ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1601.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1601/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2009 o dovolání obviněného P. G., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 55 To 110/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 178/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 2 T 178/2004, byl obviněný P. G. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 18. 5. 2004 v době kolem 15:55 hodin jako řidič osobního motorového vozidla zn. BMW X5, v J. n. N. při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci, od společnosti T., a odbočování vlevo na ulici L., nedal přednost v jízdě motocyklu zn. YAMAHA XTZ 600, řízenému J. B., přijíždějícím L. ulicí z pravé strany ve směru od L., který při čelním nárazu do pravého boku vozidla obviněného utrpěl roztříštěnou nitrokloubní zlomeninu dolní části levého předloktí, pohmožděninu levého stehna a pohmoždění pravé ruky s dobou léčení do 12. 9. 2004 včetně.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč, a pro případ, že by obviněný tento trest ve stanovené době nevykonal, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti týdnů.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 55 To 110/2006, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Posledně zmíněné rozhodnutí napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. P. dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný napadenému rozhodnutí vytkl, že se soud druhého stupně nesprávně ztotožnil s tím, že skutek byl soudem prvního stupně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. přesto, že nejde o trestný čin. Obviněný zejména vytkl, že nebylo provedeným dokazováním dostatečně zjištěno, ve kterých místech se motocyklista v době výjezdu vozidla obviněného do vozovky nacházel, zda jel plynule od L. a následně vyjel, a zda kolonu počínaje třetím vozidlem nepředjížděl zprava apod. V této souvislosti poukázal na to, že poškozený svoji výpověď v části týkající se jeho postavení, v době, kdy obviněný vjel na hlavní silnici, v průběhu trestního řízení několikrát změnil. Skutečnost, že soud dovodil pochybení obviněného s odkazem na fakta zjištěná znaleckým posudkem, ačkoli připustil, že obviněný motocyklistu nemusel vidět, je v rozporu i s jednou z alternativ závěrů znalce Ing. P. Š., neboť ten ve svém znaleckém posudku uvedl, že byl-li motocyklista pro řidiče v oblasti zakrytého výhledu, neměl řidič osobního vozidla BMW důvod dát motocyklistovi přednost v jízdě. Dovolatel zdůraznil, že v době jeho výjezdu žádný motocykl od L. nepřijížděl, a proto mu nic nebránilo, aby za situace, kdy kolona vozidel stála, na vozovku vyjel, aniž by někomu musel dávat přednost v jízdě. Namítl proto, že žádnou zákonnou povinnost neporušil. Vyjádřil přesvědčení, že za uvedeného skutkového stavu, který soud zjistil, nelze v jednání, které mu je kladeno za vinu, shledávat trestný čin.
Na základě vznesených výhrad obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nevyšší soud“) napadené usnesení zrušil a aby jej obžaloby v plném rozsahu zprostil, nebo aby věc přikázal odvolacímu soudu k dalšímu projednání.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který zkonstatoval, že ačkoli obviněný ve svém dovolání namítl, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu, směřuje ve skutečnosti výlučně proti hodnocení provedených důkazů, zejména pokud se týkaly způsobu jízdy poškozeného před dopravní nehodou. S ohledem na to, že údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b tr. ř., navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je zákonem stanoven.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde je možné podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval, zda obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souladu se zákonem, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
S ohledem na tato hlediska Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podal v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen částečně. Pokud totiž obviněný brojil proti nedostatečnému rozsahu provedeného dokazování a vznesl výhrady proti věrohodnosti poškozeného J. B., nejedná se o výhrady právní povahy, ale o námitky proti zjištěnému skutkovému stavu, na které uvedený dovolací, ale ani žádný jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b tr. ř., nedopadá. Nejvyšší soud se proto těmito okolnostmi nemohl zabývat.
Obviněný dovolání v souladu se zákonem podal v části, v níž s odkazem na zjištěný skutkový stav věci vytýkal, že čin, jehož se dopustil, není trestným činem. Protože tímto způsobem obviněný napadal správnost právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným, mohl Nejvyšší soud dále zkoumat, zda je takto vymezené dovolání opodstatněné.
S ohledem na zjištěná skutková zjištění, která mají odraz v popsaném činu, soudy obou stupňů shledaly naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. v porušení důležité povinnosti obviněného. K té došlo tím, že obviněný jako řidič osobního motorového vozidla zn. BMW při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci a odbočování vlevo na ulici L. nedal přednost v jízdě motocyklu zn. YAMAHA řízenému poškozeným J. B., kterému při střetu s vozidlem obviněného vzniklo závažné zranění, jehož léčení trvalo téměř čtyři měsíce.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku závěry o naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu (viz str. 4) shledal v tom, že obviněný při vjíždění z místa ležícího mimo komunikaci měl povinnost umožnit řidičům projíždějících vozidel, a tedy i motocyklu poškozeného, bezpečný průjezd. Jestliže řidič osobního vozidla K. L., který jel po L. ulici v době, kdy obviněný svým vozidlem ještě stál na účelové komunikaci, zastavil a umožnil mu tak, aby na silnici vjel, nebyl k takovému zastavení svého vozidla jako řidič vozidla jedoucího po pozemní komunikaci oprávněn. Tím, že toto pravidlo porušil, ohrozil další řidiče jedoucí za ním. Obviněný měl vyčkat až celá kolona vozidel, v níž se pohyboval i motocykl poškozeného, přejede, a poté se teprve měl zařadit na komunikaci.
Odvolací soud neshledal v takto učiněných závěrech soudu prvního stupně pochybení, a na straně 4 odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že poškozený motocyklista J. B. předjížděl v místě, kde není předjíždění zakázáno a v protisměru nebylo nic, co by poškozenému v předjíždění bránilo. Se zřetelem na znalecký posudek znalce Ing. J. B. odvolací soud též doplnil, že pokud se vozidlo obviněného od okamžiku zahájení vyjetí do místa střetu pohybovalo po dobu 2 vteřin, motocyklista při rychlosti 50 km/hod ujel za tuto dobu vzdálenost maximálně 14,7 m. Motocyklista tudíž vozidla kolony předjížděl již v době, kdy obviněný zahájil vyjetí. I když K. L. jako řidič prvního ze zastavujících vozidel, jedoucích ve směru od L., umožňoval obviněnému vjetí do vozovky, nezbavuje tato situace obviněného povinnosti, zjistit, zda se i další vozidla za takto již stojícím vozidlem nepohybují nebo zda např. některé z nich toto stojící vozidlo nepředjíždějí, aby mohl posoudit, zda může na pozemní komunikaci bezpečně vyjet. Ani okolnost vyplývající z výpovědi znalce Ing. P. Š., tedy, že ve výhledu obviněnému částečně bránil stojící automobil, neshledal odvolací soud z hlediska trestní odpovědnosti obviněného za významnou, neboť měl obviněný o to pozorněji sledovat situaci ve směru od L.
Nejvyšší soud s ohledem na takto učiněné závěry soudů obou stupňů, s nimiž se ztotožnil, považuje za nutné uvést, že trestného činu blížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Je též vhodné zdůraznit, že s ohledem na povahu skutku, který obviněný spáchal v souvislosti s řízením motorového vozidla, je při zjišťování zavinění nutno vycházet z dopravních předpisů a zkoumat, zda jejich porušení bylo v příčinné souvislosti s havárií (viz rozhodnutí č. 7/1965 Sb. rozh. tr.).
V daném případě je zákonná povinnost obviněného určena zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zák. č. 361/2000 Sb.“).
Podle §23 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. musí řidič při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci. Vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné vjetí na pozemní komunikaci pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby (odst. 2 citovaného ustanovení).
Mezi základní povinnosti řidiče též podle ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. patří povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.
Nejvyšší soud na základě takto vymezených povinností řidiče pro vjíždění z místa ležícího mimo komunikaci shledal správnými závěry soudů obou stupňů, pokud uznaly obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., a porušení důležité povinnosti stanovené zákonem shledaly v tom, že obviněný při vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo komunikaci a odbočování vlevo nedal přednost vozidlu jedoucímu po pozemní komunikaci.
Jestliže obviněný na pozemní komunikaci vjížděl z místa ležícího mimo tuto komunikaci, měl plně respektovat povinnosti ukládané mu zejména ustanovením §23 odst. 1, 2 zák. č. 361/2000 Sb., a byl povinen dát přednost v jízdě nejen vozidlům, ale i všem dalším účastníkům provozu, jak jsou v tomto ustanovení vyjmenovány. Při zvláště nepříznivých okolnostech zabraňujících dostatečný rozhled, je tato povinnost zdůrazněna tím, že je povinností řidiče zajistit bezpečné vjetí na pozemní komunikaci i pomocí jiné osoby, u níž zákon vyžaduje způsobilost tento úkon zajistit, jakož i její náležité poučení. Právě tímto podstatným zdůrazněním opatrnosti při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, je kladena na řidiče vyšší míra odpovědnosti, než je tomu při obvyklém odbočování, a je u něj vyžadována mimořádná obezřetnost, neboť je tím nutné předcházet neočekávaným situacím, které by pro ostatní účastníky provozu představovaly málo předpokládané nebezpečí nebo riziko nepředvídatelné kolize.
Pokud v daném případě obviněný využil toho, že řidič vozila přijíždějícího po pozemní komunikaci zcela v rozporu s pravidly silničního povozu zastavil a umožnil tím, aby obviněný v hustém provozu vjel na pozemní komunikaci, nemohl bez ohledu na ostatní účastníky silničního provozu a respektování zvýšené obezřetnosti a pozornosti při provádění tohoto úkonu spoléhat, že má přednost i před ostatními po této komunikaci přijíždějícími vozidly. Jestliže se obviněný za této situace srazil s motocyklistou, kterému za daných okolností v předjíždění vozidel, která za prvním vozidlem svědka K. L. zastavila, nic nebránilo, je obviněný odpovědným za zranění, jež motocyklista při vzniklé dopravní nehodě utrpěl. Právě nerespektování ustanovení §23 odst. 1, 2 zák. č. 361/2000 Sb., a řádné nesledování situace silničního provozu obviněným vedla k čelnímu nárazu motocyklisty do pravého boku vozidla obviněného, v jehož důsledku motocyklista utrpěl těžkou újmu na zdraví. (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 45/2005/I Sb. rozh. tr.), tedy k následkům, jež jsou předpokládány u trestného činu podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Nejvyšší soud na základě všech rozvedených úvah a skutečností dospěl k závěru, že jednání obviněného tak, jak je popsáno ve výroku o vině soudu prvního stupně a dále rozvedeno v odůvodnění obou rozhodnutí, naplňuje po všech stránkách znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadená rozhodnutí netrpí obviněným vytýkanými vadami a právní závěry učiněné soudem prvního i druhého stupně jsou správné, Nejvyšší soud dovolání obviněného posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. ledna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová