ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.626.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 626/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2009 o dovolání obviněných B. M., a M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 3 To 138/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 12/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných B. M. a M. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 46 T 12/2007 (ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 46 T 12/2007), byli obvinění B. M., M. P. a P. Š. uznáni vinnými, že:
1. B. M. (společně s P. Š.)
a. dne 21. 4. 2005 zaslal O. T. faxem z kanceláře R., spol. s r. o., v B., objednávku vypracovanou P. Š. na odběr 50 tun surového řepkového oleje, na jejímž základě O.T. dne 22. 4. 2005 surový řepkový olej v množství 51,75 tun dodal do železniční stanice B., kde si jej B. M. převzal společně s fakturou znějící na částku 911.701,80 Kč (splatnou dne 26. 4. 2005) a podle pokynu P. Š. jej dále prodal firmě Z. O., D. M., P. u K., a to za částku ve výši 605.110,55 Kč,
b. B. M. poté, co za účelem vylákání další dodávky surového řepkového oleje předal v přesně nezjištěný den O. T. finanční částku ve výši 250.000,- Kč, kterou dříve obdržel od P. Š., jako částečnou úhradu první dodávky oleje, dne 20. 5. 2005 prostřednictvím faxu objednal u O. T. dalších 300 tun tohoto oleje, kdy na základě této objednávky O. T. dodal do železniční stanice B. 256,35 tun surového řepkového oleje, který si společně s fakturou na částku 4.527.855,- Kč (splatnou dne 30. 5. 2005) B. M. převzal a podle pokynu P. Š. na podkladě kupní smlouvy ze dne 23. 5. 2005 dále prodal firmě J. M., Š., B., za částku ve výši 2.878.477,- Kč,
a přestože výše uvedení odběratelé Z. O. a J. M. jednotlivé dodávky surového řepkového oleje společnosti R., spol. s r. o., minimálně z části v hotovosti uhradili, kdy B. M. podepsal na pokyn P. Š. na O. a v B. faktury a příjmové a výdajové pokladní doklady a P. Š. převzal peníze, které použil pro vlastní potřebu, B. M. ani P. Š. poškozenému O. T. kromě výše uvedené zálohy ve výši 250.000,- Kč za dodaný surový řepkový olej ničeho neuhradili a způsobili mu tak škodu v celkové výši 5.189.556,80 Kč,
2. B. M. a M. P. (společně s P. Š.): B. M., jednatel společnosti R., spol. s r. o., telefonicky sjednal schůzku s O. T., fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona, s místem podnikání T., J. H., za účelem objednání další dodávky surového řepkového oleje, a to přesto, že věděl, že dva předchozí odběry oleje nebyly v plné výši uhrazeny, na dohodnutou schůzku s O. T. konanou v uvedeném období u motorestu u tří věžiček v J. B. M. odvezl M. P., kdy následně B. M. vyhotovil a zaslal O. T. falešné oznámení Č. s., a. s., o zadání příkazu k úhradě částky ve výši 4.527.855,- Kč na jeho firemní účet s datem splatnosti 31. 5. 2005, a to za účelem vylákání další dodávky oleje, a dne 31. 5. 2005 zaslal prostřednictvím faxu O. T. objednávku na 200 tun surového řepkového oleje na základě kupní smlouvy ze dne 21. 4. 2005, kterou mu předtím předal P. Š., přičemž O. T.řepkový olej dne 2. 6. 2005 dodal do železniční stanice B. v množství 200,80 tun, kde si jej M. P. s B. M. téhož dne společně s fakturou na částku 3.545.548,70 Kč převzali a na podkladě kupní smlouvy již ze dne 25. 5. 2005 dále prodali firmě R., s. r. o., Č., O., za částku ve výši 3.246.936,- Kč
a třebaže společnost R., s. r. o., za dodaný řepkový olej společnosti R., spol. s r. o., minimálně částečně zaplatila, a to částečně v hotovosti, kterou osobně převzal M. P., a částečně převodem na bankovní účet účelově založený na pokyn M. P. L. Z., který peníze v částce 1.400.000,- Kč v hotovosti vybral a obratem předal M. P., B. M., P. Š. ani M. P. poškozenému O. T. za dodaný surový řepkový olej ničeho neuhradili a způsobili mu tak škodu v celkové výši 3.545.548,70 Kč.
Takto popsané jednání obviněného B. M. (a také spoluobviněného P. Š.) soud právně kvalifikoval v bodech 1. a 2. jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému B. M. uložil za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 6 T 70/2006, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 2 To 368/2006, a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 T 440/2006, podle §250 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních společnostech a družstvech po dobu osmi let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 T 440/2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na uvedený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Spoluobviněnému P. Š. za to uložil podle §250 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Jednání obviněného M. P. popsané v bodě 2. soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a uložil mu podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud současně rozhodl o povinnosti jednotlivých obviněných nahradit poškozenému O. T. způsobenou škodu.
Proti tomuto rozhodnutí podali všichni obvinění odvolání, o nichž Vrchní soud o Olomouci rozhodl usnesením ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 3 To 138/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
S takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu obvinění B. M. a M. P. nesouhlasili a podali proti němu prostřednictvím svých obhájců Mgr. L. S. (B. M.) a JUDr. R. A. (M. P.) dovolání.
Obviněný B. M. své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a argumentoval tím, že na základě provedeného dokazování není možné dospět k závěru, že svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., zejména pak subjektivní stránku. Namítal, že jeho jednání nesměřovalo k obohacení sebe či jiného ke škodě cizího majetku uvedením v omyl nebo zamlčením podstatných skutečností. Do tohoto „podnikání“ vstoupil na základě žádosti spoluobviněného P. Š., který mu nabídl možnost výdělku, pokud uskuteční prostřednictvím své společnosti R., spol. s r. o., nákup a prodej řepkového oleje. Dále pak tvrdil, že bližší podrobnosti neznal, dodávku realizoval a byla mu vyplacena odměna, dodávka však následně zůstala ve vztahu k dodavateli (poškozenému) neuhrazena. Další dvě dodávky potom již neproběhly na základě jeho svobodné vůle, ale byl k jejich provedení donucen vyhrůžkami. Současně prý byl stále utvrzován spoluobviněnými P. Š. a M. P., že odebrané zboží bude uhrazeno.
Obviněný závěrům soudů vytkl, že v okamžiku odběrů oleje od poškozeného u něj neexistoval takový vnitřní psychický stav, který by směřoval k podstatným složkám za vinu mu kladeného trestného činu, ani si takových následků nebyl vědom, mohl tedy postupovat na základě jisté nedbalosti, ale nikoli na základě prvotní dohody. Dále popřel své autorství ve vztahu k podpisům na příjmových dokladech, když tvrdil, že žádnou platbu nikdy v této souvislosti nepřijal. K souvisejícímu odbornému vyjádření pak zmínil, že stran posuzované otázky autorství není toto vyjádření dostatečné ani jednoznačné. Rovněž uvedl, že od odběratelů oleje neinkasoval žádnou platbu, ale peníze byly zaslány na účet svědka L. Z., tedy se nijak na úkor poškozeného neobohatil. V danou dobu se přitom nacházel ve špatné finanční situaci, což by mohli potvrdit svědkové R. B. a O. M. Opakovaně poukázal také na údajný nátlak na jeho osobu ze strany obou spoluobviněných, když nesouhlasil s realizací dalších dodávek, dokud nebude uhrazena první. I přesto však měl být spoluobviněnými utvrzován, že odběry uhrazeny budou.
S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil podle §265k tr. ř. a poté sám ve věci podle §265m tr. ř. rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí, eventuálně aby věc podle §265l tr. ř. odvolacímu soudu vrátil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. P. své dovolání opřel rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a argumentoval tím, že skutek kladený mu za vinu a popsaný v bodu 2. ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Není prý zřejmé, koho měl uvést v omyl, ani z čeho soudy dovodily, že měl způsobit škodu poškozenému O. T. nezaplacením dodaného řepkového oleje, když si u něj nic neobjednával a nebyl s ním v kontaktu. Napadenému rozhodnutí vytkl jeho nepřezkoumatelnost, když odvolací soud se vůbec nezaobíral jeho tvrzeními uvedenými v řádném opravném prostředku. V této souvislosti zmínil judikatur týkající se možností přezkumu rozhodnutí v dovolacím řízení a dovodil, že závěr o jeho vině soudy činné dříve ve věci opřely o výpovědi spoluobviněného B. M. a svědka L. Z., které však zůstaly zcela osamoceny a nejsou podporovány žádným jiným důkazem.
Obviněný následně obšírně hodnotil výpověď spoluobviněného B. M., kterou považoval za nepravděpodobnou a vyvrácenou jinými důkazy, přičemž má za to, že odvolací soud se jeho námitkami v tomto smyslu nezabýval. Vyjádřil rovněž své názory na výpověď svědka L. Z., obsahující údajně rozpory, které se soudy obou stupňů snažily bagatelizovat, resp. je přehlížely. Ve vztahu k výpovědi uvedeného svědka poukázal na jeho souvislost s výběrem peněz dne 7. 6. 2005 v bance, aniž by však toto údajně významné datum bylo zařazeno ve skutkové větě výroku o vině a bylo doplněno dokazování stran místa, kde se svědci toho dne nacházeli. Z toho následně dovodil, že provedené důkazy jsou v extrémním nesouladu se zjištěními soudů činných dříve ve věci. K jejich rozhodnutím doplnil, že nikdy nebyl trestně projednáván společně se spoluobviněným B. M., ač to soudy obou stupňů tvrdily.
S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí obou soudů zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a poté sám ve věci rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí.
K podaným dovoláním se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
K dovolání obviněného B. M. uvedl, že obviněnému lze do jisté míry přisvědčit v tom smyslu, že byl do účasti na předmětných obchodech vmanipulován, resp. nebyl jejich hlavním strůjcem. Byl si však vědom podstaty jednání i možných důsledků, přičemž na základě určité společné dohody se spoluobviněnými své výše popsané úkony realizoval a tedy přímo participoval na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., to vše za existence společného úmyslu všech spoluobviněných podvodně vylákat od poškozeného plnění, nezaplatit ho a jeho prostřednictvím se obohatit a tedy jednat právě ve smyslu citovaného ustanovení.
Státní zástupce proto konstatoval, že soudy dříve činné ve věci postupovaly správně a v souladu se zákonem, pokud jednání obviněného B. M. posoudily jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., takže jeho dovolací argumentaci nelze v žádné její části přisvědčit. Z tohoto důvodu ve vztahu k tomuto dovolateli navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného M. P. státní zástupce uvedl, že pokud jde o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, opírající se o tvrzení údajně nesprávného hodnocení důkazů ze strany soudů činných dříve ve věci, nedostatečného rozsahu dokazování a z toho vyplývajícího dovození nesprávných skutkových závěrů, tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
K právnímu posouzení skutku státní zástupce uvedl, že byť lze do jisté míry přisvědčit obviněnému v tom smyslu, že zejména sám osobně s poškozeným nejednal a tedy ho přímo neuváděl v omyl, aktivně se podílel na spáchání trestného činu tím, že se účastnil jeho plánování, zajišťoval dopravu spoluobviněného na jednání s poškozeným, podílel se na převzetí podvodně vylákaného zboží a jeho následném prodeji (tedy přímo participoval na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., spočívajících ve způsobení škody v získání obohacení), to vše za existence společného úmyslu všech spoluobviněných podvodně vylákat plnění, nezaplatit ho a jeho prostřednictvím se obohatit a tedy jednat právě ve smyslu ustanovení §250 tr. zák.
Státní zástupce proto konstatoval, že soudy dříve činné ve věci postupovaly správně a v souladu se zákonem, pokud jednání obviněného M. P. posoudily jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., takže ani jeho dovolací argumentaci nelze v žádné její části přisvědčit. Ve vztahu k tomuto dovolateli proto rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze tato podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval podstatou dovolacích námitek obou obviněných a shledal, že obviněný M. P. předložil dovolacímu soudu k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, odlišnou od skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a tak se vlastně domáhal zjištění jiných (pro něj příznivějších) skutkových okolností. V převážné míře namítal nesprávnost těch skutkových zjištění, která se týkají jeho podílu na předmětné trestné činnosti, a která pramení z nesprávného hodnocení důkazů provedeného soudem druhého stupně (řadu námitek uplatněných v dovolání přitom prezentoval již v rámci svého řádného opravného prostředku). Takové námitky však pod zvolený ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Pokud by tento obviněný uplatnil pouze takovéto námitky, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uvedený v §265b tr. ř.
Oba obvinění však napadenému rozhodnutí rovněž vytýkali, byť každý jinou formou, že na základě provedeného dokazování nelze dospět k jednoznačnému závěru, že svým jednáním naplnili zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., resp. podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaného formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Zatímco obviněný B. M. tvrdil, že u něj zcela absentuje úmysl úvést v omyl poškozeného a způsobit mu škodu, obviněný M. P. namítal, že ze skutkové věty rozhodnutí soudu prvního stupně není vůbec zřejmé, že by naplnil objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., když není vůbec patrné koho měl uvést v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti.
Jelikož takovéto výhrady jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obou obviněných jsou v tomto směru opodstatněná.
Z právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že všichni tři obvinění společným jednáním ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku škodu značnou, resp. škodu velkého rozsahu [§250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., resp. §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.].
K tomu je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., resp. §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu, resp. škodu velkého rozsahu.
Jelikož jde o trestný čin úmyslný, je dále třeba uvést, že podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.]. K naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu přitom postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.
V návaznosti na toto zákonné vymezení se Nejvyšší soud zabýval tím, zda soudy nižších stupňů zkoumaly naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., a shledal, že tomu tak bylo.
Pokud jde o dovolací námitku obviněného B. M. ve vztahu k jeho zavinění, nejde o námitku novou, neboť ji uplatnil již v předcházejícím řízení před oběma soudy nižších stupňů. Ty se naplněním subjektivní stránky na jeho straně podrobně zabývaly a i odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru o úmyslném zavinění dovolatele. Učinil tak způsobem, jemuž nelze nic zásadního vytknout.
Obviněný B. M. podle zjištění soudu prvního stupně, popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a dále rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, se jako jednatel společnosti R., spol. s r. o., dohodl s poškozeným v konečném důsledku na třech dodávkách řepkového oleje. K nim vyhotovil a faxem zaslal objednávky, v případě druhé objednávky poškozenému předal částečnou úhradu první dodávky v rozsahu 250.000,- Kč, v souvislosti se sjednáváním třetí dodávky poškozenému zaslal falešné oznámení Č. s., a. s., které vyhotovil, o údajném zadání příkazu k úhradě částky 4.527.855,- Kč, jíž měly být zaplaceny dodávky předchozí. Dodaný olej následně tento obviněný, případě se spoluobviněným M. P., převzal. Spoluobvinění potom takto získaný olej prodali z části Z. O., z části J. M. a z části společnosti R., s. r. o., a poškozenému kromě zmíněné částky 250.000,- Kč ničeho neuhradili. Tím mu způsobili škodu ve výši 8.735.105,50 Kč.
Rovněž podle odvolacího osudu úmysl obviněného B. M. odebrané zboží (surový řepkový olej) neuhradit jednoznačně vyplývá také z dalších skutkových zjištění ve věci učiněných, a to zejména ze způsobu života, který vedl a v jakém prostředí se pohyboval, ale také z doznání tohoto obviněného, že v internetové kavárně vyhotovil falešný příkaz z jednoho účtu na druhý na částku 4.527.855,- Kč, který předložil poškozenému O. T., čímž dosáhl toho, že poškozený souhlasil s další dodávkou 200 tun surového řepkového oleje. Především tyto důkazy jednoznačně potvrzují existenci podvodného úmyslu tohoto obviněného.
Nejvyšší soud proto přisvědčil správnosti právní kvalifikace jednání obviněného B. M. zvolené soudem prvního stupně. Nejen ze skutkové a právní věty odsuzujícího rozsudku, ale i z citovaných pasáží odůvodnění je zřejmé, že obviněný po předchozí vzájemné dohodě s úmyslem nedostát sjednaným smluvním závazkům, zejména nezaplatit kupní cenu, vylákat surový řepkový olej, dále jej prodat a získat tak pro svou potřebu finanční prostředky. Popsaného protiprávního jednání se tedy dopustil v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák.
Pokud obviněný M. P. napadeným rozhodnutím vytýkal, že ze skutkové věty rozhodnutí soudu prvního stupně není vůbec zřejmé, že by naplnil objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., když není vůbec patrné koho měl uvést v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti, je třeba ve stručnosti připomenout, že omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci.
Obohacením se pak rozumí neoprávněné rozmnožování majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004, str. 1471). Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk, tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Obsahem škody může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má určitou majetkovou hodnotu (viz tamtéž, str. 1470).
Z výše citované skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že B. M., jednatel společnosti R., spol. s r. o., telefonicky sjednal schůzku s O. T., fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona, s místem podnikání T., J. H., za účelem objednání další dodávky surového řepkového oleje, a to přesto, že věděl, že dva předchozí odběry oleje nebyly v plné výši uhrazeny, na dohodnutou schůzku s O. T. konanou v uvedeném období u motorestu u tří věžiček v J. B. M. odvezl M. P., kdy následně B. M. vyhotovil a zaslal O. T. falešné oznámení Č. s., a.s., o zadání příkazu k úhradě částky ve výši 4.527.855,- Kč na jeho firemní účet s datem splatnosti 31. 5. 2005, a to za účelem vylákání další dodávky oleje, a dne 31. 5. 2005 zaslal prostřednictvím faxu O. T. objednávku na 200 tun surového řepkového oleje na základě kupní smlouvy ze dne 21. 4. 2005, kterou mu předtím předal P. Š., přičemž O. T. řepkový olej dne 2. 6. 2005 dodal do železniční stanice B. v množství 200,80 tun, kde si jej M. P. s B. M. téhož dne společně s fakturou na částku 3.545.548,70 Kč převzali a na podkladě kupní smlouvy již dne 25. 5. 2005 dále prodali firmě R., s. r. o., Č., O., za částku ve výši 3.246.936,- Kč. A třebaže společnost R., s. r. o., za dodaný řepkový olej společnosti R., spol. s r. o., minimálně částečně zaplatila, a to částečně v hotovosti, kterou osobně převzal M. P., a částečně převodem na bankovní účet účelově založený na pokyn M. P. L. Z., který peníze v částce 1.400.000,- Kč v hotovosti vybral a obratem předal M. P., B. M., P. Š. ani M. P. poškozenému O. T. za dodaný surový řepkový olej ničeho neuhradili a způsobili mu tak škodu v celkové výši 3.545.548,70 Kč.
Z provedených důkazů je zcela evidentní, že všichni obvinění v souvislosti s jejich bezprostředním jednáním (plánování jednání, vědomost o neuhrazení dvou předchozích odběrů surového řepkového oleje, zajišťování dopravy spoluobviněného na jednání s poškozeným, podílu na převzetí podvodně vylákaného zboží a jeho následném prodeji, převzetí peněz částečně v hotovosti a částečně převodem na bankovní účet založený za takto realizovaný prodej, vyhotovení falešného oznámení Č. s., a. s., o zadání příkazu k úhradě částky ve výši 4.527.855,- Kč) uváděli poškozeného v omyl tím, že předstírali okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Od počátku tak neměli v úmyslu za odebraný surový řepkový olej zaplatit.
Nelze proto pochybovat o tom, že společným jednáním všech obviněných (tedy i obviněného M. P.) byla tedy naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu (v případě tohoto obviněného podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.) spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, vykazuje všechny znaky uvedeného trestného činu, včetně obviněným zpochybňované objektivní stránky.
Nad rámec uvedeného se na tomto místě jeví vhodné uvést, že podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání jde podle nauky i praxe soudů tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti (články řetězu) směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (k tomu viz rozhodnutí č. 36/1973, 15/1967 Sb. rozh. tr.). Platí také, že spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu.
Ze způsobu provedení činu je zřetelně patrný takový charakter součinnosti spoluobviněných, který zákonným kritériím spolupachatelství odpovídá.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů rovněž vyplývá, že při posuzování jednání obviněných se zabývaly jak otázkou naplnění formálních znaků trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. (včetně jeho kvalifikovaných skutkových podstat), tak i otázkou nebezpečnosti činu pro společnost, tj. materiální podmínkou jeho trestnosti, a v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily závěr, že jednání obviněných naplňuje všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných B. M. a M. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a