ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.332.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 332/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2009 o dovolání obviněného Z. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 9 To 460/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 44/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 5 T 44/2008, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl shledán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 2 T 85/2007, který nabyl právní moci dne 4. 10. 2007, byl odsouzen podle §234 odst. 1, §42 odst. 1 (nepřesně uvedeno §41 odst. 1), §35 odst. 2, §40 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 2 T 85/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1) dopustil tím, že dne 29. 8. 2007 v době kolem 7:00 hodin v P. na chodníku mezi domy v ulicích M. a N. přiběhl k poškozené M. L. a se slovy: „Dej tašku, dej tašku“ se jí snažil vytrhnout kabelku, která mimo jiné obsahovala občanský průkaz, průkaz na MHD, průkaz pojištěnce ZP, hnědou koženkovou peněženku s finanční hotovostí ve výši 800,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia 3510i, dioptrické brýle s kovovými obroučkami, skládací deštník, klíče od bytu a další osobní věci a písemnosti, kterou měla přes levé rameno, poškozená se bránila a kabelku držela, přestože se s ní o kabelku přetahoval, následně poškozené vyhrožoval nožem, který držel v ruce tím způsobem, že jí nůž přiložil na břicho a řekl jí, ať mu dá tašku nebo ji řízne, přičemž poškozená držela tašku v pravé ruce, kam si ji dala během přetahování, následně se obviněný poškozené zakousl do pravé ruky, a to přes rukáv bundy, poškozená kabelku nepustila, načež jí obviněný přiložil nůž ke krku a lehce ji řízl přes levou část brady a krku, poškozená kabelku pustila a obviněný s ní z místa utekl, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 2.935,- Kč a drobná poranění, která si vyžádala lékařské ošetření, a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 6 T 90/2000, který nabyl právní moci dne 31. 7. 2000, odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, který vykonal dne 18. 6. 2004, a v mezidobí vykonával další nepodmíněné tresty odnětí svobody;
trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. pod bodem 2) se dopustil tím, že nejméně dne 29. 8. 2007 v době kolem 7:00 hodin se zdržoval v P. v ulicích M. a N., a to přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. 3 T 93/2005, který nabyl právní moci dne 6. 9. 2005, odsouzen k trestu zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu jednoho roku, přičemž se od 2. 11. 20005 do 31. 1. 2006 nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P. P. a od 22. 3. 2006 do 24. 5. 2007 ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. J.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 odvoláními. Obviněný, ačkoliv deklaroval, že napadá výrok o vině i výrok trestu, však uplatnil toliko námitky směřující proti výroku o trestu. K odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, jež směřovalo výlučně proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008. sp. zn. 9 To 460/2008, podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1) a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně odsouzen za tyto trestné činy a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 2 T 85/2007, podle §234 odst. 1, §42 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let a osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice se ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 2 T 85/2007, který nabyl právní moci dne 4. 10. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání s tím, že směřuje proti výroku vině i trestu, v němž odkázal na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný odvolacímu soudu především vytýkal, že při hodnocení a zvažování všech okolností skutků vycházel striktně z popsaného stavu věci a nepřihlédl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k jeho zdravotnímu stavu. Poukazoval na okolnost, že je mu 28 let, od 15 let je drogově závislý a od tohoto věku též páchá trestnou činnost. Upozornil na své zdravotní komplikace, epileptický záchvat i vážnou operaci, jíž se podrobil. V současné době se stále léčí, trpí úzkostným syndromem a třebaže chápe, že jeho jednání je nebezpečné, žádá o zmírnění trestu. Naznačoval, že při stanovení výše trestu by mělo být přihlédnuto k jeho závislosti na drogách a že pod vlivem této závislosti páchal trestnou činnost již jako mladistvý.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (aniž učinil návrh na další postup).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že podaní obviněného neobsahuje jedinou konkrétní námitku, která by se týkala výroku o vině. Ve vztahu k napadenému výroku o vině měl proto za to, že se jedná fakticky o neodůvodněné dovolání, a proto je podaní nutno posuzovat tak, jako kdyby bylo podáno pouze proti výroku o trestu. V rámci podatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze sice napadat nesprávnost některých hmotně právních posouzení, která se týkají rozhodování o trestu, např. nesprávnost aplikace ustanovení §35 odst. 2 nebo §37a tr. zák. o ukládání souhrnného a společného trestu, nelze však vznášet námitky toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Námitky týkající se pouze přílišné přísnosti uloženého trestu nelze uplatnit ani v rámci žádného jiného dovolacího důvodu, a to ani v rámci důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak k nápravě vad výroku o trestu určen. Námitky obviněného, kterými se domáhal uložení mírnějšího trestu s ohledem na svůj zdravotní stav deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Připomněl, že aplikaci ustanovení §40 tr. zák. lze dovoláním napadat pouze v případě, že soud mimořádně snížil trest bez splnění podmínek citovaného ustanovení, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud však soudy podmínky pro aplikaci ustanovení §40 tr. zák. neshledaly, nelze se mimořádného snížení trestu odnětí svobody domáhat ani s odkazem na dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s odkazem na žádný jiný důvod dovolání. Námitky obviněného v tomto směru nepovažoval za jasně formulované.
Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z textu dovolání obviněného se podává, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem nepřiměřeně přísným, neboť nebylo přihlédnuto ke všem podle něj relevantním okolnostem případu, zejména ke zdravotnímu stavu obviněného a jeho dlouhodobé závislosti na drogách, pod jejichž vlivem se již od 15 let dopouštěl trestné činnosti.
Námitky obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Evidentně nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Obviněný nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin. Ve vztahu k výroku o vině ostatně dovolatel žádné konkrétní námitky neuplatnil. V tomto rozsahu je proto nutno jeho dovolání považovat za neodůvodněné, jak uvádí i státní zástupce, a dovolací soud nemůže výrok o vině přezkoumat, byť obviněný deklaroval, že i proti němu jeho dovolání směřuje, neboť není zřejmé, jaké vady obviněný ve výroku o vině spatřoval. Jím vytýkané vady ale nelze chápat ani jako výhradu, že napadené rozhodnutí spočívá na tzv. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (k tomu rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozsudku odvolacího soudu nespatřoval.
Jeho výhrady směřovaly výlučně proti nepřiměřené přísnosti odvolacím soudem uloženého trestu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu též rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítl, když uváděl, že nebylo přihlédnuto ke všem okolnostem případu, zejména k jeho zdravotnímu stavu, k pooperačním komplikacím, závislosti na drogách apod. V podstatě tak tvrdil, že mu byl uložen trest v rozporu se zásadami pro ukládání trestů uvedených v §23 odst. 1 a 31 a násl. tr. zák.
Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, jakými úvahami se řídil při stanovení druhu trestu a jeho výměry, a závěry, k nimž dospěl, též náležitě zdůvodnil. Při stanovení konkrétního stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost vycházel důsledně z kritérií vymezených §3 odst. 4 tr. zák., konstatoval, že obviněný se dopustil vysoce nebezpečného jednání vůči starší osobě, která měla snížené možnosti obrany vůči jeho jednání, jež se vyznačovalo značnou brutalitou. Stranou jeho pozornosti nezůstaly ani možnosti nápravy a poměry obviněného, upozornil na jeho četná odsouzení, jež jej ale neodradila od opakování úmyslné trestné činnosti. Protože obviněnému byl ukládán souhrnný trest odnětí svobody podle zásad uvedených v §35 odst. 2 tr. zák. podle trestní sazby §234 odst. 1 tr. zák. modifikované ve smyslu §42 odst. 1 tr. zák., souhrnný trest odnětí svobody ve výměře sedmi let a osmi měsíců byl uložen na samé dolní hranici modifikované trestní sazby. Zdravotní stav obviněného byl zohledněn při rozhodování o způsobu výkonu trestu a obviněný byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do mírnějšího typu věznice, věznice s ostrahou.
Trest, který byl obviněnému uložen, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a rozhodně jej nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková