ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1138.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1138/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 o dovolání obviněného Ing. M. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 To 127/2009, který rozhodl jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 125/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. 9 T 125/2002, obviněnému Ing. M. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) podle §60 odst. 1 tr. zák. za použití §330 odst. 1 tr. ř. nařídil výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 9 T 125/2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 7 To 12/2003, a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o níž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 To 127/2009, tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že podle §60a odst. 4 tr. zák. obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2002, č. j. 9 T 125/2002-76, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003, č. j. 7 To 12/2003-123, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Obviněný s tímto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. F. Š. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel ve svém podání uvedl, že z trestního spisu vyplývá, že mu byl změněn trest podmíněný na trest nepodmíněný z důvodu nesplnění trestu obecně prospěšných prací. Z podkladů se však také podává, že pečoval o svou invalidní manželku, která se podle zdravotního posudku nachází v režimu naprosté bezmocnosti a je odkázána na pomoc jiné osoby. V rámci svých možností se rovněž snažil kontaktovat orgány pověřené dohledem nad ním. Ke svému podání přiložil dopis právnímu zástupci, v němž vysvětlil určité situace a tím i výluku při plnění soudem uložených povinností. Pokud nemohl řádně nařízené práce vykonat, a to z velmi vážných rodinných důvodů, měly k tomu soudy obou stupňů přihlédnout a ponechat původní rozsudek v platnosti, případně upustit od jeho výkonu.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud „usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 7 To 12/2003, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 9 T 125/2002, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí“ (z podaného dovolání se však podává, že měl nepochybně na mysli usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 To 127/2009, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. 9 T 125/2002). Současně navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení §265o tr. ř. a odložil výkon napadeného rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že obsah dovolání nasvědčuje tomu, že obviněný nemá zcela jasno o průběhu řízení, neboť jako rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávně označuje usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 9 T 125/2002, kterým tehdy bylo podmíněné odsouzení ponecháno v platnosti.
Dále pak státní zástupce uvedl, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon podání tohoto mimořádného opravného prostředku nepřipouští. Podle §265a odst. 1 tr. ř. totiž lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která se rozumějí rozhodnutím ve věci samé. V tomto taxativním výčtu není uvedeno rozhodnutí, kterým soud vyslovil, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody, jehož výkon byl původně odložen na zkušební dobu (§60 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 4 tr. zák.). V případě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 To 127/2009, se jedná právě o takovéto rozhodnutí a proti němu dovolání není přípustné.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť není přípustné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou vůbec splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. To se rozumí rozhodnutím ve věci samé zákonodárce taxativně vymezil v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.
Z uvedeného zákonného vymezení je tak zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, současně musí splňovat kumulativně stanovené podmínky – musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí nabýt rozhodnutí v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně, a současně zákon dovolání připouští.
Jelikož v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jde o taxativní výčet rozhodnutí, která jsou rozhodnutími ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 To 127/2009, jímž podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. 9 T 125/2002, a znovu rozhodl tak, že podle §60a odst. 4 tr. zák. obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2002, č. j. 9 T 125/2002-76, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003, č. j. 7 To 12/2003-123, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu, a jímž podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Nejvyšší soud za tohoto stavu postupoval podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl, neboť napadá jiné rozhodnutí, než jaké je uvedeno v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Pokud obviněný rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí, o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě takový návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a