ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.959.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 959/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 8. 2009 o dovoláních, která podali obviněný P. D., proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 11 T 142/2007, a obviněný L. F., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 3 To 51/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 142/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. F. d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 11 T 142/2007, byli uznáni vinnými obviněný P. D. sám trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod I) a obvinění P. D. a L. F. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod II), pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1 tr. zák., §249 odst. 1 tr. zák. (bod III), trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (bod IV) a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (body II, IV), přičemž obviněný P. D. byl trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Obviněný P. D. byl odsouzen za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 1 T 114/2007, podle §234 odst. 1 tr. zák., §41 odst. 1 tr. zák. (správně §42 odst. 1 tr. zák.), §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm roků a osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři roky, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 1 T 114/2007, a další obsahově navazující rozhodnutí. Obviněný L. F. byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněných P. D. a L. F. byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 3 To 51/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný P. D. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci. S odkazem na to, že rozsudek „spočívá na nesprávném posouzení skutku“ a že mu „byl uložen trest mimo trestní sazbu“, se domáhal toho, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu zrušil a aby přikázal nové projednaní a rozhodnutí věci nebo aby po zrušení rozsudku sám ve věci rozhodl.
Obviněný L. F. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině. Vyjádřil názor, že soudy nesprávně vycházely ze svědecké výpovědi poškozeného, jehož výpověď označil za nevěrohodnou. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. D. není přípustné a že dovolání obviněného L. F. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolání obviněného P. D.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání je přípustné jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně a že není přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně. To je v souladu s tím, jak je v zákoně dovolání koncipováno. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, což mimo jiné znamená, že jde o opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí. Dovolání proto musí vždy směřovat proti tomu rozhodnutí, jímž byla právní moc nastolena, tj. proti rozhodnutí soudu druhého stupně.
V posuzovaném případě rozhodnutím soudu druhého stupně je usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo rozhodnuto mimo jiné o odvolání obviněného P. D. a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Proti tomuto usnesení však obviněný P. D. dovolání nepodal.
Lze jen dodat, že obviněný byl v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích výslovně poučen o právu podat dovolání proti tomuto usnesení, avšak poučením se neřídil a dovolání podal proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci, tj. proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Takové dovolání ovšem není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. D. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž se jím dále zabýval a aniž z jeho podnětu meritorně přezkoumal napadený rozsudek.
K dovolání obviněného L. F.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže opírat o námitky, které jsou jen projevem nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na další dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je náprava závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli to, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný L. F. neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Jindřichově Hradci a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, nenaplňuje zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto pojaté námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Polemika obviněného s tím, že soudy založily svá skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozeného, neodpovídá zákonnému dovolacímu důvodu a je mimo jeho rámec.
S ohledem na ústavně garantované právo na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jindřichově Hradci, která v napadeném usnesení akceptoval Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Obviněný L. F. byl uznán vinným trestnými činy, které byly všechny spáchány jednáním směřujícím proti poškozenému K. N. Svědecká výpověď poškozeného se stala rozhodujícím usvědčujícím důkazem. Vzhledem k tomu, že obviněný popíral spáchání trestné činnosti a že již v rámci své obhajoby uplatňoval závažné výhrady proti svědecké výpovědi poškozeného, soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozeného velmi obezřetně. Pro náležité hodnocení výpovědi poškozeného si soudy vytvořily potřebný podklad v dalších byť nepřímých důkazech, jejichž smyslem bylo ověřit věrohodnost výpovědi poškozeného. Z těchto důkazů vyplynulo, že poškozený měl schopnosti a vlastnosti zaručující pravdivost jeho výpovědi. Soudy zaznamenaly také rozpory, které vyvstaly mezi výpověďmi poškozeného a některých dalších svědků, a překlenuly tyto rozpory logickými a přesvědčivě zdůvodněnými úvahami, v jejichž rámci vysvětlily, že tyto rozpory nejsou důvodem pro závěr o nevěrohodnosti svědecké výpovědi poškozeného. Soudy při tomto postupu nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Z hlediska práva na spravedlivý proces je určitým deficitem provedeného dokazování to, že v hlavním líčení nebyl poškozený vyslechnut a důkaz jeho svědeckou výpovědí byl proveden tak, že podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. byl přečten protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, neboť poškozený mezitím zemřel. Kontradiktornost provedení tohoto důkazu v přípravném řízení byla zajištěna tím, že tehdejší obhájkyně obviněného byla o výslechu poškozeného jako svědka vyrozuměna, zúčastnila se tohoto výslechu jak dne 8. 9. 2007, tak dne 19. 9. 2007 a při tom měla možnost klást poškozenému otázky. Tím bylo zkrácení práv obviněného, k němuž objektivně došlo v hlavním líčení, dostatečně kompenzováno.
Za tohoto stavu nemohl Nejvyšší soud považovat za dovolací důvod námitky, které obviněný L. F. zaměřil výlučně proti skutkovým zjištěním soudů, a proto dovolání tohoto obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec