ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1396.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1396/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání obviněného Ing. J. H . , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 9 To 43/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 2 T 94/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 2 T 94/2008, byl obviněný Ing. J. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„jako technik obchodní společnosti T. – STK, s. r. o., která je provozovatelkou stanice technické kontroly v ulici L. v S., přičemž základním principem činnosti stanice technické kontroly je v souladu s ustanovením §48 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. v platném znění, zjištění, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozidla je bez závad nebo má závady porovnáním skutečného technického stavu vozidla s podmínkami stanovenými pro technický stav vozidla tímto zákonem a případně prováděcím právním předpisem, dne 16. 7. 2007 při opakované technické prohlídce osobního vozidla zn. Ford Fiesta, neshledal na tomto vozidle nebezpečné ani vážné závady a prohlásil tak vozidlo jako technicky způsobilé pro další provoz na dobu do 16. 7. 2009, přičemž toto vozidlo mělo být ve smyslu §52 zákona č. 56/2001 Sb. v platném znění prohlášeno za technicky nezpůsobilé k provozu, neboť v době provádění opakované technické prohlídky mělo nosné části karoserie ve stavu pokročilé koroze a také mělo zkorodované brzdové trubky, a následně dne 15. 9. 2007 na silnici č. II/218 v úseku 9,068 km došlo k dopravní nehodě, kdy řidička tohoto vozidla D. Ž., na přímém přehledném úseku vyjela vpravo mimo vozovku, kde narazila do vzrostlého stromu, při střetu utrpěla zranění, a to zhmoždění hrudníku a levého ramene, lehké zhmoždění v místě pravého třísla, které si vyžádalo lékařské ošetření a další léčení s následnou pracovní neschopností do 21. 10. 2007 a spolujezdkyně na předním sedadle J. Ž., utrpěla zlomeninu horní části holenní kosti (mediálního kondilu vlevo) a zhmoždění krční páteře, kdy zranění si vyžádalo lékařské ošetření s následnou hospitalizací od 15. 9. 2007 do 20. 9. 2007 a 10. 12. 2007 do 14. 12. 2007 s tím, že léčení nebylo dosud ukončeno, ale toho času lze již konstatovat následek spočívající v trvalém poúrazovém omezení krevního oběhu – hluboké žilní trombóze a v omezení pohyblivosti kolenního kloubu lehkého stupně, spolujezdkyně na zadním sedadle A. Š., utrpěla tříštivou dislokovanou dolního konce stehenní kosti vpravo s posunem, které si vyžádalo operativní léčení s následnou hospitalizací v době od 15. 9. 2007 do 24. 9. 2007, kdy léčení dosud nebylo skončeno a další spolujezdkyně na zadním sedadle D. H., utrpěla tržnou ránu v obličeji, lehké podvrtnutí krční páteře a pohmoždění levého stehna, kdy zranění si vyžádalo lékařské ošetření bez nutnosti další lékařské péče, přičemž prvotní příčinou této nehody byla náhlá neovladatelnost vozidla vyvolaná utržením jeho zadní nápravy jako důsledek pokročilé koroze nosných částí jeho karoserie“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil a podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovil zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu uložil podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu činnosti technika stanice technické kontroly na dobu dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil rovněž povinnost nahradit poškozeným (D. Ž., J. Ž., D. H. a A. Š.) způsobenou škodu a podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou D. Ž. odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 9 To 43/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z napadeného rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 11. 2008, č.j. 2 T 94/2008-246, výrok o trestu zákazu činnosti. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. K. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel namítal, že soudy dříve činné ve věci nesprávně vyložily právní normy dopadající na posuzované jednání, a to zejména pokud jde o zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a o vyhlášku č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel (dále jen „vyhláška č. 302/2001 Sb.“). Obviněný konkrétně poukazoval na ustanovení §48 odst. 1, §49 odst. 3 a §51 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. a na ustanovení §8 vyhlášky č. 302/2001 Sb. a zdůrazňoval, že na vozidle Ford Fiesta, při jehož pozdější nehodě došlo ke zranění poškozených, prováděl pouze opakovanou technickou prohlídku. Upozornil na to, že pokud přitom k opakované technické prohlídce dojde do 30 dní od pravidelné technické prohlídky, provede se pouze v rozsahu částečném, omezeném na kontrolu ústrojí, na kterém se vyskytla vážná nebo nebezpečná závada a na vnější vizuální kontrolu vozidla, kterou se ověří, zda od pravidelné technické prohlídky nedošlo k poškození nebo k úpravám na vozidle. V té souvislosti připomněl, že na vozidle Ford Fiesta byla provedena dne 16. 7. 2007 pravidelná technická prohlídka, kterou prováděl jiný technik, a to R. K., jenž na něm neshledal žádnou nebezpečnou závadu, z vážných potom závady označované jako č. 216, týkající se těsnosti brzdové soustavy, č. 215, tzn. závady brzdových hadic, potrubí a vzduchojemů, a č. 102, tedy závady výrobního čísla motoru. Žádná závada ve smyslu koroze či prasklin nosných částí karoserie nebo nosné konstrukce shledána nebyla. Kontrola, kterou (obviněný) následně provedl, se tudíž omezila na zjištěné závady.
Obviněný poté vyjádřil přesvědčení, že soudy dříve činné ve věci nesprávně interpretovaly dotčená ustanovení výše citovaných právních norem, zejména ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky č. 302/2001 Sb., když dovodily, že kontrolní technik provádějící jakoukoli technickou prohlídku ji provádí v plném rozsahu stanoveném přílohou č. 7 k vyhlášce č. 302/2001 Sb. a je povinen zaznamenat veškeré závady. Při opakované technické kontrole se prý kontrola omezuje jen na zkoumání závad, označených při pravidelné technické kontrole jako vážné nebo nebezpečné.
Dále měl dovolatel za to, že při aplikaci ustanovení §224 odst. 2 tr. zák. je nutné označit důležitou povinnost porušenou pachatelem, za kterou nelze mechanicky považovat porušení jakéhokoli předpisu. K tomu dodal, že právní řád neobsahuje ucelený postup při provádění technické prohlídky vozidel, neboť vyhláška č. 302/2001 Sb. v určitém rozsahu odkazuje prostřednictvím Věstníku dopravy na prováděcí vyhlášku č. 103/1995 Sb., jež však byla v souvislosti se zrušením zákona č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, zrušena. Pokud z ní soudy vycházely, užily tak neexistující předpis.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 9 To 43/2009, jakož i rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 11. 2008, č.j. 2 T 94/2008-246, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že jak je zřejmé ze skutkových zjištění, učiněných soudy činnými dříve ve věci a vyjádřených zejména ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, resp. dále rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vázán, obviněný provedl na předmětném vozidle Ford Fiesta opakovanou prohlídku. V jejím rámci zmíněný automobil prohlížel i z prohlížecího kanálu (tzn. zespodu) se zaměřením na kontrolu stavu brzdové soustavy a brzdových hadic, jejichž stav (mimo jiné, vedle administrativní závady v zápisu čísla motoru) byl při pravidelné prohlídce týž den, provedené jiným technikem, shledán vadným, a to ve stupni závada vážná. Ač obviněný tuto prohlídku provedl a měl i vizuálně zjistit stav vozidla, jehož podvozek nutně viděl, nijak nereagoval na nepřehlédnutelnou závadu spočívající v pokročilé korozi nosných částí karoserie a brzdových trubek, které správně měly být posouzeny jako závada nebezpečná, minimálně závada vážná. Tím porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání technika, přičemž důsledkem tohoto porušení bylo nejprve propuštění vozidla do provozu, resp. nestanovení další opakované prohlídky, a následně dne 15. 9. 2007 dopravní nehoda vozidla, k níž došlo v návaznosti na utržení zadní nápravy vlivem pokročilé koroze nosných částí karoserie (ke korozi vozidla bylo soudy zjištěno, že byla zjevně viditelná a nezakrývaná).
Státní zástupce rovněž uvedl, že za naznačených skutkových zjištění je zřejmé, že obviněný byl jedním z techniků stanice technické kontroly, kteří se podíleli na kontrole vozidla Ford Fiesta. Pokud jde o technika R. K., bylo by jistě možné posuzovat i jeho odpovědnost v rámci celého skutkového děje, avšak takové posouzení není předmětem této trestní věci, jejíž podstatou je zjištění jednání obviněného a jeho trestně právní kvalifikace. Obviněný se přitom na kontrole vozidla podílel jen opakovanou technickou prohlídkou ve smyslu §8 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 302/2001 Sb., která podle odst. 4 téhož ustanovení, pokud je realizována do 30 kalendářních dnů po technické prohlídce pravidelné, se provede v rozsahu částečném, omezeném na kontrolu ústrojí, na kterém se vyskytla vážná nebo nebezpečná závada, a na vnější vizuální kontrolu vozidla, kterou se ověří, zda od pravidelné technické prohlídky nedošlo k poškození nebo k úpravám na vozidle. Obviněný tedy svůj úkon nepochybně směřoval zejména na vady vozidla vytknuté předchozí pravidelnou technickou prohlídkou, avšak byl povinen provést i pohledovou kontrolu automobilu, při které podle učiněných zjištění nemohl přehlédnout zásadní poškození, spočívající v korozi nosných částí karoserie a brzdových trubek.
Podle státního zástupce je dále nutné zohlednit, že stanice technické kontroly jsou pracoviště specializovaná na provádění technických prohlídek silničních vozidel (§54 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.). Mají zásadní význam při realizaci kontrol technického stavu vozidel, účastnících se provozu na veřejných komunikacích, když je obecně známou skutečností, že špatný technický stav vozidel může být příčinou závažných dopravních nehod (jak se tomu v konečném důsledku stalo i v posuzovaném případě). Kontroly jsou prováděny prostřednictvím kontrolních techniků, držitelů profesního osvědčení, kterým byl i obviněný.
Státní zástupce zdůraznil, že je tak zřejmé, že dovolatel, byť prohlídku osobního vozidla Ford Fiesta zaměřil (resp. omezil) ve smyslu výše citovaného ustanovení v podstatě na kontrolu řádnosti opravy vad dříve vytknutých pravidelnou technickou prohlídkou, přesto nutně musel zjistit zásadní poškození automobilu. V tom okamžiku ovšem rezignoval na samou podstatu existence a provozu stanic technické kontroly a aniž by jakkoli na zjištění závad reagoval, formálně konstatoval opravu brzdové soustavy a vozidlo shledal řádným k provozu. Přitom si (opět podle učiněných skutkových zjištění) musel být vědom toho, že poškození automobilu (vzhledem k jeho charakteru) může vést ke vzniku dopravní nehody, jež také nastala. Kdyby obviněný stanovenými mechanismy neumožnil další provoz vozidla (resp. zajistil jeho další kontrolu), k nehodě by nedošlo, z čehož lze dovodit význam ingerence obviněného pro vývoj skutkového děje a současně i příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a škodným následkem.
Státní zástupce poté shrnul, že soudy činné dříve v dané věci učinily správné právní posouzení skutku, pokud konstatovaly, že obviněný porušil důležitou povinnost vyplývající mu z jeho povolání a z nedbalosti způsobil jinému těžkou újmu na zdraví, tedy jinými slovy spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 2 tr. zák. Na okraj k dovolací argumentaci obviněného ještě doplnil, že účinnost vyhlášky č. 103/1995 Sb. není pro posouzení věci zásadním způsobem podstatná.
Státní zástupce proto námitky uvedené v dovolání tudíž shledal jako zjevně neopodstatněné a podané dovolání navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaných ustanoveních zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z tohoto pohledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají. Obviněný totiž jednak namítal, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily právní normy dopadající na daný případ (konkrétně zákon č. 56/2001 Sb. a vyhlášku č. 302/2001 Sb., a dále namítal, že ve výroku napadeného rozhodnutí se sice uvádí, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání, nicméně není tam uvedenou, o jakou povinnost se mělo jednat.
Přes takto relevantně uplatněné námitky Nejvyšší soud shledal, že jde o výhrady zjevně neopodstatněné.
V obecné rovině je nejprve třeba alespoň stručně uvést, že trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Objektem tohoto trestného činu je lidské zdraví, tj. normální funkce lidského těla včetně řádné funkce všech orgánů, které jsou potřebné k náležité činnosti. Jde o trestný čin poruchový (je předpokládána těžká újma na zdraví nebo smrt), a proto pouhé ohrožení zdraví jiného z nedbalosti, byť by těžká újma na zdraví nebo smrt hrozila, není tímto trestným činem.
Z hlediska subjektivní stránky se u tohoto trestného činu vyžaduje nedbalost [§5 písm. a), b) tr. zák.]. Zavinění z nedbalosti přitom není vyloučeno spoluzaviněním jiných osob, včetně poškozeného. Kritériem nedbalosti v obou jejích formách je zachovávání určité míry opatrnosti pachatele. Objektivní vymezení míry opatrnosti žádá od každého zpravidla stejnou míru opatrnosti. Jen výjimečně žádá od některých skupin osob vykonávajících určité povolání nebo zaměstnání určitou vyšší míru opatrnosti. Rozsah náležité opatrnosti je třeba zpravidla zkoumat na podkladě zvláštních právních předpisů; při výkonu některých povolání vyplývá nejen z bezpečnostních předpisů publikovaných ve Sbírce zákonů, ale i z technických norem, apod. (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon komentář – díl I. 6. vydání. Praha. C.H.Beck 2004, str. 61).
Za porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. není možno mechanicky považovat porušení jakéhokoli předpisu, ale jen takové povinnosti, jejíž porušení podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost např. tím, že má za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Aby bylo možné uznat, že jde o porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona, musí soud zjistit, že mezi porušením této povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon komentář – díl II. 6. vydání. Praha. C.H.Beck 2004, str. 1335).
Je-li Nejvyšší soud vázán skutkovým stavem, k němuž dospěl soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a který respektoval při svém rozhodování i odvolací soud, pak je třeba z hlediska správného právního posouzení jednání obviněného připomenout podstatu jeho jednání, které spočívalo v tom, že „… jako technik … společnosti …, která je provozovatelkou stanice technické kontroly … dne 16. 7. 2007 při opakované technické prohlídce osobního vozidla … neshledal na tomto vozidle nebezpečné ani závažné závady a prohlásil tak vozidlo jako technicky způsobilé pro další provoz … přičemž toto vozidlo mělo být ve smyslu §52 zákona č. 56/2001 Sb. v platném znění prohlášeno za technicky nezpůsobilé k provozu, neboť v době provádění opakované technické prohlídky mělo nosné části karoserie ve stavu pokročilé koroze a také mělo zkorodované brzdové trubky, a následně dne 15. 9. 2007 … došlo k dopravní nehodě, … přičemž prvotní příčinou této nehody byla náhlá neovladatelnost vozidla vyvolaná utržením jeho zadní nápravy jako důsledek pokročilé koroze nosných částí jeho karoserie …“.
Podle §48 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. stanice technické kontroly při technické prohlídce silničního vozidla zjišťuje, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozidla je bez závad nebo má závady porovnáním skutečného technického stavu vozidla s podmínkami stanovenými pro technický stav vozidla tímto zákonem a prováděcím právním předpisem. Podle odst. 4 tohoto ustanovení rozsah a způsob provádění pravidelných technických prohlídek, technické podmínky pro hodnocení výsledku technické prohlídky, způsob vyznačování provedení technických prohlídek stanoví prováděcí právní předpis.
Podle §8 odst. 2 vyhlášky č. 302/2001 Sb. se technická prohlídka provádí v rozsahu plném nebo částečném. Plným rozsahem je provedení technické prohlídky v rozsahu všech kontrolních úkonů podle přílohy č. 7, které se vztahují na konstrukci a vybavení vozidla. Částečným rozsahem je provedení technické prohlídky jen v rozsahu vybraných kontrolních úkonů.
Podle §8 odst. 3 vyhlášky č. 302/2001 Sb. je pravidelnou technickou prohlídkou technická prohlídka provedená ve lhůtách stanovených zákonem. Pravidelná technická prohlídka se provádí v plném rozsahu; obsahuje proto i evidenční kontrolu vozidla.
Podle §8 odst. 4 vyhlášky č. 302/2001 Sb. je opakovanou technickou prohlídkou technická prohlídka následující po pravidelné technické prohlídce, při které byla na vozidle zjištěna vážná závada (stupně B) nebo nebezpečná závada (stupně C). Opakovaná technická prohlídka provedená do 30 kalendářních dnů po pravidelné technické prohlídce se provede v rozsahu částečném, omezeném na kontrolu ústrojí, na kterém se vážná nebo nebezpečná závada vyskytla, a na vnější vizuální kontrolu vozidla, kterou se ověří, zda od pravidelné technické prohlídky nedošlo k poškození nebo k úpravám na vozidle. Opakovaná technická prohlídka provedená za dobu delší než 30 kalendářních dnů se provede v plném rozsahu. Pojem opakovaná technická prohlídka se vztahuje i na druhy technických prohlídek uvedených v odstavci 1 pod písmeny c), d) a g).
Nejvyšší soud považuje za vhodné na tomto místě (a ve shodě se státním zástupcem) uvést, že obviněný byl jedním z techniků stanice technické kontroly, kteří se podíleli na kontrole osobního motorového vozidla Ford Fiesta. Obviněný se na kontrole vozidla podílel jen opakovanou technickou prohlídkou ve smyslu §8 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 302/2001 Sb., kterou měl provést podle odst. 4 téhož ustanovení. Obviněný svůj úkon (opakovanou technickou prohlídku) zaměřil zejména na vady vozidla vytknuté předchozí pravidelnou technickou prohlídkou (resp. řádnost opravy vad dříve vytknutých pravidelnou technickou prohlídkou) provedenou téhož dne, byl však povinen provést i pohledovou kontrolu automobilu, kterou kdyby provedl, nemohl přehlédnout zásadní poškození, spočívající v korozi nosných částí karoserie a brzdových trubek.
Ač obviněný opakovanou technickou prohlídku osobního motorového vozidla Ford Fiesta provedl a měl tedy i vizuálně zjistit stav vozidla, jehož podvozek nutně viděl, nijak nereagoval na nepřehlédnutelnou závadu spočívající v pokročilé korozi nosných částí karoserie a brzdových trubek (jež byla zjevně viditelná a nezakrývaná), které správně měly být posouzeny jako závada nebezpečná, minimálně závada vážná. Vlivem této pokročilé koroze nosných částí karoserie pak dne 15. 9. 2007 došlo k utržení zadní nápravy, která byla příčinou dopravní nehody osobního motorového vozidla Ford Fiesta.
Pokud obviněný po provedení této (opakované technické) prohlídky formálně konstatoval opravu brzdové soustavy a vozidlo shledal řádným k provozu, neprovedl ji řádně (resp. provedl ji v rozporu s příslušnými ustanoveními právních předpisů). Přitom (jak správně uvedl státní zástupce) si musel být vědom toho, že poškození automobilu (vzhledem k jeho charakteru) může vést ke vzniku dopravní nehody, jež také později nastala. Pokud by stanovenými mechanismy neumožnil další provoz vozidla (resp. zajistil jeho další kontrolu), k nehodě by nedošlo, z čehož lze dovodit význam ingerence obviněného pro vývoj skutkového děje a současně i příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a škodným následkem.
S ohledem na shora uvedené teoretické závěry nezbývá Nejvyššímu soudu než uzavřít, že soudy obou stupňů věc správně posoudily, když uzavřely, že obviněný porušil důležitou povinnost vyplývající pro něho z jeho povolání a z nedbalosti způsobil jinému těžkou újmu na zdraví (srov. – porušil své povinnosti stanovené v §8 odst. 4 vyhlášky č. 302/2001 Sb. – viz strana 4. odůvodnění napadeného rozhodnutí, příp. strana 8 rozsudku soudu prvního stupně), čímž spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Pokud jde o námitky obviněného, že soudy uvedly, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání, nicméně nadále již neuvedly, o jakou povinnost se jedná, je s ohledem na shora uvedené zcela zřejmé, že se jedná o námitku zcela neopodstatněnou. Pokud jde o argumentaci obviněného ohledně vyhlášky č. 103/1995 Sb., je v tomto směru nutné se ztotožnit se státním zástupcem, že ani tato argumentace není pro posouzení věci podstatná (soudy z této vyhlášky nevycházely ani ji neaplikovaly, jak se dovolatel mylně domnívá).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265h odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a