ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.630.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 630/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 10. 2008, sp. zn. 68 To 213/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 131/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 2 T 131/2006, byl obviněný J. R. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §224 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na třicet měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. České republiky, U. p. V., škodu ve výši 28.370,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. T. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Z podnětu tohoto odvolání byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 10. 2008, sp. zn. 68 To 213/2008, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovu podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na třicet měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. České republiky, U. p. V., škodu ve výši 28.370,- Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. T. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že dne 27. 5. 2006 okolo 03.25 hod. v katastru obce V. řídil po předchozím požití přesně nezjištěného množství alkoholických nápojů po silnici ve směru od J. osobní motorové vozidlo zn. Fiat Punto GT, přičemž v kilometru … nesledoval situaci v provozu na uvedené pozemní komunikaci, v důsledku čehož v přehledném úseku silnice přehlédl a následně v rychlosti nejméně 98 km/hod. zezadu narazil do v jeho směru jízdy jedoucího osobního motorového vozidla zn. Škody 120 L, řízeného V. T., když její spolujezdkyně I. V. přitom utrpěla vykloubení kyčle vlevo, zlomeninu levé kloubní jamky kyčelního kloubu a obou ramének kosti stydké a tržnou ránu čela hlavy, pro kterážto zranění byla léčena do 1. 1. 2007.
Proti označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci jakožto soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které zaměřil proti výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výrok o trestu se dovolateli jevil jako nepřiměřeně přísný, neodpovídající zásadám pro ukládání trestů podle §23 odst. 1, §31 odst. 1 tr. zák. Zejména uložený trest zákazu činnosti shledával nepřiměřeným, neodpovídajícím účelu trestu. Vytkl, že odvolací soud sice zmírnil právní posouzení skutku, ale nemodifikoval již soudem prvního stupně uložený trest zákazu činnosti. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu podle jeho názoru vyplývá, že se nezabýval hodnocením jeho osoby, jeho předchozí bezúhonností, nepoložil si otázku, zda je řidičem ukázněným či nikoliv. Pokud by odvolací soud tyto skutečnosti a polehčující okolnosti vzal v potaz, dospěl by jistě k závěru o nutnosti snížit délku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Neučinil-li tak, pak podle dovolatele nesprávně hmotně právně posoudil okolnosti důležité pro úvahu o uložení trestu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 721/2006 tvrdil, že námitku nepřiměřenosti trestu lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil a aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině a podmíněně odloženém trestu odnětí svobody uloží trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel při spodní hranici zákonného rozpětí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se zřetelem ke konkrétním námitkám obviněného je třeba uzavřít, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že dovolatelem uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu na daný případ nedopadá, neboť neřeší shodnou problematiku. Výrok o trestu lze napadnout dovoláním především z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se ovšem vztahuje jen k druhu a výměře uloženého trestu, a to v tom smyslu, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (takové porušení zákona nelze však v uvedeném případě shledat, neboť druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, což je situace, která v žádném případě nenastala), nebo byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, což je rovněž situace, která v předmětné trestní věci nenastala. Měl za to, že i kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a §31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v ustanovení §33 tr. zák., není to dovolacím důvodem, pokud byl uložen přípustný druh trestu a pokud jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby. Dovolatelovy námitky směřující proti výroku o trestu založené na jeho tvrzení o porušení ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1, 2 tr. zák., nelze je podle něj podřadit nejen pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z textu dovolání obviněného je zjevné, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na třicet měsíců (vůči podmíněnému trestu odnětí svobody žádné konkrétní námitky neuplatnil), je trestem nepřiměřeným, vybočujícím ze zásad pro ukládání trestů uvedených v §23 odst. 1, §31 a násl. tr. zák.
Námitky obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku (obviněný nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin) a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozsudku odvolacího soudu nespatřoval.
Dovolatel se mýlil, pokud tvrdil, že nepřiměřenost trestu lze vytýkat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ku podpoře tohoto svého názoru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 721/2006. Zmíněné rozhodnutí reagovalo na zcela odlišný problém, než jaký byl předestřen v nyní posuzovaném dovolání obviněného. Z označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž mimo jiné vyplývá, že pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, lze za určitých předpokladů a spíše výjimečně subsumovat námitku spočívající v tvrzení, že nepřiměřená délka řízení nenalezla patřičný reflex ve výroku o trestu (jeho druhu a výměře). Takovou výhradu však dovolatel ve svém podání neuplatnil a ani tak učinit nemohl.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněný ve vztahu k uloženému trestu zákazu činnosti namítal, když uvedl, že mu byl uložen trest, jmenovitě pak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na třicet měsíců, v rozporu s jeho účelem a zásadami pro ukládání trestů, jak jsou vymezeny v ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, jakými úvahami se řídil při stanovení druhu trestu a jeho výměry, a závěry, k nimž dospěl, též náležitě, byť stručně, zdůvodnil. Pachatele trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. zák. lze podle §224 odst. 2 tr. zák. potrestat odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem. Podle §28 odst. 1 věty druhé tr. zák. lze vedle trestu, který stanoví trestní zákon ve zvláštní části na některý trestný čin, uložit i jiné tresty uvedené v §27 tr. zák. Podle §49 odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Obviněný nezpochybnil souvislost mezi trestným činem, jímž byl uznán vinným, a zakázanou činností. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře třiceti měsíců, který byl obviněnému (vedle podmíněného trestu odnětí svobody) uložen, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V konkrétním případě uložený trest zákazu činnosti, a to ani ve spojení s podmíněným trestem odnětí svobody, nelze vnímat jako trest extrémně přísný a zjevně nepřiměřený.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková