ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.987.2009.2
7 Tdo 987/2009-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. listopadu 2009 o dovolání obviněného L. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 8 To 17/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 45/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 1 T 45/2008, byl obviněný L. V. uznán vinným pod bodem 1a) rozsudku pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 1c) rozsudku trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl zařazen pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému L. V. uložena povinnost uhradit poškozené V. z. p. Č. r., územní pracoviště S., škodu ve výši 280.147,53 Kč a poškozenému J. Š., škodu ve výši 218.345,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. Š. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. n. z. p. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále byl obviněný L. V. tímto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 1 T 45/2008, podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán.
Jako uvedené trestné činy soud posoudil skutky, které podle jeho zjištění obviněný L. V. společně s obviněným M. V. spáchali tím, že dne 10. 5. 2008 v době od 01.45 hodin do 02.10 hodin ve S. v prostoru u ulic ..., oba vykřikovali nacistické heslo „Sieg Heil“, zvedali pravici ve znamení nacistického pozdravu, vykřikovali hesla „Židi do plynu“ a „More Jude“ a poté, když je na nevhodnost chování upozornil poškozený J. Š., a přiběhl k nim, došlo ke krátké fyzické rozepři, při které poškozený J. Š. strhl obviněného M. V. na zem, tato fyzická rozepře skončila a během rozhovoru mezi obviněným L. V., obviněným M. V., J. Š. a S. V., obviněný L. V., aniž by byl jakkoliv ohrožován, bodl zezadu útočným nožem o celkové délce 240 mm a délce čepele 125 mm střední silou do krku poškozeného J. Š., srozuměn, že při použití dýky a bodnutí do krku může přepadeného usmrtit a poškozenému J. Š. způsobil bodnořeznou ránu vzadu na krku ve vzdálenosti přibližně 3 cm od střední čáry vlevo, délky 2 – 3 cm jdoucí zleva shora doprava dolů a pronikající dopředu doprava a dolů, protínající jednu z velkých žil, třetí meziobratlovou ploténku, lehce přerušující zadní provazce míšní vlevo a výrazně vpravo a končící na pravém meziobratlovém otvoru s epidurálním krevním výronem s dosud trvající pracovní neschopností u poškozeného se závažnými trvalými následky, a pokud by poškozenému J. Š. nebyla poskytnuta odborná a následná specializovaná lékařská péče, byl ohrožen na životě zástavou dýchání a velkou krevní ztrátou a infekčním zánětem míšního vaku a únikem mozkomíšního moku s možným vznikem útlaku kmene mozkového, kdy při možném protětí krkavice by nebylo možno život zraněného zachránit, obviněný M. V. zaútočil zezadu na poškozeného S. V., který uchopil čepel dýky, se kterou útočil obviněný L. V. a obviněný M. V. dalším nožem způsobil poškozenému S. V. řeznou ránu pronikající pravým ušním boltcem velikosti přibližně 4 cm, přičemž obviněný M. V. má po dobu nejméně 4 roků do současné doby na těle vytetován nacistický symbol jednotek SS, železný válečný kříž, v jehož středu je umrlčí lebka, užívaný jako symbol jednotek SS a obviněný L. V. od přesně nezjištěné doby do současnosti má na těle vytetován hákový kříž.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2009, sp. zn. 1 T 45/2008, podal obviněný L. V. odvolání proti odsuzujícím výrokům o vině a trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 8 To 17/2009, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 8 To 17/2009, podal obviněný L. V. prostřednictvím obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný L. V. ve svém dovolání namítl, že hodnocení důkazů a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů zcela zjevně vybočují ze zákonných mezí a že postupem těchto soudů bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a též v čl. 90 a násl. Ústavy České republiky. Podle něj soudy postupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., když své závěry o jeho vině opřely zejména o výpověď poškozeného J. Š. a poškozeného S. V., aniž by tyto výpovědi hodnotily ve vzájemných souvislostech. Obviněný poukázal především na to, že v inkriminovanou dobu byl v silné podnapilosti, což výrazným způsobem ovlivnilo jeho ovládací schopnosti. Popřel však, že by v takovém stavu měl sklony k agresivnímu chování. Upozornil na to, že jeho jednání bylo údajně bez pohnutky či motivu, plynoucí z jeho osobnostní struktury spolu se silným vlivem alkoholu. Dodal, že nůž měl v ruce pouze náhodou a nikoli s úmyslem na někoho zaútočit a popřel, že by byl jakkoli srozuměn s tím, že poškozeného zasáhne do míst, která znamenají bezprostřední ohrožení na životě, přičemž tento závěr podle něj ani nevyplývá z provedeného dokazování. Obviněný je přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku trestného činu podle §4 písm. b) tr. zák. Namítl, že soudy nižších stupňů nedostatečně posoudily zdravotní stav poškozeného, jakož i délku jeho pracovní neschopnosti. Z těchto důvodů má obviněný za to, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 tr. zák.
Obviněný L. V. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného L. V. tak, že jeho námitky jsou z převážené části totožné s námitkami, které uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s nimi přesvědčivě vypořádaly. K námitce nedostatku subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že obviněný i v tomto případě zpochybňuje správnost hodnocení důkazů soudy obou stupňů, včetně správnosti skutkových zjištění. Obviněný L. V. nenamítl, že by zjištěné skutkové okolnosti nenaplňovaly zákonné znaky eventuálního úmyslu, ale to, že tyto okolnosti nebyly soudy správně zjištěny. Jde tedy o námitky skutkové, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že i také námitka obviněného směřující ke změně právní kvalifikace skutku na trestný čin ublížení na zdraví podle §222 tr. zák. není vázána na skutkový stav, který byl zjištěn soudy nižších stupňů. Dodala, že obviněný nebyl v trestní věci nijak krácen na svém právu na spravedlivý proces. Toto právo nelze vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení, nebo že zaručuje právo na rozhodnutí odpovídající představám obviněného. Obviněný L.V. podle nejvyšší státní zástupkyně neuplatnil žádnou právní námitku, kterou lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, uplatnil pouze námitky skutkové, kterými se nelze zabývat v řízení o dovolání.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení trestního řádu vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jasně o tom svědčí dikce „… nebo jiném … hmotně právním posouzení“. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatel namítá nedostatečný rozsah dokazování, nebo se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení vlastní verzí skutkového stavu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývá správností právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný L. V. neuplatnil žádnou námitku proti tomu, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání namítl, že soudy postupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., když závěry o jeho vině opřely zejména o výpověď poškozeného J. Š. a poškozeného S. V., aniž by tyto výpovědi hodnotily ve vzájemných souvislostech. Uvedl také, že z provedeného dokazování nevyplývá jeho úmysl zaútočit na poškozeného a popřel, že by byl srozuměn s tím, že by mohl poškozeného zasáhnout na životně důležitých místech. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že v řízení bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud si je vědom, že i v judikatuře Ústavního soudu České republiky bylo opakovaně zdůrazněno, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení v některých případech Nejvyšším soudem vykládány příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V případě obviněného nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Soudy nižších stupňů věnovaly hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost, přičemž skutkové závěry z nich vyvozené odpovídají zásadám obecné logiky a své úvahy přesvědčivým způsobem odůvodnily.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného L. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek