ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.539.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 539/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2009 o dovoláních obviněného R. H., a nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného R. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 3 To 152/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 8/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněného R. H. směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 3 To 152/2008, jehož vydání předcházela tato rozhodnutí:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 52 T 8/2007, byl obviněný R. H. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s K. E. tak, že poté, co v B. na ulici B. dne 17. 2. 2007 v době kolem 2.45 hodin před barem R. obviněný K. E. absolvoval za přítomnosti obviněného R. H. fyzickou potyčku s P. Ž., při níž byl tento blíže nezjištěným způsobem ze strany obviněného R. H. pořezán na levé ruce, a poté, co se oba obvinění odebírali od baru R. po ulici B. směrem na ulici Č., kde se na rohu těchto ulic obvinění střetli s protijdoucími poškozenými R. B., O. A. H. a M. B. a došlo v době kolem 3.00 hodiny mezi obviněnými na straně jedné a poškozenými na straně druhé k verbálnímu konfliktu, kdy oba obvinění k zastrašení poškozených použili rozevřené kapesní nože, které drželi u pasu v rukou natažených před sebou, v důsledku čehož se obvinění a poškození krátce rozešli, avšak následně opět dne 17. 2. 2007 v době kolem 3.08 v B. na ulici Č. před domem v prostoru tramvajových zastávek MHD po shora uvedeném konfliktu společně napadli v úmyslu usmrtit kopy nohou, údery rukou, obviněný R. H. za použití zavíracího nože délky čepele 8,5 cm, šířky čepele 1,5 cm, event. též za použití blíže nezjištěného bodnořezného nástroje obviněným K. E. poškozeného R. B., který v důsledku bodnořezného poranění v oblasti hrudníku spočívajícím v průbodu hrudní stěny, průbodu osrdečníku a průbodu přední stěny pravé komory srdeční, zemřel v sanitním voze při převozu do nemocnice, O. A. H., který utrpěl bodnořezná poranění hrudníku a břicha spočívající v ráně přední stěny hrudníku, zranění osrdečníku a hrotu srdečního, krvácející ránu hrotu srdečního, krvácení do osrdečníkové dutiny, úrazové poškození pohrudnice, poškození levé vnitřní hrudní žíly, krvácení do dutiny hrudní, bodnou ránu bránice, bodnou ránu II. segmentu jater a bodnou ránu podsrdeční části žaludku a krvácení do dutiny břišní, v jejichž důsledku byl ohrožen na životě a musel být urgentně hospitalizován v nemocnici na oddělení ARO, a M. B., kterému způsobili pohmoždění hrudníku, zlomeninu I. zubu vlevo nahoře a bolestivost hlavy po úderech s krátkodobým bezvědomím, hematomem pod levým okem, přičemž nejméně poranění poškozenému O. A. H. způsobil obviněný R. H. a poranění poškozenému M. B. obviněný K. E.
Za tyto trestné činy byl obviněný R. H. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. a za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – zavíracího nože. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného K. E. a o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obvinění R. H. i K. E. podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 3 To 46/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. uvedený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. H. uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., když nově vymezil i skutek, který popsal tak, že, obviněný R. H. s obviněným K. E. dne 17. 2. 2007 v době kolem 3.08 hod. v B. na ulici Č. před domem v prostoru tramvajových zastávek MHD po předchozím slovním napadení a fyzickému konfliktu napadli poškozené O. A. H., a M. B., tím způsobem, že obviněný R. H. za použití zavíracího nože délky čepele 8,5 cm, šířky čepele 1,5 cm, napadl O. A. H., v úmyslu jej usmrtit, a to tak, že jej bodl do oblasti hrudníku, v důsledku čehož poškozený utrpěl bodnořezná poranění hrudníku a břicha spočívající v ráně přední stěny hrudníku, zranění osrdečníku a hrotu srdečního, krvácející ránu hrotu srdečního, krvácení do osrdečníkové dutiny, úrazové poškození pohrudnice, poškození levé vnitřní hrudní žíly, krvácení do dutiny hrudní, bodnou ránu bránice, bodnou ránu II. segmentu jater a bodnou ránu podsrdeční části žaludku a krvácení do dutiny břišní, v důsledku čehož byl akutně ohrožen na životě, přičemž k úmrtí nedošlo pouze v důsledku včasné a vysoce odborné lékařské pomoci, a obviněný K. E. údery pěstí do oblasti hlavy napadl M. B., v důsledku čehož poškozený utrpěl zlomeninu I. zubu vlevo nahoře, trauma hlavy s komocí mozkovou a hematom pod levým okem, přičemž takto jednali na frekventovaném místě za přítomnosti více osob, které jednání obviněných sledovaly.
Za tyto trestné činy byl obviněný R. H. podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – zavíracího nože. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného K. E. a o náhradě škody.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu dovolání obviněného R. H. podaného proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci usnesením ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1299/2008, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 3 To 46/2008 v části týkající se obviněného R. H., v rozsahu tohoto zrušení zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Olomouci poté, co věc na základě uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu projednal, rozhodl rozsudkem ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 3 To 152/2008 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 52 T 8/2007, zrušil ohledně obviněného R. H. ve výroku o vině, trestu a o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného R. H. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., čehož se dopustil tak, že obviněný R. H. s již pravomocně odsouzeným K. E. dne 17. 2. 2007 v době kolem 3.08 hod. v B. na ulici Č. před domem v prostoru tramvajových zastávek MHD po předchozím slovním a fyzickém konfliktu napadli poškozené O. A. H., a M. B., tím způsobem, že obviněný R. H. za použití zavíracího nože délky čepele 8,5 cm, šířky čepele 1,5 cm, napadl O. A. H., a to tak, že jej bodl do levého dolního kvadrantu hrudníku s vědomím, že v těchto místech se nachází životně důležité orgány a způsobí tak závažná poranění poškozeného, v důsledku čehož poškozený utrpěl bodnořezná poranění hrudníku a břicha spočívající v ráně přední stěny hrudníku, zranění osrdečníku a hrotu srdečního, krvácející ránu hrotu srdečního, krvácení do osrdečníkové dutiny, úrazové poškození pohrudnice, poškození levé vnitřní hrudní žíly, krvácení do dutiny hrudní, bodnou ránu bránice, bodnou ránu II. segmentu jater a bodnou ránu podsrdeční části žaludku a krvácení do dutiny břišní, v důsledku čehož byl akutně ohrožen na životě, přičemž k úmrtí nedošlo pouze v důsledku včasné a vysoce odborné lékařské pomoci, a obviněný K. E. údery pěstí do oblasti hlavy napadl M. B., v důsledku čehož poškozený utrpěl zlomeninu I. zubu vlevo nahoře, trauma hlavy s komocí mozkovou a hematom pod levým okem, přičemž takto jednali na frekventovaném místě za přítomnosti více osob, které jednání obviněných sledovaly.
Za tyto trestné činy obviněného R. H. odsoudil podle §222 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – zavíracího nože se střenkou kombinovanou kovem a dřevem, čepelí z bílého kovu o délce čepele 8,5 cm a šířce čepele 1,5 cm. Také rozhodl o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu Olomouci, jak je shora naznačeno, podali dovolání jednak obviněný R. H., jenž tak učinil prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. B. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a jednak nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného, a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný R. H. v dovolání vymezil, že jím směřuje pouze proti výroku o trestu a namítá nepřiměřenost uloženého trestu. Soudům vytkl, že pokud mu vyměřily trest podle sazby trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. v trvání šesti let, což je nad polovinou trestní sazby stanovené u tohoto trestného činu, nepřihlédly dostatečně ke všem hlediskům uvedeným v §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. Především má za to, že soudy opomenuly přihlédnout k okolnostem, za kterých k potyčce došlo, a že poškozený během trestního řízení několikrát svou výpověď měnil, nebyl schopen popsat, jakým způsobem byl bodnut. Dále obviněný zdůraznil, že to byl právě poškozený, kdo se choval nejagresivněji, když se začal svlékat a chystal se k rvačce. Ve vztahu ke své osobě obviněný poukázal na to, že měl u sebe jen běžný kapesní nůž, který poškozeného sice zasáhl, avšak vážnější újmu mu nezpůsobil, když se zranění vcelku bez komplikací a rychle zhojilo. Obviněný též připomenul, že je osobou netrestanou a nebyl při činu pod vlivem drog či alkoholu. Poukázal také na to, že mu nebyly přičteny polehčující okolnosti podle §33 písm. f), g), ch) a j) tr. zák., což se odrazilo ve výši trestu, která je podle něj nepřiměřená.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 3 To 152/2008, a to ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo k zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc znovu sám projednal a rozhodl, event., aby ji vrátil soudům nižších stupňů k novému projednání a rozhodnutí.
V souladu s §265h odst. 1 tr. ř. uvedla k dovolání obviněného své stanovisko státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která sdělila, že důvody, o které je dovolání opíráno, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, když nepřiměřenost trestu není vymezena žádným z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně dovolání podané v neprospěch obviněného R. H. opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zaměřila proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Po shrnutí předešlého vývoje předmětného trestního řízení konstatovala, že vrchní soud poté, co správně zjistil skutkový stav, jej nesprávně hmotně právně posoudil, pokud v uvedeném činu neshledal znaky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. Vrchnímu soudu zejména vytkla extrémní nesoulad mezi právními závěry a učiněnými skutkovými zjištěními. Vrchní soud podle ní z popisu skutku nedůvodně vypustil skutková zjištění, která jsou významná pro posouzení subjektivní stránky jednání obviněného, tedy k posouzení úmyslu ve vztahu k pokusu trestného činu vraždy. Jedná se o skutková zjištění, která krajský soud vyjádřil v popisu skutku tím, že do něj zahrnul konflikt obviněného na ulici B. dne 17. 2. 2007 v době kolem 02.45 hod. před barem R., a to konkrétně potyčku s P. Ž., při níž byl tento nezjištěným způsobem ze strany obviněného pořezán na levé ruce a další konflikt, při kterém se střetli obviněný R. H. a obviněný K. E. s poškozenými R. B., O. A. H. a M. B. kolem 3.00 hod., kdy mezi nimi došlo k verbálnímu konfliktu a oba obvinění použili kapesní nože, které drželi před sebou. Tyto skutečnosti odvolací soud nezpochybnil, a ani k nim neučinil jiná skutková zjištění, ale do odůvodnění rozsudku je převzal. Podle nejvyšší státní zástupkyně však jde o skutková zjištění, která jsou významná k otázce zavinění, a která by ani po rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněného jeho postavení nikterak nezhoršovala, ale byla by pouhou konkretizací jeho jednání.
Jestliže vrchní soud upravil popis skutku v porovnání se skutkem, jak jej popsal krajský soud, pak se tato změna odvíjela od zjištění, že obvinění R. H. a K. E. nejednali jako spolupachatelé, a že nelze zjistit, kdo zapříčinil smrt poškozeného R. B. Skutková zjištění, která jsou významná z hlediska subjektivní stránky trestného činu, tedy okolnosti předcházející bezprostřednímu napadení O. A. H. a samotné napadení tohoto poškozeného za použití nože či místa zasažení poškozeného ze strany obviněného R. H., zůstala nezměněna, a jsou vyjádřena v odůvodnění rozsudku. Ze znaleckého posudku a výpovědi znalce z odvětví soudního lékařství je zřejmé, jakým konkrétním způsobem obviněný ránu vedl, do kterých míst na těle ji vedl, že obviněný měl místo, které na těle poškozeného zasáhl ve svém zorném poli a útok nebyl veden nahodile. Je také zřejmé, že útok byl veden nástrojem s velmi ostrým hrotem a ostře vybroušeným břitem, k jehož průniku stačila maximálně střední síla. Oba dva soudy zjistily okolnosti, za nichž k útoku došlo, jakým motivem byl obviněný veden, jakého nástroje bylo použito, že obviněný vědomě útočil proti hrudníku poškozeného, znal možné následky útoku a nemohl počítat s žádnými konkrétními okolnostmi, které by smrtelnému následku zabránily. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že při správné aplikaci hmotného práva je na místě jednání obviněného kvalifikovat jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. a §219 odst. 1 tr. zák., spáchaného po subjektivní stránce podle §4 písm. b) tr. zák.
V závěru dovolání z těchto důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 3 To 152/2008 v celém rozsahu a rovněž zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. B. podal obviněný k dovolání nejvyšší státní zástupkyně písemné vyjádření, v němž toto dovolání označil za nedůvodné. Zejména zdůraznil, že odvolací soud postupoval v intencích usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 8 Tdo 1299/2008, a pokud byl čin vymezen tak, jak to učinil v napadeném rozhodnutí odvolací soud, je použitá právní kvalifikace správná. Navrhl, aby bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítnuto jako nedůvodné.
Když Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného i nejvyšší státní zástupkyně jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda uplatněné námitky dovolatelů lze považovat za důvody dovolání, jak jsou vyjádřeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Protože obviněný své dovolání opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je nutné zdůraznit, že z tohoto důvodu lze dovolání podat, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z dikce tohoto ustanovení plyne, že uvedený dovolací důvod může spočívat ve dvou alternativách; buď že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Rozsudkem soudu druhého stupně byl obviněnému podle zákonné sazby podle §222 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let. Jestliže lze pachatele podle §222 odst. 1 tr zák. potrestat trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let, je zcela zřejmé, že trest odnětí svobody, k němuž byl obviněný odsouzen, je druhem trestu, který zákon připouští. Výměra v trvání šesti let koresponduje rovněž s trestní sazbou, kterou lze za uvedený trestný čin vyměřit. V daném případě tudíž nebylo splněno ani jedno ze zákonem stanovených hledisek, s nimiž zákon spojuje možnost uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Jestliže obviněný svými výhradami brojil proti výši uloženého trestu odnětí svobody, což však tento dovolací důvod nepřipouští, a takto uplatněné námitky nejsou obsahem nejen označeného, ale ani žádného jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř., obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než zákon vymezuje, a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného R. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Ve vztahu k dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné uvést, že podle něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání uplatnila námitky, které na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dopadají, protože za vadu napadeného rozhodnutí označila zejména to, že odvolací soud správně zjištěný skutkový stav věci nesprávně právně posoudil, pokud obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., a nikoliv pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., což jsou výhrady právní povahy, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda takto podané dovolání je opodstatněné.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud je při svém rozhodování o právních otázkách vázán skutkem, jak byl soudy nižších stupňů zjištěn, je nutné zdůraznit, že Vrchní soud v Olomouci v nyní dovoláním napadeném rozsudku s ohledem na předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 8 Tdo 1299/2008, změnil skutkové zjištění oproti tomu, jak je vymezil ve svém předchozím rozsudku ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 3 To 46/2008, a to tak, že na rozdíl od dřívějšího zjištění, že obviněný R. H. napadl O. A. H. „v úmyslu jej usmrtit, a to tak, že jej bodl do oblasti hrudníku…“, v nyní napadeném rozsudku učinil skutkový závěr, že „…obviněný R. H. bodl O. A. H. do levého dolního kvadrátu hrudníku s vědomím, že v těchto místech se nachází životně důležité orgány a způsobí tak závažná poranění poškozeného ...“.
Pro úplnost Nejvyšší soud se zřetelem na obsah svého předchozího rozhodnutí ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1299/2008, konstatuje, že s názory a pokyny v tomto rozhodnutí uvedenými tento postup odvolacího soudu plně koresponduje. Dovolací soud totiž uložil odvolacímu soudu, aby znovu, právě se zřetelem na změnu skutkových zjištění učiněných a jinak vymezených oproti tomu, jak k nim dospěl soud prvního stupně, posuzoval otázku subjektivní stránky jednání obviněného, a vydal k tomu podrobné odůvodnění a vysvětlení (viz strana 6 až 8 usnesení Nejvyššího soudu).
Je též vhodné připomenout, že odvolací soud správně dovodil, že poté, co se zřetelem na nemožnost porušení zásady zákazu reformationis in peius, když odvolání a dovolání v této věci byla podaná pouze ve prospěch obviněného, nebylo možné po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 3 To 46/2008, postavení obviněného R. H. zhoršit, a to tedy ani změnou skutkových zjištění v jeho neprospěch. Bylo tudíž nutné posuzovat právní otázky, zejména pokud jde o posouzení subjektivní stránky, na podkladě minimálně těch skutkových závěrů, které učinil v rozsudku ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 3 To 46/2008, odvolací soud, a to v souladu s těmi pokyny a výhradami, jež Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí vyjádřil (viz ustanovení §265s odst. 1, 2 tr. ř.).
Vrchní soud se řídil právním názorem, který Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí vyjádřil a při shora označené změně skutkového stavu věci, a v návaznosti na své již dříve vydané a výše citované rozhodnutí, shledal, že obviněný spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Přičemž je nutné si uvědomit, že ve vztahu k subjektivní stránce zde nestačí, aby pachatel úmyslně vykonal něco, co způsobilo těžkou újmu na zdraví, nýbrž je třeba, aby jeho úmysl směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví (viz rozhodnutí č. 19/14963 Sb. rozh. tr.). Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn.
V projednávané věci je též nutné poukázat na to, že trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se od trestného činu pokusu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. liší jen formou zavinění, a je tedy rozhodující subjektivní stránka, totiž k jakému následku směřoval úmysl pachatele (srov. rozhodnutí č. 62/1973 Sb. rozh. tr.). Je tak patrné, že vztah trestného činu těžké újmy na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. a §219 odst. 1 tr. zák. je velmi úzký a odlišnost lze nalézt pouze ve formě zavinění, když rozhodující je, k jakému následku směřoval úmysl pachatele. Ze skutkových okolností je třeba zjistit, zda-li úmysl směřoval k usmrcení jiného, k čemuž však nedošlo, a proto zůstalo jednání ve stadiu pokusu, nebo pachatel směřoval svůj úmysl ke způsobení těžké újmy na zdraví. Přitom nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o vražedném úmyslu lze učinit z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, IV. ÚS 433/02).
Vrchní soud v Olomouci v rozsudku, proti němuž nyní dovolání nejvyšší státní zástupkyně směřuje, respektoval nejen všechna tato hlediska, ale i ta, která již byla v souvislosti s otázkou subjektivní stránky vyjádřena v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu. Lze proto poukázat např. na stranu 17 a násl. k dovolání přezkoumávaného rozsudku, kde odvolací soud uvedl, že s ohledem na průběh událostí byl obviněný R. H. motivován snahou porvat se za každou cenu. Na základě výsledků provedeného dokazování však nebylo možno zjistit postavení obviněného a poškozeného v době bodnutí a v důsledku toho ani přesně stanovit, zda rána, kterou poškozenému zasadil, byla věcí momentálního postavení obou nebo její lokalizaci ovlivnil pohyb poškozeného, anebo byla přímo mířena. Učinil shrnutí, že rána byla vedena směrem zpředu dozadu, zprava doleva z pohledu postavení obviněného, přičemž její charakter byl bodno-řezný a mechanismus způsobení bodný. Na podkladě výsledků provedeného dokazování Vrchní soud v Olomouci na straně 19 rozsudku dospěl k závěru, že bylo možné vzít za prokázané, že obviněný jednal v přímém úmyslu /§4 písm. a) tr. zák./, poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví, když výsledky provedeného dokazování nesvědčí pro to, že by obviněný jednal s úmyslem poškozeného usmrtit. Kromě jiných skutečností, pro které odvolací soud takový úmysl vyloučil, byla i skutečnost, že obviněný R. H. záměr způsobit poškozenému smrt, nedal v průběhu konfliktu najevo verbálně, ani tím, že by v útoku na poškozeného dále pokračoval.
Nejvyšší soud ze všech uvedených skutečností shledal, že Vrchní soud v Olomouci nepochybil, jestliže obviněného R. H., za stávající důkazní situace a se zřetelem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1299/2008, uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., když dospěl k závěru, že s ohledem na učiněná skutková zjištění nelze v činu, jenž je obviněnému kladen za vinu, shledat především po subjektivní stránce naplnění znaků pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. S tímto právním závěrem se Nejvyšší soud plně ztotožnil, jakož i s argumentací, kterou v odůvodnění napadeného rozhodnutí rozvedl odvolací soud, na níž pro stručnost jen odkazuje.
Protože Nejvyšší soud s ohledem na výše učiněné závěry neshledal právní posouzení činu obviněného R. H., které bylo v rámci dovolání napadáno, za vadné, posoudil dovolání nejvyšší státní zástupkyně za zjevně neopodstatněné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová