ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1407.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1407/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 440/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 228/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 440/2008, a to v celém rozsahu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 9. 2008, sp. zn. 1 T 228/2007, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tak, že v době od 1. 5. 2005 do 30. 11. 2005 v B. na ulici D., v rozporu s mandátní smlouvou, kterou uzavřel jako zplnomocněný zástupce společnosti E. M., se společností S. T., k její škodě, provozoval sběrnu sázkové kanceláře č. 589, když neodváděl řádně nadlimitní částky v souladu s finanční směrnicí, a tyto si ponechal do výše 367.182,- Kč.
Za tento trestný čin byl podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla jako podmínka osvědčení obviněnému uložena povinnost podle svých sil a možností uhradit do konce zkušební doby vzniklou škodu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojeného s nakládáním s finančními prostředky na dobu tří roků. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 440/2008, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného podaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, tento rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. S. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že jako zplnomocněný zástupce společnosti E. M. spol. s. r. o., na základě generální plné moci uzavřel dne 1. 5. 2005 mandátní smlouvu se společností S. T., a. s., na jejímž podkladě provozoval jménem společnosti E. M. sběrnu sázkové kanceláře v B. na ulici D., a v době od 1. 5. 2005 do 30. 11. 2005 za společnost E. M. v rozporu s výše uvedenou mandátní smlouvou neodvedl řádně nadlimitní částky v celkové výši 367.182,- Kč společnosti S. a ani tuto částku neodevzdal do účetnictví společnosti E. M., přičemž tyto podstatné skutečnosti pro podnikání společnosti E. M. zamlčel jedinému statutárnímu zástupci P. R., a finanční prostředky si ponechal a použil pro svoji potřebu, čímž společnosti E. M. způsobil škodu ve výši 367.182,- Kč.
Za tento trestný čin odvolací soud obviněného odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. jako podmínku osvědčení obviněnému uložil povinnost podle svých sil a možností uhradit do konce zkušební doby vzniklou škodu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. M. P. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Obviněný brojil proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu a namítal, že nebyla zachována totožnost skutku, že byl vadně určen poškozený, že jednání, které mu je kladeno za vinu, nemohlo být posouzeno jako trestný čin podvodu, neboť nebyla dostatečně uvážena otázka subjektivní stránky, a pokud jde o vzniklý deficit, nebylo možné o něm uvažovat z hlediska trestně právní represe, ale jen jako o náhradě škody v rámci obchodně právních vztahů. K těmto jednotlivým výhradám podrobněji uvedl, že v popisu skutku odvolacího soudu, na rozdíl od soudu prvního stupně, sice nedošlo ke změně doby a výše škody, ale za poškozeného byla nesprávně určena jiná právnická osoba, neboť peníze nepatřily a nebyly majetkem společnosti E. M., ale společnosti S., tudíž ani nemohly být odvedeny do účetnictví společnosti E. M. Pokud odvolací soud kvalifikoval jeho jednání jako trestný čin podvodu, pak pochybil, neboť ve věci nebylo opatřeno dostatek podkladů pro závěr, že P. R. jako jednateli společnosti E. M. zamlčel podstatné skutečnosti a bez vědomí tohoto jednatele provozoval sběrnou sázkovou kancelář. Obviněný zdůraznil, že postupoval na základě generální plné moci, která jeho osobu zmocňovala ke všem úkonům spojeným s chodem jmenované společnosti bez výhrad a časového omezení. Z výpovědi jednatele P. R. totiž mimo jiné vyplynulo, že se o chod společnosti de facto nezajímal a žádné informace od obviněného nevyžadoval. Vzhledem k tomu, že v daném případě nejsou dostatečně objasněny takové okolnosti, které by svědčily o tom, že by obviněný zamlčel podstatné okolnosti, a protože bylo nesprávně určeno, kdo je v projednávané věci tím, komu vznikla škoda, tj. poškozený, nemůže se jednat o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., u něhož nelze dovozovat ani naplnění subjektivní stránky ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., zejména když nebyla odvedena pouze část nadlimitů a nikoli celá částka, což vyplynulo také z výpovědi svědkyně JUDr. Z. D. Obviněný však nepovažoval za správné posoudit čin ani jako zpronevěru podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť nikoliv každá dispozice s věcí proti příkazu svěřitele může být považována za zpronevěru, a případné úmyslné nevrácení či neodevzdání svěřené věci v určité stanovené době ještě neznamená, že se musí jednat o trestný čin, přičemž nestačí ani pouhé nedodržení lhůty k odevzdání svěřené věci. Pokud vznikl finanční deficit, jenž obviněný nepopírá, lze ho vypořádat v rámci obchodně právního řízení, jehož však společnost S. nevyužila ani prostřednictvím směnečného práva, a podala na osobu obviněného trestní oznámení (obviněný poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/2004).
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 440/2008, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl opis dovolání zaslán, tak, že dovolání lze z části vyhovět. Zmínil sice nejprve, že zásada zachování totožnosti skutku je zásadou práva procesního, nikoli práva hmotného a její porušení nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani u žádného jiného dovolacího důvodu namítat, a proto v důsledku této skutečnosti není napadené rozhodnutí vadným, ale shledal, že napadené rozhodnutí nemůže obstát se zřetelem na otázku, kdo je v předmětné věci poškozeným. K tomu uvedl, že z rozhodnutí odvolacího soudu s dostatečnou přesvědčivostí nevyplývá, proč dospěl k závěru, že peníze inkasované při provozu sběrny byly vlastnictvím společnosti E. M., když sběrna sázkové kanceláře byla provozována na podkladě mandátní smlouvy podle §566 obch. zák., přičemž z tohoto ustanovení nelze dovodit, že plnění převzaté mandatářem při zařizování obchodních záležitostí by se stávalo majetkem mandatáře. Závěru, že by tyto prostředky byly vlastnictvím společnosti E. M., neodpovídá ani okolnost zmíněná v odůvodnění rozhodnutí obou soudů, že obviněný uzavřel jako fyzická osoba se společností S. dohodu o hmotné odpovědnosti a dokonce dohodu o pracovní činnosti proto, aby mohl přijímat a vyplácet sázky. Finanční prostředky by mohly být vlastnictvím E. M. toliko v případě, že by šlo o provizi této společnosti, kterou obviněný neodvedl do pokladny společnosti a ponechal si ji pro svoji potřebu. Za částečně důvodné považoval také námitky týkající se zákonného znaku trestného činu podvodu spočívající v zamlčení podstatných skutečností. Ze skutkových zjištění v předmětné věci však podle státního zástupce nevyplývá, že by P. R. v důsledku zamlčení údajů o uzavření předmětné mandátní smlouvy učinil nějakou majetkovou dispozici, která by vedla k obohacení obviněného, a ke vzniku škody na straně E. M. Za situace, kdy nelze jednoznačně konstatovat existenci objektivních znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., považoval státní zástupce za předčasné zabývat se otázkou existence znaků subjektivních, ani možného použití právní kvalifikace trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. V závěru vyjádření z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského osudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 440/2008, a aby tomuto soudu podle §265l odst. 1 tr. zák. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Tento závěr dovolací soud učinil i přesto, že v rámci ukládaného souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2009 sp. zn. 6 To 405/2009, vztahujícím se k rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 5. 2008, sp. zn. 1 T 24/2008, nyní projednávaný rozsudek ve výroku o trestu zrušen. Tímto zrušením výroku o trestu, proti němuž dovolání obviněného však nesměřuje, nebyl jakkoliv napaden výrok o vině, který zůstal nedotčen, a proto obviněný proti němu mohl podat i tento mimořádný opravný prostředek.
Dovolání bylo rovněž podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění těchto podmínek Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., a jejich existence je podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Vzhledem k tomu, že obviněný námitkami uplatněnými v dovolání brojil především proti nesprávnosti použité právní kvalifikace zejména proto, že neuvedl jednatele společnosti E. M. P. R. v omyl, že byla nesprávně určena osoba poškozeného a že po subjektivní i objektivní stránce nenaplnil znaky žádného trestného činu, Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je uplatněno v souladu s označeným dovolacím důvodem. Když neshledal takové okolnosti, pro něž by bylo nutné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Jestliže obviněný své dovolání zaměřil především proti tomu, že byl odvolacím soudem nesprávně uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 tr. zák., je vhodné nejprve uvést, že tento trestný čin spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Znak „uvedení v omyl“ představuje takové jednání, při němž pachatel proto, aby sebe nebo jiného obohatil, jedná podvodně, tj. že uvádí či předstírá takové okolnosti, které jsou v rozporu se skutečností, tedy nejsou v souladu se skutečným stavem věci. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. O „zamlčení podstatných skutečností“ jde v případě, když pachatel neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k vydání věci, popř. jinému plnění ze strany poškozeného by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodných podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Důležité je zamlčení podstatných skutečností pachatelem, a proto zde není třeba prokazovat, že druhá strana jednala v omylu, tedy že uvedené podstatné skutečnosti jí nebyly známé, resp. pokud by je znala, nejednala by tím způsobem, kterým v posuzovaném případě jednala.
Je vhodné připomenout, že naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Kromě pachatele může jít u ostatních osob také o právnické osoby (srov. rozhodnutí č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr.).
Ze shora popsaných skutkových zjištění učiněným ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu plynou ve vztahu k použité právní kvalifikaci zjevné rozpory, neboť se v nich uvádí, že obviněný byl zplnomocněným zástupcem společnosti E. M. „na základě generální plné moci“, tudíž je nutné se pozastavit nad tím, jak, pokud mu je kladeno za vinu ve vztahu k podvodnému jednání (formou zamlčení), mohl na základě „generálního“ zplnomocnění, v rámci aktivity vykonané pro společnost, která ho takto zplnomocnila, uvést jednatele společnosti v omyl tím, že uzavřel mandátní smlouvu s jinou společností. Další zjevný nesoulad patrný již jen z popisu skutku, spočívá v tom, že byla jako poškozený určena společnost E. M., ač obviněný měl povinnost na základě mandátní smlouvy nadlimitní finanční prostředky odvést společnosti S.
Odvolací soudy tyto rozpory v odůvodnění svého rozhodnutí neobjasnil, ani podrobně nevysvětlil, a v odůvodnění rozsudku toliko konstatoval, že obviněný uvedl v omyl jednatele společnosti, kterou na základě generální plné moci zastupoval, když ho neinformoval o provozu sázkové kanceláře, a když tyto podstatné skutečnosti zamlčel, čímž způsobil této společnosti škodu ve výši 367.182,- Kč (viz str. 6 odůvodnění rozsudku krajského soudu). K tomuto závěru dospěl na podkladě výpovědi svědka P. R., který uvedl, že nebyl obviněným informován o založení sázkové kanceláře a jejím provozování v rámci zatupování společnosti E. M. V době, kdy generální plnou moc obviněnému k zastupování uvedené společnosti uděloval, měl za to, že obviněný bude pokračovat v dosavadní činnosti. Pokud jde o změnu osoby poškozeného, když namísto společnosti S., kterou za poškozeného považoval soud prvního stupně, odvolací soud určil společnost E. M., je v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno, že … „když obviněný v rozporu s uvedenou mandátní smlouvou řádně neodvedl za společnost E. M. společnosti S., a neodevzdal předmětnou částku ani do účetnictví společnosti E. M., naopak si je ponechal a užil pro svoji potřebu, odvolací soud shledal, že poškozeným není společnost S., ale společnost E. M., v jejíž neprospěch obviněný bez vědomí jednatele P. R. jednal, a které svým jednáním způsobil škodu…“.
Nejvyšší soud tyto skutečnosti a na ně navazující úvahy odvolacího soudu nepovažuje za správné, neboť jsou v rozporu s provedeným dokazováním a neshodují se ani se základními pravidly vycházejícími především z obchodně právních a občanskoprávních vztahů, na nichž byly vzájemné vztahy mezi obviněným a předmětnými společnostmi založeny.
Podle obsahu spisového materiálu je potřeba připomenout, že obviněný byl P. R. jako jednatelem společnosti E. M. na základě plné moci ze dne 11. 8. 2004 zplnomocněn „ke všem úkonům spojeným s chodem společnosti E. M., a to bez výhrad a časového omezení (viz č. l. 28 spisu). Na základě tohoto zplnomocnění dne 1. 5. 2005 obviněný, jakožto zástupce společnosti E. M. uzavřel za společnost E. M. (jako mandatář), se společností S. (jako mandantem) mandátní smlouvu (viz č. l. 80 spisu). Touto mandátní smlouvou se mandatář zavázal pro mandanta, jeho jménem a na jeho účet zajišťovat činnosti v jednotlivých sázkových kancelářích, a dále že mandatář bude na základě této smlouvy „provádět jménem mandanta a na jeho účet činnosti související s poskytováním služeb při zajišťování provozu sázkových sběren a mandant se zavázal mu uhradit za tyto činnosti odměnu (viz čl. I. smlouvy). Podle čl. III. 1. písm. o) byl mandatář povinen v souladu s finanční směrnicí a pokyny mandanta odvádět finanční částky, které se nacházely na sběrně nad limit stanovený finanční směrnicí vydanou mandantem nebo pokyny mandanta. Podle čl. VII. mandatář odpovídal mandantovi za škodu, která mu vznikla v souvislosti s vadným zařizováním záležitostí mandatářem, resp. která mu vznikla tím, že mandatář nedodržel příslušné předpisy nebo pokyny mandanta.
Podle čl. IV. Provozní směrnice obsažené ve Směrnici společnosti S. (viz č. l. 88) je obsluha sběrny povinna mít v pokladně maximální výši hotovosti, jíž podle potřeby posoudí, která však nesmí přesáhnout 10.000,- Kč. Částky vyšší musí být umístěny v trezoru. Obsluha je též odpovědná za finanční prostředky a manipulaci s nimi podle podepsané dohody o hmotné odpovědnosti. Vždy po ukončení pracovní doby, provede obsluha denní uzávěrku podle pokynů stanovených Finanční směrnicí. Mandatář odpovídá za nakládání s finančními prostředky v rozsahu v jakém jsou mu tyto prostředky svěřeny v souladu s mandátní smlouvou. Podle Finanční směrnice obsažené v Směrnici společnosti S. v čl. XXIV. (na č. l. 94) „finanční prostředky, které se v hotovosti nachází na sázkové sběrně, finanční prostředky na účtu společnosti S., případně finanční prostředky, které mají být vloženy na účet společnosti S. nebo finanční prostředky, které jsou poukázány na účet mandatáře za účelem jejich vložení do pokladny sázkové sběrny, jsou majetkem společnosti S.“. Odvod peněz podle čl. XXV. měl přednostně provádět mandatář sběrny, pokud to nebylo možné, mandatář pověřil obsluhu, která musí být mandatářem informována, kdo má povinnost zajistit odvod nadlimitní hotovosti. V žádném případě nesmělo dojít k tomu, že by hotovost zůstala neodvedena.
Podle čl. XXXI. Finanční směrnice, Směrnice společnosti S. se alespoň jednou ročně provádí inventarizace pokladny, kdy se porovnává skutečný stav hotovosti se stavem účetním. Taková inventarizace byla provedena dne 30. 11. 2005, kdy bylo zjištěno, že na pokladně v Dolní 2, kde byl jako „obsluha/mandatář“ obviněný J. S., chybí 367.182,- Kč (viz č. l. 99), a že tedy nebyly odvedeny nadlimitní částky v této celkové výši.
Dále se v obsahu spisu podává, že dne 11. 2. 2005 obviněný uzavřel (jakožto fyzická osoba) podle §237 zákoníku práce dohodu o pracovní činnosti s obchodní společností S. (viz č. l. 54), a podle jeho čl. I. vznikl obviněnému dne 22. 2. 2005 mimopracovní poměr, v rámci něhož se obviněný jako zaměstnanec uvedené společnosti zavázal, že bude vykonávat pracovní činnost – obsluhu sběrny pro přijímání sázek, která vedle zajištění sběrny obsluhy spočívala i v zabezpečení příjmu sázek a výplatě výher. Podle čl. II. bod 3. uvedené dohody o pracovní činnosti byl obviněný povinen „řádně hospodařit s majetkem společnosti, svědomitě s ním nakládat a ochraňovat jej před ztrátou, odcizením, poškozením či zničením, a nese odpovědnost za finanční prostředky, které budou na sběrně – vklady vybrané od klientů a připravené finanční prostředky za výplatu výher a z kont registrovaných klientů. Měl povinnost provádět denní inventury na základě pokynů společnosti a odvádět finanční prostředky do banky.
Jak je tedy z těchto skutečností vyplývajících z obsahu spisu patrné, obviněný J. S. byl ve vztahu ke společnosti S. a finančním prostředkům, s nimiž v rámci sběrny v B., D. nakládal, ve dvojím postavení. Jednak jako fyzická osoba na základě dohody o pracovní činnosti ve smyslu §327 zákoníku práce, a jednak jako zplnomocněný zástupce společnosti E. M., která na základě mandátní smlouvy byla ve vztahu ke společnosti S. mandatářem.
Pokud jde o povinnosti obviněného k finančním prostředkům, jimiž u sběrny společnosti S. disponoval jako obsluha, vycházely ode dne 11. 2. 2005 z dohody o pracovní činnosti, kterou se společností S. uzavřel, a tedy řídily se pravidly, jak byly v této dohodě vymezeny a jak jsou shora podle jejího obsahu uvedeny. Podle ní měl obviněný povinnost provádět denní inventury na základě pokynů společnosti a odvádět finanční prostředky do banky. Je tudíž patrné, že jako zaměstnanec společnosti S., škodu na finančních prostředcích, které měl na podkladě uvedeného mimopracovního poměru vzniklého na základě dohody o pracovní činnosti s touto společností, mohl způsobit pouze společnosti S. Jestliže obviněný činil úkony na sběrně jako obsluha, pak tyto obviněný prováděl jako fyzická osoba (sám za sebe) a neměl při nakládání s finančními prostředky, jež měl na základě uvedené dohody o pracovní činnosti se společností S. svěřeny, žádný vztah ke společnosti E. M. Jako fyzická osoba v postavení obsluhy tak škodu vzniklou v důsledku neoprávněného nakládání s takto svěřenými finančními prostředky z této činnosti vyplývajícími, mohl způsobit jedině společnosti S.
Jak je zřejmé, obviněný byl vůči společnosti S. od 1. 5. 2005, kdy byla mezi společností S. jako mandantem a společností E. M. jako mandatářem uzavřena mandátní smlouva, v postavení zástupce mandatáře, protože byl na základě generální plné moci, jak je shora uvedeno, jednatelem společnosti E. M. P. R. zplnomocněn dne 11. 8. 2004 ke „všem úkonům spojeným s chodem společnosti E. M., a to bez výhrad a časového omezení“.
Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za vhodné uvést, že podle §23 obč. zák. zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu anebo na základě plné moci. Udělení plné moci je upraveno v §31 obč. zák., podle kterého je při právním úkonu možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Plná moc může být obecná (generální), která opravňuje ke všem právním úkonům (kromě těch, které vyžadujíc zvláštní plnou moc např. podle §463 odst. 2, §9 zák. o rodině), anebo zvláštní (speciální), která opravňuje pouze k jednotlivým, resp. k několika právním úkonům. Je-li zmocněncem právnická osoba, právo jednat za zmocnitele vzniká přímo statutárnímu orgánu této právnické osoby nebo osobě, které sám tento statutární orgán právnické osoby udělí plnou moc. Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující znění plné moci (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 – 459. Komentář 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 283-285).
Posoudí-li se z hlediska těchto pravidel o plné moci zmocnění, jež bylo obviněnému uděleno jednatelem společnosti E. M. P. R., je patrné, že tato plná moc je generálním zplnomocněním obviněného ke všem úkonům týkajících se chodu společnosti zmocnitele.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud obviněnému klade za vinu, že jednateli, tedy P. R. nesdělil, ale naopak zamlčel uzavření mandátní smlouvy se společností S. jménem společnosti E. M., z čehož odvolací soud dovodil podvodné jednání obviněného ve smyslu §250 tr. zák., nemohl takový závěr odvolací soud učinit bez dalšího posouzení okolností, za nichž byla plná moc udělena, zejména bez toho, aby se nejprve zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi vyplývajícími z ustanovení §23, §31 obč. zák., jak byly shora rozvedeny a současně i v návaznosti na ustanovení §33 odst. 1, 2 obč. zák. upravující okolnosti překročení oprávnění zmocněncem, o něž by se event. mohlo jednat. K tomu, zda šlo ze strany obviněného J. S. v dané souvislosti o překročení oprávnění vyplývající z uvedené plné moci, anebo zda jednal v souladu s ním, však soud řádně neposuzoval a nehodnotil především z hlediska toho, zda tato činnost odpovídala „úkonu spojenému s chodem společnosti E. M.“, což bylo pro posouzení této otázky rozhodné, tedy mělo být zkoumáno ze všech souvislostí, zda šlo o exces z takto udělené generální plné moci. Ovšem ani tehdy, jestliže by byl učiněn závěr o tom, že v daném případě k excesu došlo, by tato okolnost nemusela ještě bez dalšího vést k závěru o podvodném jednání spočívajícím v zamlčení, jak dovodil odvolací soud, protože by bylo nezbytné prokázat úmysl obviněného k této skutečnosti směřující.
Naznačenými zejména občanskoprávními vztahy a pojmy se však odvolací soud nezabýval a neřešil je, svůj závěr o vině obviněného trestným činem podvodu podle §250 tr. zák. učinil bez dostatečného uvážení všech těchto právních, ale i na ně navazujících skutkových okolností (nepostačovalo brát do úvahy jen část výpovědi P. R., ale v této souvislosti posuzovat i další ve věci provedené důkazy). Uvedený závěr odvolacího soudu o tom, že došlo k zamlčení zmíněných okolností, a tím i naplnění pojmu uvedení v omyl, je proto zcela nejasný a nesrozumitelný.
Ve vztahu k tomu, kdo je v projednávané věci poškozeným, odvolací soud rovněž dostatečně neuvážil všechny skutečnosti, které jsou pro takový závěr rozhodné. Jak je shora uvedeno, byla společnost E. M. na základě výše uvedené mandátní smlouvy ve vztahu ke společnosti S. mandatářem. Podle §566 odst. 1 obch. zák. se mandatář mandátní smlouvou zavazuje, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Ve smyslu §567 odst. 2 obch. zák. činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát.
Jak vyplývá ze shora uvedené mandátní smlouvy a související Směrnice společnosti S., společnost E. M., zastoupená zplnomocněným obviněným J. S., měla jako mandatář za povinnost inkasovat peníze ze sázek, nadlimitní částky odvádět do trezoru, a poté do banky (viz čl. XXIV. Směrnice společnosti S., Finanční směrnice), a tuto činnost měla vykonávat pro mandanta a jeho jménem. Pokud obviněný však tyto podmínky neplnil a peníze v souladu s těmito ujednáními a pokyny mandanta neukládal, postupoval v rozporu s povinnostmi, k nimž byl ze strany mandanta jako zástupce společnosti E. M. zavázán.
Jestliže bylo prokázáno, že obviněný uvedené finanční prostředky v souladu s uvedenými pokyny nedováděl, ale ponechal si je pro sebe, činil tak v rozporu s tím, k čemu byl na základě mandátní smlouvy mandatářem zmocněn. Z tohoto je tedy zřejmé, že pokud bylo zjištěno, že obviněný peníze ve výši určené v rozsudku neodvedl, ale ponechal si je pro sebe, způsobil tak škodu společnosti S., jíž je měl v souladu s mandátní smlouvou a uvedenou směrnicí odvést. Poškozeným subjektem je v této věci společnost S. a nikoli společnost E. M., které podle mandátní smlouvy náležela za uvedenou činnost vykonávanou pro mandanta odměna ve výši 65 % z čistého zisku. Společnost E. M. byla však na základě čl. VII. mandátní smlouvy jak je výše uvedeno, společnosti S. povinna takto vzniklou škodu uhradit, a pokud by tak učinila, mohla by se v rámci toho, že mu tato povinnost vznikla v důsledku trestného jednání obviněného, na obviněném této náhrady domáhat. Nebyla však ve vztahu k následku, který obviněný v rámci svého trestného jednání způsobil, tím, komu škoda vznikla a tedy neměla ani postavení poškozeného (srov. §43 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto shledal, že odvolací soud pochybil, pokud za poškozeného určil společnost E. M.
Ze všech těchto důvodů, když Nejvyšší soud považoval napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem za nesprávný, podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 440/2008, zrušil v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na odvolacím soudu nyní bude, aby na podkladě všech shora uvedených výhrad a názorů znovu zkoumal, jakého trestného jednání se obviněný J. S. dopustil. Se zřetelem na to, že obviněnému nebylo za vinu kladeno, že škodu způsobil i v postavení zaměstnance společnosti S., nelze mu, když dovolání bylo podáno jen v jeho prospěch, skutečnost že jednal též v této pozici na základě uzavřené dohody o pracovní činnosti přisuzovat k tíži. Je nutné vycházet z toho, že se činu dopustil jen v postavení mandatáře jako zplnomocněný zástupce společnosti E. M., v němž byl povinen finanční prostředky získané ze sázkové činnosti, podle podmínek, jak jsou výše uvedeny, odvádět společnosti S. Jestliže v souladu se stanovenými povinnostmi nepostupoval, a uvedené finanční prostředky si ponechal pro sebe, způsobil škodu společnosti S. Uvedenou škodu způsobil tím, že finanční prostředky společností S. mu svěřené k tomu, jako zástupce mandatáře (společnosti E. M.) na podkladě povinností mu vyplývajících z mandátní smlouvy odváděl do banky na účet společnosti S. Obviněný však uvedenými finančními prostředky takto nenakládal, ale v rozporu s tím, k čemu mu byly svěřeny, je užil pro vlastní potřebu.
Se zřetelem na takto ve věci zjištěné skutkové i právní skutečnosti, nelze shledávat v trestném jednání obviněného naplnění znaků trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., jak učinil odvolací soud. V této souvislosti nepovažuje Nejvyšší soud za rozhodné, zda obviněný přestoupil ve smyslu §33 obč. zák. zmocnění udělené mu P. R. na základě generální plné moci, jednat i v daných a zjištěných souvislostí za společnost E. M., takový závěr nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování a zcela ztrácí význam s ohledem na to, že společnost E. M. není, jak bylo již vysvětleno v předcházejících pasážích tohoto rozhodnutí, v postavení poškozeného subjektu.
Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů shledal za správnou právní kvalifikaci trestným činem zpronevěry, jíž byl obviněný uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, neboť na skutkově prokázané okolnosti dopadají jednotlivé znaky tohoto trestného činu, neboť podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., se zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu.
Na základě těchto výkladů a všech rozvedených skutečností, bude na odvolacím soudu, aby poté, až věc znovu projedná, vázán právními názory dovolacím soudem v tomto rozhodnutí vyslovenými, o vině obviněného znovu rozhodl
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová