ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.983.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 983/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. září 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné E. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 61 To 447/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 452/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 9 T 452/2007, byla obviněná E. H. uznána vinnou trestnými činy neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. jí byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 20 dnů pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 61 To 447/2008, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), písm. g), písm. l) tr. ř. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím došlo k zamítnutí jejího odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a ačkoli byly v předcházejícím řízení dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uvedla, že skutek jímž byla uznána vinnou nelze podle ní podřadit skutkové podstatě trestných činů neoprávněného držení platební karty a krádeže. Z popisu skutku podle ní nevyplývá, zda-li vzala platební kartu proti vůli, resp. bez vědomí poškozené, jakož ze skutku nevyplývá, že si vybranou hotovost přisvojila. Podle obviněné nedostatečný popis skutku nemůže být nahrazován či doplňován odůvodněním rozsudku. Ačkoli si je obviněná vědoma zákonného omezení dovolacích důvodů dodala, že poškozené platební kartu nikdy nevzala a nikdy se neobohatila na její úkor. Dále podle ní nebyly provedeny takové důkazy, které by bez důvodných pochybností prokázaly její vinu, a které by zcela vyloučily její obhajobu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je obviněná přesvědčena, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2. Obviněná uvedla, že již ve svém odvolání fakticky namítla podjatost této soudkyně, o této námitce však nebylo údajně nikdy řádně procesně rozhodnuto a odsuzující rozsudek byl přijat opět uvedenou samosoudkyní, vůči které byla námitka podjatosti uplatněna.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí jak soudu odvolacího tak soudu I. stupně.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání, do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná tento dovolací důvod uplatnila v obou alternativách. První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by však měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněné. V trestní věci obviněné je však naprosto zřejmé, že Městský soud v Praze odvolání obviněné podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal a odvolání obviněné podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřicházelo v úvahu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl být (a byl) uplatněn toliko v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněné byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř.].
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že z části námitky obviněné v rámci tohoto důvodu dovolání nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Námitky obviněné, že poškozené platební kartu nikdy nevzala a nikdy se neobohatila na její úkor nebo že nebyly provedeny takové důkazy, které by bez důvodných pochybností prokázaly její vinu, a které by zcela vyloučily její obhajobu, jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Této skutečnosti si je konečně sama obviněná vědoma.
Tomuto důvodu dovolání ale odpovídá námitka obviněné, že z popisu skutku vůbec nevyplývá, zda-li vzala platební kartu proti vůli, resp. bez vědomí, poškozené a že by si vybranou hotovost měla nebo chtěla přisvojit. Těmito námitkami obviněná v podstatě zpochybňuje naplnění znaku „neoprávněně“ si opatřila nepřesnou platební kartu jiného, u trestného činu podle §249b tr. zák. a znaku, že „si přisvojila cizí věc“, u trestného činu podle §247 odst. 1 tr. zák.
Podle výroku o vině rozsudku soudu I. stupně se obviněná uvedených trestných činů dopustila tím, že dne 13. 10. 2006 v P., M., v bytě Z. K., vzala platební kartu VISA H. B., identifikovatelnou podle jména Z. K. a téhož dne od 09.49 hod. do 11.44 hod. vybrala nebo se pokusila vybrat z těchto bankomatů:
- ČS, a. s., P., J., hotovost ve výši 4.000,- Kč a ve dvou případech se zde pokusila vybrat finanční hotovost ve výši 4.000,- Kč, což se jí nepovedlo, neboť zadala špatný PIN kód,
- KB, a. s., P., I., hotovost ve výši 10.000,- Kč,
- E., P., V. nám., hotovost ve výši 10.000,- Kč,
- ČS, a. s., P., ve stanici metra I. P. P. hotovost ve výši 10.000,- Kč,
- ČS, a. s., P., ve stanici metra Nám. M. hotovost ve výši 4.000,- Kč,
- KB, a. s., P., Ř. se pokusila vybrat finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, která jí ale pro nedostatečný limit nebyla vyplacena,
a tím způsobila škodu paní Z. K. ve výši 48.000,- Kč.
Z popisu skutku je tak zřejmé, že obviněná „vzala“ platební kartu poškozené v jejím bytě a celkem v sedmi případech se na různých místech v krátkém časovém sledu pokusila vybrat nebo vybrala prostřednictvím této platební karty ve skutku uvedené finanční částky, čímž Z. K. způsobila škodu ve výši 48.000,- Kč. Již ty skutkové okolnosti, že obviněná v bytě vzala platební kartu a výběry peněz z bankomatů způsobila škodu Z. K., svědčí pro závěr, že tak nemohla jednat s vědomím poškozené nebo dokonce na její pokyn, jak namítá v dovolání. Takovýmto jednáním s vědomím nebo na pokyn poškozené by jí jednak nemohla způsobit ve skutku uvedenou škodu a pro závěr, že si platební kartu opatřila neoprávněně, pak svědčí i způsob jejího použití obviněnou, kdy nejdříve dvakrát zadala vadný PIN kód a následně postupně na dalších šesti místech vybírala z bankomatů částky 4.000,- Kč, resp. 10.000,- Kč až do vyčerpání limitu výběru. Jednala-li by obviněná na pokyn poškozené, výběr peněz by mohla provést najednou a také by nechybovala v zadání PIN kódu, jak uvedly soudy v odůvodnění rozhodnutí. Z popisu jednání obviněné ve skutku je tak zřejmé, že si předmětnou platební kartu opatřila neoprávněně ve smyslu §249b tr. zák., byť ve skutku není výslovně uvedeno, že platební kartu vzala v bytě poškozené bez jejího souhlasu nebo vědomí. Závěr o neoprávněném opatření platební karty má pak spolehlivou oporu zejména ve výpovědi samotné poškozené uvedené v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, z niž vyplývá, že poškozená rezolutně odmítla svěření platební karty obviněné nebo požádání o výběr hotovosti.
Namítá-li dále obviněná, že z popisu skutku nevyplývá, že by si vybranou finanční hotovost měla nebo chtěla přisvojit, tak ani v tomto směru Nejvyšší soud její námitce nepřisvědčil. Byť ani ohledně znaku „si přisvojí“ trestného činu podle §247 odst. 1 tr. zák. není ve skutku výslovně uvedeno, že si obviněná vybrané peníze ponechala pro svoji potřebu, již z výše zmíněné a ve skutku uvedené skutečnosti, že výběry peněz způsobila poškozené škodu ve výši 48.000,- Kč je zřejmé, že vybrané peníze náležející poškozené jí nepředala. Závěr o způsobení škody přitom má rovněž oporu především ve výpovědi samotné poškozené. Přisvojením věci je přitom získání možnosti pachatele trvalé dispozice s věcí (penězi) s vyloučením dosavadního vlastníka, přičemž je nerozhodné, jak po zmocnění se věci s ní nakládá. Není proto rozhodné, zda obviněná vybrané peníze použila pro svoji potřebu nebo s nimi naložila jinak, podstatné je, že je prokazatelně nepředala poškozené.
Nejvyšší soud tak neshledal zřejmý nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem (který má oporu v provedeném dokazování) a právním posouzením skutku, když se jedná toliko o ne zcela výstižný a dokonalý popis skutku v rozporu s §120 odst. 3 tr. ř.
Z popisu skutku, jakož i z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nepochybně vyplývá, že obviněná v bytě poškozené vzala platební kartu identifikovatelnou podle jména poškozené a že tak učinila neoprávněně. Z popisu skutku rovněž vyplývá, že si vybrané peníze přisvojila a způsobila tak poškozené uvedenou škodu. Ve skutkové větě jsou tak uvedeny všechny skutečnosti odpovídající namítaným znakům skutkových podstat trestných činů podle §249b tr. zák. a §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Proto Nejvyšší soud shledal námitky obviněné v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněnými.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán za současného splnění podmínky, že tato okolnost nebyla dovolateli v původním řízení známa a byla namítnuta již před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Z této dikce je patrné, že zákon s možností podat dovolání z tohoto důvodu spojuje naplnění dvou podmínek, které musejí být dány současně. První z nich, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je dána tehdy, pokud rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu nebo předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Jde o orgán, který je z řízení vyloučen, a který ve věci samé vydal dovoláním napadené rozhodnutí. Druhou z nich je to, že tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa anebo, že již byla dovolatelem před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněná naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že již ve svém odvolání fakticky namítla podjatost soudkyně (samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2), o této námitce však nebylo údajně nikdy řádně procesně rozhodnuto a odsuzující rozsudek byl přijat opět uvedenou samosoudkyní, vůči které byla údajná námitka podjatosti uplatněna.
Nejvyšší soud považuje za nutné podotknout, že v trestní věci obviněné rozhodoval soud I. stupně nejprve rozsudkem ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 9 T 452/2007, (č. l. 78 tr. spisu). Toto rozhodnutí bylo z podnětu odvolání obviněné na č. l. 88 tr. spisu zrušeno v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podruhé rozhodl nalézací soud ve věci rozsudkem ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 9 T 452/2007, (č. l. 120 tr. spisu). Podané odvolání obviněné bylo soudem II. stupně usnesením ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 61 To 447/2008, jako nedůvodné zamítnuto.
S ohledem na dovolací námitky obviněné Nejvyšší soud zkoumal, zda byla obviněnou tvrzená námitka podjatosti skutečně vznesena. Přitom zjistil, že obviněná ve svém prvním odvolání (na č. l. 88) v závěru uvedla: „Postup soudkyně JUDr. Zápalkové považuje obžalovaná vůči sobě za podjatý a žádá, aby pro případ zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně byla věc přidělena jinému soudci.“ Odvolací soud v odůvodnění svého zrušujícího rozhodnutí uvedl: „K žádosti obžalované na přidělení věci jinému soudci odvolací soud uvádí, že pro odnětí věci a její přikázání jinému soudci neshledal žádné důvody.“ V dalším (v pořadí druhém) odvolání na č. l. 129 pak obviněná namítala, že soud I. stupně nerozhodl o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Zápalkové, přičemž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že námitka podjatosti vznesena nebyla a k přidělení věci jinému soudci nebyly shledány důvody. Ve svém mimořádném prostředku obviněná opětovně namítala, že soud nerozhodl o její námitce podjatosti vznesené v odvolání a proto se domnívá, že v její věci rozhodoval vyloučený orgán.
Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkou obviněné, že v její věci rozhodl vyloučený orgán, a to samosoudkyně soudu prvního stupně. Vzhledem k absenci jakékoli argumentace a uvedení důvodu podjatosti ve smyslu §30 tr. ř., jakož i s ohledem na obsah odvolání obviněné je totiž zřejmé, že obviněná vyjadřovala toliko svou nespokojenost se způsobem rozhodnutí jmenované soudkyně a z tohoto důvodu žádala o přidělení věci jinému soudci (k čemuž ovšem soud II. stupně neshledal důvody). Nejvyšší soud tedy pouhý nesouhlas se způsobem rozhodnutí nepovažuje za důvod vyloučení soudkyně a námitka obviněné uplatněná pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud tedy shledal, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné stejně jako námitka uplatněná pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Námitkami obviněné nebyly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. a nebyl tedy naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání E. H. bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš