ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.975.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 975/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. září 2009 o dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 5 To 187/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 12/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 3 T 12/2009, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. posoudil Okresní soud v Prostějově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný v době od měsíce března 2003 do měsíce září 2008 včetně, s výjimkou doby od měsíce února do měsíce srpna 2005, v D., ani jinde záměrně ničím nepřispěl na výživu svého nezletilého syna M. M., ač mu tato povinnost plyne ze zákona o rodině a podle rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 4. 2004, č. j. P 97/2003-278, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2004, měl za dobu od 1. 3. do 31. 10. 2003 přispívat částkou 600,- Kč měsíčně, a počínaje dnem 1. 11. 2003 částkou 1.000,- Kč měsíčně, takže z tohoto titulu dluží za uvedenou dobu na účet Úřadu práce v Prostějově, odbor státní sociální podpory 56.800,- Kč.
Odvolání obviněného M. M. proti všem výrokům tohoto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 5 To 187/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný M. M. prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítl, že jeho jednání nemá znaky trestného činu, neboť není dána subjektivní stránka trestného činu. Obviněný namítl, že není pravdou, že by po dobu pěti let nepřispěl ničím na výživu nezletilého syna a že by o něj neměl zájem. Své matce, která má nezletilého v pěstounské péči, předával finanční hotovost, kterou však odmítala převzít. Pokud neplatil finanční prostředky úřadu v P., bylo to proto, že vlastně ani nevěděl, že tomuto úřadu má zasílat výživné a měl za přirozenější, že bude finanční částky předávat své matce, která má jeho syna v pěstounské péči. Uvedl také, že soud nezohlednil skutečnost, že svému synovi nakupoval oblečení. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je podle obviněného dán tím, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i tím, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 5 To 187/2009, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 3 T 12/2009, zrušil i vadná řízení těmto rozhodnutím předcházející, a dále aby podle §265l tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vycházel z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky jej svým zaměřením a obsahem nenaplnily. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti nim, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Obviněný v rámci dovolání uplatnil pouze skutkové námitky, které směřují proti způsobu hodnocení provedených důkazů a proti rozsahu dokazování. Obviněný se tím však domáhá, aby byly odlišným způsobem hodnoceny provedené důkazy a v návaznosti na to i jinak posouzen skutek, jimž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Skutkovými námitkami jsou námitky obviněného, že předával výživné své matce E. M., tato je odmítala přijmout, i námitky, že nevěděl, že má výživné na syna, který je v pěstounské péči jeho matky, platit na účet Úřadu práce v Prostějově, odboru státní sociální podpory. Za této situace neobstojí ani jeho námitka, že nebyla dána subjektivní stránka trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že námitkami obviněného nebyl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože obviněný z převážné části uplatnil skutkové námitky, které svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a pouze námitka absence subjektivní stránky trestného činu, přestože nebyla náležitě odůvodněna, je námitkou právní, avšak byla shledána nedůvodnou, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když ani neshledal naplnění důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek