebo do dutiny břišní. S ohledem na délku bodných kanálů je zřejmé, že nůž pronikl do těla každého z poškozených zhruba jen polovinou délky ostré části. Přitom v případě útoku proti hrudníku poškozeného J. F. se rána nezastavila např. o žebro nebo podobnou pevnou překážku a k ničemu takovému nedošlo ani v případě útoku proti břichu poškozeného T. V. Důvod, pro který ani u jednoho z poškozených nedošlo k proniknutí rány do tělních dutin, tedy spíše souvisel s tím, jak byl útok proti poškozeným veden, než by že šlo jen o „shodu šťastných okolností“, jak v napadeném rozsudku uvedl Krajský soud v Ostravě, který toto konstatování převzal z posudku nově přibraného znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. I. D. , PhD. V této spojitosti lze jen dodat, že sám znalec připustil nedostatek podkladů pro bližší určení intenzity síly použité k útoku. Krajský soud v Ostravě v rámci popisu jednání obviněného rovněž převzal do napadeného rozsudku pojem „nejméně střední intenzita síly“, avšak tím tento pojem vytrhl ze skutečného kontextu, v němž ho znalec použil v posudku. Znalec totiž v příslušné části posudku uvedl toto: „V soudně lékařské praxi nemáme obecně platná kritéria pro stanovení intenzity útoku při použití bodnořezných nástrojů. Záleží totiž na celé řadě faktorů, jako je např. tvar čepele, ostrost čepele, charakter oblečení poškozeného, lokalita těla, proti které je útok veden, stejně jako např. vzdálenost oběti a útočníka, kdy oběť může být zasažena jen špicí nástroje, protože útočník má tzv. krátkou ruku. Pouze v případech, kdy je proťato např. žebro, kost hrudní apod., lze hovořit o velké intenzitě síly. I přesto se objevují názory, že pro průnik čepele bodnořezného nástroje je nutno působit nejméně střední intenzitou síly.“ Z citované části znaleckého posudku rozhodně není možné dovozovat cokoli ve vztahu k otázce skutečné intenzity útoku obviněného proti poškozeným, neboť jde jen o povšechné zobecnění praxe soudního lékařství, a nikoli o poznatek týkající se konkrétně posuzované věci. Krajský soud v Ostravě použil citované části znaleckého posudku v podstatě k takové konstrukci, že když k průniku čepele bodnořezného nástroje je nutno působit nejméně silou střední intenzity, tak obviněný bodl každého z poškozených nejméně silou střední intenzity. Z napadeného rozsudku však není zřejmé, z čeho Krajský soud v Ostravě usoudil, že obviněný bodl každého z poškozených nejméně silou střední intenzity, když k průniku čepele nože do dutiny hrudní ani do dutiny břišní u žádného z poškozených ve skutečnosti nedošlo. Tento nedostatek nahradil Krajský soud v Ostravě odkazem na „shodu šťastných okolností“, ačkoli absence následku spočívajícího v proniknutí čepele nože do dutiny hrudní nebo do dutiny břišní a v poranění životně důležitých orgánů je stejně dobře vysvětlitelná právě samotnou povahou útoku obviněného, zejména pokud jde o způsob použití nože. V této spojitosti je významné také zjištění, za jakých okolností, jakým způsobem a s jakým motivem obviněný proti poškozeným zaútočil. Šlo o to, že obviněný byl přistižen při drobné krádeži (odcizení šroubováku v místnosti správce budovy), chtěl z místa utéci, máchal kolem sebe nožem, oháněl se jím a při tom zasáhl jednoho poškozeného do břicha a druhého poškozeného do hrudníku. Obviněný žádného z poškozených neznal a k útoku evidentně neměl motiv vyplývající např. z nějakého osobního nepřátelství. Zřejmé je také to, že nešlo o útok s rozvahou cílený proti určité části těla a že bylo spíše věcí náhody, kam obviněný každého z poškozených zasáhne. Je jasné, že obviněný si chtěl útěk z místa zajistit i násilím proti osobám, které se mu v útěku snažily zabránit, avšak z toho nikterak přesvědčivě nevyplývá jeho úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví. Okresní soud v Opavě v rámci dokazování prováděného po zrušení předcházejících rozhodnutí znovu vyslechl jako svědky mimo jiné i oba poškozené. Ze svědecké výpovědi poškozeného J. F. čerpal Krajský soud v Ostravě zjištění, že obviněný tohoto poškozeného bodl „s nápřahem“. To koresponduje se svědeckou výpovědí poškozeného J. F. potud, že podle této výpovědi se obviněný rozmáchl, ruku napřáhl tak, že ji měl až za tělem, a švihem udeřil poškozeného do hrudi. K intenzitě poškozený J. F. ve svědecké výpovědi uvedl, že se nedovede vyjádřit, ale zároveň dodal, že podle rozmachu mohla být velká. Krajský soud v Ostravě ovšem nevzal v úvahu celou svědeckou výpověď poškozeného J. F. , který zároveň uvedl, že nůž vyčuhoval z ruky obviněného „nepříliš velkou částí, možná 1,5 cm, zbytek nože byl v dlani“. Tento způsob použití nože je velmi obtížně slučitelný se závěrem o úmyslu obviněného způsobit těžkou újmu na zdraví, neboť při běžně předvídatelném průběhu tohoto způsobu použití nože reálně nehrozilo proniknutí do dutiny hrudní nebo do dutiny břišní a zasažení zde uložených životně důležitých orgánů.
Pokud jde o identifikaci nože, jehož obviněný použil k útoku, jde o nůž, který nese označení L. a je zachycen ve fotodokumentaci na č. 1. 109 spisu. Tento nůž měl Nejvyšší soud na mysli již v usnesení ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 7 Tdo 195/2007-I. Rozměry nože vyplývají z přiloženého měřítka. Celková délka tohoto celokovového zavíracího nože při rozevření je 14,5 cm. Délka čepele je sice 6,5 cm, jak uvedl v rozsudku Okresní soud v Opavě, avšak ostrá část měří jen 5,5 cm, zatímco zbývající 1 cm představuje neostrou přechodnou část. Tento nůž s určitostí označil poškozený J. F. ve své výpovědi za nůž, jímž obviněný útočil, zatímco poškozený T. V. se v tomto ohledu nedokázal vyjádřit. Zmíněný nůž byl také podle zjištění Krajského soudu v Ostravě tím nožem, s jehož použitím obviněný provedl posuzovaný útok. Za této situace je velmi nesnadné vyvozovat úmysl obviněného směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví z okolnosti, že na místě činu byl nalezen ještě další nůž, který je zachycen ve fotodokumentaci na č. l. 110 spisu, je sice poněkud větší (celková délka 16,3 cm, čepel 6,1 cm), avšak má ulomenou špici a již z tohoto důvodu jeho případné použití dost dobře neodpovídá povaze zranění poškozených. Ostatně poškozený J. F. shlédl na fotodokumentaci i tento nůž, avšak jednoznačně se vyjádřil tak, že obviněný útočil nožem zachyceným ve fotodokumentaci na č. l. 109 spisu.
Dokazování ve stadiu po zrušení předcházejících rozhodnutí bylo zaměřeno také na objasnění povahy zranění, které obviněný způsobil poškozenému T. V. na pravé ruce. Toto dokazování, v němž měl základní význam znalecký posudek MUDr. I. D. , PhD., vyznělo v závěr, že prodloužená doba léčení poškozeného se týkala stavu, který neměl povahu vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák., a proto soudy nepovažovaly toto zranění za těžkou újmu na zdraví.
Skutkový stav, ve vztahu k němuž Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 7 Tdo 195/2007-I, vyslovil závazný právní názor, že skutek naplňuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., nedoznal v řízení po zrušení předcházejících rozhodnutí změn, které by vyžadovaly změnu uvedeného právního názoru.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Opavě jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného, pokud bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zrušil rozsudky obou soudů a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, Nejvyšší soud nepřihlížel, protože zrušení výroku o trestu bylo bez dalšího již důsledkem zrušení vadného výroku o vině.
Stejně tak Nejvyšší soud nepřihlížel k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť tento dovolací důvod je uplatnitelný jen proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, zatímco v posuzované věci šlo o jiný typ napadeného rozhodnutí. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací nezamítl ani neodmítl odvolání obviněného, nýbrž zrušil rozsudek Okresního soudu v Opavě jako soudu prvního stupně a sám ve věci meritorně znovu rozhodl.
Po zrušení rozsudků obou soudů a dalších obsahově navazujících rozhodnutí Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl rozsudkem. K tomuto postupu přikročil s ohledem na to, že vrácení věci Okresnímu soudu v Opavě s příkazem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení na úkor ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci bez zbytečných průtahů (č1. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Navíc jak je patrno z některých částí odůvodnění jeho rozsudku, Okresní soud v Opavě se stylizoval do role, jako by přezkoumával správnost předcházejícího usnesení Nejvyššího soudu, a dal najevo, že se nehodlá řídit právním názorem vysloveným v tomto usnesení. Za této situace by vrácení věci Okresnímu soudu v Opavě bylo nutné spojit s nařízením, aby ji projednal a rozhodl v jiném složení senátu, což by vyvolalo potřebu znovu konat celé hlavní líčení a v tomto rámci znovu předvolávat svědky a znalce a tím tyto osoby neúměrně zatěžovat.
Z důvodů, které vyplývají z předcházejících částí odůvodnění tohoto rozsudku, Nejvyšší soud uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Důsledkem této změny je mimo jiné to, že obviněný nebyl uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., neboť zvlášť nebezpečná recidiva přichází v úvahu jen v případě zvlášť závažných trestných činů (§41 odst. 2 tr. zák.) a mezi tyto trestné činy nepatří trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Při ukládání trestu se Nejvyšší soud řídil hledisky stanovenými v §31 odst. 1 tr. zák., jimiž jsou stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, možnosti nápravy a poměry pachatele, a přihlížel také k účelu trestu, jak je vymezen v §23 odst. 1 tr. zák.
Za trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstala původní rozhodnutí obou soudů nedotčena, Nejvyšší soud uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody na dva roky, tedy ve výměře na horní hranici zákonné trestní sazby stanovené v §221 odst. 1 tr. zák. Tento trest odpovídá vysokému stupni nebezpečnosti spáchaných trestných činů pro společnost, zejména pokud jde o trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Obviněný spáchal tento trestný čin nevybíravým a bezohledným způsobem proti osobám, které se ho snažily zadržet poté, co byl přistižen při krádeži v objektu polikliniky. I když se jednalo jen o drobnou krádež, jejíž podstatou bylo odcizení šroubováku z uzavřené místnosti správce budovy, nelze tuto okolnost ve prospěch obviněného nijak přeceňovat. Obviněný napadl celkem dvě osoby, které se ho snažily zadržet, útokem spočívajícím v bodnutí nožem. Přítomnost nože jako zbraně použité k útoku výrazně zvyšuje závažnost posuzovaného činu, stejně jako charakter zranění způsobených poškozeným. K tomu přistupuje recidiva obviněného, který v době před spácháním obou trestných činů byl již mnohokrát odsouzen pro různé úmyslné trestné činy jak násilné, tak i majetkové povahy. Velmi závažnou okolností je to, že obviněný se posuzovaných trestných činů dopustil dokonce ve zkušební době stanovené při podmíněném propuštění z výkonu předcházejícího trestu odnětí svobody. To zároveň ukazuje na značně ztížené možnosti nápravy obviněného. V osobních poměrech obviněného není nic, co by mohlo úvahy o trestu významněji ovlivnit. Nejvyšší soud uložil trest odnětí svobody na dva roky jako trest nepodmíněný. S ohledem na mnohonásobnou recidivu obviněného je zjevné, že uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody by nevedlo k dosažení účelu trestu. Pro výkon trestu odnětí svobody Nejvyšší soud zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s dozorem. Pro jiné rozhodnutí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, které by se opíralo o ustanovení §39a odst. 3 tr. zák., nebylo důvodu.
Dále Nejvyšší soud podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému trest propadnutí věci, které bylo užito ke spáchání trestného činu. Tímto trestem byl postižen nůž, jímž obviněný bodl poškozené a s jehož použitím tedy spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o identifikaci věci, na kterou se trest vztahuje, jedná se o nůž s označením L. , jehož vzhled a rozměry jsou jinak uvedeny ve výroku a který je zachycen ve fotodokumentaci na č. l. 109 spisu.
Pro to, aby obviněnému byl trest propadnutí věci uložen i ohledně dalšího nože nalezeného na místě činu (kuchyňský nůž zn. T. zachycený ve fotodokumentaci na č. l. 110 spisu), nebyly splněny podmínky stanovené v §55 odst. 1 písm. a) tr. zák., protože obviněný tohoto nože k spáchání trestného činu nepoužil (k tomu viz přiměřeně č. 27/1961, č. 13/1994 Sb. rozh. tr.).
Nakonec Nejvyšší soud rozhodl o náhradě škody způsobené trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Poškozený T. V. uplatnil v souladu s ustanovením §43 odst. 3 tr. ř. nárok na náhradu škody ve výši 12.990,- Kč. Obviněný za tuto škodu odpovídá podle §420 odst. 1 obč. zák. Jde jednak o odškodnění bolesti ve výši 5.340,- Kč, na které má poškozený nárok podle §444 odst. 1 obč. zák., dále o náhradu účelných nákladů spojených s léčením ve výši 6.150,- Kč, na kterou má poškozený nárok podle §449 odst. 1 obč. zák., a konečně o náhradu věcné škody ve výši 1.500,- Kč, na kterou má poškozený nárok podle §443 obč. zák. Poškozený uvedený nárok na náhradu škody řádně specifikoval a odpovídajícím způsobem doložil. Vzniklá škoda byla evidentně v příčinné souvislosti se skutkem, jímž byl spáchán trestný čin. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému T. V. částku 12.990,- Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec