ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1007.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1007/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 o dovolání obviněného M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 8 To 30/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 53/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2008, sp. zn. 4 T 53/2008, byl obviněný M. M. uznán vinným v bodě 1) trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2) trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění dopustil tak, že
1) v přesně nezjištěné době od 18. 11. 2007 do 2. 12. 2007 na přesně nezjištěném místě v obci B. n. L., buď obviněný M. M. nebo obviněná M. G., popřípadě oba společně, přesně nezjištěným způsobem působili tupým násilím o velké intenzitě na zadní stranu hrudníku nezletilého M. G., kterého měli ve své péči, čímž mu způsobili oboustranné sériové zlomeniny žeber při páteři, a to vpravo zlomeninu 4. až 9. žebra a vlevo zlomeninu 6. až 10. žebra, obviněný M. M. pak v přesně nezjištěné době od 18. 11. 2007 do 2. 12. 2007 na přesně nezjištěném místě v obci B. n. L. napadl nezletilého M. G. působením tupého násilí velké intenzity, čímž mu způsobil zlomeninu těla levé stehenní kosti na hranici horní a střední třetiny s posunem úlomků, přičemž obě tato poranění ve svém souhrnu značila vážnou poruchu zdraví s dobou léčení nejméně dva měsíce, po které by byl nezletilý v důsledku omezené hybnosti a velké bolestivosti výrazně omezen ve svém normálním způsobu života, ani jeden z obviněných, kteří o dítě pečovali, nevyhledali až do smrti nezletilého dne 30. 12. 2007 lékařskou pomoc, jak byli povinni, a v důsledku toho došlo ke zhojení zlomeniny pakloubem a v důsledku toho k nefunkčnosti levé dolní končetiny nezletilého, rovněž pak v důsledku neposkytnutí lékařské péče byl nezletilý vystaven větší bolestivosti a riziku vzniku dalších zdravotních komplikací,
2) obviněný M. M. sám dne 30. 12. 2007 v přesně nezjištěné době mezi 6.00 hod. až 10.00 hod. po odchodu obviněné M. G. z bytu, v úmyslu jej usmrtit, fyzicky napadl nezletilého M. G., tak, že opakovaně působil tupým násilím o velké intenzitě na hlavu, hrudník, břicho a záda a malou intenzitou na pravý loket nezletilého poškozeného, čímž mu způsobil podkožní krevní výron v celém rozsahu pravé spánkové krajiny, splývající podkožní krevní výron od středu krajiny čelní vpravo až na zevní polovinu horního očního víčka pravého oka ve vnitřním koutku pravého oka a pod zevním koutkem pravého oka, dvě hluboké oděrky nad zevním koutkem pravého oka, oděrky nad středem horního okraje pravého nosního otvoru poblíž pravého ústního koutku a vpravo od bradového výběžku, otok měkkých tkání pravé tváře, podkožní krevní výron a oděrku v horním úponu pravého ušního boltce, podkožní krevní výron za středem zadního úponu levého ušního boltce, oděrku v zevním okraji levého obočí, podkožní krevní výron horního víčka levého oka a na levé tváři, otok levé tváře, podkožní krevní výrony na hlavě na vrcholu týlní krajiny, krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v celém rozsahu pravé krajiny spánkové a čelní, v levé spánkové krajině, při dolních okrajích obou nadočnicových oblouků a na vrcholu levé temenně týlní krajiny, krevní výron pod tvrdou plenou lební, nad vyklenutím levého spánkového a temenního laloku mozku, krevní výron pod omozečnicemi předního pólu a spodiny obou čelních laloků mozku, vyklenutí spodiny levého spánkového laloku mozku a předního pólu pravého spánkového laloku mozku, pohmoždění kory na spodině předního pólu pravého čelního laloku mozku, podkožní krevní výrony pod vnitřním okrajem klíčku vpravo, zlomeniny sedmého žebra vlevo v přední pažní čáře a osmého žebra vlevo ve střední pažní čáře, pohmoždění plic, zakrvácení levé hrudní dutiny, trhliny sleziny, krevní výron pod pouzdrem levého laloku jater, zakrvácení břišní dutiny, krevní výron v pouzdře pravé nadledviny a v tukovém pouzdře pravé ledviny, podkožní krevní výron na zádech na hranici hrudní a bederní páteře, podkožní krevní výron pod vrcholem pravého lokte a v důsledku toho nezletilý poškozený utrpěl úrazový šok vedoucí k jeho smrti, která nastala téhož dne mezi 8.00 hod. až 10.00 hod.
Za tyto trestné činy byl obviněný M. M. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §29 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Bylo též rozhodnuto o vině a trestu obviněné M. G.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce v neprospěch obviněného a obviněný M. M. odvoláními, o kterých Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 8 To 30/2009, tak, že je jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájkyně Mgr. J. B. M. dovolání opřené o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť byl obviněnému uložen trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák. S odkazem na podmínky §29 odst. 2 tr. zák., za nichž lze uložit výjimečný trest, obviněný poukázal na to, že krajský soud shledal podmínku pro uložení výjimečného trestu ve velmi vysokém stupni nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost. S tímto závěrem se obviněný neztotožnil a soudům obou stupňů vytkl, že stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost důsledně nevyhodnocovaly ze všech kritérií uvedených v §3 odst. 4 tr. zák. V odůvodnění svých rozhodnutí zdůraznily zejména okolnosti, které jsou pro obviněného nepříznivé, aniž by posuzovaly okolnosti, které snižují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Soudy podle obviněného dostatečně nezvažovaly jeho dosavadní občanskou bezúhonnost, anebo to, že u něj nebyly zjištěny sklony k násilnickému jednání v době před spácháním nyní projednávaných jednání, a rovněž řádně nezvažovaly ani ostatní kritéria rozhodná pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, spočívající v okolnostech, za kterých byl čin spáchán, mírou zavinění pachatele a jeho pohnutkou. Soudy nevěnovaly pozornost ani obviněným opakovaně uváděnou skutečnost, že pokud skutek spáchal, došlo k tomu za naprosto výjimečných okolností, které zcela vybočovaly z obvyklých životních situací. Obviněný připomenul, že žil po narození nezletilého poškozeného v přesvědčení, že je jeho biologickým otcem. I když teprve po delší době shledal, že tomu tak není, usiloval, aby v rodném listě byl zapsán jako jeho otec. Zdůraznil i to, že se o poškozeného staral jak po materiální stránce tak i přímou péčí. Za příčinu činu označil především vztah mezi ním a spoluobviněnou, ve kterém jí byl opakovaně ponižován, a jak ze znaleckého posudku psychologa vyplývá, vzhledem ke své výrazné nezralosti, dráždivosti a explozivitě reagoval velmi pravděpodobně na projevy odmítání, ponižování a lhostejnosti zlobným afektem, který odreagovával na náhradním subjektu, tedy poškozeném dítěti. Nebylo tedy zjištěno, že by obviněný při svém jednání byl veden pocity nebo pohnutkami vyplývajícími pouze z jeho osoby a povahy. Obviněný proto vyjádřil, že zejména pohnutky jeho jednání a další uvedené okolnosti, za kterých byl čin spáchán, stupeň nebezpečnosti činu pro společnost snižují, a nezvyšují ho. Dovolatel pak připomněl, že okolnosti, které jsou skutkovými znaky pro použití přísnější právní kvalifikace trestných činů, zejména trestného činu vraždy, nelze opětovně hodnotit jako okolnosti zvyšující stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby z důvodů shora uvedených, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 8 To 30/2009, v části, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného, rozsudkem zrušil a uložil obviněnému trest odnětí svobody v rámci trestní sazby dvanáct až patnáct let a trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Dovolání bylo zasláno také Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které však do dne konání neveřejného zasedání své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu nezaslalo.
Když Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit §265e odst. 1, 2 tr. ř., posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a též zda relevantně uplatněné důvody jsou opodstatněné.
Protože obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je nutné zmínit, že tento důvod lze uplatnit, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Pokud obviněný v rámci svého dovolání namítl, že soudy dostatečně nehodnotily okolnosti rozhodné pro uložení výjimečného trestu, je potřeba uvést, že podle §29 odst. 1 tr. zák. se výjimečným trestem rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí, pokud jde o trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. Podle §29 odst. 2 tr. zák. může soud uložit výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.
Pro úplnost lze uvést, že v daném případě nevzniká pochybnost o tom, že by ve smyslu §29 odst. 1 tr. zák. nebylo možné výjimečný trest uložit, protože obviněný byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák., což je jeden z trestných činů, u něhož uvedený trest přichází do úvahy.
Nejvyšší soud dále zkoumal splnění podmínek ve smyslu §29 odst. 2 tr. zák. Vzhledem k tomu, že postačí splnění alespoň jedné (kterékoli) z těchto dvou alternativně stanovených podmínek, a protože soudy vyloučily, že s ohledem na osobu obviněného, byla dána podmínka „obzvláště ztížené možnosti nápravy pachatele“, ani Nejvyšší soud se tímto hlediskem v daném případě jako nenaplněným nezabýval. Zkoumal však se zřetelem na závěry soudů obou stupňů, zda je v daném případě splněno kritérium velmi vysokého stupně společenské nebezpečnosti, proti němuž obviněný zejména ve svém dovolání brojil.
Otázka, kdy dosahuje trestný čin velmi vysokého stupně společenské nebezpečnosti, se posuzuje s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu podle obecných hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák., jimiž se stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost určuje. Samotný okruh skutkových podstat, které dovolují uložení výjimečného trestu, je stanoven tak, že za ně lze považovat trestné činy, jejichž typová společenská nebezpečnost dosahuje vysokého stupně. Uložení výjimečného trestu má oporu ve velmi vysokém stupni společenské nebezpečnosti, jde-li s ohledem na všechny rozhodné okolnosti určující tento stupeň o podstatně závažnější případ naplnění příslušné skutkové podstaty, než jaký postačuje pro uložení alternativního trestu odnětí svobody do patnácti let. Na velmi vysoký stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je nutné usuzovat ze souhrnu okolností, za nichž byl čin spáchán, dotčeného zájmu chráněného trestním zákonem a ze způsobu provedení činu a jeho následků, rovněž ze subjektivní stránky, a to i se zřetelem na pohnutku pachatele. Velmi vysoký stupeň společenské nebezpečnosti může tedy vyplývat ze zvlášť zavrženíhodného způsobu provedení trestného činu, ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky nebo ze zvlášť těžkého a těžko napravitelného následku, jakož i současné naplnění více okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby tam, kde jsou stanoveny alternativně pro možnost uložení výjimečného trestu např. u trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) až h) tr. zák. (přiměřeně srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 254).
Je též vhodné zdůraznit, že je-li okolnost, pro kterou je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost hodnocen jako velmi vysoký, zákonným znakem trestného činu, nelze k ní z hlediska §29 odst. 2 tr. zák. opětovně přihlížet. Takovou okolnost by bylo možno pachateli z hlediska §29 odst. 2 tr. zák. přičítat, pokud by podstatně převýšila intenzitu, v jaké se obvykle u trestných činů daného druhu vyskytuje (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 61/1971/III Sb. rozh. tr.).
Jak bylo na základě výsledků provedeného dokazování objasněno, obviněný se trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák., dopustil zvlášť surovým způsobem na osobě mladší patnácti let. S odkazem na výše naznačené úvahy není proto možné při posuzování naplnění podmínek pro uložení výjimečného trestu již přihlížet k těmto okolnostem, neboť ty již byly určujícími skutečnostmi pro vymezení kvalifikovaných znaků uvedené skutkové podstaty, a proto závěr, že jde o velmi vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, je nutné opírat o jiné skutečnosti.
Se zřetelem na toto pravidlo Nejvyšší soud zkoumal, zda ve věci existují i další okolnosti, které lze zahrnout pod pojem „velmi vysokého stupně společenské nebezpečnosti“, aniž by jimi již byly charakterizovány ony dva shora uvedené kvalifikační znaky. S ohledem na všechna ve věci učiněná zjištění, jak jsou rozvedena v popsaném skutku, anebo pouze zdůrazněna v odůvodnění napadených rozhodnutí, shledal Nejvyšší soud, že ve vztahu k obviněnému M. M. existuje celá řada souvislostí, jež se svým významem podílela na podstatném zvýšení již shora uvedené a popsané kvalifikované podstaty trestného činu vraždy podle §219 odst. 2 písm. b), e) tr. zák.
V této souvislosti je potřeba zmínit, že ze znaleckého posudku z oboru psychologie (viz č. l. 330 spisu) vyplývá, že obviněný měl s nyní již odsouzenou M. G. komplikovaný vztah, a že na její hostilní reakce reagoval zlobným afektem, který zaměřoval vůči náhradnímu objektu, tedy poškozenému dítěti, jako vedlejší motiv pak pravděpodobně spolupůsobila potřeba pomsty za utrpěné příkoří.
Přestože lze tedy připustit, že ve vztahu obviněného M. M. a obviněné M. G. měla dominantní úlohu obviněná M. G., nelze se domnívat, že by to nějakým způsobem zmírňovalo důsledky chování obviněného vůči poškozenému dítěti, ale právě naopak vypovídá to o bezcitnosti obviněného, který si své osobní problémy vybíjel na bezbranném dítěti, a to po delší dobu a úmyslně, a toto své jednání završil tím, že toto již dřívějším špatným zacházením bezohledně zabil.
Společenskou nebezpečnost činu nad standardní případy jiných vražd zvyšuje v této projednávané věci také to, že poškozený celý útok prožíval s velkým utrpením, a to až do okamžiku, než skonal. Z různých důkazů ve věci provedených se totiž podává, že útok, který je charakterizován mnoha druhy různých mechanizmů, trval delší dobu. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vyplývá, že zjištěná poranění pak měla charakter velmi vážného zranění, kdy na dítě bylo opakovaně působeno tupým násilím velké intenzity, a to jak na hlavu, hrudník, břicho tak i končetiny. Podle znalců nebylo možné přesně vymezit dobu, po jakou se rozvíjel úrazový šok, který vedl ke smrti poškozeného, trval však v řádu desítek minut, maximálně dvou hodin. Od konce zraňování do smrti poškozeného uběhla doba více minut, i když ke vzniku jednotlivých čerstvých poranění mohlo docházet i o několik hodin dříve.
Všechny tyto skutečnosti tedy vypovídají o tom, že poškozené dítě trpělo bolestmi a chování obviněného vůči němu bylo velmi kruté. Poškozenému nebyla poskytována po celou dobu, kdy s ním bylo popsaným způsobem nelidsky zacházeno, žádná, nejen odborná lékařská pomoc, což také rovněž zvyšuje nebezpečnost jednání pro společnost.
Nelze přehlédnout ani to, že po dlouhou dobu z tohoto časového úseku poškozený žil. Je tedy z těchto poznatků nepochybné, že pociťoval nesmírnou bolestivost prožívaných útoků. Se zřetelem na množství utrpěných čerstvých poranění na tělíčku poškozeného, obviněný v útocích vůči němu zcela neúprosně pokračoval, až do jeho usmrcení. Rozhodně i tuto krutost je nutné promítnout do úvah o mimořádně vysokém stupni společenské nebezpečnosti činu. V neposlední řadě i zjištěná motivace, zřejmě vyvolaná neuspořádanými partnerskými vztahy s obviněnou M. G., vůči níž se obviněný nedokázal postavit a vzdorovat jí, vyústila v druhotnou odvetu na jejím synovi.
Protože okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §219 odst. 2 písm. e) tr. zák. je dítě mladší patnácti let, lze v daném případě to, že se jednalo o dítě ve věku jednoho roku, tedy batole, které nedokázalo jakkoli útokům vzdorovat, které bylo na péči obviněného zcela závislé a bylo plně bezbranné, jde o skutečnost, kterou lze k rovněž k tíži obviněného hodnotit při ukládání výjimečného trestu. Péče, do níž měl obviněný nezletilého poškozeného jeho matkou svěřeného, jeho zcela nízký věk, včetně bezbrannosti tohoto dítěte, jsou skutečnosti, které podstatně převyšují obecnou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, že se jedná o dítě mladší patnácti let.
Je nutné k tíži obviněného v této souvislosti přičíst i dlouhodobost krutého zacházení s poškozeným, který byl vystaven bolestem, jež byly nedostatečně tišeny, výrazná závažnost a nelidskost jednání také svědčí o zcela zřejmé výjimečnosti, která nebývá zcela obvyklá pro trestné činy vraždy na dětech mladších patnácti let.
Veškeré takto rozvedené okolnosti stojící mimo rámec kvalifikačních znaků vymezených v §219 odst. 1, 2 písm. b) a e) tr. zák. je nejenom možné, ale i nutné podřadit pro vymezení velmi vysokého stupně nebezpečnosti činu pro společnost v rámci ukládání výjimečného trestu podle §29 odst. 2 tr. zák.
Krajský soud v Praze zohlednil všechny okolnosti určující velmi vysoký stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, což náležitě popsal i v odůvodnění rozsudku na straně 62, 63. Nebylo zjištěno, že by stejné okolnosti nejprve použil při určení kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy, a poté je hodnotil jako okolnosti zvyšující stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
Se zřetelem na všechny výše rozvedené úvahy Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů, které se s převážnou částí námitek obviněného M. M. v rámci řízení, která ve vztahu k nim konaly, vypořádaly a dostatečně a v potřebné míře je ve svých rozhodnutích rozvedly.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud námitky obviněného shledal jako neopodstatněné, když byly opakováním těch, které obviněný uplatnil již i v rámci odvolacího řízení, s nimiž se v potřebné míře a správně vypořádal odvolací soud, a rozhodnutí soudů obou stupňů o vině i trestu jsou učiněná v souladu se zákonem, Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová