ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1063.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1063/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2009 o dovolání obviněného P. C., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2009, sp. zn. 3 To 922/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Ostravě pod sp. zn. 6 T 165/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P.C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2008, sp. zn. 6 T 165/2006, byl obviněný P. C. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §155 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky a šest měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že přestože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 1 T 8/2005, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků a šesti měsíců, přesto dne 9. 5. 2006 kolem 11.25 hodin v O., na ul. L., řídil osobní motorové vozidlo tovární zn. Renault 25, při jízdě byl předepsaným způsobem stavěn policistou provádějícím služební zákrok, kdy nejprve výzvu k zastavení neuposlechl a vozidlo zastavil až následně, dále pak na výzvu k předložení dokladů potřebných k řízení motorového vozidla předložil pouze doklad totožnosti a poté, co bylo lustrací zjištěno, že má soudním rozhodnutím vysloven trest zákazu činnosti, neuposlechl výzvy hlídky k nasednutí do služebního vozidla, snažil se z místa odejít, v čemž mu bylo zabráněno tím, že ho policisté J. M. a R. B. chytili každý za jednu ruku, z tohoto se vytrhl a při následném zadržení napadl nstržm. J. M. tak, že ji pěstí udeřil do obličeje a ruky, a tímto jednáním jmenované způsobil zranění spočívající ve zhmoždění levého předloktí s krevní podlitinou a R. B. utrhl výložku a knoflík i s části služební košile, přičemž tohoto jednání zanechal až na výzvu kpt. L. P., že bude užito služební zbraně.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2009, sp. zn. 3 To 922/2008, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel považoval uložený trest za nepřiměřeně přísný s tím, že předchozí tresty pro něho byly dostatečným poučením. V současné době podniká, řádně vydělává, stará se o rodinu, čímž podle jeho přesvědčení prokázal vůli a schopnost žít řádným životem. Domníval se, že pro jeho nápravu postačovalo uložení výchovného trestu, a to trestu odnětí svobody v dolní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnut, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že rozhodne o trestu ve smyslu jeho návrhu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného připomenul, že ve vztahu k výroku o trestu (nejde-li o trest odnětí svobody na doživotí) je možno napadnout rozhodnutí dovoláním především s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy toliko v případě, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takovou situaci se však v dané věci nejednalo. Pokud obviněný vznášel námitky proti výroku o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl limitován druhou alternativou tohoto dovolacího důvodu, podle níž je za pochybení v jiném hmotně právním posouzení ve výroku o trestu možno považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Prostřednictvím žádného zákonného důvodu však nelze namítat uložení určitého trestu proto, že jeho uložení je údajně nepřiměřené (např. příliš přísné) z obecných hledisek stanovených v §31 odst. 1 tr. zák. a §23 odst. 1 tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, je trestem nepřiměřeně přísným.
Námitky obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku (obviněný nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin) a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod., jak ostatně konstatoval i státní zástupce ve svém vyjádření. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném usnesení odvolacího soudu nespatřoval.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že pro jeho nápravu postačovalo uložení výchovného trestu, tedy trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, neboť svým životem, který vede od spáchání trestné činnosti, dokázal, že již došlo k jeho nápravě. V důsledku toho pokládal trest odnětí svobody ve výměře osm měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který mu byl uložen vedle jím nezpochybňovaného trestu zákazu činnosti, za trest nepřiměřeně přísný.
Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, jakými úvahami se řídily při stanovení druhu trestu a jeho výměry, a závěry, k nimž dospěly, též náležitě zdůvodnily (viz zejména strana 7 rozsudku soudu prvního stupně a strana 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Obviněnému jako pachateli trestných činů útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. byl podle §155 odst. 1 tr. zák., jako ustanovení, které se vztahuje na trestný čin nejpřísněji trestný, při respektování zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře osm měsíců, tedy asi ve čtvrtině zákonné trestní sazby, jež činí až tři léta. Byl-li uložen jako trest nepodmíněný, nelze jej hodnotit jako neadekvátní a nepřiměřeně přísný; jako k okolnosti přitěžující soudy totiž přihlédly k tomu, že obviněný v ideálním souběhu spáchal více trestných činů a dále že jeho dosavadní odsouzení k nepodmíněným trestům odnětí svobody se minula očekávaným účinkem a nevedla k jeho nápravě. V odůvodnění rozhodnutí soudy obou stupňů přiléhavě upozornily právě na ty okolnosti, které byly ve světle úvah o druhu a výměře trestu relevantní.
Trest, který byl obviněnému uložen, není ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a v konkrétním případě jej rozhodně nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková