ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.296.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 296/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 12 To 271/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 59/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněného P. K. směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2008. sp. zn. 12 To 271/2008, jehož vydání předcházela následující rozhodnutí:
Prvním ve věci vydaným rozsudkem byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007, jímž byl obviněný P. K. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Byl mu za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, uložen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, v části týkající se P. K., a to pouze v rámci uložení trestu odnětí svobody a jeho podmíněného odkladu, jakož i všechna další rozhodnutí na tuto část výroku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 13. 9. 2007.
Vzhledem k tomu, že v uvedené věci nebyl řádně uložen souhrnný trest, byla proti tomuto rozsudku podána ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného do výroku o trestu stížnost pro porušení zákona, o které rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008, tak, že vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného, a proto napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil. Zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud rozvedl, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s §35 odst. 2 tr. zák., když v rámci ukládání souhrnného trestu nezrušil celý výrok o trestu, konkrétně peněžitý trest, který byl obviněnému též rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007 uložen, ale pouze jeho část týkající se trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu.
V návaznosti na tento rozsudek Nejvyššího soudu rozhodl Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 T 59/2008, tak, že obviněného P. K. uznal vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil stejným skutkem. Za tento trestný čin a dále za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, v části týkající se obviněného P. K., jakož i všechna další rozhodnutí na tuto část výroku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové odvoláním podaným v neprospěch obviněného, z jehož podnětu Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací vydal rozsudek ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 12 To 271/2008, jímž uvedený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007, se zřetelem k rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008, ve výroku o vině nezměněn, a za sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007, podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč, a pokud by nebyl tento trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o všech trestech, které byly obviněnému uloženy pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále odvolací soud uvedl, že v ostatních výrocích zůstal rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007, nezměněn.
Jak bylo shora zmíněno, právě proti tomuto posledně uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Z. K., z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání. Podle obviněného soud druhého stupně pochybil, když mu podle §35 odst. 2 tr. zák. v rámci souhrnného trestu uložil kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody i peněžitý trest, neboť tak rozhodl v neprospěch obviněného, protože podle §35 odst. 2, poslední věta tr. zák., soud v případě peněžitého trestu, který byl vysloven předchozím v rámci souhrnného trestu zrušovaném rozsudku, již znovu ukládat nemusí. Pokud tak odvolací soud učinil a peněžitý trest obviněnému opět uložil, postupoval s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008, v rozporu s ustanovením §273 tr. ř. Obviněný se neztotožnil ani s tím, jak odvolací soud uložení peněžitého trestu zdůvodnil. Podle obviněného z rozhodnutí soudu druhého stupně nevyplývá, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že trest odnětí svobody v kombinaci s peněžitým trestem vystihuje jak závažnost obou deliktů, tak i osobní a majetkové poměry obviněného a možnost jeho nápravy. S ohledem na tyto námitky obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření, jehož případné písemné vyhotovení však dovolací soud do dne konání neveřejného zasedání neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše uvedených podmínek posuzoval Nejvyšší soud dále otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné nejdříve vyjádřit, že námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, je možné v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména uložení nepřiměřeně přísného či mírného trestu, případně nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., nelze uplatnit prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu dovolání se podává, že jeho těžištěm je nesouhlas obviněného s tím, že mu byl v rámci souhrnného trestu nesprávně mimo jiné uložen i peněžitý trest. Uložení peněžitého trestu shledal za vadné jednak se zřetelem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008, a jednak proto, že odvolací soud nedostatečným způsobem hodnotil zákonné podmínky pro jeho ukládání vymezené v ustanovení §53 tr. zák. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takto uvedené námitky s označeným dovolacím důvodem korespondují, neboť obviněný v zásadě namítá, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, jak předpokládá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a výhradami proti porušení podmínek při ukládání souhrnného trestu a stanovení peněžitého trestu poukazuje na nesprávnost jiného právního posouzení, jak vymezuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dále zkoumal, zda je takto vznesená argumentace obviněného opodstatněná.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uložený pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Ve vztahu k pravidlům týkajícím se ukládání souhrnného trestu ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud uvádí, že trestní zákon vychází ze zásady absorpční, protože se souhrnný trest ukládá podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin nejpřísněji trestný. Zároveň však lze vedle takového trestu uložit i jiný druh trestu, pokud je to odůvodněno některým z ostatních sbíhajících se trestných činů, což představuje prvek kumulační. Souhrnný trest představuje pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že se pachatel dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu. (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 301 s.).
Protože peněžitý trest s ohledem na ustanovení §53 odst. 1, 2 tr. zák. může soud uložit ve výměře od 2.000,- Kč do 5.000.000,- Kč, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, nebránilo soudu nic v tom, aby obviněnému za trestný čin, pro který trest ukládal a za sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., pro nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007, tento druh trestu uložil. Pokud, jak soudy správně shledaly, byl uvedený trestný čin spáchán ve vícečinném souběhu s pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., pro který je obviněný v této věci projednáván, a jsou splněny podmínky pro ukládání souhrnného trestu za oba uvedené činy, pak soudům nebránilo nic, aby i v rámci souhrnného trestu obviněnému peněžitý trest uložily, neboť tak mohly učinit se zřetelem na hlediska ustanovení §53 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák.
Pro posouzení správnosti takového postupu je však třeba okolnosti, které jsou obviněným vytýkány, posuzovat s ohledem na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008. Jím totiž Nejvyšší soud vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného, protože ve výroku o souhrnném trestu nepostupoval v souladu s §35 odst. 2 tr. zák., a nezrušil celý výrok o trestu, nýbrž pouze trest odnětí svobody, zatímco peněžitý trest, ponechal v rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007, nezrušen a beze změny. Je též potřeba uvést, že Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí na uvedenou vadu poukázal, a protože v ní shledal porušení zákona v neprospěch obviněného, aniž by soudům ukládal, jaký trest bude poté, co o něm bude znovu rozhodováno, nutné uložit, stížností pro porušení zákona napadený rozsudek zrušil s tím, aby Okresní soud v Hradci králové znovu o souhrnném trestu rozhodl.
Okresní soud v Hradci Králové nato vydal rozsudek ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 T 59/2008, jímž (přestože byl rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušen toliko výrok o trestu) nesprávně znovu rozhodl nejen o trestu, kde obviněnému v rámci souhrnného trestu uložil toliko trest odnětí svobody, ale také o vině a nároku na náhradu škody, jak ze shora citovaného rozsudku vyplývá. Neuložení peněžitého trestu zdůvodnil soud prvního stupně tím, že s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008, nemohlo dojít v novém řízení ke změně v neprospěch obviněného.
Odvolací soud, který tento rozsudek přezkoumal toliko z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, podaného v neprospěch obviněného v odůvodnění nyní dovoláním napadeného rozsudku ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 12 To 271/2008, jak z jeho citace shora uvedené vyplývá, napravil pochybení soudu prvního stupně, který v rozporu se zásadou „ne bis in idem“ rozhodl znovu také o vině a o nároku na náhradu škody, ačkoli tyto výroky zůstaly rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčeny, a současně nově rozhodl o trestu tak, že obviněnému za pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a za sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. uložil kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvou let, také peněžitý trest podle §53 odst. 1 tr. zák. ve výměře 200.000,- Kč, za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trávní osmi měsíců a takto činil za splnění podmínek §35 odst. 2 tr. zák. Odvolací soud uložení peněžitého trestu zdůvodnil na straně 6 odůvodnění rozsudku, jednak charakterem sbíhající se trestné činnosti, a tím, že obviněný se úmyslným daňovým trestným činem snažil získat majetkový prospěch. Podle odvolacího soudu oba tyto tresty vystihují jak závažnost obou deliktů, tak i osobní a majetkové poměry obviněného a možnosti jeho nápravy. Odvolací soud se též vypořádal i s tím, že daným postupem nemohlo dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť po nesprávném rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007, jímž v rámci ukládaného souhrnného trestu nebyl zrušen jeden ze dvou uložených trestů a to peněžitý trest, vedle sebe existovaly nově uložený souhrnný trest odnětí svobody a tímto rozsudkem nedotčený peněžitý trest spolu se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody, uložený rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007. Podle odvolacího soudu proto rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008, nebránilo v tom, aby byl obviněnému nyní uložen i peněžitý trest do výměry původního trestu, uloženého předchozím rozhodnutím.
Nejvyšší soud na základě takto zjištěných skutečností považuje napadené rozhodnutí za správné a rovněž tak se ztotožnil s argumentací odvolacím soudem vyjádřenou jeho odůvodnění.
Jestliže totiž rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2007 sp. zn. 3 T 42/2007, nebyl v rámci souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. ve zrušovaném výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007, v důsledku chybného postupu soudu prvního stupně zrušen i peněžitý trest uložený podle §53 odst. 1 tr. zák. ve výměře 200.000,- Kč, s náhradním trestem odnětím svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na dobu osmi měsíců, měl obviněný P. K. tento peněžitý trest stále uložený, a tedy i vykonatelný.
Protože však došlo tímto postupem k porušení podmínek pro ukládání souhrnného trestu, jak jsou stanoveny v §35 odst. 2 tr. zák., tuto vadu napravil Nejvyšší soud tím, že rozhodnutím ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 2/2008, uvedený vadný rozsudek, jak je výše uvedeno, zrušil a vysvětlením v čem spočívalo porušení zákona, věc znovu vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby uvedenou vadu, která byla učiněna v neprospěch obviněného, napravil. K tomu je ještě potřeba zmínit i to, že i když byla předmětná stížnost pro porušení zákona v uvedené věci podána ve prospěch obviněného, bylo porušení zákona shledáno v tom, že pro obviněného bylo nepříznivé, jestliže v důsledku nesprávného postupu podle §35 odst. 2 tr. zák., v rozporu s podmínkami v něm stanovenými, došlo ke zrušení jen jednoho ze dvou trestů, a nikoli celého trestu, tedy všech druhů trestů, které byly zrušovaným rozsudkem obviněnému uloženy. Náprava tohoto pochybení proto měla spočívat v tom, že při nově ukládaném souhrnném trestu, při splnění všech podmínek §35 odst. 2 tr. zák. měly být obviněnému za oba uvedené trestné činy uloženy, po zrušení celého trestu a vyslovení trestu nového, současně oba druhy zmíněných trestů.
Pokud tedy odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu, nyní dovoláním napadeným rozsudkem ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 12 To 271/2008, v rámci ukládání souhrnného trestu uložil kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody též peněžitý trest, který mu vyměřil zcela shodně jak do jeho výše, tak i výměry náhradního trestu zcela ve shodě s tím, jak byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 10 T 208/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 11 To 234/2007, a současně přitom zrušil celý výrok o trestu posledně zmíněného rozhodnutí, nemohlo dojít k porušení ustanovení podle §273 tr. ř., neboť daným postupem nedošlo ke zhoršení postavení obviněného oproti stavu, jenž existoval v době, kdy soud prvního stupně rozhodl svým prvním rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 3 T 42/2007.
Vzhledem k tomu, že obviněný vytýkal i to, že soudy řádně nezkoumaly dostatečně poměry obviněného a to, zda je takový trest dobytný, Nejvyšší soud konstatuje, že uvedená zákonná podmínka, kterou je soud povinen zkoumat před tím, než obviněnému peněžitý trest vyměří, je stanovena v ustanovení §54 odst. 1 tr. zák., podle něhož při výměře peněžitého trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele; peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl neodbytný. Přičemž platí, že závěr o dobytnosti peněžitého trestu se musí opírat o spolehlivé zjištění osobních, výdělkových a majetkových poměrů pachatele. Za nedobytný by bylo nutné pokládat peněžitý trest, když už při rozhodování o trestu je s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele zjevné, že peněžitý trest pachatel nemůže vykonat, a to ani zaplacením ve splátkách podle §53 odst. 4 tr. zák.
Nejvyšší soud s ohledem na obsah napadeného rozhodnutí poukazuje v této souvislosti na to, že soud druhého stupně ani shora uvedené hledisko při svých úvahách vztahujících se k uložení přiměřeného trestu za trestnou činnost obviněného neopomenul, neboť jak z odůvodnění jeho rozhodnutí (viz. strana 6) vyplývá, tak uložení peněžitého trestu zdůvodnil jednak závažností obou deliktů, a jednak majetkovými a osobními poměry obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že ani proti tomuto závěru odvolacího soudu nelze mít žádné výhrady, neboť pokud jde o konkrétní poměry obviněného, tak z obsahu spisového materiálu plyne, že v rámci své výpovědi učiněné v přípravném řízení se ke svým výdělkovým poměrům vyjádřil tak, že působí jako podnikatel s měsíčním příjmem 20 - 30.000,- Kč (č. l. 54). Na základě této skutečnosti je tedy zřejmé, že příjmy dovolatele dávaly pro uložení peněžitého trestu dostatečný podklad.
Nejvyšší soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že veškeré námitky, jež obviněný v rámci dovolání vznesl, nejsou opodstatněné, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová