ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.661.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 661/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 144/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují v části týkající se obviněného M. P. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 144/2007.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Okresnímu soudu v Břeclavi k novému projednání a rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 144/2007, byl obviněný M. P. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„jako jednatel firmy S., s. r. o., B., S., a to v souvislosti s prováděním opravy hydroizolace střešního pláště kotelny v areálu podniku G., a. s., kterou prováděli jeho zaměstnanci dne 21. 12. 2005 v době od 07,00 do 17,00 hodin v B. na ulici M. v areálu podniku G., a. s., a to na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 10. 11. 2005 mezi objednavatelem firmou G., a. s., a zhotovitelem firmou S., s. r. o., kdy oprava spočívala v opravě hydroizolace střešního pláště kotelny, která je označena v rámci podniku G. jako objekt, kdy tato oprava spočívala v položení dvou vrstev nové krytiny na dřevěnou konstrukci střechy a v následném svařování těchto dvou vrstev krytiny k sobě pomocí otevřeného ohně, kdy z důvodu provádění uvedených svařovacích prací došlo ke vzniku požáru střechy kotelny, který byl ve 12,00 hodin zpozorován pracovníkem podniku G., a. s., a ihned oznámen H. z. s. p. G., a. s., přičemž v této době byli pracovníci firmy S., s. r. o., na obědě mimo areál podniku, na střeše kotelny se nikdo nenacházel a o odchodu pracovníku firmy S. z pracoviště na střeše kotelny nebyl vyrozuměn žádný z pracovníků podniku G., a. s., kdy obžalovaný na základě uvedené smlouvy o dílo zodpovídal mj. za požární ochranu na pracovišti, nevyhodnotil svařování hydroizolace při opravě střechy kotelny jako činnost se zvýšeným požárním nebezpečím podle ust. §4 odst. 2 písm. f) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění a jako činnost vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření podle ust. §3 vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, nevydal příslušný předpis k zabezpečení požární ochrany při svařování hydroizolačních pásů pomocí otevřeného plamene a příslušné písemné požární bezpečností opatření při uvedených pracích, s těmito neseznámil podřízené pracovníky a v průběhu svařování a po jeho skončení nezajistil požární dohled pro kontrolu požární bezpečnosti svářečského pracoviště a přilehlých prostor podle ust. §4 vyhlášky č. 87/2000 Sb., a porušil tak ust. §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, přičemž došlo při provádění uvedených svařovacích prací ke vzniku požáru sedlové střechy kotelny a přilehlých střech a tímto požárem byla podniku G., a. s., B., M., způsobena škoda ve výši 28.400.00,- Kč a zásahem hasičských jednotek byly uchráněny hodnoty ve výši 97.000.000,- Kč“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. uložil mu podle §180 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
Dlužno poznamenat, že stejným rozsudkem byl uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. (za skutek samostatně a poněkud odlišně popsaný) další obviněný C. B., jemuž soud uložil trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
S takovým rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil již jen obviněný M. P., který prostřednictvím obhájce JUDr. M. B., Ph. D., podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadl jím všechny výroky obsažené v rozhodnutích soudů obou stupňů.
V podrobnostech dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání a tím chybně došlo k subsumpci pod trestněprávní, tedy nesprávnou právní normu. Odvolací soud nejen, že předmětné vady neodstranil, ale naopak je v plném rozsahu v důsledku vadné aplikace hmotného práva přejal do svého rozhodnutí, když v žádném směru neshledal pochybení soudu prvního stupně a podaná odvolání zamítl.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že jednáním popsaným v rozsudku soudu prvního stupně nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. Tím, že měl údajně podle smlouvy o dílo odpovídat za požární ochranu na pracovišti a že nevydal příslušný předpis k zabezpečení požární ochrany, nezpůsobil z nedbalosti obecné ohrožení, neboť tím požár v podniku G., a. s., nevznikl. Je proto přesvědčen, že obecné ohrožení nevydáním výše uvedeného předpisu nezpůsobil. Na podporu své argumentace citoval „Rozhodnutí pod č. 1/66“ a „rozhodnutí pod č. B 2/1980-16-II“ (v dalším textu odkázal ještě na „rozhodnutí R 12/1998, R 27/1967, R 62/1967“). Současně poukázal na okolnost, že podle smlouvy o dílo č. 49/2005 ze dne
10. 11. 2005 odpovídal pouze za věci smluvní, neboť za věci technické odpovídal v souladu s touto smlouvou F. C. Pro práce na opravě kotelny podniku G., a. s., byl požárním dohledem za společnost S., s. r. o., pověřen spoluobviněný C. B., který byl řádně proškolen, a to jak zaměstnavatelem, tak rovněž společností G., a. s.
Za poněkud zvláštní považoval dovolatel konstrukci obsaženou v obžalobě, plně převzatou do napadeného rozsudku, podle níž byl jmenovaný spoluobviněný odsouzen za spáchání trestného činu obecného ohrožení tím, že ač řádně poučen, zanedbal povinnosti při výkonu požárního dohledu, které mu byly stanoveny příkazem pro svařování a požárními směrnicemi vydanými společností G., a. s., na jedné straně, přičemž na druhé straně on sám byl odsouzen za to, že nevydal předpis k zajištění požární bezpečnosti a s těmito předpisy neseznámil podřízené zaměstnance. Zmíněná konstrukce je prý natolik vnitřně rozporná, že nemůže z logického hlediska obstát.
Dovolatel dále namítl, že pouhé nevydání předpisu k zajištění požární bezpečnosti a neseznámení podřízených zaměstnanců s těmito předpisy není způsobilé naplnit skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení, neboť „v důsledku samotného porušení požárních předpisů žádný požár nevznikne a nemůže vzniknout“. Je přesvědčen, že povinnosti stanovené zákonem i prováděcím předpisem byly při provádění izolačních prací společností S., s. r. o., splněny a že soud nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav. Z ustanovení §3 odst. 1 prvé věty vyhlášky č. 87/2000 Sb., jehož porušení mu je kladeno za vinu, vyplývá, že před zahájením svařování se vyhodnotí podmínky požární bezpečnosti v prostorech, ve kterých se bude svařovat, ale není v něm upraveno kdo, tedy který subjekt má podmínky požární bezpečnosti vyhodnotit. Pokud k vyhodnocení podmínek požární bezpečnosti došlo, a to objednatelem (obchodní společností G., a. s.), jednalo se z hlediska dikce zmíněného ustanovení o postup dostačující, a proto v tomto ohledu mu nelze klást za vinu porušení tohoto ani jiného požárního předpisu. Všechna požárně bezpečnostní opatření byla vydána společností G., a. s., jako objednatelem a vlastníkem objektu. Domnívá se, že i kdyby sám výše uvedené směrnice vydal, vzniku požáru by nezabránil.
Pochybení soudů obou stupňů dovolatel spatřoval v tom, že jeho skutek nesprávně právně posoudily, když dovodily, že trestný čin obecného ohrožení způsobil tím, že porušil ustanovení §4 odst. 2 písm. f) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění, dále ustanovení §3 a §4 vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, a konečně ustanovení §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění. Obviněný soudí, že v jeho případě by bylo možno za jistých okolností uvažovat nanejvýš o naplnění skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení podle ustanovení §180 odst. 1 tr. zák., a to tak, že měl výše popsaným jednáním pouze zvýšit obecné nebezpečí, a nikoli toto obecné nebezpečí sám způsobit. Zvýšení obecného nebezpečí by ovšem bylo nutné mu řádně a důkladně prokázat.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a vydal ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. usnesení, kterým zruší z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostí jej obžaloby, případně v souladu s ustanovením §265l odst. 1 tr. ř. přikáže příslušnému orgánu, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolatelovy námitky zmíněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňují a jsou opodstatněné.
Podle státního zástupce se z provedených důkazů podává, že obviněný se v rámci uzavírání smlouvy o dílo s konkrétními podmínkami, za jakých zaměstnanci společnosti, jejímž je jednatelem, budou objednané práce provádět, seznámil a učinil tak za spolupráce s odpovědnými zaměstnanci objednatele, a to společnosti G., a. s. Pracovníci společnosti S., s. r. o., byli svým zaměstnavatelem dříve a pravidelně řádně proškoleni a byli seznámeni i s pravidly protipožární ochrany. Zmínění pracovníci S., s. r. o., zcela běžně a prakticky trvale vykonávali pracovní činnosti se zvýšeným požárním rizikem a zakázku tohoto druhu v G., a. s., neprováděli poprvé. Po stránce technické, včetně oblasti dodržování protipožárních předpisů, ji za společnost S., s. r. o., zabezpečoval technik F. C.
Společnost G., a. s., provedla sama proškolení zaměstnanců dodavatele prací, tj. zaměstnanců S., s. r. o., o pravidlech protipožární bezpečnosti, a to dokonce se zaměřením na realizaci konkrétní zakázky. Podle zajištěné dokumentace a zcela souladných výpovědí všech svědků a obviněných byl proškolen jako odpovědná osoba i spoluobviněný C. B. O pečlivosti, s jakou u společnosti G., a. s., bylo postupováno k realizaci opatření v oblasti dodržování protipožárních opatření, svědčí i okolnost, že ke konkrétním opatřením k eliminaci nebezpečí požáru se u ní před zahájením prací postupně vyjadřovali pracovníci jednotlivých jejích vnitřních složek od vedoucího správy nemovitostí, přes bezpečnostního technika až k požárnímu techniku vlastní hasičské jednotky podniku. Byla to společnost G., a. s., která pro každý den vydala písemný příkaz opravňující skupinu pracovníků S., s. r. o., vedenou spoluobviněným C. B., odpovědným za protipožární bezpečnost, provést schválené práce na hydroizolaci střechy kotelny. Je třeba podtrhnout, že takováto praxe byla u společnosti G., a. s., praxí zcela běžnou, neboť respektovala konkrétní stavebně technické podmínky a zahrnovala i splnění dalších podmínek upravených vnitřními předpisy této obchodní společnosti.
Za těchto okolností státní zástupce souhlasil s dovolatelem, že pokud nevydal zvláštní protipožární předpis k provedení zmíněných konkrétních prací, nelze spatřovat příčinnou souvislost mezi jeho eventuálním opomenutím a později vzniklým škodlivým následkem, neboť po vzniku požáru nedošlo ihned k jeho likvidaci, ale naopak k jeho rozšíření jen proto, že zaměstnanci jeho firmy, pracující kritického dne 21. 12. 2005 na opravě střechy kotelny, po přerušení svařování za souhlasu odpovědné osoby, jíž byl spoluobviněný C. B., aniž by komukoli oznámili svůj odchod a předali mu místo svařování k nepřetržitému protipožárnímu dohledu, místo svařování všichni opustili a odešli na oběd, přičemž během doby jejich nepřítomnosti cca za 45 minut došlo ke vzniku a rozšíření rozsáhlého požáru a v jeho důsledku ke vzniku škody velkého rozsahu. Z těchto důvodů nelze dovodit příčinný vztah mezi jednáním (opomenutím) obviněného a následkem, respektive účinkem, který nastal. Přitom příčinný vztah musí být i mezi jednáním (opomenutím) a těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby.
V závěru svého vyjádření státní zástupce proto navrhl Nejvyššímu soudu, aby podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 144/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v návaznosti na to podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Břeclavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž s konáním neveřejného zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný podal dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.; jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí.
Dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení skutku v tom, že svým jednáním popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť je přesvědčen, že pouhé nevydání předpisu k zajištění požární bezpečnosti a neseznámení podřízených zaměstnanců s těmito předpisy není způsobilé naplnit skutkovou podstatu tohoto trestného činu.
V tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takové námitky jsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné. Jelikož současně neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Z hlediska napadených rozhodnutí a dovolatelem relevantně uplatněných námitek je významná především otázka, zda zjištěný skutek, jímž byl obviněný soudem prvého stupně uznán vinným (s čímž se ztotožnil i odvolací soud), vykazuje všechny zákonné znaky trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák.
S ohledem na to, že obviněný ve svém podání implicitně namítal nedostatek příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (opomenutím), které mu je kladeno za vinu, a způsobeným následkem (účinkem), je vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že jmenovaného trestného činu se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí a nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění a takový čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, a způsobí tak škodu velkého rozsahu.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně života nebo zdraví lidí anebo zájem na ochraně cizího majetku. Jde o trestný čin ohrožovací a z hlediska zavinění pachatele o trestný čin nedbalostní (srov. §5 tr. zák.). Jednání z nedbalosti přitom lze uskutečnit jak konáním, tak i opomenutím (srov. §89 odst. 2 tr. zák.).
Pro stav obecného ohrožení je typické přiblížení k poruše (konkrétní nebezpečí) a dále určitá živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž porucha často závisí na nahodilých, z vlivu pachatele se vymykajících okolnostech; nestačí tedy, když pachatelovým jednáním (opomenutím) byla vytvořena pouze taková situace, z níž by obecně nebezpečný následek za určitých okolností a splnění ještě dalších podmínek teprve mohl vzniknout (srov. rozbor a zhodnocení rozhodování soudů publik. pod č. I/1966 Sb. rozh. trest.; obdobně Bulletin bývalého Nejvyššího soudu ČSR č. 2/1980-16-II). Obecné nebezpečí nastane tehdy, vznikne-li situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení znamená nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví více osob nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 3/1963, 10/1965 Sb. rozh. trest.).
Se zřetelem k povaze projednávaného případu je třeba rovněž připomenout, že obecně nebezpečný následek (účinek) musí hrozit bezprostředně, přičemž nepostačí, aby jednáním (opomenutím) pachatele byla vytvořena jen taková situace, kdy obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, avšak jen po splnění dalších podmínek, které jsou v moci pachatele, popř. někoho jiného. Stav bezprostředně hrozícího obecného nebezpečí je totiž charakterizován tím, že obsahuje faktory živelnosti a neovladatelnosti průběhu událostí, tj. pachatelem zaviněná situace se dostává mimo jeho kontrolu a vliv, přičemž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se jak vlivu pachatele, tak i ohrožených osob (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. I/1966, 27/1967, 62/1967 Sb. rozh. trest.).
Především je však nutno zdůraznit, že požadavek existence příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestně postižitelná jen tehdy, jestliže svým jednáním (opomenutím) následek skutečně způsobila, a že zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním (opomenutím) pachatele a následkem (účinkem) trestného činu. Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Pro pachatele nepředvídatelný příčinný průběh není tedy v zavinění obsažen a pachatel neodpovídá za následek, který takto vzejde (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 20/1981 Sb. rozh. trest.). S ohledem na právní kvalifikaci jednání dovolatele v napadených rozhodnutích je třeba rovněž uvést, že příčinný vztah musí být i mezi jednáním (opomenutím) a těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby.
Při aplikaci uvedených teoretických východisek na posuzovaný případ je třeba konstatovat, že soud prvního stupně si řady z nich byl nepochybně vědom, jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozsudku (srov. strany 11 a 12), avšak vyložil si je nesprávně, pokud dospěl k závěru, že „vznik požáru a následné škody je v příčinné souvislosti s opomenutím obviněného …, který jako jednatel firmy S., s. r. o., měl podle příslušných zákonných předpisů o požární ochraně stanovenou řadu povinností, které ale nesplnil“. Z předchozího textu odůvodnění (jakož i z výroku rozsudku) lze usuzovat, že těmito zákonnými předpisy měl na mysli zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění, a vyhlášku č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, a povinnostmi, které dovolatel nesplnil, jednak to, že „… nevydal příslušný předpis k zabezpečení požární ochrany při svařování hydroizolačních pásů pomocí otevřeného plamene a příslušné písemné požární bezpečnostní opatření při uvedených pracích“, a jednak to, že „… jako jednatel společnosti v průběhu svařování a po jeho skončení nezajistil ani požární dohled pro kontrolu požární bezpečnosti svářečského pracoviště a přilehlých prostor …“. Pokud jde o zavinění dovolatele, nalézací soud jen paušálně a bez bližšího zdůvodnění konstatoval, že „… uvedený trestný čin spáchal z nedbalosti ve smyslu §5 písm. a) trestního zákona“, tedy z vědomé nedbalosti.
Více pozornosti nevěnoval uvedené problematice ani soud odvolací (přestože obviněný absenci příčinné souvislosti namítal), když jen lapidárně (a ve vztahu k oběma obviněným) uvedl, že soud prvního stupně „… nepochybil ani při právní kvalifikaci jejich jednání“ (srov. stranu 3 odůvodnění jeho usnesení).
S takovými úvahami a právními závěry soudů obou stupňů se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Musel naopak přisvědčit argumentaci jak dovolatele obsažené v jeho podání, tak státního zástupce formulované v jeho vyjádření k podanému dovolání, že příčinnou souvislost mezi eventuálním opomenutím dovolatele a později vzniklým škodlivým následkem nelze dovodit.
Z důkazů až dosud provedených se totiž podává, že dovolatel jako jednatel společnosti S., s. r. o., v rámci uzavírání smlouvy o dílo ze dne 10. 11. 2005 seznámil příslušné zaměstnance této společnosti s konkrétními podmínkami, za jakých budou objednané práce provádět, přičemž tak učinil za spolupráce s odpovědnými zaměstnanci objednatele (G., a. s.). Pracovníci společnosti S., s. r. o., nejenže byli svým zaměstnavatelem již v minulosti pravidelně a řádně proškolováni a byli seznámeni i s pravidly protipožární ochrany, ale také naprosto běžně a prakticky trvale vykonávali pracovní činnosti se zvýšeným požárním rizikem (zakázku tohoto druhu ve společnosti G., a. s., ostatně neprováděli poprvé). Vedle toho je třeba zdůraznit, že podle uvedené smlouvy o dílo dovolatel odpovídal pouze za věci smluvní, zatímco za věci technické, tedy včetně oblasti dodržování protipožárních předpisů, odpovídal za společnost S., s. r. o., technik František C.
Ještě před zahájením objednaných prací společnost G., a. s., zřejmě při vědomí rizika, které při svářečských pracích hrozí, provedla sama proškolení zaměstnanců dodavatele prací (zaměstnanců S., s. r. o.) o pravidlech protipožární bezpečnosti. Stalo se tak dokonce se zaměřením na realizaci konkrétní zakázky a podle zajištěné dokumentace a souladných výpovědí jak svědků, tak obviněných, byl jako odpovědná osoba proškolen i spoluobviněný C. B. Společnost G., a. s., přistoupila k realizaci opatření v oblasti dodržování protipožárních opatření skutečně s mimořádnou pečlivostí, o čemž svědčí i to, že ke konkrétním opatřením k eliminaci nebezpečí požáru se před zahájením prací postupně vyjadřovali pracovníci jednotlivých vnitřních složek společnosti (od vedoucího správy nemovitostí, přes bezpečnostního technika až k požárnímu techniku vlastní hasičské jednotky). Jmenovaná společnost byla až tak důsledná, že pro každý den vydala písemný příkaz opravňující skupinu pracovníků S., s. r. o., vedenou spoluobviněným C. B., odpovědným za protipožární bezpečnost, provést schválené práce na hydroizolaci střechy kotelny.
Pokud za těchto nepochybně zjištěných okolností dovolatel nevydal zvláštní protipožární předpis k provedení zmíněných konkrétních prací, nelze spatřovat příčinnou souvislost mezi jeho eventuálním opomenutím a později vzniklým škodlivým následkem (účinkem). Po vzniku požáru totiž nedošlo k jeho okamžité likvidaci, nýbrž naopak k jeho rozšíření jen proto, že pracovníci S., s. r. o., pracující kritického dne 21. 12. 2005 na opravě střechy kotelny, po přerušení svařování (za souhlasu spoluobviněného C. B. jakožto osoby odpovědné za protipožární bezpečnost), aniž by komukoli oznámili svůj odchod a předali mu místo svařování k nepřetržitému protipožárnímu dohledu, toto místo opustili a odešli na oběd. Přitom právě během doby jejich nepřítomnosti došlo (cca za 45 minut po jejich odchodu) ke vzniku a rozšíření rozsáhlého požáru a v jeho důsledku ke vzniku škody velkého rozsahu.
Všechny až dosud uvedené okolnosti svědčí pro závěr, že soudy obou nižších stupňů se náležitě nevypořádaly s otázkou přiléhavé právní kvalifikace jednání dovolatele a v důsledku toho učinily ohledně něho rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Nemělo by totiž být žádných pochyb o tom, že skutek, tak jak byl po provedeném dokazování zjištěn již nalézacím soudem a následně shledán správný i soudem odvolacím, všechny zákonné znaky trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák., jímž byl dovolatel uznán vinným, nenaplňuje. Příčinnou souvislost mezi eventuálním opomenutím dovolatele a později vzniklým škodlivým následkem (účinkem) totiž nelze dovodit.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného M. P. zrušil v části jeho se týkající podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 497/2008, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 144/2007. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Břeclavi, neboť již jeho rozhodnutí trpí vytýkanými vadami.
V současné době se nejeví nezbytně nutným dokazování až dosud provedené dále doplňovat. Povinností soudu prvního stupně však bude, aby ze všech hledisek, na něž v tomto usnesení Nejvyšší soud upozornil, znovu posoudil skutek, pro který je obviněný trestně stíhán, a v souladu se zákonem o něm rozhodl (přitom musí dbát ustanovení §265s odst. 1 tr. ř.). Učiněné závěry pak musí náležitě odůvodnit (odůvodnění jeho nového rozhodnutí musí odpovídat požadavkům obsaženým v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., event. §134 odst. 2 tr. ř.).
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud, jak je ostatně patrné z podstatné části odůvodnění jeho rozhodnutí, důvody k případnému postupu podle §261 tr. ř. (srov. i poslední větu §265k odst. 2 tr. ř.) neshledal. Tzv. beneficium cohaesionis u spoluobviněného C. B. nepřichází v úvahu aplikovat, neboť důvod, z něhož Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch dovolatele, tomuto obviněnému neprospívá.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a