ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.938.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 938/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. září 2009 o dovolání obviněného Ing. P. D., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 9 To 16/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 42/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 4 T 42/2007, byl obviněný Ing. P. D. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. a), c) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, kterým napadl všechny výroky rozsudku. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 9 To 16/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný včas prostřednictvím svého obhájce dovolání, které se opírá o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v něm především namítl, že po zrušení zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně se tento soud opřel o skutkové a právní názory krajského soudu a nevěnoval pozornost jeho důkazním návrhům, a mohlo by tak jít o tzv. opomenuté důkazy, které zakládají vadnost rozhodnutí, které vzešlo z neúplného důkazního řízení. Namítl také, že v jeho trestní věci nebylo dosaženo takového objasnění skutkového stavu věci, aby mohlo být spolehlivě rozhodnuto o vině a trestu. Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu, ten zcela akceptoval rozsudek soudu prvního stupně, ačkoliv byl vydán ve stavu naprosté důkazní nouze a odůvodnění rozsudku je natolik vadné, že zmíněný rozsudek je nepřezkoumatelný. Další vady obviněný spatřuje v tom, že došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. o zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností i k porušení ustanovení §125 tr. ř. o odůvodnění rozsudku a ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. o odůvodnění usnesení.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 9 To 16/2009, a aby poté Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vznáší v zásadě stejné námitky jako v odvolání, tedy námitky, které tvořily podstatu jeho obhajoby v průběhu trestního stíhání. Těmito námitkami se soud druhého stupně v dostatečné míře zabýval, jeho závěry jsou logické a vychází z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze v plném rozsahu odkázat. Poukázala na to, že obviněný nebrojil proti právnímu posouzení skutku, nýbrž napadl rozsah důkazního řízení a způsob hodnocení důkazů. Tím namítl nesprávnost zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky však nenaplňují uplatněný důvod dovolání ani žádný jiný dovolací důvod.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Souhlasila s tím, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky jej svým zaměřením a obsahem nenaplnily. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti nim, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Obviněný v rámci dovolání uplatnil pouze skutkové námitky, které směřují proti způsobu hodnocení provedených důkazů a proti rozsahu dokazování. Obviněný se tím však domáhá, aby byly odlišným způsobem hodnoceny provedené důkazy a v návaznosti na to i jinak posouzeny skutky, jimiž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Protože uplatněné námitky obviněného Ing. P. D. nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek