ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.18.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 18/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovolání obviněné M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 4 To 226/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 87/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 92 T 87/2008, byla obviněná M. J. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tak, že od blíže nezjištěné doby, nejméně od 19. 1. 2008 až do dne 7. 2. 2008, v místě svého bydliště v B. na ulici S. vědomě, bez patřičného oprávnění úmyslně opakovaně vyráběla psychotropní látku metamfetamin-pervitin pomocí předmětů a surovin, které si k tomuto účelu průběžně opatřovala a na uvedeném místě přechovávala, a z vyrobeného metamfetaminu část spotřebovala sama a část poskytovala dalším osobám z řad toxikomanů, konkrétně:
- nejméně ve čtyřech případech poskytla zdarma jako úhradu dluhu nezjištěné množství A. K.,
- nejméně ve třech případech poskytla zdarma nezjištěné množství J. L.,
- nejméně v sedmi případech prodala různé množství, nejvíce však 0,5 gramu za úplatu D. Ř., a to po 100,- Kč za 0,1 gramu,
a tohoto jednání se dopustila, přestože věděla, že jde o látku metamfetamin-pervitin, která je zařazena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterým byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 5 T 334/2007, byla odsouzena podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců nepodmíněně a pro jeho výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 5 T 334/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněné uložen trest propadnutí 44 věcí, které jsou ve výroku tohoto rozsudku popsané.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali městský státní zástupce v neprospěch obviněné a obviněná odvolání zaměřená proti výroku o trestu. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 4 To 226/2008, rozhodl tak, že:
I. Podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a za sbíhající trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 5 T 334/2007, podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák., uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon obviněnou zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněné uložil trest propadnutí věcí v tomto výroku specifikovaných. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 5 T 334/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl.
Tento rozsudek odvolacího soudu obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. M. Ch. napadla dovoláním opřeným o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedla, že uložený trest je ve zřejmém nepoměru k její osobě, neboť soud druhého stupně nepřihlédl k jejím rodinným poměrům, a aniž by se nezabýval jejími námitkami, a bez dalšího přisvědčil okolnostem uváděným státním zástupcem. Obviněná zdůraznila, že poměry její rodiny se díky výkonu trestu a jeho výši nepřiměřeně zhoršují, a že jsou v konečném důsledku postiženy třetí osoby, zejména ve společné domácnosti s ní žijící její čtyři vlastní děti ve věku od 8 do 18 let, o něž v současně době pečuje její nemocná matka. Poukázala na svou snahu po nápravě a na spolupráci se sdružením „Podané ruce“, a že se zřetelem k těmto skutečnostem nepodmíněný trest odnětí svobody neplní ve smyslu trestního zákona předpokládaný účel.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná spatřovala v tom, že jí byl nesprávně podle §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest, ačkoli ji správně měl být, při splnění podmínek pokračování, podle §37a tr. zák. uložen společný trest. Soudům obou stupňů vytkla, že se vůbec nezabývaly tím, že projednávaná trestná činnost a ta, pro níž již byla pravomocně odsouzena, nezakládá dva samostatné trestné činy spáchané v souběhu, jak dovodily soudy v napadeném rozhodnutí, ale že jde ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. o pokračování ve stejném trestném činu podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se obviněná dopouštěla opakovaně podobným způsobem a s totožným předmětem až do 7. 2. 2008.
S ohledem na tyto námitky obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o trestu.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že obviněná neuvedla žádnou ze stanovených alternativ, nýbrž pouze s ohledem na své osobní poměry zpochybnila přiměřenost nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tato argumentace však neodpovídá podmínkám uvedeného dovolacího důvodu. Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím obviněná namítala nesprávnost souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. a požadovala uložení společného trestu ve smyslu ustanovení §37a tr. zák., neshledal uvedené výtky opodstatněnými. Skutek posuzovaný v projednávané trestní věci a skutek popsaný v rozsudku Městského soudu v Brně ve věci pod sp. zn. 5 T 334/2007, byly správně posouzeny se zřetelem na nesplnění podmínek pro pokračování, jako dva samostatné skutky. Zejména nelze dovodit blízkou časovou souvislost, neboť trestné jednání obviněné M. J. popsané v rozsudku Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 T 334/2007, bylo ukončeno dnem 24. 9. 2007, zatímco trestné činnosti, pro níž je stíhána v projednávané trestní věci, se dopustila v době od 19. 1. 2008 do 7. 2. 2008. Je mezi nimi evidentní přetržka bezmála čtyř měsíců, jež nemůže vyhovět požadavku na blízkou časovou souvislost v páchání trestné činnosti. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou v souladu s ustanovením §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. učinit. Dále dovolací soud posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř., když dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestným zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z této dikce vyplývá, že jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu dovolání plyne, že obviněná pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítala, že soud při ukládání trestu pochybil, když nepřihlédl především k jejím rodinným a osobním poměrům, a v její prospěch nevyhodnotil ani její snahu o nápravu a spolupráci se sdružením „Podané ruce“.
Takto vznesené výhrady nedopadají na kritéria stanovená zákonem v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. zák., protože obviněná jimi nenamítá, že by jí byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští ani to, že by byl uložen ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jímž byla uznána vinnou. Z obsahu vznesených námitek je zřejmé, že se obviněná svým dovoláním snaží domoci uložení mírnějšího trestu, protože ten, který jí byl odvolacím soudem vyměřen, považuje za nespravedlivý. Jelikož obviněná důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podložila výhradně námitkami směřujícími proti nepřiměřenosti a přísnosti trestu, které na tento důvod nedopadají, uvedený důvod dovolání z hlediska jeho zákonných podmínek nenaplnila ve vztahu k žádné z jeho alternativ. Obviněná tak nedostála požadavkům zákonem stanovených, a proto Nejvyšší soud z hledisek těchto námitek napadené rozhodnutí nemohl přezkoumávat.
Obviněná dovolání opřela také o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je možné dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Jak je z obsahu podaného dovolání patrné, obviněná ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu vytýkala, že jí neměl být uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., neboť projednávanou i dříve odsouzenou trestnou činností naplnila podmínky pro uložení společného trestu podle ustanovení §37a odst. 1 tr. zák. Protože tyto námitky mají právní povahu, čímž naplňují označený důvod, mohl Nejvyšší soud z jejich podnětu dále zkoumat, zda jsou uvedené výhrady opodstatněné.
Nejprve je potřeba uvést, že obviněné byl uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest, který soud uloží podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z uvedeného plyne, že podle §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu souhrnný trest pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činy odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný (nikoli úhrnný) trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno zároveň o několika sbíhajících se trestných činech.
Společný trest podle §37a tr. zák. je ukládán v případech, kdy soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., za které je považováno takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu tedy vymezují čtyři znaky, které musí být současně dány. Útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost).
Vedle těchto hmotně právních podmínek pokračování vyjádřených v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. mají pro posouzení, zda se pro případ ukládání společného trestu podle §37a tr. zák. jedná o pokračující delikt, rozhodný význam i procesní hlediska stavená v ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. Podle něho platí, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Tímto ustanovením je tedy vymezeno, že mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednání, je sdělení obvinění, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. obviněnému. Proto dojde-li k zahájení trestního stíhání pro určitý skutek, a obviněný poté spáchá další útok naplňující znaky téhož trestného činu, přestože by jinak byly splněny podmínky podle §89 odst. 3 tr. zák., jde již o další trestný čin, u kterého nepřichází použití ustanovení §37a tr. zák. v úvahu.
Z obsahu trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 334/2007, který si Nejvyšší soud opatřil, zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 5 T 334/2007, založeném na č. l. 221, byla obviněná uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila v přesně nezjištěné době, nejméně však po dobu devíti měsíců až do dne 24. 9. 2007 v zásadě tak, že na území města B., převážně v bytě, který obývala, vědomě opakovaně neoprávněně bez patřičného povolení vyráběla matamfetamin vždy nejméně z deseti balení léku M. a P. pomocí věcí, které si většinou opatřila sama a vyrobený pervitin částečně užila sama, a část předávala za úplatu dalším osobám.
Z obsahu uvedeného spisu bylo rovněž zjištěno, že pro takto popsaný trestný čin bylo na základě usnesení Městské policie České republiky, M. ř. B., služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 26. 9. 2007, č. j., podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. zahájeno trestní stíhání, a že toto usnesení bylo obviněné téhož dne 26. 9. 2007 předáno.
V nyní projednávané věci, jak je výše uvedeno, byla obviněná odsouzena za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustila nejméně v době od 19. 1. 2008 až do 7. 2. 2008. Je tedy nepochybné, že obviněná nyní přezkoumávaný skutek spáchala až poté, co jí bylo trestní věci Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 T 334/2007, sděleno podle §160 odst. 1 tr. ř. obvinění. Tato okolnost ve smyslu výše citovaného ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. způsobila, že je nutné jednání, které bylo spácháno po sdělení předmětného obvinění, posuzovat jako nový samostatný skutek.
Nejvyšší soud tudíž shledal, že nebyly dány podmínky proto, aby čin, pro nějž je obviněná stíhána v nyní pojednávané věci a čin, za který byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 5 T 334/2007, byly posouzeny jako spáchaný v pokračování. Naopak soudy zcela správně došly k závěru, že tyto činy jsou ve vícečinném souběhu a že je mezi nimi dán vztah souhrnnosti v souladu s podmínkami vyplývajícími z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť obviněná čin, pro který se řízení vede, spáchala dříve, než byl soudem prvního stupně ve věci Městského soudu v Brně, sp. zn. 5 T 334/2007, vyhlášen dne 10. 3. 2008, odsuzující rozsudek za jiný trestný čin.
Na základě všech těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů nepochybily, pokud obviněnou odsoudily při splnění podmínek §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody a nikoliv k trestu společnému, pro který zákonné důvody ve smyslu §37a tr. zák. v projednávané věci nebyly dány. Napadené rozhodnutí proto netrpí vadami, které obviněná v dovolání namítala, a proto je Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Pokud obviněná ve svém dovolání rovněž odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podle něj podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265 odst. 1.
Z obsahu dovolání obviněné plyne, že tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě, neboť odvolací soud se v odvolacím řízení odvoláním obviněné zabýval a věc meritorně přezkoumal. Do úvahy by tudíž přicházela jen jeho druhá alternativa, a to, že byl shledán některý z důvodů dovolání uvedených v §265 odst. 1 tr. ř. Jak však Nejvyšší soud k obviněnou vzneseným důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a g) tr. ř. shora vysvětlil, tyto nebyly v dovolání shledány. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tudíž nebyl naplněn ani v jedné jeho variantě.
Nejvyšší soud na základě shora uvedených úvah dovolání obviněné posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. ledna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová