ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.610.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 610/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 5 To 578/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 84/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 105 T 84/2008, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových okolností dopustil tím, že dne 19. 6. 2008 v době kolem 18.00 hodin v H., okres K., na ulici U S., v prodejně obchodního domu K., za běžného provozu odcizil z regálu 6 kusů kosmetiky zn. Dove v hodnotě 654,- Kč, které uschoval do batohu, pronesl bez zaplacení prostorem pokladen, kde byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby a způsobil tak společnosti K. Č. r., v. o. s., P., provozovna H. škodu ve výši 654,- Kč, a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 102 T 262/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 5 To 325/2006, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2006 odsouzen za dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, který vykonal ve věznici s ostrahou dne 22. 2. 2008.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 5 To 578/2008, odvolání obviněného, podané pouze proti výroku o trestu uloženého rozsudkem soudu prvního stupně, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. G. podal dovolání, jež vymezil dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a jeho odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto. Obviněný vytkl oběma soudům, že dostatečně řádně nezvážily jeho námitky, jimiž poukazoval na svůj špatný zdravotní stav, v němž se trestného činu dopustil. Uvedl, že trpí epilepsií a častými epileptickými záchvaty. Za nesprávné označil, že s ohledem na tuto skutečnost nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na základě něhož by bylo možné posoudit, zda byl v době spáchání trestného činu trestně odpovědný. Vyjádřil přesvědčení, že neměl být odsouzen, ale z důvodu jeho nepříčetnosti mělo být toto trestní stíhání zastaveno.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání vyhověl a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 5 To 578/2008 a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, a u něj činná státní zástupkyně písemně vyjádřila, že jestliže obviněný dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., je nutné vycházet z toho, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat jen vady právní a nikoliv nesprávnost skutkových zjištění nebo vadné hodnocení důkazů. S odkazem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zák., které je právním problémem na označený důvod dopadající, uvedla, že nepříčetnost je stav, v němž někdo pro duševní poruchu, jež je dána v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost nebo nemůže své jednání ovládat. Samotná duševní porucha, pokud nevyvolá vymizení některé z těchto schopností, však důvodem nepříčetnosti není. Vzhledem k obhajobě obviněného, který sám uvedl, že do supermarketu vstoupil s úmyslem něco odcizit za účelem dalšího prodeje, neshledala takové okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by u obviněného mohlo jít o nepříčetnost. Orgány činné v trestním řízení proto neměly důvod k ověření této obhajoby obviněného znalcem z oboru psychiatrie. Z uvedených důvodů shledala dovolání obviněného neopodstatněným a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda je dovolání obviněného přípustné. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu a bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Dovolání je nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Nepřípustné je dovolání i za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací nebo stížnostní soud.
Za nepřípustné je proto považováno dovolání tehdy, pokud bylo v rámci odvolacího řízení odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle §254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině. V takovém případě nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině, a pokud tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud takové dovolání věcně nepřezkoumává, ale jako nepřípustné je odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (k tomu srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 5, roč. 2004, č. -T 689).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávané věci zjistil, že obviněný odvolání podané proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 105 T 84/2008, zaměřil výhradně proti výroku o trestu, který podle jeho obsahu považoval za nepřiměřeně přísný, shledal, že odvolací soud usnesením ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 5 To 578/2008, přezkoumával ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., toliko tento napadený výrok o trestu. V Odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud tento svůj postup výslovně zdůraznil a uvedl, že se zabýval pouze touto výhradou směřující proti výroku trestu.
Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání obviněného výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně nepřezkoumával podle §254 odst. 2 tr. ř., a proto se obviněný nemohl v rámci dovolacího řízení domáhat přezkoumání výroku o vině, který nebyl předmětem odvolacího řízení.
Jestliže obviněný P. S., jak je shora uvedeno, svým dovoláním napadal pouze výrok o vině, je takové dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustným, a proto ho Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová