ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1283.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1283/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 7 To 239/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 78/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 89 T 78/2009, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvacet dva měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti G., spol. s r. o., se sídlem O., Č., škodu ve výši 90.840,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 16.00 hodin dne 30. 5. 2008 do odpoledních hodin dne 31. 5. 2008 v B. na M. z uzamčené kanceláře na stavbě bytového domu, do které měl z důvodu výkonu práce na této stavbě přístup, odcizil sekací kladivo HILTI C – TE 706 – AVR v hodnotě 28.770,- Kč, brousící systém HILTI C – DG 150 v hodnotě 55.350,- Kč a vrtací kladivo TE 2-M NG v hodnotě 6.720,- Kč, čímž společnosti G., spol. s r. o., se sídlem O., Č., způsobil škodu ve výši 90.840,- Kč,
a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 2 T 23/2005, který nabyl právní moci 14. 8. 2007, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, které dosud zcela nevykonal.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřovalo výhradně proti uloženému trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 7 To 239/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g), h) a l) tr. ř.
Podle názoru obviněného měl být pro výkon trestu odnětí svobody zařazen s přihlédnutím k §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, nikoliv do věznice s ostrahou, neboť v tomto typu věznice by jeho náprava byla lépe zaručena. Připomněl, že je nutné brát ohled na to, že poslední trest odnětí svobody vykonal v roce 2002. Uložený trest shledával nepřiměřeně přísným; soud prvního stupně podle něj dostatečně nereflektoval polehčující okolnosti, zejména skutečnost, že po celou dobu řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a k jednání, které mu bylo kladeno za vinu, se doznal. Domníval se, že mu měl být uložen trest v dolní polovině zákonné trestní sazby. Dovolatel dále vytkl, že v podstatných částech trestního řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V této souvislosti poukazoval na to, že po svém zadržení dne 31. 1. 2009 byl vyslýchán bez přítomnosti obhájce, ten o tomto úkonu nebyl vyrozuměn, ačkoliv byl již v této době obviněnému ustanoven. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání předeslal, že dovolání obviněného je přípustné toliko do výroku o trestu, poněvadž proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání výlučně proti výroku o trestu a státní zástupce odvolání nepodal, a většina námitek obviněného svým obsahem proti výroku o trestu fakticky směřuje. Za přinejmenším sporné však považoval, zda je přípustné, aby dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu nepřítomnosti obhájce při jeho výslechu prováděném v přípravném řízení. Není totiž podle něj jasné, jak by touto dovolatelem tvrzenou procesní vadou měla být ovlivněna vytýkaná přílišná přísnost uloženého trestu. Přesto ale k takto uplatněnému dovolacímu důvodu uvedl, že v předmětné trestní věci sice byl obviněný stíhán vazebně, což zakládá vazební důvod podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., důvod nutné obhajoby však vzniká až vzetím obviněného do vazby (§68 tr. ř.), nikoli již zadržením obviněného podle §75 tr. ř. nebo zahájením trestního stíhání osoby podezřelé, která byla zadržena podle §76 tr. ř. Obviněný byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2009, sp. zn. 70 Nt 3525/2009. Pokud byl vyslýchán dne 31. 1. 2009, pak k tomuto dni ještě nebyl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. že obviněný je ve vazbě, a nebyl dán ani žádný jiný důvod nutné obhajoby podle §36 tr. ř. Nemohlo tudíž dojít k procesní vadě spočívající v tom, že obviněný neměl obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl. Dodal, že podle spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, došlo i k ustanovení obhájce obviněnému až dne 1. 2. 2009. Pokud tedy budou dovolací námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. považovány za přípustné, označil je za nedůvodné.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připomněl, že v rámci tohoto dovolacího důvodu sice lze namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení týkajících se výroku o trestu, např. nesprávnou aplikaci ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. nebo §37a tr. zák. o ukládání souhrnného a společného trestu, nelze však vznášet námitky toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu z důvodů nesprávné aplikace ustanovení §31 - §34 tr. zák. Takovéto námitky nelze vznášet ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu sice lze vznášet námitky proti druhu a výměře trestu, avšak toliko v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takovouto vadu dovolatel nenamítl a ani namítat nemohl, neboť trest odnětí svobody mu byl uložen v rámci sazby trestu odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, která je uvedena v ustanovení §247 odst. 2 tr. zák. Jestliže s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nelze (s výjimkou uložení trestu mimo sazbu) vznášet námitky proti výměře trestu odnětí svobody, pak tím spíše nelze vznášet námitky proti tomu, že soud nepoužil ustanovení §39a odst. 3 tr. zák. a nezařadil obviněného do mírnějšího typu věznice, než do jakého má být zařazen podle směrnic obsažených v ustanovení §39a odst. 2 tr. zák.
Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. tudíž podle něj těmto dovolacím důvodům ani žádným jiným dovolacím důvodům obsahově neodpovídají. Dodal, že k též uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze v rámci dovolacího řízení přihlížet, protože dovolatel ve vztahu k němu neuvedl žádné konkrétní námitky a nespecifikoval ani, o kterou část tohoto důvodu mínil dovolání opřít. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je částečně zjevně neopodstatněné a částečně podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Současně je vhodné uvést, že podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikováno též pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda o výslechu obviněného dne 31. 1. 2009 před policejním orgánem (komisařka por. Mgr. M. F.) bylo nutné vyrozumět jeho obhájce a zda vůbec obviněný k tomuto okamžiku obhájce měl či musel mít. Dovolací soud se touto otázkou coby problémem relevantním zabýval přesto, že obviněný podal odvolání toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.). Nikterak tím nezpochybňuje již ustálenou rozhodovací praxi založenou na premise, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 82/2003 Sb., publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Námitka, že již v přípravném řízení byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, svojí povahou zpochybňuje zákonnost řízení předcházející napadenému rozhodnutí nejen ve výroku o vině, ale i ve všech dalších na něj navazujících výrocích, a je natolik významná, že ji nelze pominout a ignorovat v žádném stadiu trestního řízení, byť by byla uplatněna v návaznosti na jiný výrok než právě jen výrok o vině.
Z obsahu spisu se podává, že obviněnému byl rozhodnutím soudce Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 70 Nt 257/2009, ustanoven obhájce JUDr. V. S., a to z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. proto, že šlo o řízení proti uprchlému (č. l. 16). Dne 31. 1. 2009 byl obviněný L. P. zadržen (č. l. 22). Dne 31. 1. 2009 v 8:45 hod. bylo započato s jeho výslechem (č. l. 28); obviněný byl poučen o jeho právech uvedených v §33 odst. 1, §92 odst. 2 a §95 odst. 2 tr. ř. a z protokolu o jeho výslechu se podává, že nežádal, aby byl jeho výslech konán za účasti obhájce. Následně byl obviněný L. P. usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2009, sp. zn. 70 Nt 3525/2009, vzat do vazby (č. l. 25) a dne 1. 2. 2009 mu byl soudcem Městského soudu v Brně z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce JUDr. V. S. (č. l. 19). Pro úplnost je třeba dodat, že jelikož zadržením obviněného pominuly podmínky konání řízení proti uprchlému, bylo opatřením soudce Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 70 Nt 269/2009, podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušeno ustanovení obhájce JUDr. V. S. založené na důvodu uvedeném v §36 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z této rekapitulace podstatné části spisového materiálu je zjevné, že námitka obviněného nemůže obstát.
Podle §36 odst. 1 tr. ř. (který jediný přichází v úvahu) obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř.), b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo c) jde li o řízení proti uprchlému. Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§36 a §36a tr. ř.), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
Z výše uvedeného vyplývá, že zadržením obviněného dne 31. 1. 2009 pominuly důvody řízení proti uprchlému a tím i důvod nutné obhajoby uvedený v §36 odst. 1 písm. c) tr. ř., přičemž jiný důvod nutné obhajoby v té době neexistoval. Protože bylo na místě pokračovat v řízení podle obecných ustanovení (§306a odst. 1 věta první tr. ř.), nebyl nezákonný postup policejního orgánu, nevyrozuměl-li o úkonu obhájce, který byl obviněnému ustanoven v řízení proti uprchlému z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. c) tr. ř.; ustanovení obhájce z důvodu §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo posléze soudem zrušeno. Obviněný nemusel mít obhájce ani z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť dne 31. 1. 2009 ve vazbě nebyl a byl do ní vzat až následujícího dne 1. 2. 2009. Navíc zde lze připomenout, že v případě vazby povinnost mít obhájce vzniká až vzetím do vazby, čímž se rozumí realizace usnesení o vzetí do vazby. Z toho vyplývá, že obviněný v době výslechu před policejním orgánem ani následně v době rozhodování o vzetí do vazby, nejsou-li dány jiné důvody nutné obhajoby a obviněný si obhájce nezvolil, nemusí mít obhájce. S ohledem na tyto okolnosti je zřejmé, že při výslechu obviněného před policejním orgánem dne 31. 1. 2009 k porušení ustanovení trestního řádu, ani k zásahu do jeho práv na obhajobu nedošlo. V hlavním líčení byl ostatně obviněný ke zcizení předmětného nářadí vyslechnut a podrobně se k němu vyjádřil.
Odkázal-li tedy obviněný na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je v této části jeho dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem nepřiměřeně přísným, a to jak z pohledu jeho výměry, tak i rozhodnutí o způsobu jeho výkonu. Soudy podle obviněného dostatečně neuvážily, že poslední trest odnětí svobody vykonal v roce 2002, a patřičně nepřihlédly k jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení i jeho doznání.
Námitky obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku (obviněný nevytkl a se zřetelem na obsah odvolání, jež směřovalo výlučně proti výroku o trestu, ani tak učinit nemohl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin) a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném usnesení odvolacího soudu nespatřoval.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jak již bylo uvedeno, podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, když uvedl, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je jak co do výměry, tak i způsobu výkonu příliš přísný, že nebylo přihlédnuto k tomu, že naposledy vykonal trest odnětí svobody v roce 2002, k jeho doznání a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a že trestem přiměřeným by byl trest odnětí svobody uložený v dolní polovině trestní sazby, pro jehož výkon by byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Ačkoliv tyto námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že pachatele trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. lze potrestat odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, jakými úvahami se řídily při stanovení druhu a výměry trestu (viz zejména strana 5 rozsudku soudu prvního stupně, strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Soud prvního stupně přesvědčivě připomněl, že obviněný byl v minulosti opakovaně odsouzen a dokonce i potrestán pro různorodou trestnou činnost, správně jej proto označil též jako speciálního recidivistu. Nemohl odhlédnout od skutečnosti, že se nyní posuzovaného trestného činu dopustil ve zkušební době jiného odsouzení, ani od okolností, za nichž byl čin spáchán, a výše způsobené škody. Uložil-li obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody kolem poloviny zákonné trestní sazby, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, pak takový trest nejenže není ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což obviněný ostatně ani nenamítal, ale v konkrétním případě jej rozhodně nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nepřiměřený, jak naznačoval dovolatel. Odvolací soud proto výstižně poznamenal, že výměra trestu odpovídá všem rozhodným hlediskům stanoveným pro ukládání trestu, a žádného pochybení se nedopustil ani tehdy, ztotožnil-li se i s výrokem o způsobu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou. Soud prvního stupně totiž zdůraznil, že obviněného odsuzuje za úmyslný trestný čin a že neshledal žádné důvody odchýlit se od zákonných kritérií vymezených v ustanovení §39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
Obviněný vytkl, že měl být pro výkon trestu odnětí svobody zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, kde by byla jeho náprava lépe zaručena. Podle §39a odst. 3 tr. zák. může soud zařadit pachatele do jiného typu věznice, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude jeho náprava v jiném typu věznice lépe zaručena. Případná aplikace ustanovení §39a odst. 3 tr. zák. dává soudu možnost zařadit pachatele trestného činu do jiného typu věznice, než by odpovídalo kritériím stanoveným podle odstavce druhého. Soud tak může odstranit případné „tvrdosti“ (či naopak „měkkosti“) při zařazování do různých typů věznic s ohledem na závažnost spáchaného trestného činu a povahu narušení pachatele, a to v těch v případech, že náprava pachatele bude v jiném typu věznice zaručena lépe. Posouzení, v kterém typu věznice bude náprava pachatele lépe zajištěna, záleží na volné úvaze soudu. V posuzovaném případě soud prvního stupně přiléhavě posoudil jak závažnost trestného činu i povahu narušení obviněného a nepochybil, pokud obviněného zařadil do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák., neboť nebyl žádný rozumný důvod zařadit jej do jiného typu věznice.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného (jako celek) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková